Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Presne tak. Ja si te averze nikdy drive nevsimla, az ted, kdyz jsem zacala hledat noveho pejska, to vyplavalo. Hodne me na tom prave trapi to, ze mu o tom nemuzu nic rict a dokonce to musi jeste i tajit. Netusila jsem, ze je to tak spatné. Vice mene nic moc k tomu nerikal, ale co jsem psa zamluvila a jeste zjistil, kolik stoji, tak se to s ním dost zmenilo. Potrebovala bych se s parterem o to vsechno podelit, jet se i s ním treba na pejska podivat, probrat to s ním atd. Po dnesku jsem ale zjistila, ze se mu o nem vlastne nemam ani zminovat… A co bude, az si ho privezu…?Ja to samozrejme akceptuji, kazdy ma pravo mit svuj nazor, jen jsem z toho jeho dost zaskocena a nevim prave, jestli to jde dohromady…
Příspěvek upraven 02.04.21 v 21:26
Tomu se mi nechce věřit, že někdo kdo nesnáší psy by se byl schopen tak dlouho přetvařovat
@Moňule111 píše:
Pro mě člověk co nemá rád zvířata nemá rád ani lidi… A být tebou vykašlu se na něho..
Pro mě zase zejména čoklaři z paneláků jsou bezohlední sobci…
Upřímně, umím si představit, že o psovi mluvíš asi fakt hodně: o tom, který Ti umřel, i o tom, kterého pořizuješ. A umím si představit, že na to chlap má averzi.
(Já už mám taky averzi na zprávy o covidu
)
Rovněž mi tu docela vadí ty řeči: nebyla bych s ním, když nemá rád zvířata. Znám hafo lidí, co mají rádi zvířata, ale do bytu by je nechtěli. Je to povinnost, závazek: chlupy, péče, venčení, omezení dovolených atd.
Já třeba mám skoro celý život v bytě kočky a mám je fakt ráda (za poslední čtyři měsíce jsme dali do kocoura přes třicet tisíc), ale už jsou starší a plánuju si od nich pak dát chvíli pauzu, až nebudou.
Počítám, že přítel to může mít taky tak.
Popravdě, pokud je to s přítelem vážné (a asi je, když se stará o Tvou dceru a zařizuje společné bydlení), tak bych mu zkusila vyjít vstříc. Prostě se psem chvíli počkat. Než se usadíte v novém bytě, možná než skončí covid, protože jsem tuhle někde četla, že pro zvířata pořízená v době covidu bude šok, až najednou lidi budou celé dny pryč - a dává mi to logiku.
Je to stejné jako s dítětem. Když jeden chce a druhý ne, měl by se brát ohled na toho, který nechce. A pokud chodíš pomáhat do útulku, myslím, že byste se mohly s dcerou realizovat tam.
@Anonymní píše:
@klamonožka
Nejdriv byl koupeny byt (je v prizemi a ma velikou zahradu - cca 400m2), jen se ceka na kolaudaci. Pak az zacala situace se psem. Ja pejska mela uz, kdyz jsme se poznali. Asi ho tedy nijak rad nemel, ale respektoval ho. Pejsek byl hrozne hodny, klidny, bezproblemovy…
No, však píšu, že je jeho chyba ne to, že nemá rád psy, ale že není schopen si to vyjasnit a říct, a takovou dobu akorát mlží a pindá.
@Semtex píše:
No, to mas těžký, já taky psy nemusím a nechtěla bych ho doma mit. Jednak se jich bojím a druhak nemám rada, jak pachnou a linaji a běhají po nich klíšťata a nechtělo by se mi to uklízet, už tak uklizeni nesnášímrovněž nemám rada, když na me pes skáče, přibližuje se ke mne nebo me olizuje. Ale to neznamená, ze nemám psy rada a ze nemám rada zvířata - mám je rada asi jako slepice - taky bych se slepici nespala v jedny posteli a nesla se s ni mazlit, ale na dvorku ji klidne pozdravim a zakonverzuji
krmila bych ji a starala se o ni. A tak i o psa.Takže jestli s nim chceš byt, tak najdi nějaký kompromis, třeba pes jen venku a tak. Nechlupatej a mrňavej
a ne v posteli.
@Venetia nemyslela jsem to vše dohromady, bud venku, nebo nechlupatej a mrnavej, třeba takový ty mini srnky jak se prodávají ![]()
@Slečna Ferka píše:
Upřímně, umím si představit, že o psovi mluvíš asi fakt hodně: o tom, který Ti umřel, i o tom, kterého pořizuješ. A umím si představit, že na to chlap má averzi.(Já už mám taky averzi na zprávy o covidu
)
Rovněž mi tu docela vadí ty řeči: nebyla bych s ním, když nemá rád zvířata. Znám hafo lidí, co mají rádi zvířata, ale do bytu by je nechtěli. Je to povinnost, závazek: chlupy, péče, venčení, omezení dovolených atd.
Já třeba mám skoro celý život v bytě kočky a mám je fakt ráda (za poslední čtyři měsíce jsme dali do kocoura přes třicet tisíc), ale už jsou starší a plánuju si od nich pak dát chvíli pauzu, až nebudou.
Počítám, že přítel to může mít taky tak.
Popravdě, pokud je to s přítelem vážné (a asi je, když se stará o Tvou dceru a zařizuje společné bydlení), tak bych mu zkusila vyjít vstříc. Prostě se psem chvíli počkat. Než se usadíte v novém bytě, možná než skončí covid, protože jsem tuhle někde četla, že pro zvířata pořízená v době covidu bude šok, až najednou lidi budou celé dny pryč - a dává mi to logiku.
Je to stejné jako s dítětem. Když jeden chce a druhý ne, měl by se brát ohled na toho, který nechce. A pokud chodíš pomáhat do útulku, myslím, že byste se mohly s dcerou realizovat tam.
Záleží, jak moc zakladatelka psa k životu potřebuje, jestli by takto ustoupila.
Pokud to udělá pes už nebude nikdy a bude nešťastná, ale její volba.
Třeba já mám moc ráda zvířata, hlavně kočky a kolikrát jsem přispívala do útulků apod. Ale se psama to mám stejně. Respektuji je jako tvory, ale v blízkosti jsou mi nepříjemní, smrdí mi, vadí mi jejich „vlezlost“, že žerou hovna a pak tě v klidu olíznou, že jsou hluční a kolikrát i nebezpeční pro lidi, člověk nad nima musí mít pevnou ruku a já jim prostě nevěřím, nehledě na odpovědnost, která jde ruku v ruce s péčí o psa. A stejně tak jsem přesvědčená, že miluji zvířata víc než lidi. Je to o prioritách. To, že to tvůj přítel to má asi podobně z něj nedělá špatného člověka. Je to o prioritách vás obou. On nemá povinnost mít rád psy, prostě je to jen o prioritách obou partnerů a jestli se shodnou a domluví. Z mého pohledu by bylo zase sobecké pořizovat si psa bez souhlasu mého partnera a očekávat od něj, že ho bude mít rád a starat se o něj. Buď z toho odejdeš jako sobec ty, nebo on, takže je to asi jedno.
@Semtex Ježiš to jsou uňafaný hajzlové
Nic ve zlým, možná jsem měla smůlu, ale do Prahy si je zjevně pořizuje kdekdo, kdo si myslí, že s malým nejsou starosti, a oni tihle lovci krys kolikrát potřebují víc vychovat (a je to třeba i těžší) než větší plemena.
@gronan a proč bezohlední sobci s „čoklama“ jak ty říkáš z paneláku?
Pokud je pes pro tebe zivotni priorita temer cislo jedna, tak vam to fungovat nebude, to uz tu bylo napsano nekolikrat, ale mne prijde divny i to, ze ty ted teda vis, ze tvuj partner, se kterym jdete do spolecneho bydleni, nema rad psy a nechce psa domu a ty stejne dal vybiras, navic to vsechno zarizujes tajne… jako to normalni je? Normalne bych deti a psy neporovnavala, ale tohle uz pripomina ty diskuze, kdy partner nechce dite, tak to na nej zenska nejak navlikne a mysli si, jak pak partner nakonec bude rad ![]()
Ja mam psy rada, mam psa, ale tak fungujici vztah se skvelym chlapem je pro me teda dulezitejsi. Tak jestli treba nemate problem i v jinych oblastech a zas tak skvelej vztah to neni?
Pokud s tím tak silně nesouhlasí, tak bych psa za jeho zády domů fakt nepřinesla.
@Slečna Ferka píše:
Upřímně, umím si představit, že o psovi mluvíš asi fakt hodně: o tom, který Ti umřel, i o tom, kterého pořizuješ. A umím si představit, že na to chlap má averzi.(Já už mám taky averzi na zprávy o covidu
)
Rovněž mi tu docela vadí ty řeči: nebyla bych s ním, když nemá rád zvířata. Znám hafo lidí, co mají rádi zvířata, ale do bytu by je nechtěli. Je to povinnost, závazek: chlupy, péče, venčení, omezení dovolených atd.
Já třeba mám skoro celý život v bytě kočky a mám je fakt ráda (za poslední čtyři měsíce jsme dali do kocoura přes třicet tisíc), ale už jsou starší a plánuju si od nich pak dát chvíli pauzu, až nebudou.
Počítám, že přítel to může mít taky tak.
Popravdě, pokud je to s přítelem vážné (a asi je, když se stará o Tvou dceru a zařizuje společné bydlení), tak bych mu zkusila vyjít vstříc. Prostě se psem chvíli počkat. Než se usadíte v novém bytě, možná než skončí covid, protože jsem tuhle někde četla, že pro zvířata pořízená v době covidu bude šok, až najednou lidi budou celé dny pryč - a dává mi to logiku.
Je to stejné jako s dítětem. Když jeden chce a druhý ne, měl by se brát ohled na toho, který nechce. A pokud chodíš pomáhat do útulku, myslím, že byste se mohly s dcerou realizovat tam.
Tohle všechno je sice pěkné, ale co když k životu to zvíře opravdu potřebuje? Já jsem třeba opravdu přesvědčená, že mi velmi pomáhají na moje úzkosti, strašně mě uklidňují.
![]()
Nechápu proč se ten chlap tak dlouho přetvařoval. Partneři nejsou na příděl, věřím, že ho nikdo nenutil. Mohl jsi rovnou začít s nějakou nepejskařkou. ![]()
Tak to je snad jasný. Buď chceš v životě tohohle konkrétního chlapa, nebo psa. Pokud to spojíš, budete všichni nešťastní (třebaže to někdo nebude dávat najevo). Bože, takhle zásadní věc, jako: nedokážu si představit život tak a tak, jste si měli vyjasnit před společným bydlením. Jestli si nedokážeš představit život bez psa, tak si asi musíš představit život s jiným pánem.
Psa za jeho zady neporizuj. Protože to udělá nešťastné všechny členy domácnosti včetně toho psa. Oni citi, když je někdo nemá rád, včetně toho, že pokud by se něco stalo a on se musel o psa starat, tak kdo vi jak by to dopadlo (znám pripad, kdy týpek psa vypustil z domu a nechal ho odvézt do útulku, jen aby se o něj nemusel starat). Samozřejmě se může stát, že male roztomilé štěně ho obmekci a on si ho zamiluje, ale nespolehala bych na to. Domluvte se, jestli je schopný psa překousnout za určitých podmínek, nebo to nezkousne vůbec. Na tobě pak bude, pokud on řekne, že to nezkousne, se rozhodnout, jestli ti ten chlap za to stojí a zustanes s nim, nebo je pro tebe pes dulezitejsi a pujdete od sebe. Ja psy miluju, venuji jim veškerý můj volny čas a vím, že kdyby v mém životě nebyli, tak bych byla nešťastná. Zkusila jsem si to 2 roky téměř bez psa a bylo to na mně znát, psi mě nabiji energii.
Rozhodnutí je na tobě, ale určitě nedělej nic příteli za zády.