Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Potrat... Jsem bezradná
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.4.21 13:03
@Janli píše:
@mag12 bohužel takovejch moudrejch pipin zakladatelka ještě pár potká a budou mít potřebu jí sdělit svůj názor bez ohledu na to, že jí ublíží. Zažili jsme si to všechny. Od mouder jak setře sestřenice jejich strýčka taky řekli, že je dítě nemocný a ono se narodilo zdravý, až po tyhle, jak jsou ty děti sluníčkový… je smutný, jak málo empatie některý lidi mají…
Jo, tohle mě taky nebetyčně štve 
Přitom když se zeptáš, zda opravdu byl DS potvrzený z amnio, tak eeeehhh, no nějak vyšla blbě krev nebo co, já to přesně nevím… 
Bohužel někteří nedokážou rozlišit pozitivní screening a potvrzenou diagnózu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.4.21 13:04
@Janli
Já píšu svůj názor, tak se nevztekej. Ty ses nějak rozhodla a za tím si stojíš. Jiní se rozhodli jinak, nelitují a taky si za tím stojí.
- Citovat
- Upravit
24.4.21 13:12
@Anonymní píše:
Ano, přesně tak jsem to myslela. To nemusí být trest typu, že se ti něco stane. Ale i to, že to jde s tebou. Už napořád. Hezky jsi to napsala.
Já jsem tím neprošla, tak nemůžu říct. jen tím, jak s těmi lidmi pracuju, tak si myslím, že dítě s DS bych si nechala, toto postižení mi připadá nejmíň náročné a pro rodinu v porovnání s ostatními ne tolik zatěžující. S dítětem s tímto postižením může žena normálně dál třeba pracovat, rodiny jezdí na dovolené, nejsou nijak omezeni co se běžného života týče. Až na to, že to dítě nebude nikdy samostatné pro život. Jinak co já znám (asi 3 rodiny), tak s těmi dětmi normálně cestují, sportují a dělají vše.
Ta péče je zezačátku náročná, ale podle mě jsou daleko horší věci.
To, co píšeš prostě není pravda. Pokud s dětmi s DS pracuješ, musíš vědět, že DS může znamenat celou škálu mentálního (ale i fyzického) postižení od lehké retardace až po těžkou. Takže i kdybych přistoupila na tvou argumentaci, že rodiny nejsou vlastně nijak zvlášt' ovlivněny, týká se to pouze malého vzorku dětí s DS a jejich rodin z tvé praxe, tohle prostě nelze zobecňovat, tak jak to děláš ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
24.4.21 13:38
@Anonymní píše:
@Janli
Já píšu svůj názor, tak se nevztekej. Ty ses nějak rozhodla a za tím si stojíš. Jiní se rozhodli jinak, nelitují a taky si za tím stojí.
Znáš pár fungujících rodin, kolik znáš těch nefungujících? Ty soudíš podle omezenýho vzorku s lehkou retardací a minimálním zdravotním postižením, kdyby jsi tu napsala, že pracuješ v ústavu, kde jsou nejzěžší případy nebo pomáháš těmto rodinám, tak budu brát tvůj názor za bernou minci, ale ty děláš závěry na výjimkách.
- Citovat
- Upravit
24.4.21 14:04
@Janli píše:
@mag12 bohužel takovejch moudrejch pipin zakladatelka ještě pár potká a budou mít potřebu jí sdělit svůj názor bez ohledu na to, že jí ublíží. Zažili jsme si to všechny. Od mouder jak setře sestřenice jejich strýčka taky řekli, že je dítě nemocný a ono se narodilo zdravý, až po tyhle, jak jsou ty děti sluníčkový… je smutný, jak málo empatie některý lidi mají…
Souhlasím, zejména to s tím, že se dítě narodilo zdravé, už hraničí s krutostí. Zas ale je možná pro zakladatelku dobré, když se s tím setká poprvé v anonymní internetové diskuzi a bude mít čas se v mezích možného mentálně obrnit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.21 17:22
Nepročítala jsem celou diskuzi, ale můžu přispět svou zkušeností. Před pár lety jsme s manželem řešili to samé. Byli jsme už zaběhnutá rodina se dvěma dětmi, život nám pěkně klapal, třetí jsme chtěli, ale ani ve snu nás nenapadlo, že těhotenství nebude mít opět hladký průběh. Stejně jako Vás i nás zaskočila diagnóza Downův syndrom. Za mě je ale mnohem horší znát dřív diagnózu než vlastní dítě. Nikdy jsme nechtěli své dítě vraždit, ale také bychom si tuhle situaci nikdy sami nevybrali. Bylo to moc těžké, protože jsem žila ve velké nejistotě, jak na tom moje dítě bude, jestli péči o ně zvládnu atd. atd., však to znáte. Dnes už vím, že jsem si mohla ušetřit mnoho slz, kdyby byly tehdy možnosti jako dnes, například skupina rodičů Klub nejmenších dětí s DS na FB. Vím, že většině rodičů dělají tyhle děti stejnou radost jako děti zdravé. Že úplné minumium rodin se po narození dítěte s DS rozpadlo, naopak většina tvrdí, že se jim vztah a rodina ještě upevnily. Že jsou tyhle děti vychovatelné i vzdělavatelné, pokud vyrůstají v laskyplném prostředí, nejlépe ve své původní rodině, a že právě rodiče svou péčí mohou dítě podpořit a rozvinout do jeho maximálních možností…
Existuje několik organizací, které Vám mohou poskytnout informace či podat pomocnou ruku, pokud o ni budete stát. Např. https://www.downsyndrom.cz/…te-s-ds.html
http://www.usmevy.cz/
http://www.ovecka.eu/
Zkuste se podívat, ať máte skutečně informace. Rozhodnout se musíte samozřejmě sami, nikdo nechodí ve Vašich botách a ani nebude. My dnes vůbec nelitujeme, že dceru s DS máme. Ano, řešíme občas nějaké potíže, ale problémy jsme řešili i se staršími dětmi. Život holt není úplně jednoduchý a vše se nedá dopředu naplánovat. Za nás jsme rádi, že máme čisté svědomí a žije se nám dobře. Kdybyste mě chtěla kontaktovat formou SZ, jsem k dispozici.
Pro úplnost dodám ještě kontakt na blog mladé maminky, která vychovává tři děti a jedno má DS. Má tam mnoho videí z jejich každodenního života, lépe to asi jinde neuvidíte.
https://sarinhlas.com/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.21 17:41
Je to hrozně individuální a troufám si říct, že většina žen by na péči o dítě s DS neměla odvahu. Na druhou stranu, osobně znám maminku, která má pět dětí, jedno z nich má DS a jsou celkově velmi štastná a harmonická rodina. Jsou hluboce věřící. Ale osobní nastavení má každý jinak. Nemáš ve svém okolí někoho s takto postiženým dítkem, kdo by ti mohl předat osobní zkušenost? At lépe odhadneš, kde máš své hranice kapacit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
24.4.21 17:52
@Janli píše:
@zemanek myslíš, že ta poznámka s čistým svědomím byla fér?
předává svoji osobní zkušenost. Ona má díky svému rozhodnutí čisté svědomí. Netřeba to vztahovat na jiné rodiny a případy - nikdo na nikoho neútočil 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.21 18:13
@Janli píše:
@zemanek myslíš, že ta poznámka s čistým svědomím byla fér?
Mám čisté svědomí, jak jsem napsala, a za tím si stojím. Nevím, s čím se potýkáš ty, že se tě tohle dotklo. Myslím, že by nemuselo. Ale diskuzi jsem nečetla, viz výše.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.21 19:32
Nemám zkušenost s rozhodnutím v těhotenství, ale s dítětem s DS ano. S manželem jsme oba vděční, že jsme nejdřív viděli a pojmenovali dítě a až potom dostalo diagnózu. Dítě vyrostlo, navštěvuje běžnou ZŠ s asistentkou, je to šikovné úžasné dítě, rodina se nám nerozpadla, sourozenci mají vztah hezký a jediného, čeho lituji jsou slzy, které jsem vyplakala první půl rok. Už jsi rozhodnutá, respektuji to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.21 19:33
Já jsem asi sobec a peci bych nezvládla, neměla z toho radost a celkově - kdybych měla možnost volit, tak bych to ukončila 
S ohledem úplně na všechny - na mě, partnera, sourozence i postižené miminko.
Kamarádka měla segru s downem, moc hezky se k ni vždy chovala, ale bylo vidět jak trpí nedostatkem pece od svých jinak úžasných rodičů. Znala jsem ji od školy. I v situacích, kdy měla byt na prvním místě ona (třeba taneční nebo maturitní ples), byla na desáté koleji.
Holcicka teď už bohužel nežije, ani nevím co se stalo, bylo ji tak 25 let. Nejsem si jista, ze to byl pro všechny krásný život, ač to zní blbě. Holcicka vypadala šťastně, ale kdo ví. Ostatní byli milující, oddaní, ale ten smutek v očích proste poznáš.
Moc na tebe myslím, ať se rozhodnes dobře, obě varianty jsou dobře, pokud je tak budeš cítit. Drz se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.21 19:50
Já osobně bych volila potrat. V sousedství žije rodina s dcerou s DS. Vidět jak o ni rodiče musí pečovat stále stejně, jako před 30 lety, kdyź byla malá, na mě působí beznadějně. Hlavně v kontextu toho jak rodiče stárnou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.21 20:19
Krásný den,
Jsem právě tři dny po potratu ve 23tt. V pondělí jsme se dozvěděli diagnozu - Down a rozsáhlá vada srdce, kde by bylo nutné větší množství operací bez úplné záruky. Potvrzeno z plodové vody. Bylo to strašné rozhodnutí a ještě horší byl celý ten průběh a vůbec i to jak se cítím teď. Ale první na co mi proběhlo hlavou, když jsme se to dozvěděli - kdo se o něj postará až tu nebudeme? Půjde do ústavu? Dám mu život a stejně hrozí, že na vadu srdce umře? Věřím, že to bylo správné rozhodnutí. Jen tedy se musíte připravit, že ve vyšším týdnu už to neprobíhá jen tak i podle naší legislativy může jít o tzv. Porod mrtvého dítěte. Miminko můžete vidět, pohřbít, na matrice dostanete úmrtní list, máte nárok na mateřskou atd…pokud byste potřebovala podpořit a napsat jak to přesně probíhá, napište mi soukromou zprávu. Mně osobně nejvíce pomáhají příběhy ostatních, co si tím prošly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
