Potrat... Jsem bezradná

Anonymní
23.4.21 16:44

Potrat.. Jsem bezradná

Ahoj,
na začátku chci říct, že je mi jasné, že se nemůžete rozhodnout za mě a konečné rozhodnutí je na mě, ale potřebovala bych Vaše názory, abych měla více pohledů na mou situaci.
Mám zdravého, rok a půl starého syna. Je to zlatý dítě, moc hoj s manželem milujeme, staráme se o něj jak můžeme. Celkově jsme na tom s manželem dobře.. Vztah nám klape bez větších problémů, máme vlastní bydlení a manžel je v dobře placené práci. To ve zkratce o našem životě a teď k problému.
Zjistila jsem, že jsem těhotná. Druhé dítě jsme plánovali i když ne tak brzy, ale ani jednomu nám to při zjištění nevadilo a začali jsme se těšit. Bohužel po mnoha vyšetření se nám potvrdil u miminka Downův syndrom, což byl strašný šok. Zároveň jsme se dozvěděli, že je to holčička a já vždycky chtěla holčičku.. Jenže.. Já nevím, jestli zvládneme péči o nemocné dítě.. Já se na to vůbec necítím a podle manželovi reakce on taky ne. Navíc by měla dcera celý život mnohem víc pozornosti a já si nedokážu představit odsunout syna na desátou kolej a věnovat 90% času dceři.. Taky si říkám, jaký bude mít život.. Nebude se jen trápit? A my všichni s ní? Na druhou stranu vidím tolik spokojených rodin s nemocnými dětmi.. Ja vůbec nevím, mám dva týdny na rozmyšlenou.. Pak bude na potrat pozdě.. Jinak manžel je pro potrat ale do ničeho mě nenutí.. Pokud si dceru nechám, podpoří mě a postará se o nás všechny.. Taky se bojím toho, aby zbytek života nežil náš syn jen s tím, že má nemocnou sestru, která mu sebrala rodiče.. Holky, prosím o Vaše názory.. Jsem fakt bezradná :,( Jo a ještě jedna důležitá věc, celá rodina o těhotenství ví, ale zatím neví o tom, že je miminko nemocné a my uvažujeme o potratu.. Máme kolem sebe hodně lidí, u kterých jsme si jistí, že by s tím nesouhlasili a nechceme aby do nás ještě oni hučeli.. Chceme mít klid na rozhodování..
Anonym z pochopitelných důvodu..

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1184
23.4.21 16:50

Sedni si, uklidni se, zavři oči a představ si dvě situace…

  1. Holčičku si necháš - se vším, co k ní bude patřit (tedy s radostmi, úsměvy, láskou, ale i starostmi souvisejícími s její nemocí).
  2. Holčičku dáš pryč - se vším, co k ní patří a co s jejím odchodem může nastat.

V jaké z těch dvou situací je ti líp? Ta je ta správná :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20126
23.4.21 16:52

Já ukončení těhotenství kvůli M.Dowm podstoupila. Nelituju toho. Všude se downíci prezentují jako sluníčkové děti, ale realita může být velmi vzdálená zvlášť, když dospějí. Radu nemám, tohle rozhodnutí je jen na vás. Mám jen můj příběh. Přeju ať se rozhodneš správně, ať už zvolíš kteroukoliv cestu… :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
905
23.4.21 16:53
@Anonymní píše:
Ahoj,
na začátku chci říct, že je mi jasné, že se nemůžete rozhodnout za mě a konečné rozhodnutí je na mě, ale potřebovala bych Vaše názory, abych měla více pohledů na mou situaci.
Mám zdravého, rok a půl starého syna. Je to zlatý dítě, moc hoj s manželem milujeme, staráme se o něj jak můžeme. Celkově jsme na tom s manželem dobře.. Vztah nám klape bez větších problémů, máme vlastní bydlení a manžel je v dobře placené práci. To ve zkratce o našem životě a teď k problému.
Zjistila jsem, že jsem těhotná. Druhé dítě jsme plánovali i když ne tak brzy, ale ani jednomu nám to při zjištění nevadilo a začali jsme se těšit. Bohužel po mnoha vyšetření se nám potvrdil u miminka Downův syndrom, což byl strašný šok. Zároveň jsme se dozvěděli, že je to holčička a já vždycky chtěla holčičku.. Jenže.. Já nevím, jestli zvládneme péči o nemocné dítě.. Já se na to vůbec necítím a podle manželovi reakce on taky ne. Navíc by měla dcera celý život mnohem víc pozornosti a já si nedokážu představit odsunout syna na desátou kolej a věnovat 90% času dceři.. Taky si říkám, jaký bude mít život.. Nebude se jen trápit? A my všichni s ní? Na druhou stranu vidím tolik spokojených rodin s nemocnými dětmi.. Ja vůbec nevím, mám dva týdny na rozmyšlenou.. Pak bude na potrat pozdě.. Jinak manžel je pro potrat ale do ničeho mě nenutí.. Pokud si dceru nechám, podpoří mě a postará se o nás všechny.. Taky se bojím toho, aby zbytek života nežil náš syn jen s tím, že má nemocnou sestru, která mu sebrala rodiče.. Holky, prosím o Vaše názory.. Jsem fakt bezradná :,( Jo a ještě jedna důležitá věc, celá rodina o těhotenství ví, ale zatím neví o tom, že je miminko nemocné a my uvažujeme o potratu.. Máme kolem sebe hodně lidí, u kterých jsme si jistí, že by s tím nesouhlasili a nechceme aby do nás ještě oni hučeli.. Chceme mít klid na rozhodování..
Anonym z pochopitelných důvodu..

Vzdycky jsem si myslela, ze bych v tomhle mela jasno a miminko bych si nenechala.
Kdyz se u nasich dvojcat objevil problem po prvnim screeningu, tak jsme se zacali hodne bat a ja zacala premyslet nad tim, zda-li si miminko nechame, nebo budeme riskovat, ze pri redukci prijdeme i o druhe.
Nastesti se z plodovky vsechny obavy vyvratily.
Nicmene… I kdyz jsme meli riziko, ze by redukce ohrozila i druhy plod, stejne bych do toho sla.
Neumim si predstavit vychovavat postizene dite, pokud o tom vedome vim a mohu se rozhodnout.
Samozrejme se v zivote muze stat cokoliv a ze zcela zdraveho ditete muze byt lezak po nejake nehode a podobne.
Ale dokud bych mela na vyber, tak bych takove miminko na svet neprivedla.
Preji hodne stesti v tezkem rozhodovani.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6384
23.4.21 16:55

Strašné moc těžké… Máte to na 100/? Někde jsem četla že to měli potvrzené a stejně se narodilo zdravé dítě.

Já sama bych nechtěla rozhodovat -určitě bych to řešila pouze jen a jen s mužem a podle toho bychom se rozhodli. Spíše si myslím bychom si dítě nechali. Ale u nás je to tak že i druhé dítě by bylo požehnání a zázrak a pokud by to byl „pouze“ Down. Pokud bych byla mladší a zdravá a neměla žádný problém s otěhotněním možná bych přemýšlela jinak :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
240
23.4.21 16:55

Já, kdybych byla v tvé situaci, tak těhotenství ukončim. Nejvíc by mě trápilo, co by s holčičkou bylo, až bych jednou nebyla. Jestli by byla v ústavu, jak by se tam k ní chovali, atd.

Přeji hodně sil, ať se rozhodnete správně :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7463
23.4.21 16:56

Rozhodnuti je jen a jen na Vas. Ja treba mela prvni tehotenstvi komplikovane, protoze mi vysly velice spatne vysledky na 1. screeningu (NT,…) a s manzelem jsme byli oba rozhodnuti, ze pokud tam nejaka vada vyjde (myslim Down, Edwards,…), pujdu na ukonceni. Byla jsem na odberu klku, strasne jsem to obrecela, bylo to hrozne…z klku se nic nepotvrdilo, nakonec doslo k ZT v 17tt. Samo se vse ukoncilo…bohuzel nejaka vetsi vada, dle pitvy nahodna, nepojmenovana.

Ja smekam pred temi, co si postizene detatko nechaji, my to ale nechteli. Je to ale moc tezke, drzte se :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1755
23.4.21 16:59

Muzu se zeptat co ti vyslo spatne? Jake jsi podstoupula vysetreni, ze vis, ze bude mit urcite down.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2240
23.4.21 17:01

Nevim no, proto clovek asi vsechna ty vesetreni podstupuje, aby vedel, jestli jeho dite je zdrave, pak bys nemusela vysetreni podtupovat a nechat na prirode, jak te prekvapi…ja osobne bych to asi nedokazala, pecovat o postizene dite, pokud bych tomu mohla zabranit, ze vsech duvodu, jakych pises a mozna i dalsi…nejde jen o mentalni postizeni, ale dawnsyndrom prinasi i ruzne zdravotni komplikaci, bude se trapit miminko i vy a kdyby se nedejbuh neco stalo, bude se muset starat syn

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7959
23.4.21 17:01

Já si myslím, že ze začátku to nemusí být až tak hrozný, ta starost. Ale postupem času, jak člověk bude stárnout, tak to zvládat přestane jednou a že celý svůj život věnují jemu i když on sám z toho života nebude mít skoro nic. To by mě časem ubilo.

Ale rozhodování je to velmi těžké.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
26
23.4.21 17:02

Příbuzná má také postižené dítě, mnoho let.
Rozpadlo se ji manželství. Já bych to nechtěla.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4814
23.4.21 17:08
@Anonymní píše:
Ahoj,
na začátku chci říct, že je mi jasné, že se nemůžete rozhodnout za mě a konečné rozhodnutí je na mě, ale potřebovala bych Vaše názory, abych měla více pohledů na mou situaci.
Mám zdravého, rok a půl starého syna. Je to zlatý dítě, moc hoj s manželem milujeme, staráme se o něj jak můžeme. Celkově jsme na tom s manželem dobře.. Vztah nám klape bez větších problémů, máme vlastní bydlení a manžel je v dobře placené práci. To ve zkratce o našem životě a teď k problému.
Zjistila jsem, že jsem těhotná. Druhé dítě jsme plánovali i když ne tak brzy, ale ani jednomu nám to při zjištění nevadilo a začali jsme se těšit. Bohužel po mnoha vyšetření se nám potvrdil u miminka Downův syndrom, což byl strašný šok. Zároveň jsme se dozvěděli, že je to holčička a já vždycky chtěla holčičku.. Jenže.. Já nevím, jestli zvládneme péči o nemocné dítě.. Já se na to vůbec necítím a podle manželovi reakce on taky ne. Navíc by měla dcera celý život mnohem víc pozornosti a já si nedokážu představit odsunout syna na desátou kolej a věnovat 90% času dceři.. Taky si říkám, jaký bude mít život.. Nebude se jen trápit? A my všichni s ní? Na druhou stranu vidím tolik spokojených rodin s nemocnými dětmi.. Ja vůbec nevím, mám dva týdny na rozmyšlenou.. Pak bude na potrat pozdě.. Jinak manžel je pro potrat ale do ničeho mě nenutí.. Pokud si dceru nechám, podpoří mě a postará se o nás všechny.. Taky se bojím toho, aby zbytek života nežil náš syn jen s tím, že má nemocnou sestru, která mu sebrala rodiče.. Holky, prosím o Vaše názory.. Jsem fakt bezradná :,( Jo a ještě jedna důležitá věc, celá rodina o těhotenství ví, ale zatím neví o tom, že je miminko nemocné a my uvažujeme o potratu.. Máme kolem sebe hodně lidí, u kterých jsme si jistí, že by s tím nesouhlasili a nechceme aby do nás ještě oni hučeli.. Chceme mít klid na rozhodování..
Anonym z pochopitelných důvodu..

Nesla bych do toho, je Down a Down, jsou deti Down, ktwre maji jen lehkou ratardaci, ale bohuzel i velmi tezkou se spoustou jinych problemu. Ale je to muj nazor.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7569
23.4.21 17:09

Hele asi takhle, ja mam tezkyho autistu..ti byvaji v necem i nadani a socialne bidni..tomu mymu je 14 a zatim to zvladame…Downici naopak, intelekt nic moc ale socialne byvaji dobri..a pokud se nepletu, nedozivaji se obvykle vysokyho veku. Mne to neprijde uplne hroznyit Downa ale pravda, osobni zkusenost nemam…a ja kdybych se u autika mohla rozhodnout, byla bych sla na interupci.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
389
23.4.21 17:10

Jednoho klučinu s downem znám, má k tomu lehkou mentální retardaci a vím, že bych péči o něj nezvládla :( Má staršího bratra a sestru a jsou z něj lehce nešťastní. Je hrozně hlučný, jedeme v autobusu a on začne strašně křičet. Každý je samozřejmě jiný, ale měla bych z toho strach :oops: Ve výsledku je stejně rozhodnutí na tobě, ty musíš vědět, jestli to zvládneš nebo ne a budeš toho litovat :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4447
23.4.21 17:14

Nepřivedla bych vědomě na svět postižené dítě. Jsou ženy s velkým srdcem a odhodláním, co to dokážou, ale já ne. Samozřejmě je možný prožít šťastný život, zařídit šťastný život i tomu dítěti. Ale podle mě je ta oběť větší, než radost. Ty musíš vědět, jestli na to máš koule, v tomhle ti nikdo neporadí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat