Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@zoidberg píše:
Ano, máš pravdu, je to na vodě. Ale té ženě prokazatelně vznikla škoda na SJM zatajením vyživované osoby. A protože soudci dokáží s rozdělením SJM pěkně čarovat, tak výsledek může být jakýkoli. Jde o to, jestli by se to bralo jako spotřebované výživné
Oříšek
Tak o tom žádná, kolikrát se člověk nestačí ani divit
ale selským rozumem si myslím, že by se to bralo jako spotřebované výživné, mám důvěru v odvolací instatnce ![]()
@Mart81 píše:
@Keyllah Ještě jsem mrkl - pardon, ten poslední příspěvek ode mne vyzněl tvrdě, psal jsem ho ve spěchu. Ničím jste se mne nedotkla, diskuze mne bavila a baví a děkuji za vaše postoje a informace. Jen už nemám čas dál diskutovat. Přeji pěkný den.
ok
hezký den ![]()
@káťa píše:
Pořád se tu všichni ohání společným jměním manželů - to znamená, že příjmy obou manželů jsou společné. A on (uvedením v omyl) část těch společných peněz tajně bere a vyživuje za ně tajné dítě, o němž zákonná manželka neví. Zrovna tak velikou část majetku, který pořídili ze společných peněz a jejich společné úspory zdědí dědic, o kterém manželka neměla ani tušení, čili jí pořízený a naspořený majetek zdědí někdo zatajovaný. Jako je to postavené na hlavu, ale pokud se bavíme o podvodech na kukačkách a voláme po trestání, není toto minimálně stejně časté a finančně stejně závažné???
O emociální, morální rovině se vůbec nebavím, je to marast z obou stran. jen jsem se položila do té trestněprávní roviny, kde se to bere tak, že potrestání podle trestu je až jako poslední možnost a proto jsou ty pravidla nastaveny takto „tvrdě“. Stejně tak, jako by bez prokázání úmyslu nešlo potrestat ji, u něj by to bylo na hraně z důvodu jeho povinnosti hradit výživné (pokud by nehradil byl by trestně stíhán), navíc tady se už balancuje na hraně s civilem u sjm a jeho vypořádání -) nicméně si myslím, že pokud by šlo jen o hrazení běžného výživného, tak to na 100% podvod není, ani krádež. Stejně tak ani následné dědění. Ani darování by nebylo protizákonné, jen by se to pak mohlo zohledňovat při dědění nebo vypořádání.
@Keyllah píše:
O emociální, morální rovině se vůbec nebavím, je to marast z obou stran. jen jsem se položila do té trestněprávní roviny, kde se to bere tak, že potrestání podle trestu je až jako poslední možnost a proto jsou ty pravidla nastaveny takto „tvrdě“. Stejně tak, jako by bez prokázání úmyslu nešlo potrestat ji, u něj by to bylo na hraně z důvodu jeho povinnosti hradit výživné (pokud by nehradil byl by trestně stíhán), navíc tady se už balancuje na hraně s civilem u sjm a jeho vypořádání -) nicméně si myslím, že pokud by šlo jen o hrazení běžného výživného, tak to na 100% podvod není, ani krádež. Stejně tak ani následné dědění. Ani darování by nebylo protizákonné, jen by se to pak mohlo zohledňovat při dědění nebo vypořádání.
No, já ti nevím. V mnoha domácnostech dnes žena vydělává či přináší do vztahu více než manžel (barák atd.). A skutečnost, že kromě toho, že manžel každý měsíc vezme tajně ze společné kasy peníze, za které vyživuje manželce utajené dítě, tedy úmyslně zatajuje skutečnosti a že jí uvede do situace, kdy notnou část společných úspor (které jsou třeba ze 2/3 z manželky vydělaných peněz) a baráku, který byl před svatbou její, zdědí pro ní neznámý potomek manžela - to bych se nebála říct, že je v trestně právní rovině podvod jako vyšitý.
Samozřejmě pokud se na to přijde až při dědickém řízení, manželka má smolíka a svoje peníze nikdy zpět neuvidí - viník je již mrtev a pokud to zjistí dřív, může se k eliminaci alespoň toho dědictví rozvést
je to složitý…jako s těma kukačkama… ![]()
@káťa píše:
Pořád se tu všichni ohání společným jměním manželů - to znamená, že příjmy obou manželů jsou společné. A on (uvedením v omyl) část těch společných peněz tajně bere a vyživuje za ně tajné dítě, o němž zákonná manželka neví. Zrovna tak velikou část majetku, který pořídili ze společných peněz a jejich společné úspory zdědí dědic, o kterém manželka neměla ani tušení, čili jí pořízený a naspořený majetek zdědí někdo zatajovaný. Jako je to postavené na hlavu, ale pokud se bavíme o podvodech na kukačkách a voláme po trestání, není toto minimálně stejně časté a finančně stejně závažné???
A co kdyby to výživné platil ze svého kapesného? Třeba kdyby si rozdělili na svou útratu každý deset tisíc, manželka by to uvalila za botičky a kabelečky a tatínek za levobočka. Byl by to pak taky podvod? ![]()
S tím dědictvím je to na vodě, to cizí dítě po ní nic zdědit nemůže, může pouze po otci, takže jejího naspořeného majetku se ani nedotkne. Pouze po otci.
@káťa píše:
No, já ti nevím. V mnoha domácnostech dnes žena vydělává či přináší do vztahu více než manžel (barák atd.). A skutečnost, že kromě toho, že manžel každý měsíc vezme tajně ze společné kasy peníze, za které vyživuje manželce utajené dítě, tedy úmyslně zatajuje skutečnosti a že jí uvede do situace, kdy notnou část společných úspor (které jsou třeba ze 2/3 z manželky vydělaných peněz) a baráku, který byl před svatbou její, zdědí pro ní neznámý potomek manžela - to bych se nebála říct, že je v trestně právní rovině podvod jako vyšitý.
Samozřejmě pokud se na to přijde až při dědickém řízení, manželka má smolíka a svoje peníze nikdy zpět neuvidí - viník je již mrtev a pokud to zjistí dřív, může se k eliminaci alespoň toho dědictví rozvéstje to složitý…jako s těma kukačkama…
Chápu tě
ale pro podvod je podstatné, aby ten manžel využil něčího omylu a způsobil škodu nikoli nepatrnou na cizím majetku. Tím, že jí o tom dítěti neřekl, ji v omyl neuvedl -) tak to chce přímé konání, on by musel něco vykonat např. říct že tady těch 50tis. posílá tam a tam a poslal by to tomu dítěti. Navíc by to musel poslat ne ze společných peněz, ale z manželčiných výlučných a to se u běžného výživného neděje -) buď by to posílal ze svého účtu nebo to dával v hotovosti ze své výplaty, jinak by na to ona přišla. Barák a věci které byly před svatbou její to dítě zdědit opravdu nemůže. Pokud tyto věci třeba rozšířením zahrne do sjm přestává to být jeji a je to „jejich“ a pokud to je jejich, není to pro něj „cizí“ majetek a nemůže tam tak dojít k podvodu. vysvětluju to trochu kostrbatě, ale snažila jsem se to zjednodušit ![]()
@zoidberg píše:
A co kdyby to výživné platil ze svého kapesného? Třeba kdyby si rozdělili na svou útratu každý deset tisíc, manželka by to uvalila za botičky a kabelečky a tatínek za levobočka. Byl by to pak taky podvod?
S tím dědictvím je to na vodě, to cizí dítě po ní nic zdědit nemůže, může pouze po otci, takže jejího naspořeného majetku se ani nedotkne. Pouze po otci.
u podvodu musíš způsobit škodu nikoli nepatrnou na „cizím“ majetku, což sjm opravdu není. Každopádně je to sviňárna, ale myslím, že o něco menší než podstrčit úmyslně cizí dítě…tedy aspoň já bych to takto vnímala ![]()
Tak už mohu. ![]()
Pokud žena muži tvrdí, že dítě je biologicky jeho a ví, že není, tak ho cíleně uvádí v omyl ne? Tedy jde jen o to, zda se jí to podaří prokázat. Chápu to správně? No a pokud by se našli svědci nebo záznamy o tom, kdy ta žena o tom svém podvodu psala, svěřovala se, mluvila o tom, že biologickým otcem je ten a ten, že dítě není toho muže a že ten muž že nic netuší… Nestačilo by to k prokázání toho, že ta žena cíleně uvedla v omyl - alespoň ve smyslu, že zatajila rozhodné skutečnosti?
Nerozumím tomu, proč to podle vás nejde podle současných zákonů trestat jako klasický podvod. To, že by se obtížně dokazovala přesná výše škody přeci není argument. Zejména v situaci, kdy se třeba ti dva krátce po narození dítěte rozvedou nebo rozejdou a ten muž má stanoveny alimenty, tak finanční škoda, která vznikla tomu muži jde spočítat docela jasně aspoň v tomto rozsahu ne? Pak případným uplatněním náhrady za nemajetkovou újmu, už by byl civilní spor, to asi ano.
Když já někoho obelžu a jemu na základě toho vznikne povinnost posílat peníze třetí osobě, tak přeci nejsem trestně nepostihnutelný jen proto, že jsem neobohatil sebe, ale třetí osobu.
@Mart81 píše:
@KeyllahTak už mohu.
Pokud žena muži tvrdí, že dítě je biologicky jeho a ví, že není, tak ho cíleně uvádí v omyl ne? Tedy jde jen o to, zda se jí to podaří prokázat. Chápu to správně? No a pokud by se našli svědci nebo záznamy o tom, kdy ta žena o tom svém podvodu psala, svěřovala se, mluvila o tom, že biologickým otcem je ten a ten, že dítě není toho muže a že ten muž že nic netuší… Nestačilo by to k prokázání toho, že ta žena cíleně uvedla v omyl - alespoň ve smyslu, že zatajila rozhodné skutečnosti?
Nerozumím tomu, proč to podle vás nejde podle současných zákonů trestat jako klasický podvod. To, že by se obtížně dokazovala přesná výše škody přeci není argument. Zejména v situaci, kdy se třeba ti dva krátce po narození dítěte rozvedou nebo rozejdou a ten muž má stanoveny alimenty, tak finanční škoda, která vznikla tomu muži jde spočítat docela jasně aspoň v tomto rozsahu ne? Pak případným uplatněním náhrady za nemajetkovou újmu, už by byl civilní spor, to asi ano.
Když já někoho obelžu a jemu na základě toho vznikne povinnost posílat peníze třetí osobě, tak přeci nejsem trestně nepostihnutelný jen proto, že jsem neobohatil sebe, ale třetí osobu.
Musíš prokázat její úmysl -) což by u zakladatelky byl v současné situaci problém, protože ona sama „neví“. Pokud by ale měla testy a věděla, že on otec není a přesto ho za něj označila atd. tak tady bych já sama problém neměla. Takže ne že by to nešlo trestat jako podvod, šlo ale jen za situace, kdy tam máš prokázaný ten úmysl. Neargumentovala jsem, že by to nešlo kvůli výši škody -) to by byl oříšek, ale ne neřešitelný. Jde o to, že napřed řešíš zda to je trestný čin (úmysl) a pak až se zabýváš výší škody. Pokud by se nedařil prokázat úmysl, pořád je tu civilně právní spor, kde by šlo „jen“ o tu škodu a to majetkovou a nemajetkovou. Ale jak jsem řekla, v civilu se moc nepohybuji a na toto jsem zatím nikde nenarazila. Samotnou by mě zajímalo kdo by tam byl žalovanou stranou, na co přesně by se to žalovalo a jak by se počítala skutečná vzniklá škoda v případě např. sjm -) jako paušální výživné, či by se to nějak do detailu počítalo (kroužky, tenis, rovnátka atd.), nebo by se to bralo jako spotřebované výživné
sama netuším a nechám se v tomto poučit, neb mě samotné přijde civilní soudnictví hodně nepředvídatelné…
@pocestny píše:
Nejsou jen jednotlivé případy, kdy si žena pořídila kukačku, zákonný manžel sice měl podezření, ale prošvihl lhůtu. Rozešli se, žena se dala dohromady s biologickým otcem a bývalý manžel hezky přispívá na cizí dítě.
To, co jsi napsala, jsou obvyklé alibistické kváky takových, které případné možné převzetí odpovědnosti považují za svoje ohrožení.Dětí, které žijí ve špatných podmínkách, není málo. Můžeš si vybrat některé, přispívat jim do rodinného rozpočtu. Taky Tě budou mít velmi rádi, všichni, nejenom to dítě.
Zákony jsou dnes postaveny skoro stejně, jako před sto lety, přesto, že se mnohé změnilo (antikoncepce, DNA testy, atd.)
@Mart81 píše:
@Slečna Ferka Je to dobrý pohled i argument. A ve společnosti převažuje.Na druhou stranu - i děti v Africe potřebují péči a zázemí a lásku. A přesto bych neschvaloval, aby na ně lidé v ČR museli povinně platit a pokud platit nebudou, tak jim byly zabavovány řidičáky a byli posíláni do vězení. Případně by se na nezaopatřené děti v Africe losovali otcové z ČR, ti se stali papírově otci a…
Je podle mně dost rozdíl, když se někdo rozhodne dobrovolně, že chce platit a starat se i o dítě, které biologicky není jeho a je dokonce třeba muže, který byl sokem v lásce a když je do toho takový muž vmanipulován podvodem a lží, případně je to nařízeno státem pod pohrůžkou trestů ať chce a nebo ne.
Já tomu nerozumím, co píšete. Mluvíte o cizích dětech a afrických dětech - ale to přece není tak, že by na chlapa to dítě „spadlo“: vzal si rozhoďnožku. Blbý, ale to jsou holt ty rizika. Stejně jako žena může dojet na to, že si vezme debila…
@Bábrdl píše:
To je teda alibismus.
Pokud domnely otec „neprosvihne“ termin, dokaze, ze neni otec a matka skutecneho nedoda, bude mit dite prazdnou kolonku. Cele je to jen o terminu.Co by lidi meli umet je vec hezka, ale nemuzeme na jejim zaklade hrube poslapavat neci prava.
Jako třeba právo dítěte na rodiče?! Pokud se rodič k tomu dítěti nějakou dobu hlásí (ono k němu třeba přilne!), tak pak je důležitější právo otce neplatit na dítě, které si jeho žena umíchala s někým jiným, než právo dítěte nepřijít o tatínka? Hm…
@Slečna Ferka píše:
Jako třeba právo dítěte na rodiče?! Pokud se rodič k tomu dítěti nějakou dobu hlásí (ono k němu třeba přilne!), tak pak je důležitější právo otce neplatit na dítě, které si jeho žena umíchala s někým jiným, než právo dítěte nepřijít o tatínka? Hm…
No právě! Tím popřením pro něj vzniká prostor poznat svého tatínka.
@káťa píše:
Ja si myslim, ze bio otec u kukacek to casto vi a je rad, ze se na nej neprislo a dite mu neprinasi zadne problemy.
Kazdy otec tu moznost udelat si test otcovstvi ma, po pripadnem zjisteni, ze ratolest neni jeho, muze v zakonne lhute pozadat o zruseni otcovstvi. To je spravedlive.
Plosne testy otcovstvi-za prve kdo by je platil??? Za druhe vy stejne blbe koukaly zeny na ty sve muze, kteri by je neodmitli…
Matky za nemanzelske dite odsouzeny byt nemohou, neni to trestny cin. To uz je pak otazka na zakonodarce. Na druhou stranu by pak musel byt trestny cin i to, kdyz si muz nekde udela levobocka ( minimalne stejne casta zalezitost jako kukacky), potazmo pomalu cizolozstvi jako takove…
Navic, pokud by byla trestana ta kukacci matka, at uz odejmutim davek ci jakkoli jinak, odnese to zase hlavne to dite, ktere za nic nemuze…
Mám naprosto stejný názor, do puntíku ![]()
@Markéta80 píše:
pokud se manželé dohodnou ok, jinak teda hnus, dělat z něj blbceOtázka jestli ten chlap by byl spokojený? My se snažili docela dlouho ale že by manžel chtěl mít doma cizí dítě tomu nevěřím
Oba jsme si řekli že adopce v žádném případě, chceme vlastní společné dítě. Já bych s takovou lží žít nedokázala, určitě bych se prokecla ve spánku
![]()
taky jsme osudu (Bohu) vděčná, že jsme vždy plodili bez probémů a žádná tajemství tutlat nemusím. Na druhou stranu, ta beznaděj, když se dlouho nedaří, musí být hrozná…Plus třeba manželské krize. Já bych s tím taky těžko žila (porodit kakaččí mládě), ale plošně si soudit netroufám. Je to případ od případu.
@zoidberg Pokud za svého tatínka někoho považuje a má ho rádo, tak každopádně PŘIJDE o tatínka. Mám doma zrovna šestiletou, a myslím, že by ji to zničilo, kdybych jí řekla „hele, soráč, todle není tvůj tatínek“… I kdyby to byla pravda, tak je můj úkol a úkol toho chlapa být pro ni rodiče a to co nejlepší, i když bysme byli zhrzení apod. I kdyby se třeba chlap co já vím odstěhoval, tak furt by měl být tatínek. Protože je to on, koho ona miluje.
(Samozřejmě se mi to dobře kecá, když dcera je naše, ale stejně si myslím, že by to zralý člověk kvůli tomu dítěti měl umět zvládnout.)