Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jmena co zrovna valí a pak to stejně zas utichne bavila jsem se třebas se známou a ta mi tvrdila že kolem sebe nezná žádnýho Danečka a u nás je každej druhej. Elišky u nás znám jen dvě jedna bydlela blízko našich kde jsem bydlela a druhou na střední. Takže je to jen náhoda i v porodnici jsem žádnou Elinku-Elišku neviděla. Mi máme doma Valentýnku a říkáme jí stejně Vali, Valinko, Valčo jako by byla Valérie takže si myslím že u vás jdetaky jen o kosmetickou úpravu jména upřímně ani u nás malé až na vyjímky nikdo neřekne celým jménem Valentýnko. A nikdo se v tom neštárá prostě si zvykli.
A u malýho Danyho si říkám že se stejně budem chtít za pár let přestěhovat do nějakýho domečku a je možný že třebas zrovna tam kde nějaký domek najdem popularita tohoto jména nebude v takové hojnosti jako je v místě kde teď zatím bydlíme tj. v centru Brna ![]()
Taky máme Elišku, taky mě mrzí, že jich je tolik, snad už ta vlna brzy opadne a přestanou se tak dávat… ale to jméno jako takové se nám s manželem líbí, jen tohle nás docela dost štve - ale uznávám, naše hloupost, statistiky jsme viděli, nicméně před těmi 2 roky to se mi zdá nebylo tak hrozné jako dnes!
Nechce se mi věřit, že je někdo v takové podobné situaci, jako já. Mám 8-měsíční dceru a od porodu nemohu svůj nezvyk na dceřino jméno vyřešit. Dcera je mé druhé dítě, se jménem prvorozeného syna jsem nic takového nezažívala. Chtěla jsem ji přejmenovat hned v porodnici před vydáním rodného listu, ale to mi manžel zakázal (je mi jasné, že hlavně z důvodu obav z reakcí okolí). Jménem jí neříkám, doma jí říkáme přezdívkou, kterou vymyslel syn. Širší rodina jméno ale používá. Jak čas plynul, nejsem schopna ji už ani přejmenovat ani používat její jméno. Mám ji moc ráda, ale obávám se, že toto všechno bude komplikovat můj budoucí vztah s ní. Už se kvůli tomu zhoršil i můj vztah s manželem. Ale ani on ji doma jménem neříká, jen přezdívkou.
@kvk píše:
Nechce se mi věřit, že je někdo v takové podobné situaci, jako já. Mám 8-měsíční dceru a od porodu nemohu svůj nezvyk na dceřino jméno vyřešit. Dcera je mé druhé dítě, se jménem prvorozeného syna jsem nic takového nezažívala. Chtěla jsem ji přejmenovat hned v porodnici před vydáním rodného listu, ale to mi manžel zakázal (je mi jasné, že hlavně z důvodu obav z reakcí okolí). Jménem jí neříkám, doma jí říkáme přezdívkou, kterou vymyslel syn. Širší rodina jméno ale používá. Jak čas plynul, nejsem schopna ji už ani přejmenovat ani používat její jméno. Mám ji moc ráda, ale obávám se, že toto všechno bude komplikovat můj budoucí vztah s ní. Už se kvůli tomu zhoršil i můj vztah s manželem. Ale ani on ji doma jménem neříká, jen přezdívkou.
Proboha, a proč jste jí tedy takové jméno dávali? Změnte to, než si na něj zvykne. Tchýně to řešila před 40lety.Dala jméno Patrik, na vsi tehdy halo, tak ho kvůli lidem změnila ![]()
Dobrý den, jestli chcete změnit jméno, udělejte to! Co nejdřív! Jinak Vás to bude užírat pořád/jako mě/. Mám podobný problém, ale já už težko můžu něco měnit, když synovi budou 4roky. U manžela v rodině se jmenuje táta po tátovi:(…a když jsme se dozvěděli, že čekáme chlapečka, tak nějak všichni začali mluvit o Vládíkovi. Ne, že by mě do toho někdo tlačil, to zase ne. Ale tak nějak jsem věděla, že bude manžel rád a k tomu jsme nemohli přijít na jiné společné jméno, které by se nám líbilo. A jelikož oslovuju manžela už nějakou dobu:)), tak mi přišlo jméno-Vládík -blížší, než ostatní jména a taky si myslím, že to ovlivnily hormony:)). Hned po měsíci jsem věděla, že jsem neudělala dobře, vůbec se mi to jméno k synovi nehodilo, ale bála jsem s tím vyjít za rodinou..co mi na to řeknou? co asi ted s tím? Jednou jsem to řekla mamince a ta mi řekla, že nejsem normální, že už to musím nechat být. Celý 4roky se s tím potýkám s pauzama:) a ted je to zase aktuální, ale ják říkám, já už nemůžu dělat nic, je pozdě. Jen mě mrzí, že tenkrát to byl problém a ted to jde u dětí dokud jsou malinký a ještě nejsou na jméno zvyklé. Ted se navíc tatínek manžela přestěhoval a bydlí kousíček od nás, takže zavolám venku Vládo a nikdo neví, na koho to je a malej mě ani nepobírá. Je zvklej na oslovení Vládí, Vládíku, Vládíčku atd…nikdo mu neříká Vladimíre, jen dr. a až ted znovu u zubaře, byl z toho zmatenej a já mu vysvětlovala, že tak se jmenuje a bude se tak podepisovat atd. Dělal, jak blázen, že on se tak nejmenuje, že to je určitě jiný kluk..no hrůza, že se mu to nelíbí:((((a že j Vládík. Tak já se tím trápím, co jsem to udělala za blbost u výběru a ted jestli budu vidět, jak i syn:(. Jsem pro, jméno změnte, at si každý říká a myslí, co chce. Uteče to, jako voda, všichni si nakonec zvyknou/budou muset:)/ a za pár let si nikdo ani nevzpomene, že jste jméno měnili/kromě babiček:)/. Zdravím Vás
Chápu ;o)) myslím že je to prostě jen o modě