Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Proč lidé chtějí děti?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.7.20 18:31
@My Melody píše:
V tomhle budu oponovat, nemyslim si, ze kvalita je rozebrana a nekvalita je single, myslim, ze je to hodne o stesti potkat kompatibilniho partnera a to nekdy trva… ti co jsou rozebrani se ale taky muzou rozchazet, rozvadet a po 35 nastupuje druha vlna, neni kam chvatat.
Cestuju po svete, protoze muj chlap musi pracovne cestovat a tak jezdim s nim, ale je to unavujici, docela rada bych se uz usadila a zakorenila. S prirodou souhlasim, cim dal, tim vic me to taha pryc z mesta do zeleneho klidu
Tohle je velká pravda. Dost velká část těch, co kolem 20 bylo zadaných je později zase volných. Já jsem též byla zadaná od SŠ, od 18.. no a po 30 jsem se rozvedla a v 35 podruhé vdala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.7.20 18:47
Ohledně rozebranosti kvalitních partnerů se jedná samozřejmě o určitou (trochu hořkou) nadsázku. U holek jsem ale vypozoroval cca toto:
- Často zůstávají s původním partnerem až do poslední chvíle, ikdyž už s ním dávno nejsou šťastné a vztah nefunguje.
- Pak z toho nefunkčního vztahu přejdou rovnou k někomu novému.
- S tím ale nevydrží dlouho a na delší dobu (nebo už napořád) skončí až u třetího chlapa.
Formálně tam tak vlastně chybí to období „znovu nezadaná“ a při pohledu zvenčí to vypadá, že holka jde přímo z jednoho vztahu do druhého.
Výzkum, jak to děláme my chlapi, jsem bohužel neprováděl 
Ohledně té práce a s ní spojeného cestování to určitě dopadne dobře. Je potřeba si uvědomit, jestli se chce člověk honit za ziskem až do smrti (což nedává moc smysl protože velká většina toho zisku se spotřebuje na udržení práce).
Nebo, jestli to neudělat tak, že třeba deset let usilovně pracovat, postupně investovat, a pak se usadit na místě, kde se člověk cítí dobře a jsou tam zároveň i nízké životní náklady.
Existuje na to i celá metodika (tzv FIRE - Financial Independece, Retire Early). Bohužel já byl pohlcen prací až do svých 40ti let, takže mi to trochu uteklo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.7.20 20:19
@https mně to tak teda nepřijde. Co mám v okolí, i já sama, tak ty druhé vztahy drží, není to žádná přestupní stanice.
Je fakt, že od 18 jsem nebyla sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.7.20 09:04
Mateřský pud nebo biologické hodiny. Ale jsou ženy, které ten pud nemají vyvinutý. Třeba já. V dětství mě nebavilo hrát si s panenkami. Teď v dospělosti taky nevidím důvod mít dítě Prošla jsem si obdobím, kdy jsem děti do 5 let přímo nesnášela (ještě před několika měsíci). Roky jsem si myslela, že jsem špatná, že děti nechci, že bych je i tak mít měla. Okolí mě netlačilo. Asi proto ten vztek. Nedávno jsem si to srovnala v hlavě, že když dítě mít nebudu, není to má povinnost, svět se nezboří. Je mi mnohem líp, děti v horším případě ignoruju, v lepším je v duchu chválím, že jsou na svůj věk šikovné a jejich matky obdivuju za jejich výchovu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.7.20 09:34
Aby nemeli pocit, ze nevi, co delat s penezmi .
Protoze je to fajn, dite pro tebe bude vzdy to nejdulezitejsi..Je ti 17, tak je dobre, ze deti nechces, ale je dost pravdepodobne, ze se to zmeni.
Ale nejdrive budes mit kvuli nim kruhy pod ocima, pote vrasky, ale stoji to za to!!!
Mam jedno dite, ale kdyz jsem s mym soucasnym partnerem planovala 2.dite, tak jasne, ze bych to zazila znovu s druhym ditetem, prptpze mit dite je ten nejlepsi pocit..
Dite ti v srdci zustene naporad 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.7.20 12:08
@PaníKadrnožková píše:
Davide, klidne pis dal pod nickem
Vzdávám to, odhalila jsi mě Doubravko/Andělíne 
- Citovat
- Upravit
ludmilaadamkova
18.7.20 12:12
Jak bys vysvětlila někomu kdo nezná hlad žízeň touhu po sexu někomu kdo to nezna? Prostě je to urcita potřeba geneticky zakódována aby nás nutila se rozmnožovat stejně jako nás nutí jíst a pít abychom přežili. Jdou lidé co necítí sexuální pud jsou lidé co neznají pojem hlad a jsou i lidé co necítí potřebu mít děti. V 17 letech jsem opravdu potřebu mít děti necítila. Jsou lidé co jí nepocítí nikdy ale obvykle po 30 u ženy přijde. Zejména když kamarádky či sestry otěhotní a mají děti.
- Citovat
- Upravit
18.7.20 12:40
@_.Emilyyy OT: konečně vidím Tvoji novou profilku! Moc pěkná, moc moc!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.7.20 12:20
@https píše:
Ohledně rozebranosti kvalitních partnerů se jedná samozřejmě o určitou (trochu hořkou) nadsázku. U holek jsem ale vypozoroval cca toto:
- **Často zůstávají s původním partnerem až do poslední chvíle, ikdyž už s ním dávno nejsou šťastné a vztah nefunguje.
- Pak z toho nefunkčního vztahu přejdou rovnou k někomu novému.**
- S tím ale nevydrží dlouho a na delší dobu (nebo už napořád) skončí až u třetího chlapa.
Formálně tam tak vlastně chybí to období „znovu nezadaná“ a při pohledu zvenčí to vypadá, že holka jde přímo z jednoho vztahu do druhého.
Výzkum, jak to děláme my chlapi, jsem bohužel neprovádělOhledně té práce a s ní spojeného cestování to určitě dopadne dobře. Je potřeba si uvědomit, jestli se chce člověk honit za ziskem až do smrti (což nedává moc smysl protože velká většina toho zisku se spotřebuje na udržení práce).
Existuje na to i celá metodika (tzv FIRE - Financial Independece, Retire Early). Bohužel já byl pohlcen prací až do svých 40ti let, takže mi to trochu uteklo
Nebo, jestli to neudělat tak, že třeba deset let usilovně pracovat, postupně investovat, a pak se usadit na místě, kde se člověk cítí dobře a jsou tam zároveň i nízké životní náklady.
Souhlasim… asi se spousta zen boji byt sama a taky se pouzivaji prevoznici, coz je podle mne uplna blbost a navic to neni ferove vuci prevoznikovi…jako by byt single bylo neco jako nemoc 
.. A pritom faze samoty je nekdy moc dulezita, aby clovek dozrel a naucil se zit sam se sebou, bez barlicek, ktere mu partnerstvi nabizi a vycistil si v samote hlavu a dusi. Az pak muze jit do vztahu, kterej bude fungovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.7.20 13:53
Děti jsou přece radost i starost!
Nám s manželem, tehdy bez dětí byl život takový pořád stejný, chtělo to oživit náš život, tak jsme si pořídily děti. Mám dvě a stačí mi to. Třetí bych nechtěla. Někdo má třeba i 5 dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.3.24 01:26
Ahoj, obnovuji diskuzi.
Zrovna procházím takovou krizí a ptám se sama sebe, proč jsem vlastně to dítě chtěla. A odpověď bude tedy asi strašná, pro někoho - nebyly to tak moc nějaké biologické hodiny, ale:
a) pocit, že jsem si mezi dětnými kamarády připadala méněcenná, prostě jsem to brala jako takový milník, co musí člověk v dospělosti splnit, pokud tedy může - něco jako vystudovat, pak mít dobrou práci atd.
- s tím souvisí, že jsem chtěla, aby si o mně nešuškali a nelitovali mě, že jsem skončila jako „stará panna“ bez dítěte (pár takových znám a nemyslím, že jsou šťastné, je mi jich líto, i toho, jak se na ně dívá „společnost“)
- taková nějaká „prestiž“ nebo jak to říct, to s tím souvisí… prostě když někde uvedou nějakou 25letou holku jako „maminka dvou dětí“, tak z toho má člověk dojem, že je jako by vážená a ví víc než bezdětná starší ředitelka něčeho třeba…
Tolik k důvodům. Je to smutné, ale pro mě to byl hodně ten tlak společnosti nebo jak to říct. Plus že je všude omíláno, jak je život bez dětí prázdný, smutný, neplnohodnotný atd.
Nechci tím říct, že by mi bylo bez mého dítěte lépe. Samozřejmě ho miluji. Možná se to vylučuje s tím, co jsem tu napsala. Ale prostě myslím, že nejsem v zásadě dobrá máma… Proč si to myslím? Protože dost často vidím ty starosti navíc, tu nálož, která s tím je spojena, jak je to všechno komplikovanější a čeho jsem byla jako bezdětná ušetřena. Třeba mě hrozně irituje, když je dítě nemocné, kašle v noci a já nemůžu spát. Ano, postarám se, nedám nic znát. Ale vnitřně mě to prostě otravuje a ničí. Toužím po klidu, co dřív byl. Navíc ta neustálá starost a strach, aby bylo dítě v pořádku. Bere to hrozně moc životní energie. 
Jsem už starší, bude mi 35, s manželem jsme chtěli i druhé, ale upřímně nevím, jestli se s tímto svým rozpoložením na to už nevykašlat. Asi ano… Taky mě vlastně vytáčí, když si tady a všude čtu, co někteří lidé podstupují, aby ty děti mít mohli, a když se to třeba po letech podaří, tak někteří mohou mít z toho všeho stejné pocity jako já.
Nechci se rouhat, postarám se, aby mému dítěti nic nechybělo, jen že to prostě opravdu není pro každého a občas je třeba to říct nahlas 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.3.24 07:13
@Anonymní píše:
Ahoj, obnovuji diskuzi.
Zrovna procházím takovou krizí a ptám se sama sebe, proč jsem vlastně to dítě chtěla. A odpověď bude tedy asi strašná, pro někoho - nebyly to tak moc nějaké biologické hodiny, ale:
a) pocit, že jsem si mezi dětnými kamarády připadala méněcenná, prostě jsem to brala jako takový milník, co musí člověk v dospělosti splnit, pokud tedy může - něco jako vystudovat, pak mít dobrou práci atd.
- s tím souvisí, že jsem chtěla, aby si o mně nešuškali a nelitovali mě, že jsem skončila jako „stará panna“ bez dítěte (pár takových znám a nemyslím, že jsou šťastné, je mi jich líto, i toho, jak se na ně dívá „společnost“)
- taková nějaká „prestiž“ nebo jak to říct, to s tím souvisí… prostě když někde uvedou nějakou 25letou holku jako „maminka dvou dětí“, tak z toho má člověk dojem, že je jako by vážená a ví víc než bezdětná starší ředitelka něčeho třeba…
Tolik k důvodům. Je to smutné, ale pro mě to byl hodně ten tlak společnosti nebo jak to říct. Plus že je všude omíláno, jak je život bez dětí prázdný, smutný, neplnohodnotný atd.
Nechci tím říct, že by mi bylo bez mého dítěte lépe. Samozřejmě ho miluji. Možná se to vylučuje s tím, co jsem tu napsala. Ale prostě myslím, že nejsem v zásadě dobrá máma… Proč si to myslím? Protože dost často vidím ty starosti navíc, tu nálož, která s tím je spojena, jak je to všechno komplikovanější a čeho jsem byla jako bezdětná ušetřena. Třeba mě hrozně irituje, když je dítě nemocné, kašle v noci a já nemůžu spát. Ano, postarám se, nedám nic znát. Ale vnitřně mě to prostě otravuje a ničí. Toužím po klidu, co dřív byl. Navíc ta neustálá starost a strach, aby bylo dítě v pořádku. Bere to hrozně moc životní energie.
Nechci se rouhat, postarám se, aby mému dítěti nic nechybělo, jen že to prostě opravdu není pro každého a občas je třeba to říct nahlas
Jsem už starší, bude mi 35, s manželem jsme chtěli i druhé, ale upřímně nevím, jestli se s tímto svým rozpoložením na to už nevykašlat. Asi ano… Taky mě vlastně vytáčí, když si tady a všude čtu, co někteří lidé podstupují, aby ty děti mít mohli, a když se to třeba po letech podaří, tak někteří mohou mít z toho všeho stejné pocity jako já.
Nemyslím si, že jsi dítě chtěla prostě to bereš jako povinnost. Tvoje touha po dítěti nikdy nebyla touha, ale jen pocit že musíš. Nedokážeš si představit co vše lidé podstupují ne proto, že mají pocit že musí ale proto, že chtějí. Úplně si nedokážu představit, že by někdo podstupoval x odběrů vajíček, hormony, nebo i třeba řešení dárcovství v exktrémních případech dokonce náhradní matku nebo když vše selže adopci, jen proto že má pocit, že by ho společnost nebrala.
Já mám 2 bezdětné kamarádky, které nemají děti a dost možná mít nikdy nebudou. Té starší je 42 a té mladší 37. Mají prostě úplně jiný život jedna lítá po světě paří a pracuje 110 procent. Druhá dělá manažerku a taky celkem cestuje a má tedy 15 let přítele. Prostě jedou free žřivot jako třeba já v 25-30. Jejich společenský status je poměrně dosti vysoký neb jsou to krásné poměrně bohaté a nezávislé ženy. Jakože nějaká samoživitelka s 3 dětma na krku má vyšší společenský statuj jen proto, že má děti? To se ti totiž klidně může stát.
Tím chci říct, že tvé důvody proč mít dítě jsou pro mě naprosto mimo. Fakt mi tedy osobně nepřijde, že rodičovství tě nějak posune na společenském žebříčku. To spíše peníze, práce, kontakty, třeba i fakt z jaké rodiny pocházíš.
Co tě posune je úplná rodina i s chlapem a dítětem, samo o sobě tě tedy dítě neposune naopak taková matka samoživitelka je na sociálním žebříčku někde hodně dole. Bacha na to, vždycky se to může stát.
Společnost tě spíše bude litovat když zustaneš sama bez chlapa jako stará panna - pokud budeš mít chlapa tak asi stará panna nebudeš. Důležitější ze společenského statusu je mít chlapa ideálně být vdaná. Dítě bych řekla, že je společensky až podružná záležitost.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.10.24 19:53
Upřímně řečeno, myslím, že spousta lidí chce dítě nebo děti, protože se to tak prostě dělá a mají je všichni okolo. To byl i můj pravý důvod. Dítě jsem měla později po 35 a předtím jsem popravdě nijak zvlášť netrpěla, že ho nemám. Ale hrozně mě štvalo, že mě brali jako tu „ubohou bezdětnou ženskou.“ Každý týden o tom někdo kvákal, proč jako ještě nemám děti a že je jim to líto. 
No neměla jsem ani partnera v té době, tak jako s kým je mít. Ale bylo to na palici.
Tak jsem si to dítě tedy „pořídila“ a zrovna jsem měla štěstí a trefila jsem bezproblémový typ mimina, se kterým byly ty první dva roky mateřské a rodičovské opravdu jedny z nejhezčích v mém životě 
Teď už ale jako to dítě roste (už školka), je náročnější, víc se ptá, potřebuje víc pozornosti…tak mě to víc vyčerpává a chvílemi i štve, protože jsem prostě byla zvyklá mít hodně času pro sebe a jsem introvert. A s tím dítětem je ten život tak nějak hezčí, ano, člověk by radši skočil pod vlak sám, než by se něco stalo jeho dítěti. Ale na druhou stranu, je to vše mnohem, mnohem náročnější.
Chtěla jsem nakonec ještě i další dítě, znovu to vše zažít, těhotenství, mimino, ty první hezké roky…a prostě zase být ta obligátní rodinka se dvěma dětmi. (A ano, trochu i nemuset ještě aspoň 2 roky do práce ). Ale už mi není přáno, příroda nebo pánbůh asi ví, proč to dělá, takže už jsem neotěhotněla. Nechám to jiným a budu ráda, že za pár let budu mít snad zas větší klid.
- Citovat
- Upravit
1.10.24 21:21
S trochou nadsazky - ja deti chtela - a kdyz o tom tak premyslim, tak nevim, jak bych po teto zkusenosti nalozila se svym pripadnym druhym zivotem .
Ja myslim, ze vetsina lidi si tu definitivnost ditete uvedomi, az kdyz dite ma, a to je jaksi pozde - a mozna je to dobre, jinak bychom uz vymreli. A taky myslim, ze jen malokdo si umi do detailu predstavit, jake to bude a jak ho rodicovtsvi semele.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.10.24 21:36
Já jsem chtěla děti, protože jsem to tak cítila, že je chci. Asi pudy, volání přírody, nevím, prostě jsem od asi 21 let děti chtěla, tak jsem je díky bohu taky měla. Chtěla jsem holky, mám je. Chtěla jsem je s 4 letým věkovým rozdílem, mám je. Chtěla jsem jména, manželovi se líbily, tak je mají. Všechno mi vyšlo, jak jsem chtěla. Miminka hodný, spavý, šikovný. Doma na RD pohodička. Žádný hlídání, pomáhání atd jsem nepotřebovala, nechtěla a neměla, to už bych se unudila. Děti za odměnu. Nikoho v okolí kdo by to měl jako já neznám, i tady si všechny matky chodí stěžovat, že už je to zmáhá, já to nezažila, proto prosím anonym nebo smazat, nechci vzbudit závist 
( nadsázka samozřejmě)
Určitě jsem se nesrovnávala s okolím, že mít děti je nutný, že to mají všichni. Okolí je mi jedno, bylo mi vždycky jedno.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
