Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
eva valoi píše:eva valoi píše:No tak ted´koukám, že jsem ho sem nedala, tak oprava:
Původně jsem sem nechtěla tento odkaz dávat, protože nesouvisí s redukcí plodů, ale s prenatální diagnostikou. Nicméně když už tady o tom diskutujeme, tak ho sem dám.
Nakonec je možné, že jste to už někdo četl, ale nevadí.
Je to o matce, která se rozhodla donosit těžce postižené dítě, byt´věděla, že naděje na přežití u něj není.
Ale opravdu je to na zvážení každého individuálně.
http://www.evalabusova.cz/…_detatko.php
Krásné, je v tom velká síla. Vnitřně vím, že by to pro mě bylo jediné „čisté“ řešení v této situaci. Otázka je, jestli bych na to dokázala mít dost síly. Kdybych měla takto postižené dítě, nechtěla bych, aby ho zachraňovali v tom je asi problém, aby to v našem právním systému nebylo brané jako zabití a zda by dovolili ho nezachraňovat. Může se mi to klidně stát, když se snažím o první dítě ve 37 letech, nezodpovědnost…
fialína píše:
Evo, neříkám, že to vždy děláme vědomě, ale myslím, že v zásadě je to tak v přírodě zařízeno, a do ní patříme i my… pokud bysme byli bez lékařské péče na úrovni, na jaké je dnes, tak spousta dvojčat, postižených dětí, nemocných nepřežije… a v podstatě i to, co dělali Římané, mi v podstatě přijde jako pokračování této přírodní strategie, kde přežijí jen ti silnější… nicméně takhle napsáno to zní hrozně tvrdě, protože jsem naopak velmi ráda, že dnes máme jiné možnosti… ale někde v nás to stejně je… tak nějak jsem to myslela…Navíc k ženským, které si postižené dítě nechají, mám obrovský obdiv, ale já sama jsem to nedokázala.
Osobne si myslim, ze toto je eugenicka myslenka a jako takovou je treba ji odmitnout - a nebo teda zacit dusledne uplatnovat i na sobe a odmitnou veskerou zdravotni peci pro kohokoliv, at si priroda teda poradi
fialína píše:
Holky, taky jsem svým způsobem ráda, že to Eva založila, byť se mi nelíbí způsob, jakým diskutuje…Ale taky jsem si opět uvědomila, že bych ani teď jinak nejednala…
a to, co tu Eva píše o Starém Římě - ano, myslím, že jsme stejní jako tehdy, člověk přirozeně odmítá slabé a postižené, pokud se to o to nepostará příroda, dělal to vždy sám… to se nezměnilo, jen prostředky jsou jiné. A nemyslím, že je to „obecně vzato“ až tak amorální…
No, když už jsme u toho starého Říma…
moje dvojčata se narodila ve 26.TT, to znamená 25TT+4. Na západě od nás by je nechali umřít. Protože tam se nezachraňují děti pod 28.TT - říkala nám to jedna doktorka. Příroda je pokoušela různými infekcemi, ale děti to s pomocí lékařů ustály bez ztráty kytičky
. Když si představím, že jinde v Evropě by je nechali umřít (a řada doktorů u nás taky, protože o tom nic nevědí, jen si myslí, že zachraňovat tak malé chudinky prostě nemá smysl), tak je mi z toho dost špatně. Moje děti jsou zdravé, nepostižené, jsou velké a dobře prospívají. ![]()
Nic jsem s manželem o nedonošených dětech nevěděli. Jen jsme doufali, že to děti zvládnou a že nám neumřou. Bylo to s nimi jako na houpačce, chvíli dobře, chvíli špatně, ale dopadlo to všechno dobře. Jsem za to vše vděčná. Děti jsou pro mě to nejdůležitější, co na světě mám
.
JaSe: nicméně jsem chtěla říct jen to, že dřív by prostě nepřežily… je úžasné, že naopak dnes to jde.
JaSe píše:
No, když už jsme u toho starého Říma…
moje dvojčata se narodila ve 26.TT, to znamená 25TT+4. Na západě od nás by je nechali umřít. Protože tam se nezachraňují děti pod 28.TT - říkala nám to jedna doktorka. Příroda je pokoušela různými infekcemi, ale děti to s pomocí lékařů ustály bez ztráty kytičky. Když si představím, že jinde v Evropě by je nechali umřít (a řada doktorů u nás taky, protože o tom nic nevědí, jen si myslí, že zachraňovat tak malé chudinky prostě nemá smysl), tak je mi z toho dost špatně. Moje děti jsou zdravé, nepostižené, jsou velké a dobře prospívají.
Nic jsem s manželem o nedonošených dětech nevěděli. Jen jsme doufali, že to děti zvládnou a že nám neumřou. Bylo to s nimi jako na houpačce, chvíli dobře, chvíli špatně, ale dopadlo to všechno dobře. Jsem za to vše vděčná. Děti jsou pro mě to nejdůležitější, co na světě mám.
v pořadu o nedonošeňátkách, který jsem kdysi viděla na ČT1, mluvil tým lékařů z porodnice U Apolináře a právě tam mluvili o různých hranicích donošenosti, kdy se dítě podle zákona zachránit musí a kdy už ne..v ČR tu hranici máme spíš níž než výš- jen snad v Asii je hranice ukončený 23tt..ve Skandinávii je naopak výš než u nás, ale týdny si už přesně nepamatuju
jen jsem si skoro jistá, že to 28tt nebude..škoda, nemůžu ten odkaz na pořad najít (online ČT1)
Pudloslava píše:fialína píše:Osobne si myslim, ze toto je eugenicka myslenka a jako takovou je treba ji odmitnout - a nebo teda zacit dusledne uplatnovat i na sobe a odmitnou veskerou zdravotni peci pro kohokoliv, at si priroda teda poradi
Evo, neříkám, že to vždy děláme vědomě, ale myslím, že v zásadě je to tak v přírodě zařízeno, a do ní patříme i my… pokud bysme byli bez lékařské péče na úrovni, na jaké je dnes, tak spousta dvojčat, postižených dětí, nemocných nepřežije… a v podstatě i to, co dělali Římané, mi v podstatě přijde jako pokračování této přírodní strategie, kde přežijí jen ti silnější… nicméně takhle napsáno to zní hrozně tvrdě, protože jsem naopak velmi ráda, že dnes máme jiné možnosti… ale někde v nás to stejně je… tak nějak jsem to myslela…Navíc k ženským, které si postižené dítě nechají, mám obrovský obdiv, ale já sama jsem to nedokázala.
Byla jsme v Římě i na místě, odkud se házely děti- a nejen děti, do takové jámy......Nejhorší na tom bylo, že se nechaly dorůst do určitého věku........Já nevím, jestli jsme dál.....Druhá světová válka nebyla zas tak dávno v minulosti…
Byron: no, já si právě myslím, že přes veškerý pokrok, který tu je, až tak dál nejsme, že tohle v člověku prostě zůstává…
JaSe píše:
No, když už jsme u toho starého Říma…
moje dvojčata se narodila ve 26.TT, to znamená 25TT+4. Na západě od nás by je nechali umřít. Protože tam se nezachraňují děti pod 28.TT - říkala nám to jedna doktorka. Příroda je pokoušela různými infekcemi, ale děti to s pomocí lékařů ustály bez ztráty kytičky. Když si představím, že jinde v Evropě by je nechali umřít (a řada doktorů u nás taky, protože o tom nic nevědí, jen si myslí, že zachraňovat tak malé chudinky prostě nemá smysl), tak je mi z toho dost špatně. Moje děti jsou zdravé, nepostižené, jsou velké a dobře prospívají.
Nic jsem s manželem o nedonošených dětech nevěděli. Jen jsme doufali, že to děti zvládnou a že nám neumřou. Bylo to s nimi jako na houpačce, chvíli dobře, chvíli špatně, ale dopadlo to všechno dobře. Jsem za to vše vděčná. Děti jsou pro mě to nejdůležitější, co na světě mám.
no to si myslím je celkem odvážné tvrzení - lékaři zrovna nad touto problematikou vedou dlouhé debaty a že to tak jednoduché není a je to také kontroverzní tema je vidět na tom, že je věková hranice, od kdy se děti zachraňují, uzákoněná.. tady jsou dost důležitá statistická data , procentuelní výskyt neurologických i jiných vad, které z nedonošenosti vzniknout můžou na určitý týden donošenosti dítěte, ale i individuální stav dítěte..v pořadu na ČT1 je příběh holčičky, kterou lékaři zachránili aniž by měla ukočený 24 tt (byla 23+něco), protože se lékařům zdálo, že je na svůj týden opravdu bojovná a že to možná zvládne (zachránili jí tedy po domluvě s rodinou a holčička je v pořadu roční, chodí a absolutně v pořádku)..sám lékař se celkem divil, že např. v Asii mají hranici posunutou o týden níže, protože ČR je v neonatologii na vysoké úrovni a teď nevím jaké jsou procent.údaje, ale děti zachráněné v ukonč.24tt mají ještě hodně velké procento výskytu doživotních vad..
no ale to je mimo diskuzi, jen mě zarazila trochu tvoje jedna věta ![]()
jinak moc gratuluju ke zdravým dvojčatům tak brzy narozeným, to je krása ![]()
Tak když jsme u nedonošených dětí, atky tady by se podle mě měla z velké části rozhodovat rodina- rodiče…
Taky kontroverzní téma.....to je citlivý......Nikdy nevíte, jak to dopadne
fialína píše:
JaSe: nicméně jsem chtěla říct jen to, že dřív by prostě nepřežily… je úžasné, že naopak dnes to jde.
No, někteří přežili - třeba je maminky dopékaly v troubě - a to jsou lidi, kterým je dneska 70, 80 let, ale všichni určitě ne.
byron píše:
Tak když jsme u nedonošených dětí, atky tady by se podle mě měla z velké části rozhodovat rodina- rodiče…Taky kontroverzní téma.....to je citlivý......Nikdy nevíte, jak to dopadne
asi jo, no nevím..když si představím, že většina takhle předčasných porodů je hrozně nečekaná..
ono v takovéto situaci se rozhodovat rychle je taky dost těžké…v pořadu právě mluvil jeden tatínek a říkal, že byl celkem rád, že někdo rozhodl za něj, že v tu chvíli nebyli s manželkou schopni vůbec přemýšlet
Ono je to stejně tak, že v okamžiku, kdy o tom člověk teoreticky uvažuje, tak si může říct, že třeba by za každou cenu nechtěl tak malé dítě zachraňovat… jenže jak na to dojde, tak asi téměř všichni rodiče dítě zachránit chtějí, to je naprosto logické…
S tím 28. týdnem se mi ta informace taky nezdá, naopak od toho 28. týdne už se trochu posunuje hranice nedonošenosti a prognózy jsou lepší…
Mám informaci skoro 6 let starou (a 6 let je hodně dlouhá doba). Doktorka, se kterou jsem se o tom bavila, byla právě tenkrát pobouřená, protože oni zachraňují i menší děti, než byly ty moje. Moje děti se narodily jako extrémně nezralé s vyhlídkami nic moc (když nám jiná lékařka řekla, co všechno jim může být, tak nám bylo hodně špatně), ale naštěstí se nic nevyplnilo, jen dcera nosí brýle.
Za tu dobu se určitě lecos změnilo a naopak třeba na dvojčatech proběhla nějak petice, aby se zachraňovaly děti ještě podstatně menší.
no nevím, na ten pořad jsem koukala ještě jako těhotná s prvním synem, je to 3 roky zpátky..
eshta píše:
no nevím, na ten pořad jsem koukala ještě jako těhotná s prvním synem, je to 3 roky zpátky..
Vím, co mi řekla. Moje děti by se do toho bývaly nevešly o necelé dva týdny. Taky mohla kecat a dělat se zajímavou, neověřovala jsem si to, protože nebylo kde. Hranice byla na týdnu 27+něco, což je 28. týden, jestli dobře počítám.
Navíc si myslím, že už rok je v této oblasti velmi dlouhá doba, za kterou se může leccos změnit. Pokrok jde všude a tedy v této oblasti taky. A to je dobře
.
Jak máš stará dvojčátka?