Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Také si vás partner nechce vzít?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.2.18 19:25
@vonajebohyne píše:
Ja to vidim v dvou rovinach. Pokud bych neplanovala zalozeni rodiny, svatba by pr ome asi nebyla az tak zasadni. Ale na strane druhe naprosto chapu tvou touhu neco spolecne budovat, byt „my“, zit spolu a ne vedle sebe atd.
Já mam teda taky podobný názor-možná zastaralý…že když nechtějí děti tak svatba není nutná. Ale tak to vidím já.
Jinak rozumím…asi každá žena chce zažít svatbu..a on tě zklamal tím, že vlastně ty se těšit ani nemůžeš. NO je to takový přechozený vztah kdy se nic neděje prostě.
Takže já ti rozumim…
Každopádně pokud máte krásný vztah, tak si o tom promluvte a snad přijdete na nějaký řešení.
Možná ani netuší že je svatba pro tebe až tak důležitá. Možná ani neví že ten byt je pro tebe tak důležitý. Možná že je to ten typ co potřebuje hodně pošťouchnou a popostrčit než něco doopravdy udělá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.18 19:28
Já moc nechápu jak po 5 letech vztahu a společného bydlení nevíte o svých příjmech. Na svatbu bych se ho zeptala přímo a taky bych mu rekla, že je to pro tebe důležité a proč. Víš proč nechce děti? K bytu - pokud on vlastní být má a ty bydlíš u nej, je možná trochu logické, že se mu nechce do jiného. Ale nevím neznám podrobnosti. Bylo by dobré abyste si sedli a v klidu si na rovinu o všem promluvili. Jinak mi to připadá, že ty se trápís a on to třeba vůbec neví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.18 19:38
@Anonymní píše:
Ještě pro upřesnění - ani já ani přítel nejsme rozvedení, já jsem jeho skoro první vážnější vztah. Několikrát jsem mu naznačovala, že si přeji svatbu, protože bych ji ráda alespoň jednou v životě zažila, jednou odpověděl, že nevidí důvod a pak už jsem se o tom raději nechtěla bavit. Nejsem blázen, ale prostě na mě strašně doléhá fakt, že ani po těch letech tak nějak není šance na posun nebo alespoň společný rozpočet a investice, ať se v něčem oba realizujeme. Zakl.
U mužů naznačování většinou nestačí, pokud něco chceš, je potřeba říct mu to na rovinu… po pěti letech soužití bych se asi nebála zeptat se, jestli nezměnil názor na tu svatbu… zejména pokud tě to tak trápí… protože to samo jen tak nepřejde… a včetně toho společného hospodaření a tak… jestli tě to tak moc trápí, budete si muset o tom promluvit… protože nejvíc špatného udělají takové ty nedořešené křivdy a pocity… náznaky a vzdychání nebo smutné pohledy nepomůžou k ničemu… takže si sama ujasni, jaké máš priority, co bys chtěla, jak by sis to představovala, v čem bys byla schopná ustoupit nebo přes co nejede vlak a promluvte si… klidně, věcně, bez výčitek… nic jiného ti asi nezbude…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.18 20:01
@Anonymní píše:
Ještě pro upřesnění - ani já ani přítel nejsme rozvedení, já jsem jeho skoro první vážnější vztah. Několikrát jsem mu naznačovala, že si přeji svatbu, protože bych ji ráda alespoň jednou v životě zažila, jednou odpověděl, že nevidí důvod a pak už jsem se o tom raději nechtěla bavit. Nejsem blázen, ale prostě na mě strašně doléhá fakt, že ani po těch letech tak nějak není šance na posun nebo alespoň společný rozpočet a investice, ať se v něčem oba realizujeme. Zakl.
Když tohle čtu - mohla bys popsat, co pro tebe znamená „krásný vztah“? Asi jsou pro to různé definice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tunrida
28.2.18 20:05
@Anonymní píše:
Ahoj. Obnovuji diskuzi, neboť potřebuji vaši odbornou radu. Asi už ze všeho začínám bláznit a nerada bych skončila v nějakém ústavu. Jsem s přítelem 5 let, máme (myslím) krásný vztah. Mám dceru z předchozího vztahu, přítel vlastní děti nechce. Jenže posledního půl roku jakoby se ve mě něco zlomilo a najednou se mi nechce z práce domů, netěším se na víkendy, dovolené, společné akce.
Myslím si, že důvod je ten, že téměř všechny páry kolem mě měli svatbu. Mě je 37 let a najednou je mi to strašně líto. Další věc, kterou řeším, je že dosud vůbec nemáme přehled o tom, kdo kolik vydělává, na nic společně nešetříme, byť si strašně přeji koupit společný byt, abych si ho mohla alespoň trochu zařídit tak, jak chci já (bydlíme v bytě u přítele).
Normálně bych řekla, že je to blbé období, kor teď v zimě, nějak se jinak zabavila a odklonila myšlenky jinam a ani tady nepsala.
Jenže já tímto žiju. Nerozumím tomu, proč, ale skoro denně tajně brečím, protože je mi to prostě všechno strašně líto a protože najednou mám pocit, že ten vztah nemá vůbec cenu. Jakoby by mě něco vnitřně začalo odsouvat pryč od přítele. Špatně spím, mám noční můry a když se zamyslím, tak buď mám slzy v očích a nebo mám z ničeho nic před sebou obraz toho, jak jsem šťastná sama ve svém malém vlastním bytě s takovým tím elánem, že něco nového začíná.
Přítele miluji, nechci bez něj být, ale nedokážu se těchto pocitů zbavit a nerozumím tomu.
Co s tím
Nemáte žádný společný cíl, nikam se neposouváte, nic vás pořádně ani nespojuje.. Nevím, jestli se dokážeš těch pocitů nějak zbavit. Vy opravdu nemáte žádné společné plány?
- Citovat
- Upravit
28.2.18 20:39
Mimochodem bych řešila primárně ty finance, brát si někoho, u koho o tomhle nemám přehled, je strašnej hazard.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.18 21:48
@Anonymní píše:
Ahoj. Obnovuji diskuzi, neboť potřebuji vaši odbornou radu. Asi už ze všeho začínám bláznit a nerada bych skončila v nějakém ústavu
Myslím si, že důvod je ten, že téměř všechny páry kolem mě měli svatbu. Mě je 37 let a najednou je mi to strašně líto. Další věc, kterou řeším, je že dosud vůbec nemáme přehled o tom, kdo kolik vydělává, na nic společně nešetříme, byť si strašně přeji koupit společný byt, abych si ho mohla alespoň trochu zařídit tak, jak chci já (bydlíme v bytě u přítele).
Normálně bych řekla, že je to blbé období, kor teď v zimě, nějak se jinak zabavila a odklonila myšlenky jinam a ani tady nepsala.
Jenže já tímto žiju. Nerozumím tomu, proč, ale skoro denně tajně brečím, protože je mi to prostě všechno strašně líto a protože najednou mám pocit, že ten vztah nemá vůbec cenu. Jakoby by mě něco vnitřně začalo odsouvat pryč od přítele. Špatně spím, mám noční můry a když se zamyslím, tak buď mám slzy v očích a nebo mám z ničeho nic před sebou obraz toho, jak jsem šťastná sama ve svém malém vlastním bytě s takovým tím elánem, že něco nového začíná.
Přítele miluji, nechci bez něj být, ale nedokážu se těchto pocitů zbavit a nerozumím tomu.
Co s tím
Chlapi se moc ženit nechtějí…měla jsem partnera 15let ženatý už byl a znovu nechtěl…Mě to hrozně vadilo vdávat jsem se chtěla podle mě když se 2nevezmou není to úplná rodina. Žit jen tak na hromádce to není nic pro mě…promluv si s ním řekni mu co tě trápí třeba zareaguje dobře…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.18 10:01
Můj přítel se taky ženit nechce. Já samozřejmě o svatbě snila od dětství, takže mě to docela ranilo. Narovinu jsem mu řekla, že mi zničil jeden ze životních snů a že mi opravdu nejde jenom o jméno a majetek. Teď už to musí zpracovat sám. Nutit ho nebudu, dokážu s ním být i bez svazku. A kdyby se náhodou rozhoupal, že jo, je mu jasný, že mi tim udělá neskutečnou radost. To jenom ke svatbě. Společný plány máme, společně si šetříme, máme stejný představy o budoucnosti (bydlení, děti). Přesný příjmy nevíme ani jeden. Oba máme mzdy pohyblivý a asi vždycky budeme, dokud budeme podnikat. Každej měsíc ale dáváme stejnou částku do společnýho, na nákupy. Nájem s energiema jedeme půl na půl. Se zbytkem vejplaty si každej děláme, co chceme. On to utratí za cigarety a auto, já to rozfofruju za cvičáky. 
Na počátku toho všeho stojí komunikace. Vymysleli jsme to, sdělili si návrhy, vyměnili si názory a dohodli to. Když se před nedávnem moje finanční situace trochu zlepšila, řekla jsem, že do společnýho budu dávat o něco víc, ať si můžeme víc našetřit. Přítel dobrovolně přidal stejnou částku. Prostě spolu mluvíme a hned se nám žije líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.3.18 14:27
Ja vdana sem, ale ziju nejak stejne mrtve. Na zacatku vztahu jsme spočítali naklady, ty si rozdelili rovnym dílem a od te doby jedeme ve stejnem modelu. Nevim kolik vydela on a on zas kolik ja. Po zaplaceni nakladu mame zbytek peněz pro sebe a pro deti. Tem kupujeme veci taky podle nalady. Ja spis obleceni, on spis sportovní vybaveni. Spolecne cas netravime. Neni o cem mluvit a co dělat. Deti si take kvuli praci spis stridame. Kdyz jsem v praci ani se mi nechce domu. Vsechny rozhovory znám predem a uz me to ani s detmi nebavi. Dovolene jsou o nicem a diky domlouvani na společném financovani to take krachuje. Nemame zadne konicky, zadne hlidani, zadny zajem cokoliv delat.
- Citovat
- Upravit
2.3.18 09:16
@Anonymní píše:
Ja vdana sem, ale ziju nejak stejne mrtve. Na zacatku vztahu jsme spočítali naklady, ty si rozdelili rovnym dílem a od te doby jedeme ve stejnem modelu. Nevim kolik vydela on a on zas kolik ja. Po zaplaceni nakladu mame zbytek peněz pro sebe a pro deti. Tem kupujeme veci taky podle nalady. Ja spis obleceni, on spis sportovní vybaveni. Spolecne cas netravime. Neni o cem mluvit a co dělat. Deti si take kvuli praci spis stridame. Kdyz jsem v praci ani se mi nechce domu. Vsechny rozhovory znám predem a uz me to ani s detmi nebavi. Dovolene jsou o nicem a diky domlouvani na společném financovani to take krachuje. Nemame zadne konicky, zadne hlidani, zadny zajem cokoliv delat.
To zni az depresivne 
.A co laska…naklonost, pohlazeni? take nic? a co na zacatku vztahu? jak jste spolu dlouho? desi me predstava ze to v kazdem vztahu vypada po letech takto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.18 09:18
@ametyst píše:
To zni az depresivne
buď v klidu, nevypadá… fakt ne…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.18 09:20
@Anonymní píše:
Ja vdana sem, ale ziju nejak stejne mrtve. Na zacatku vztahu jsme spočítali naklady, ty si rozdelili rovnym dílem a od te doby jedeme ve stejnem modelu. Nevim kolik vydela on a on zas kolik ja. Po zaplaceni nakladu mame zbytek peněz pro sebe a pro deti. Tem kupujeme veci taky podle nalady. Ja spis obleceni, on spis sportovní vybaveni. Spolecne cas netravime. Neni o cem mluvit a co dělat. Deti si take kvuli praci spis stridame. Kdyz jsem v praci ani se mi nechce domu. Vsechny rozhovory znám predem a uz me to ani s detmi nebavi. Dovolene jsou o nicem a diky domlouvani na společném financovani to take krachuje. Nemame zadne konicky, zadne hlidani, zadny zajem cokoliv delat.
to je hodně smutné… nabízí se otázka, proč spolu stále ještě jste? To přece není život, to je přežívání… a děti si z toho odnesou, že takhle normálně vypadá vztah mezi lidmi v rodině a budou to nejspíš opakovat po vás… případně až poznají, že lidi se mají rádi, dovedou být vřelejší a milí k sobě navzájem, můžou vám to jednou krásně vyčíst a mít za zlé…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.18 19:32
Příčina
Asi záleží na tom proč to chcete Vy a proč on nechce. Např. já zrovna přicházím situací, kdy mne opouští po více bez 10ti letech manželka údajně kvůli věcem o kterých se mnou nikdy nemluvila, že ji vadí. Prostě zjistila že nechce být se mnou a pomohl ji v tom kolega z práce. A tak si neumím do budoucna představit, že bych se oženil znovu. Třeba časem změním názor ale každopádně třeba se i Vás přítel bojí že se může zklamat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.18 20:18
@ametyst nemyslím si, osobně bych v takovém manželství nebyla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
