Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Potrat... Jsem bezradná
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Parninas
27.4.21 08:36
- Citovat
- Upravit
Yorkmut
27.4.21 08:38
@Parninas píše:
Líbí se mi jak píšeš srdíčkově a chumláčkově a zároveň naznačuješ, že chce zakladatelka své potenciální dítě zabít. Já osobně taky nejsem pro potraty z rozmaru, ale vypisovat tohle nešťastné paní je mnohem víc amorální. Přeju ti, že máš hezkou zkušenost, ale tahle moralizující agitka je fakt děs.
Ted to sem pisu. Dobre, nekdo je proti potratum v kazde situaci, to kazdy respektuje, ale neustale tu uvadet spojeni zabit dite je hrozny.
- Citovat
- Upravit
27.4.21 08:39
@Lucie Terezie píše:Četla jsi diskuzi? Věřím, že ano, a tak nechápu tvou potřebu napsat výše zmíněný příspěvek. Zakladatelka se rozhodla, po pečlivé a zodpovědné úvaze, udělala pro ni velmi těžké rozhodnutí. Tvůj příspěvek o “zabíjení dětí” je těžce za hranou. Smutné, tak málo empatie od někoho, kdo by si nechal postižené dítě…
Ahoj
jsem máma 3 synů a chci do pěstounské péče holčičku s DS. Já vlastně nevím proč. Mám kamaráda a ten má 26 syna s DS Matouše. A on mi jednou řekl " víš já nikdy nebudu řešit jak se moje dítě učí, jakou má pubertu, nebo jeho ženu. Bude to navždy můj kluk. A jsou úžasní, jsou to parťáci, velice se milují.
Při všech mých těhotenství jsem odmítala genetické testy. Já věděla, že nemám na to zabít své dítě. Nemohla bych pak spát. Já nikoho nesoudím, znám sebe. A to bych nedala. Vím že pisatelka to má těžké ale v životě každého jsou místa křižovatky a tam se člověk musí rozhodnout kudy. Jestli furt nahoru nebo dolů. Bude to těžké ale rozhodně ne moc. Jsou horší věci, horší postižení a pokud máte zázemí máte poklad k nezaplacení a vaší rodinu to jedině posílí.
Hodně štěstí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.21 08:45
@Lucie Terezie píše:
Ahoj
jsem máma 3 synů a chci do pěstounské péče holčičku s DS. Já vlastně nevím proč. Mám kamaráda a ten má 26 syna s DS Matouše. A on mi jednou řekl " víš já nikdy nebudu muset řešit jak se moje dítě učí, jakou má pubertu, nebo jakou bude mít ženu. Bude to navždy můj kluk. A jsou úžasní, jsou to parťáci, velice se milují.
Při všech mých těhotenství jsem odmítala genetické testy. Já věděla, že nemám na to zabít své dítě. Nemohla bych pak spát. Já nikoho nesoudím, znám sebe. A to bych nedala. Vím že pisatelka to má těžké ale v životě každého jsou místa, křižovatky a tam se člověk musí rozhodnout kudy. Jestli furt nahoru nebo dolů. Bude to těžké ale rozhodně ne moc. Jsou horší věci, horší postižení a pokud máte zázemí máte poklad k nezaplacení a vaší rodinu to jedině posílí.
Hodně štěstí
Zakladatelka bude posílena, až znovu otěhotnění a narodí se jí zdravé miminko 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
27.4.21 08:54
@Lucie Terezie jo, máš pravdu. Z postiženýho dítěte se může stát poklad k nezaplacení, co stáhne rodu ke dnu. Vzít si do pěstounské péče downíka je sice hezký, ale vybereš si míru postižení podle sebe, že? Asi si nevezmeš těžce retardovaný dítě se zásadní srdeční vadou, ale sluníčkovou holčičku s lehkou retardací. Zakladatelka si nevybere…jinak je mi jako ostatním z toho moralizování taky a podsouvání “čistýho svědomí a zabíjení” těžce nevolno. Už jsem psala…z tohoto nikdy nevyjdou všichni jako vítěz, vždycky je někdo poražený.
- Citovat
- Upravit
27.4.21 09:08
@Lucie Terezie píše:
Ahoj
jsem máma 3 synů a chci do pěstounské péče holčičku s DS. Já vlastně nevím proč. Mám kamaráda a ten má 26 syna s DS Matouše. A on mi jednou řekl " víš já nikdy nebudu muset řešit jak se moje dítě učí, jakou má pubertu, nebo jakou bude mít ženu. Bude to navždy můj kluk. A jsou úžasní, jsou to parťáci, velice se milují.
Při všech mých těhotenství jsem odmítala genetické testy. Já věděla, že nemám na to zabít své dítě.Nemohla bych pak spát. Já nikoho nesoudím, znám sebe. A to bych nedala. Vím že pisatelka to má těžké ale v životě každého jsou místa, křižovatky a tam se člověk musí rozhodnout kudy. Jestli furt nahoru nebo dolů. Bude to těžké ale rozhodně ne moc. Jsou horší věci, horší postižení a pokud máte zázemí máte poklad k nezaplacení a vaší rodinu to jedině posílí.
Hodně štěstí
Seš na sebe hrdá, jak si zakladatelce naložila?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.5.21 09:22
Paní se rozhodla, ale tuhle diskusi přeci mohou číst i jiné ženy v podobné situaci. Pokud se někdo snaží zjistit informace, aby se mohl rozhodnout, tak snad není cílem diskuse přitakávat jedním směrem, ne? Já třeba mám také dítě s DS, je mu 10 let a občas mám pocit, že nám dělá větší radost než naše dvě děti zdravé. Ne, opravdu nežijeme nešťastní, naopak synek je veselý, empatický, vtipný, velmi komunikativní. Chodí do běžné ZŠ, kde je přijímán okolím bez problémů, účastní se oslav svých kamarádů atd. Ne, je fér tady z pozice rodiče, který takové dítě má a tedy jen neteoretizuje říct, že mít dítě s DS přináší své problémy, ale není to žádná katastrofa. Pokud si někdo z nastávajících rodičů není jistý, zda na potrat jít, klidně mě prosím kontaktujte, můžeme se i sejít a já vám v našem prostředí s naším dítětem ráda ukážu jaká může být realita.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.5.21 10:30
V tomhle mám naprosto jasno. I když máme s přítelem problémy s otěhotněním, tak pokud by se zjistilo, že je dítě jakkoliv nemocné, zvolila bych potrat.Pro někoho nepředstavitelná varianta, ale mám v rodině lidi, kteří pečují a své postižené příbuzné a je to příšerný život jak pro ty postižené, tak pro ty, co o ně pečují (ti v podstatě nemají žádný život - ano, záleží na tom o jak moc nemocného člověka se starají, ale nikdy nemůžeš vědět jakou péči bude za 20 let potřebovat).
Mám za sebou čerstvě ZT v 7tt, a stejně to můj názor nezměnilo.
- Citovat
- Upravit
1.5.21 10:51
@Anonymní píše:
Ahoj,
na začátku chci říct, že je mi jasné, že se nemůžete rozhodnout za mě a konečné rozhodnutí je na mě, ale potřebovala bych Vaše názory, abych měla více pohledů na mou situaci.
Mám zdravého, rok a půl starého syna. Je to zlatý dítě, moc hoj s manželem milujeme, staráme se o něj jak můžeme. Celkově jsme na tom s manželem dobře.. Vztah nám klape bez větších problémů, máme vlastní bydlení a manžel je v dobře placené práci. To ve zkratce o našem životě a teď k problému.
Zjistila jsem, že jsem těhotná. Druhé dítě jsme plánovali i když ne tak brzy, ale ani jednomu nám to při zjištění nevadilo a začali jsme se těšit. Bohužel po mnoha vyšetření se nám potvrdil u miminka Downův syndrom, což byl strašný šok. Zároveň jsme se dozvěděli, že je to holčička a já vždycky chtěla holčičku.. Jenže.. Já nevím, jestli zvládneme péči o nemocné dítě.. Já se na to vůbec necítím a podle manželovi reakce on taky ne. Navíc by měla dcera celý život mnohem víc pozornosti a já si nedokážu představit odsunout syna na desátou kolej a věnovat 90% času dceři.. Taky si říkám, jaký bude mít život.. Nebude se jen trápit? A my všichni s ní? Na druhou stranu vidím tolik spokojených rodin s nemocnými dětmi.. Ja vůbec nevím, mám dva týdny na rozmyšlenou.. Pak bude na potrat pozdě.. Jinak manžel je pro potrat ale do ničeho mě nenutí.. Pokud si dceru nechám, podpoří mě a postará se o nás všechny.. Taky se bojím toho, aby zbytek života nežil náš syn jen s tím, že má nemocnou sestru, která mu sebrala rodiče.. Holky, prosím o Vaše názory.. Jsem fakt bezradnáJo a ještě jedna důležitá věc, celá rodina o těhotenství ví, ale zatím neví o tom, že je miminko nemocné a my uvažujeme o potratu.. Máme kolem sebe hodně lidí, u kterých jsme si jistí, že by s tím nesouhlasili a nechceme aby do nás ještě oni hučeli.. Chceme mít klid na rozhodování..
Anonym z pochopitelných důvodu..
za mne je volba naprosto jasna
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.21 08:05
@alena1995 píše:
Ahoj, já ti napíšu jen příběh z mého okolí.Moje sestra, tři děti, první dva kluci, první chlapeček v pořádku, u druhého vyšlo, že bude mít Down syndrom, narodilo se úplně zdravé dítě, a třetí, holčička, také podezření na Down syndrom, sestra se rozhodla si dítě nechat. Narodila se tedy malá s Down syndromem, malá je na tom velice dobře, je to opravdu sluníčko, jak zde někdo zmiňuje, ALE musím říct, že jen díky sestře (svoji matce) je na tom tak dobře, tolik rehabilitaci, lázní, cvičení na koni, Vojtovky atd.. co s ní sestra absolvovala, jen aby malá na tom byla dobře bylo nespočet. Nyní ji jsou čtyři roky, úplně zdravá, lehce opožděná, ale nijak zvlášť, na vzhledu to samozřejmě poznat jde. Sestře se nyní narodilo čtvrté a poslední dítě a to zdravá holčička.
Za mě si myslím, že je ségra za malou vděčná, protože ji umožnila podívat se na život i jinak. Vidět, že štěstí je hlavně v tom, mít zdravé dítě. No, ale kdybych se rozhodoval já, dítě si nenechám. Je to možná blbé, ale mě by se hodilo hlavou přesně to co tobě, jak na tom bude zdravotně, kolika let se dožije (nikdo nechce přežít své dítě), kolik péče a času to bude obnášet a zda toto vše nebude na úkor prvorozeného. Nevím kolik ti je let, ale třeba se zadaří znovu. Ségra měla jediné v uvozovkách +, že klukům bylo 6 a 7 let, takže velcí dacani, co chápali, že je ségra nemocná a, že potřebuje péči.
Dodala bych, že sestra měla „štěstí“, že je malá na tom dobře, downici mají svoji komunitu, kde píšou příběhy i jiné ženy, jedná paní třeba, že lituje, že si dítě nechala, že zavírá kočky do pračky, apod. Je to pak smutné a vážně to stojí za zvážení.
Je mi to líto… Držím ti palce
co ji vedlo po dvou zdravých detech, riskovat dite s vadou a pak ještě čtvrté?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
alena1995
2.5.21 09:16
@yvette77 ten blog je krásný a vy jste skvělá, včetně manžela. Mate krásnou rodinu a přeju vám jen to dobré. A mala je krásná. Ať se daří
To nic ovšem nemění na tom, ze bych se rozhodla jako zakladatelka, které přeji hodně sil. Člověk nikdy neví, jak velké postižení bude miminko mít a já jsem asi srab a sobec, abych to riskovala 
Jinak samozrmeme nikdo z nás neví, co ho potká. Je jasný, ze DS může být nakonec dar, když si vezmu jiné tragédie, jaké rodiny potkávají, tak je tohle nic, ale člověk si tak nejak vždy přeje a doufá, ze jeho žádné tragédie nepotkají…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Líbí se mi jak píšeš srdíčkově a chumláčkově a zároveň naznačuješ, že chce zakladatelka své potenciální dítě zabít. Já osobně taky nejsem pro potraty z rozmaru, ale vypisovat tohle nešťastné paní je mnohem víc amorální. Přeju ti, že máš hezkou zkušenost, ale tahle moralizující agitka je fakt děs.