Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hele nejsi ty manžel jedné mojí kamarádky, která před mateřskou brala 100 litrů v jedné IT společnosti? Poté, co jí skončila mateřská, jako v půl roce dítěte ji zas hnal do práce, že jako jí uchází zisk?
@Pennya píše:
to je docela hnusný. ale dobře ty říkáš prostě od přírody to maj v sobě…někteří chlapi v sobě zase od přírody maj to, že se furt honěj za cizíma ženskejma a přitom maj doma třeba i děti. se nediv ženy se většinou od svých dětí neodloučí ale muži dokážou odejít.. tak se snaží vědomky nevědomky svou rodinu trochu zabezpečit a ochránit..
Vsak jo je to presne jak rikas.
Proste priroda je silnejsi a vsichno to mame v sobe.
Svatba je jen o zajisteni zeny.
@Scarabeuss píše:
Vsak jo je to presne jak rikas.Proste priroda je silnejsi a vsichno to mame v sobe.
Svatba je jen o zajisteni zeny.
jako něco na tom bude. ale není to jen o TOM.jako jsou i takové případy.. proč by si pak krásná 20letá brala 75leteho (slavného)dědka, pochybuju že z čisté lásky. Ale z čisté lásky a svatby můžu říct, že bych chtěla nosit jeho jméno, aby i mé děti nosily jeho jméno, aby sme byli ucelená rodina, pustili tě za druhým v nemocnici, abys jeho jmenem - jako jeho žena mohla něco vyřídit, abys jako její muž nemusel do školky volat halo tady novák volám kvůli andrejce ševčíkové ona je má dcera ale jméno ma po mamince já si ji nevzal…
tak to by byla první věc. druhou věcí je to že na svatbu fakt čekat nehodlám abych měla děti. pokud budeme spolu chtít dítě tak ho mít budem, a pokud mě požádá o ruku budu jen ráda že. ps: boháč to není
Jak řikám není to jen o tom o čem si myslíš
@Mango_Lassi píše:
Dobry, no. Jsem asi chlap. Potrebuju vic sexu, nez muj protejsek. Asi neco delam spatne, nebo jsem nymfomanka
Moje prani je, aby chlapi chteli vic sexu!
Jsi úplně normlní. Kdybys četla pořádně, přečteš si, že výjimky existují. Jestli děláš něco špatně fakt nevím. Kdyžtak se někoho zeptej. ![]()
@Scarabeuss píše:
No tak prave i proto rikam manzelstvi ne.. proste to ze je neco v zakone znamena houby o spravedlnosti, zakony byly i na holokaust, v Iranu vesi homouse podle zakonu atd. Zakon ma casto hodnotu akorat toho papiru, na kterem je vytisteny s kterym se da utrit zadek.
Mě tvůj postoj přijde naprosto v pořádku pokud si najdeš partnerku, která bude smířená s tím, že se nevezmete. Stejně jako je v pořádku když se někdo ženit chce a najde si holku pro kterou je svatba důležitá. Ten průser který se tady řeší je ten, že holka která chce svatbu přistoupí na 2 děti, barák si na sebe napíše chlap a ona se pak dožaduje sňatku
Jsem sice ženská, ale podle mě by ten chlap musel být padlý na hlavu. A bohužel v tomto případě to víc cítím jako vinu ženy že si nedokázala prosadit takovou věc v době, kdy by tomu ten chlap byl přístupný, od něj to teda taky není na 100 % fér, ale jeho už teď nic netlačí ![]()
@terien píše:
Mě tvůj postoj přijde naprosto v pořádku pokud si najdeš partnerku, která bude smířená s tím, že se nevezmete. Stejně jako je v pořádku když se někdo ženit chce a najde si holku pro kterou je svatba důležitá. Ten průser který se tady řeší je ten, že holka která chce svatbu přistoupí na 2 děti, barák si na sebe napíše chlap a ona se pak dožaduje sňatkuJsem sice ženská, ale podle mě by ten chlap musel být padlý na hlavu. A bohužel v tomto případě to víc cítím jako vinu ženy že si nedokázala prosadit takovou věc v době, kdy by tomu ten chlap byl přístupný, od něj to teda taky není na 100 % fér, ale jeho už teď nic netlačí
On to už má vymyšlený. Pár let se bude vykrucovat, pak si najde jinou a pak až ho tu žádná nebude chtít, tak si přiveze nějakou Thajku, nebo prostě děvče jiné národnosti, které bude šťastné a skromné. Děti žádné, protože stojí moc peněz.
Má jasno a furt sem leze, aby to všichni věděli. ![]()
@Kobliha51 píše:
On to už má vymyšlený. Pár let se bude vykrucovat, pak si najde jinou a pak až ho tu žádná nebude chtít, tak si přiveze nějakou Thajku, nebo prostě děvče jiné národnosti, které bude šťastné a skromné. Děti žádné, protože stojí moc peněz.
Má jasno a furt sem leze, aby to všichni věděli.
Tak to má vymyšlený, no a co? Je to jeho život, pokud bude takhle spokojený tak na tom přece není nic špatnýho
Já si ráda přečtu jiný názory a zejména od chlapa. Nebo sem můžou jenom ty, co chtějí svatbu a 2 děti?
@terien píše:
Tak to má vymyšlený, no a co? Je to jeho život, pokud bude takhle spokojený tak na tom přece není nic špatnýhoJá si ráda přečtu jiný názory a zejména od chlapa. Nebo sem můžou jenom ty, co chtějí svatbu a 2 děti?
Ano. Jedině ti. A jenom jednou, běda, jak napíšou dvakrát. ![]()
@Scarabeuss píše:
Hm a kolik % lidi majetkove vztahy resi jinak nez svatbou, asi minimum.Svatba je jenom o tom.
No vsichni ti, co zijou na hromadce a ze jich je posledni dobou cim dal vic
Ahoj. Obnovuji diskuzi, neboť potřebuji vaši odbornou radu. Asi už ze všeho začínám bláznit a nerada bych skončila v nějakém ústavu
. Jsem s přítelem 5 let, máme (myslím) krásný vztah. Mám dceru z předchozího vztahu, přítel vlastní děti nechce. Jenže posledního půl roku jakoby se ve mě něco zlomilo a najednou se mi nechce z práce domů, netěším se na víkendy, dovolené, společné akce.
Myslím si, že důvod je ten, že téměř všechny páry kolem mě měli svatbu. Mě je 37 let a najednou je mi to strašně líto. Další věc, kterou řeším, je že dosud vůbec nemáme přehled o tom, kdo kolik vydělává, na nic společně nešetříme, byť si strašně přeji koupit společný byt, abych si ho mohla alespoň trochu zařídit tak, jak chci já (bydlíme v bytě u přítele).
Normálně bych řekla, že je to blbé období, kor teď v zimě, nějak se jinak zabavila a odklonila myšlenky jinam a ani tady nepsala.
Jenže já tímto žiju. Nerozumím tomu, proč, ale skoro denně tajně brečím, protože je mi to prostě všechno strašně líto a protože najednou mám pocit, že ten vztah nemá vůbec cenu. Jakoby by mě něco vnitřně začalo odsouvat pryč od přítele. Špatně spím, mám noční můry a když se zamyslím, tak buď mám slzy v očích a nebo mám z ničeho nic před sebou obraz toho, jak jsem šťastná sama ve svém malém vlastním bytě s takovým tím elánem, že něco nového začíná.
Přítele miluji, nechci bez něj být, ale nedokážu se těchto pocitů zbavit a nerozumím tomu.
Co s tím
.
@Anonymní píše:
Ahoj. Obnovuji diskuzi, neboť potřebuji vaši odbornou radu. Asi už ze všeho začínám bláznit a nerada bych skončila v nějakém ústavu. Jsem s přítelem 5 let, máme (myslím) krásný vztah. Mám dceru z předchozího vztahu, přítel vlastní děti nechce. Jenže posledního půl roku jakoby se ve mě něco zlomilo a najednou se mi nechce z práce domů, netěším se na víkendy, dovolené, společné akce.
Myslím si, že důvod je ten, že téměř všechny páry kolem mě měli svatbu. Mě je 37 let a najednou je mi to strašně líto. Další věc, kterou řeším, je že dosud vůbec nemáme přehled o tom, kdo kolik vydělává, na nic společně nešetříme, byť si strašně přeji koupit společný byt, abych si ho mohla alespoň trochu zařídit tak, jak chci já (bydlíme v bytě u přítele).
Normálně bych řekla, že je to blbé období, kor teď v zimě, nějak se jinak zabavila a odklonila myšlenky jinam a ani tady nepsala.
Jenže já tímto žiju. Nerozumím tomu, proč, ale skoro denně tajně brečím, protože je mi to prostě všechno strašně líto a protože najednou mám pocit, že ten vztah nemá vůbec cenu. Jakoby by mě něco vnitřně začalo odsouvat pryč od přítele. Špatně spím, mám noční můry a když se zamyslím, tak buď mám slzy v očích a nebo mám z ničeho nic před sebou obraz toho, jak jsem šťastná sama ve svém malém vlastním bytě s takovým tím elánem, že něco nového začíná.
Přítele miluji, nechci bez něj být, ale nedokážu se těchto pocitů zbavit a nerozumím tomu.
Co s tím.
Ještě pro upřesnění - ani já ani přítel nejsme rozvedení, já jsem jeho skoro první vážnější vztah. Několikrát jsem mu naznačovala, že si přeji svatbu, protože bych ji ráda alespoň jednou v životě zažila, jednou odpověděl, že nevidí důvod a pak už jsem se o tom raději nechtěla bavit. Nejsem blázen, ale prostě na mě strašně doléhá fakt, že ani po těch letech tak nějak není šance na posun nebo alespoň společný rozpočet a investice, ať se v něčem oba realizujeme. Zakl.
@Anonymní píše:
Ještě pro upřesnění - ani já ani přítel nejsme rozvedení, já jsem jeho skoro první vážnější vztah. Několikrát jsem mu naznačovala, že si přeji svatbu, protože bych ji ráda alespoň jednou v životě zažila, jednou odpověděl, že nevidí důvod a pak už jsem se o tom raději nechtěla bavit. Nejsem blázen, ale prostě na mě strašně doléhá fakt, že ani po těch letech tak nějak není šance na posun nebo alespoň společný rozpočet a investice, ať se v něčem oba realizujeme. Zakl.
Normálně si o tom promluv s ním, ne s cizími lidmi na netu.
Ja to vidim ve dvou rovinach. Pokud bych neplanovala zalozeni rodiny, svatba by pro me asi nebyla az tak zasadni. Ale na strane druhe naprosto chapu tvou touhu neco spolecne budovat, byt „my“, zit spolu a ne vedle sebe atd.
Příspěvek upraven 28.02.18 v 19:25
Jak řekla uživatelka přede mnou, promluv si s ním. Pokud máš odvahu, taky to může dopadnout tak, že svatbu a společné investice a dítě nechce, protože nechce být s tebou více svázaný a chce mít možnost odejít okamžitě, jak mu to s tebou přestane vyhovovat.
Hele nejsi ty manžel jedné mojí kamarádky, která před mateřskou brala 100 litrů v jedné IT společnosti? Poté, co jí skončila mateřská, jako v půl roce dítěte ji zas hnal do práce, že jako jí uchází zisk?