Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Potrat... Jsem bezradná
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
23.4.21 17:59
- Citovat
- Upravit
23.4.21 18:02
@hanka.br. píše:
Je mi to moc líto. Když jsem čekala nejmladší, riziko DS nám vyšlo 1:9, museli jsme o tom přemýšlet…šla bych na přerušení, nikomu bych to neřekla, s nikým bych to neřešila, nikomu bych nic nevysvětlovala, ale šla bych. Ze sobeckých důvodů. Holčičky s DS jsou velmi roztomilé, když jsou malé. Jakmile dospívají, pohlavní pud je to jediné, co znají. Pak už to tak roztomilé není…Hodně sil
Přesně na to jsem si vzpomněla. Znám Downičku, která je stejně stará jako jedno z mých dětí. Bylo to nejkrásnější miminko, které jsem kdy v kočárku viděla. Jako panenka. A dnes? Běhá po vsi a onanuje. A to je něco, co fakt u dospělé holky vidět nepotřebujete. A dělá to tak od 11 let. Doma ji rodiče celý den neudrží.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.21 18:05
Já bych ti poradila kontaktovat hnutiprozivot.cz a promluvit si o tom, vychrlit na ně všechny obavy… - od toho tam jsou. Třeba získáš jiný náhled, zjistíš, co by to obnášelo… Musí to být pro tebe hrozně těžké a přeju, ať se rozhodneš správně (resp. přeju ať je malé nakonec zdravé, i taková možnost tady je). Já bych si miminko nechala. Ale taky bych se samozřejmě bála, jak to jako rodina zvládneme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.21 18:09
Nenechala, rovněž znám případ malé roztomilé holčičky a poté neustále onanujici individuum.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.21 18:15
Sla bych na potrat jednoznacne. Mimochodem nekteri chlapi casem postizene dite neustoji…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.21 18:17
Kamarádka má „jen“ syna autistu a manžel to nezvládl. Krásná, chytrá, skvělá baba. Měla i přítele, taky rozchod, kvůli synovi 
a je sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.21 18:32
Znám lidi, co postižené děti mají a spousta vztahu na tom skončila. Tohle je strašné rozhodnutí, ale je opravdu jen na vás. Nenech si do toho mluvit okolím. Sama jsi napsala hodně důvodu, proč na potrat jít. Je to těžké, ale pokud se k tomu rozhodneš, je to opravdu jen tvá volba. Vypsala jsi všechny důvody, proč bych to ukončeni volila i já 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.21 18:33
@divine woman píše:
Přesně na to jsem si vzpomněla. Znám Downičku, která je stejně stará jako jedno z mých dětí. Bylo to nejkrásnější miminko, které jsem kdy v kočárku viděla. Jako panenka. A dnes? Běhá po vsi a onanuje. A to je něco, co fakt u dospělé holky vidět nepotřebujete. A dělá to tak od 11 let. Doma ji rodiče celý den neudrží.
Jo, souhlas. Stačilo dělat 5 měsíců v ústavu a to prostě nechceš je ti smutný, ale je to tak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.21 19:04
Ne…nikdy bych si vedome nenechala mentalne postizene dite, nemuzes vedet stupen postizeni, bude potrebovat celozivotni peci na ukor druheho ditete, nemusi to ani ustat manzelstvi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.21 19:10
@Čičorečka píše:
Nepřivedla bych vědomě na svět postižené dítě. Jsou ženy s velkým srdcem a odhodláním, co to dokážou, ale já ne. Samozřejmě je možný prožít šťastný život, zařídit šťastný život i tomu dítěti. Ale podle mě je ta oběť větší, než radost. Ty musíš vědět, jestli na to máš koule, v tomhle ti nikdo neporadí.
Lépe bych to nenapsala, naprostý souhlas.
Zakladatelko, držím palce, ať těžkou volbu zvládnete!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.21 19:29
Také bych vědomě na svět nepřivedla postižené dítě. Je mi to moc líto 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.21 19:33
Ahoj. Trochu to svádí říct, váš život, vaše rozhodnutí, se kterým budete celý život žít. Je třeba si ale uvědomit, že se to týká i tvého manžela, syna, rodičů. Můj názor, pokud máte už jedno zdravé dítě, šla bych na potrat, i přesto, že je to nyní holčička.
S Downovým syndromem se pojí i další případné vady a náchylnosti. Vím dobře, o čem mluvím.
Potrat bolí po psychické stránce, ale čas vše uklidní a můžete se snažit o další miminko. Drž se a věř tomu, že bude lépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.21 19:53
Ahoj, pracuji jako zdravotní sestra u autistickych děti a děti s různým postizenim. Jsem momentálně těhotná a čekám na výsledky prvního screeningu. Nic méně, jelikož pracují s těmito dětmi, přemýšlela jsem už několikrát a dlouze nad všemi možnostmi kdybych zjistila postižení u dítěte. A i když snimi pracují denno denně a do některých dětí se člověk prostě zamiluje, tak i přesto bych šla na potrat. Péče o ne, ať je to jen 8h denně mě vyčerpava a nabiji zároveň. Ale fyzicky a psychicky je to náročné. Rodiče s nimiž jsem se setkala, někteří o tom mluví jako o daru, ale jiní, ti realisticti jsou více nad věcí, berou to jak to je ale není to žádná výhra. Bohužel. 
o tyto deti je velmi specifická a individualni péče, a už tak když se ti narodí dítě normální tak se jako matka vzdavas mnoha věci, ale když se ti narodí s downem tak toho obetujes daleko víc a ne každý je na to připravený. Nikdo by tě za tohle neměl soudit. Je to tvé rozhodnutí, tvá volba, ty si vezmeš celozivotni svobodu jako matka… moje věřící rodina má na to jasný názor dítě si nechat, ale i přes jejich naléhání bych se rozhodla sama a to v mém případě by bylo ukončeni. Nejsi sobec ani špatný člověk. Jen nechceš být celý život nešťastná…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
alena1995
23.4.21 20:06
@Anonymní píše:
Ahoj,
na začátku chci říct, že je mi jasné, že se nemůžete rozhodnout za mě a konečné rozhodnutí je na mě, ale potřebovala bych Vaše názory, abych měla více pohledů na mou situaci.
Mám zdravého, rok a půl starého syna. Je to zlatý dítě, moc hoj s manželem milujeme, staráme se o něj jak můžeme. Celkově jsme na tom s manželem dobře.. Vztah nám klape bez větších problémů, máme vlastní bydlení a manžel je v dobře placené práci. To ve zkratce o našem životě a teď k problému.
Zjistila jsem, že jsem těhotná. Druhé dítě jsme plánovali i když ne tak brzy, ale ani jednomu nám to při zjištění nevadilo a začali jsme se těšit. Bohužel po mnoha vyšetření se nám potvrdil u miminka Downův syndrom, což byl strašný šok. Zároveň jsme se dozvěděli, že je to holčička a já vždycky chtěla holčičku.. Jenže.. Já nevím, jestli zvládneme péči o nemocné dítě.. Já se na to vůbec necítím a podle manželovi reakce on taky ne. Navíc by měla dcera celý život mnohem víc pozornosti a já si nedokážu představit odsunout syna na desátou kolej a věnovat 90% času dceři.. Taky si říkám, jaký bude mít život.. Nebude se jen trápit? A my všichni s ní? Na druhou stranu vidím tolik spokojených rodin s nemocnými dětmi.. Ja vůbec nevím, mám dva týdny na rozmyšlenou.. Pak bude na potrat pozdě.. Jinak manžel je pro potrat ale do ničeho mě nenutí.. Pokud si dceru nechám, podpoří mě a postará se o nás všechny.. Taky se bojím toho, aby zbytek života nežil náš syn jen s tím, že má nemocnou sestru, která mu sebrala rodiče.. Holky, prosím o Vaše názory.. Jsem fakt bezradná
Anonym z pochopitelných důvodu..
Ahoj, já ti napíšu jen příběh z mého okolí.
Moje sestra, tři děti, první dva kluci, první chlapeček v pořádku, u druhého vyšlo, že bude mít Down syndrom, narodilo se úplně zdravé dítě, a třetí, holčička, také podezření na Down syndrom, sestra se rozhodla si dítě nechat. Narodila se tedy malá s Down syndromem, malá je na tom velice dobře, je to opravdu sluníčko, jak zde někdo zmiňuje, ALE musím říct, že jen díky sestře (svoji matce) je na tom tak dobře, tolik rehabilitaci, lázní, cvičení na koni, Vojtovky atd.. co s ní sestra absolvovala, jen aby malá na tom byla dobře bylo nespočet. Nyní ji jsou čtyři roky, úplně zdravá, lehce opožděná, ale nijak zvlášť, na vzhledu to samozřejmě poznat jde. Sestře se nyní narodilo čtvrté a poslední dítě a to zdravá holčička.
Za mě si myslím, že je ségra za malou vděčná, protože ji umožnila podívat se na život i jinak. Vidět, že štěstí je hlavně v tom, mít zdravé dítě. No, ale kdybych se rozhodoval já, dítě si nenechám. Je to možná blbé, ale mě by se hodilo hlavou přesně to co tobě, jak na tom bude zdravotně, kolika let se dožije (nikdo nechce přežít své dítě), kolik péče a času to bude obnášet a zda toto vše nebude na úkor prvorozeného. Nevím kolik ti je let, ale třeba se zadaří znovu. Ségra měla jediné v uvozovkách +, že klukům bylo 6 a 7 let, takže velcí dacani, co chápali, že je ségra nemocná a, že potřebuje péči.
Dodala bych, že sestra měla „štěstí“, že je malá na tom dobře, downici mají svoji komunitu, kde píšou příběhy i jiné ženy, jedná paní třeba, že lituje, že si dítě nechala, že zavírá kočky do pračky, apod. Je to pak smutné a vážně to stojí za zvážení.
Je mi to líto… Držím ti palce
- Citovat
- Upravit
23.4.21 20:24
@Anonymní píše:
Ahoj,
na začátku chci říct, že je mi jasné, že se nemůžete rozhodnout za mě a konečné rozhodnutí je na mě, ale potřebovala bych Vaše názory, abych měla více pohledů na mou situaci.
Mám zdravého, rok a půl starého syna. Je to zlatý dítě, moc hoj s manželem milujeme, staráme se o něj jak můžeme. Celkově jsme na tom s manželem dobře.. Vztah nám klape bez větších problémů, máme vlastní bydlení a manžel je v dobře placené práci. To ve zkratce o našem životě a teď k problému.
Zjistila jsem, že jsem těhotná. Druhé dítě jsme plánovali i když ne tak brzy, ale ani jednomu nám to při zjištění nevadilo a začali jsme se těšit. Bohužel po mnoha vyšetření se nám potvrdil u miminka Downův syndrom, což byl strašný šok. Zároveň jsme se dozvěděli, že je to holčička a já vždycky chtěla holčičku.. Jenže.. Já nevím, jestli zvládneme péči o nemocné dítě.. Já se na to vůbec necítím a podle manželovi reakce on taky ne. Navíc by měla dcera celý život mnohem víc pozornosti a já si nedokážu představit odsunout syna na desátou kolej a věnovat 90% času dceři.. Taky si říkám, jaký bude mít život.. Nebude se jen trápit? A my všichni s ní? Na druhou stranu vidím tolik spokojených rodin s nemocnými dětmi.. Ja vůbec nevím, mám dva týdny na rozmyšlenou.. Pak bude na potrat pozdě.. Jinak manžel je pro potrat ale do ničeho mě nenutí.. Pokud si dceru nechám, podpoří mě a postará se o nás všechny.. Taky se bojím toho, aby zbytek života nežil náš syn jen s tím, že má nemocnou sestru, která mu sebrala rodiče.. Holky, prosím o Vaše názory.. Jsem fakt bezradná
Anonym z pochopitelných důvodu..
To je strašlivě těžké rozhodnutí a je opravdu jen na vás. Já bych postižené dítě, na svět vědomě nepřivedla. Ne kvůli sobě, ale kvůli němu. Nikdo z nás by si jeho život nevybral.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Souhlasím s tímto názorem. Vím, o čem mluvím. Musela jsem se rozhodovat v 19tt. Nešlo o M.Down, ale jinou chromozomální vadu, závažnější, ale rozhodování bylo těžké. Dnes s odstupem let můžu říct, že jsem ráda, že jsem se tak rozhodla…M.Down může mít variabilní projevy, od lehké po těžkou retardaci, často srdeční vady a jiné problémy.