Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Potrat... Jsem bezradná
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.4.21 17:14
Mám za sebou podobné rozhodnutí. U nás „ulehčené“ tím, že jsme k DS měli ještě srdeční vadu (což je prý u downa časté) a šance na to, že těhotenství dospěje až k porodu, byla jen 30%. Rozhodli jsme se pro ukončení, lehké to ale nebylo. Jsou různé formy DS a dopředu Ti nikdo neřekne, jak to dopadne. Jak už bylo napsáno výše, já bych měla obavy, co s dítětem bude, až s manželem nebudem, jak to ovlivní život staršího sourozence, když by se vše začalo točit jen okolo postiženého dítěte. Obdivuju všechny, kteří zvládají přijmout i postižené dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.4.21 17:16
Nikdy jsem v takové situaci nebyla a nezávidím vám to rozhodování. Já jsem nějakou dobu pracovala s lidmi s různou formou mentálního a fyzického postižení. A vlastně se v těch kruzích pohybuju pořád. Za sebe můžu říct, že bych šla na potrat. Hodně vztahů takovou zátěž nevydrží, je to náročná péče do konce života… Ale vím, že jsou lidi, pro které se takové dítě stalo smyslem života. Já to tak nemám. Anonym - nechci spojovat svůj nick s tím kde pracuju.
- Citovat
- Upravit
23.4.21 17:20
To je mi líto, ale já za sebe bych šla na potrat 
. Ani ne kvůli sobě, musí to být sice šílene náročné a může to rozvrátit leda cos, ale kvůli tomu detatku. Nebude mít nikdy plnohodnotný život a bála bych se co s ním bude v případě, že se mi něco stane. Rozhodnutí je jen na vás 
a je dobře, že jste to nikomu že svých blízkých neříkali. Oni nejsou ve vaší situaci a hodnotili by ti dle svého. Stejně jako my tady, ale k nám nemáš ten citový vztah, takže je to jiné. Názory blízkých by vás mohli ovlivnit kvůli citu. Držte se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.21 17:31
Neprivedla bych vědomě na svět takhle nemocné dítě. I tvé první dítě by tím trpělo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.21 17:31
Já bych šla na potrat, bez váhání.
Za prvé to dítě nikdy nebude zcela samostatné, komu ho hodíš na krk, až ty nebudeš?
A za druhé, každý má představu, že down je pokud dje o povahu dítěte v pohodě. Může být, ale dost velká část těchto dětí je velmi agresivních, v docela vysokém věku není schopna komunikovat, naučit se základy hygieny.
Vědomě bych do toho nešla a nevidím nic pozitivního na člověku, který ano.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.4.21 17:31
Ja bych si nikdy postizeny dite nenechala. Jasne, muze byt nakonec treba autista nebo prijde nemoc, uraz, to neovlivnis, ale vedome ho porodit, to ne. Mam kamaradku z detstvi, jedno dite vypadalo zdrave, nakonec VD + postizeni zraku, u druheho ji upozornovali, ze se jim to nezda, presnou diagnozu ale rict nedokazali. Nakonec je dite nemluvici lezak, krmeny sondou, ma nejaky vzacny syndrom, diagnoza byla az nekdy po roce veku. Ma fungujici a podporujici rodinu, nejen rodice, ale i sirsi pribuzenstvo, ale presto je to strasnej zahul. Jednou se opila a priznala mi, ze s manzelem uz prakticky zadny vztah nema, on sice pracuje, stara se, ale jsou jak spolubydlici pecovatele. Ze ji rodice nikdy nic nerekli, ale ze vi, ze jsou z vnoucat nestastni. Ze by strasne chtela chodit do prace, ale vi, ze uz je porad uvazana doma. A ze tenkrat mela jit na potrat.
Nejsou jen stastne rodiny s nemocnymi detmi. Ale rozhodnuti je na tobe a manzelovi, vy dva si musite ujasnit, co jste schopni a ochotni zvladnout. Hodne stesti
- Citovat
- Upravit
23.4.21 17:35
@malaloui píše:
Je hrozně hlučný, jedeme v autobusu a on začne strašně křičet.
to moje zdravé děti taky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.21 17:36
Já bych též vědomě nepřivedla na svět postižené dítě, stačí to riziko, co vše se může stát i dítěti bez postižení známého už v těhotenství
proto na ty screeningy chodíme, aby se to dalo řešit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.21 17:38
Postižené dítě bych si v žádném případě nenechala. V žádném. Rodině bych to oznámila až po zákroku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.21 17:40
@Anonymní píše:
Ahoj,
na začátku chci říct, že je mi jasné, že se nemůžete rozhodnout za mě a konečné rozhodnutí je na mě, ale potřebovala bych Vaše názory, abych měla více pohledů na mou situaci.
Mám zdravého, rok a půl starého syna. Je to zlatý dítě, moc hoj s manželem milujeme, staráme se o něj jak můžeme. Celkově jsme na tom s manželem dobře.. Vztah nám klape bez větších problémů, máme vlastní bydlení a manžel je v dobře placené práci. To ve zkratce o našem životě a teď k problému.
Zjistila jsem, že jsem těhotná. Druhé dítě jsme plánovali i když ne tak brzy, ale ani jednomu nám to při zjištění nevadilo a začali jsme se těšit. Bohužel po mnoha vyšetření se nám potvrdil u miminka Downův syndrom, což byl strašný šok. Zároveň jsme se dozvěděli, že je to holčička a já vždycky chtěla holčičku.. Jenže.. Já nevím, jestli zvládneme péči o nemocné dítě.. Já se na to vůbec necítím a podle manželovi reakce on taky ne. Navíc by měla dcera celý život mnohem víc pozornosti a já si nedokážu představit odsunout syna na desátou kolej a věnovat 90% času dceři.. Taky si říkám, jaký bude mít život.. Nebude se jen trápit? A my všichni s ní? Na druhou stranu vidím tolik spokojených rodin s nemocnými dětmi.. Ja vůbec nevím, mám dva týdny na rozmyšlenou.. Pak bude na potrat pozdě.. Jinak manžel je pro potrat ale do ničeho mě nenutí.. Pokud si dceru nechám, podpoří mě a postará se o nás všechny.. Taky se bojím toho, aby zbytek života nežil náš syn jen s tím, že má nemocnou sestru, která mu sebrala rodiče.. Holky, prosím o Vaše názory.. Jsem fakt bezradnáJo a ještě jedna důležitá věc, celá rodina o těhotenství ví, ale zatím neví o tom, že je miminko nemocné a my uvažujeme o potratu.. Máme kolem sebe hodně lidí, u kterých jsme si jistí, že by s tím nesouhlasili a nechceme aby do nás ještě oni hučeli.. Chceme mít klid na rozhodování..
Anonym z pochopitelných důvodu..
Je mi to moc líto. Když jsem čekala nejmladší, riziko DS nám vyšlo 1:9, museli jsme o tom přemýšlet…šla bych na přerušení, nikomu bych to neřekla, s nikým bych to neřešila, nikomu bych nic nevysvětlovala, ale šla bych. Ze sobeckých důvodů. Holčičky s DS jsou velmi roztomilé, když jsou malé. Jakmile dospívají, pohlavní pud je to jediné, co znají. Pak už to tak roztomilé není…Hodně sil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.4.21 17:41
@2468 píše:
To je mi líto, ale já za sebe bych šla na potrat
Nemyslim, ze by lidé s downem neměli plnohodnotný život. Oni to vnimají jinak, prostě zijí ten svůj a jsou s tim povětšinou v pohodě. Ale těm rodičům to převrátí život na ruby.
- Citovat
- Upravit
23.4.21 17:45
Strasne tezka volba 
Za sebe rikam, ze bych tehotenstvi ukoncila. I kdyz teoreticky „od stolu“ se mi to pise lehce. Ale asi by prevazily argumenty, ze zaprve vzdy rodice postizenych deti tizi, co s nimi bude, az nebudou moct pecovat oni. Za druhe syn. Pece o dceru ho opravdu uplne odsune na druhou kolej. V dceri nikdy nebude mit partaka, i kdyz ji bude mit rad, vzdy bude pro nej pritez a bude to nejspis on, na koho za X let spadne pece. Mam takovou kamaradku, ta vi, ze za nedlouho ji k dvema skolnim detem pribyde postizeny dospely bracha. Leta s tim pocita, vyrostla v tom, ale bude to stejne tezke. Treti vec. Stabilni vztah se casto otrasa v zakladech i pri peci o narocne zdrave dite. Pises, ze syn je zlaticko, tedy zatim nemate zkusenost ani s takovym tzv narocnym deckem. Muz to mysli urcite uprimne a treba by byl super tata i pro tuyo holcicku, ale stejne dobre by to nemusel ustat az poroste a bude vic a vic videt ta mentalni stranka. Verim ale, ze to rozhodovani musi byt tezke. Pises, ze oba si to neumite predstavit. Byt tebou, volila bych ukonceni. Hodne sil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.21 17:52
Těžké rozhodnutí. Ale polož si další otázky.
Pokud bude dcera těžce postižená, zvládnete toho finančně? Když budeš muset zůstat doma a manžel bude muset táhnout živit 4 osoby?
Pokud nedejbože umřeš nebo se ti něco stane, jak a kdo se bude o dceru starat?
Manžel tvrdí, že tě podpoří, ale uvažuješ i tak, že to psychicky nedá a odejte od tebe? Narovinu v okolí mám asi 3 ženy, které se starají o postižené dítě a všechy jsou samy, protože to postižení, otcové neustáli.
Za mě bych šla na potrat, pokud bych to měla 100% potvrzené. A to říkám jako těhotná. Muži jsem jasně říkala, že pokud bude postižené dítě, jdu na potrat. Neměla bych nato sílu vychovávat postiženého.
Přeji ti mnoho sil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.4.21 17:55
Je to hrozně těžké moc ti držím palce. Sama za sebe bych do toho nešla. Vím, že mé manželství by skončilo. Buď ráda, že to víte dopředu.
Určitě ještě budete mít zdravé deťátko, které by takto už nebylo v plánu. Sama jsem si prošla jen zamlklým těhotenstvím. Zjišťovala, co se dá a proč se to asi stalo a dle lékařů to prostě jsou v naprosté většině případů poškozené plody a tělo si pomůže samo. Tak to špatně od začátku, pozdě pozitivní test, sicecsrdičko, ale opožděný růst a pak konec.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
