Váš názor na trávení víkendů odděleně?

Napsat příspěvek
Velikost písma:
427
12.5.17 11:48
@Simi8989 píše:
Dobré ráno všem,
chtěla bych slyšet Váš názor na trávení víkendů odděleně. Je mi 27 let, mám přítele, kterému je 41 let. Jsme spolu 3 roky, žijeme spolu 2 roky. A teď o co mi jde… Přítel má syna (10 let) a prakticky od té doby, co jsme spolu začali „chodit“ tak jsem přes víkendy neexistovala. Vždy má syna (ve výhradní péči ho má mamka, alimenty platí). Ze začátku jsem to chápala, protože ho nechce hned s někým seznamovat a syn byl zvyklý mít víkendy jenom s tátou. Jeho maminka má nového manžela a malou holčičku, takže syn sám řekl, že s taťkou je to super, že dělají co chce on, dobrodružství atd., jenže pak se přítel po roce nastěhoval ke mě (mám nájemní byt o dispozici 2KK) a víkendy vypadají stále stejně. Syn mě nepřijal a jak sám řekl ani nepřijme, nerespektuje, že jsem v bytě také doma, nejí zásadně cokoliv co uvařím (byť i dětská jídla, těstoviny, palačinky). Ze zoufalosti jsem mu dala papír, ať mi napíše menu, co by rád k obědu a napsal cituji „podle chuti.“ Teď je před námi zase víkend a přítel mi řekl, co mají v plánu (den otevřených dveří v ČT, výlet po Praze a v neděli aquapark)…vše sami, protože syn mě špatně snáší a chce si užít čas jenom s tátou. Upozorňuji, že je to opravdu každý víkend. Jednou jedinkrát na začátku soužití mě vzal na výlet s nimi a bylo to fiasko, malý brečel, že mě tam nechce a chce domů.A teď k tomu, proč sem píšu. Přítel mě označil za nepřející a žárlící hysterku. Že jim nedopřeji čas spolu a závidím otcovskou lásku (není to tak, vím, že je rozdíl mezi partnerskou a rodičovskou láskou). Argument, že ale také nechci být o víkendech stále sama a chci také jezdit na výlety a žít (přes týden pracuji od rána do večera) tak jsem prý jako umíněné malé dítě… a že brzy vyroste a třeba bude chtít být s kamarády. Třeba… A já se přiznám, že už jsem tak naježená, že asi opravdu ty víkendy závidím, protože bych chtěla jezdit s nimi. Samozřejmě si zařídím vlastní program, ale ne takový. Prostě se o víkendech cítím strašně mimo a strašně sama :(
Jak to vidíte vy co už děti máte?

Přidám svůj osobní názor podložený vlastní zkušeností a názorem psycholožky, se kterou jsem mluvil. Mnohé z Vás tady řešíte jedním šmahem minimálně dva problémy. Prvním z nich je syn partnera zakladatelky. Osobně si myslím, že jeho situace není jednoduchá a nemůže se vyrovnat s rozvodem rodičů, jak už tu zaznělo. Otec je asi jeho momentální záchranný bod. Nevíme jaká je situace v rodině matky, která záhy přivedla nového partnera a dalšího polorodého sourozence. Z toho, jaký má syn kontakt s otcem to evokuje, že matka má trochu „jiný“ vztah se synem a dovolím si říct, že se možná syn cítí být na druhé koleji. I děti totiž potřebují určitý čas na vyrovnání se s rozvodem rodičů (až dva roky) a to co se seběhlo na straně jeho matky bylo mnoho změn najednou v krátké době. Je třeba se na to podívat také pohledem dítěte, který je naprosto jiný než dospělého. Doporučoval bych odbornou psychologickou pomoc. Tudíž si nemyslím, že otec syna je špatný, ale potřeboval by slyšet názor odborníka, jak postupovat dále ve vztahu se synem a jeho partnerkou.
Druhý problém je vůbec tento zakladatelčin vztah. Bezdětná – rozvedený s dítětem a jejich věkový rozdíl. To si musí zakladatelka sama zvážit po těchto zkušenostech co od života čeká a jít si za tím. Nikdo jiný to za ní neudělá. Momentálně bych ji pořízení si dítěte s tímto partnerem nedoporučoval.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
10461
12.5.17 11:50
@Simi8989 píše:
@dedrichov Máte pravdu… úplnou. Jednou u psycholologa s rodiči byl a ten dal stanovisko, že je syn naprosto v pořádku. Mě prostě přijde smutný nebo jinak, nevím, jak se chová, když jsou s přítelem sami, ale v mé přítomnosti prostě šťastný ani spokojený není a je mi to strašně líto, že nevím, co s tím. Teď si uvědomuji, že jsem ho ani jednou v životě zatím neslyšela, aby se smál. :(
Teď se tedy i hůř učí a přítelova exmanželka mu psala celkem ostrou zprávu, že se s ním má více učit a ne jenom jezdit po výletech, že potřebuje pevnou ruku. Ona syna nijak neočkuje proti mě, naopak, psali jsme si o tom, co rád jí, co mu mám uvařit. Pak jsem jí popsala víkendy u nás a ona mi napsala, že to je od ní strašně hnusný, ale že je ráda, že má o víkendech klid s rodinou (tzn. ona, manžel a jejich dcerka), že když byli dohromady, tak to byl jeden velký problém.

Takže to dítě v podstatě nemá rádo nikoho krom svého otce, který jediný ho nevychovává a nic po něm nechce. No potěš koště. Teď je to chudák a vyroste z něj nejspíš pěkný dáreček, nejen pro rodinu.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3274
12.5.17 12:08

Podle mě je to i tím že byl jedináček. ty si vždyky vytvoří takovýto vztah. pouto a nechtějí o něj přijít jakýmkoli způsobem, at už se jedná o rodiče nebo později o vztah s dívkou. To jsem zažila. Každopádně jak jste někdo psal, dítě se s rozvodem může vyrovnávat i 2 roky, ale neříkala sisi že to jsou už 4 roky? ďítě to má taky těžké, ale vytváří si to samo. Kdyby se zbytečně neuráželo, mohl si vytvořit pěkné zážitky s oběma. Má v sobě nějaký blok a nechce si připustit jeho odstranění.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
7355
12.5.17 12:14
@Simi8989 píše:

tady si většinou tykáme, tak snad to nevadí, když tak pokračuju:

Samozřejmě, že se synem jsou problémy i doma, a budou horší. On totiž vlastně nikde nemá DOMOV. Maminka si založila novou rodinu, o každém víkendu ho odloží k otci, s kterým prožívá pouze radosti, ale povinnosti žádné. Každý se snaží pro sebe urvat to nejlepší, co v tu chvíli život nabízí: máma klid, táta také a je ochoten obětovat vše okolo a syn taktéž. A přitom je to zjeho strany volání o pomoc.
Věřím tomu, že maminka syna neočkuje, ale prostě je ráda, že se ho na chvíli zbaví.

Řeknu Ti, že mám z podobného prostředí synovce. Dnes je mu 21 a nebýt mojí mámy, má dluhy snad půl milionu a soud na krku… I to můžou být důsledky toho, když chudák kluk je z rozvrácené rodiny a on neví čí je a cpou se mu peníze horem dolem. Ale výchova a cit chybí, protože je roztříštěná do více domácností.
A je fajn, že dle psychologa je v pořádku, ovšem chtělo by to jednotné vedení i výchovu u mámy i táty…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5185
12.5.17 12:18
@reinkarnace píše:
@Simi8989 vědělas při seznámení, do „čeho jdeš“. On je především otec - a to mu schvaluju. Je to jeho věc a syn pro něj vždycky bude na prvním místě (aspoň do doby, než dospěje a sám s tátou nebude chtít trávit tolik času. Neříkám, že jsi sobec, ale pokud ti konkrétně tento chlap za to stojí, musíš ještě pár let vydržet. :nevim:

Fakt je „být otcem“ to nejdůležitější? To je asi ten stejný problém, jako když jsou ženy po porodu „především matky“ a partner jde hned na druhou kolej. Důsledky jsme tady četli snad 1000×.
Je super, že se na syna po rozvodu nevykašlal jak je to dnes moderní, ale toto je extrém. Věděla do čeho jde. Ale dnes je v každém druhém vztahu dítě moje, dítě tvoje a dítě naše. V žádném případě to není chyba syna, ale jeho rodičů. Matka se ho zbavuje aby měla o víkendu klid na novou rodinu a otec ho pouze rozmazluje a nevychovává.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6021
12.5.17 12:18
@SlecnaSally píše:
To je celý špatně. Tomu klukovi se vůbec nemělo ustupovat :zed:

Souhlasím.

Vy všichni se tak moc snažíte klukovi vyhovět, až je to celé úplně špatně. On si na to zvykl, a teď, i když by byla vůle ze strany partnera s tím něco dělat, půjde to jen velmi těžko a bolestivě. Kluk se prostě vztekne a vy mu všichni ustoupíte… 10-letému dítěti…

Mmch, pokud byste měli dítě, tak by to asi skončilo tak, že partner by trávil víkendy se svým synem, a ty s vašim společným dítětem… „Vždyť jsou přece každý jinak starý, mají různé zájmy..“ Jako bych to slyšela.

A pokud se nastěhuje syn k vám, kam tě pak vyšoupnou? :nevim: Nikam, bude to skřípat, budete se trápit všichni.

Nejhorší na tom ale je to, že tvůj partner si chyby, které děláte, vůbec nepřipoští, a ještě má ze sebe pocit, jak se hezky synovi věnuje…

Hodila bych flintu do žita a šla…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.5.17 12:25

Přestat chodit k dětskému psychologovi byla chyba. Naši se taky rozvedli v podobném věku a kdyby si někdo z nich našel partnera, tak bych tenkrát reagovala úplně stejně, jako tento hoch. Je to obrovská rána pro to dítě. Když to ale rodiče nechtějí změnit (psychologem, změnou přístupu), tak šance prostě není.

  • Citovat
  • Upravit
Verun83
12.5.17 13:48
@Simi8989 píše:
@Pudloslava To právě není schopen konkrétně říct. Dítě by ještě chtěl, holčičku (nevím, jestli říká ze srandy), ale trvá na tom, že by tím nesměl nijak utrpět jeho syn z prvního manželství a já z něj páčím už pár měsíců, co to konkrétně pro mě znamená.

Boze holka, s timhle dite ne. Co by to asi znamenalo? Stejny rezim jako je ted. Jak by asi jeho syn reagoval, kdyby s ty a vase dite s nim meli nekam vyrazit na vylet, kdyz nesnese ani tebe?! Takze bys vikendy travila sama s deckem. A urazel by me uz jen samotny vyrok, ze dite s tebou jen za urcitych podminek.
Neztracej cas, tenhle se nezmeni, tebe zadupe a ty budes sama s deckem.
Jasne, ze najdes jineho. Lepsiho. Jen si to srovnej v hlave. Mas to spatne nastavene.

  • Citovat
  • Upravit
4471
12.5.17 14:02
@berusa.m píše:
Fakt je „být otcem“ to nejdůležitější? To je asi ten stejný problém, jako když jsou ženy po porodu „především matky“ a partner jde hned na druhou kolej. Důsledky jsme tady četli snad 1000×.
Je super, že se na syna po rozvodu nevykašlal jak je to dnes moderní, ale toto je extrém. Věděla do čeho jde. Ale dnes je v každém druhém vztahu dítě moje, dítě tvoje a dítě naše. V žádném případě to není chyba syna, ale jeho rodičů. Matka se ho zbavuje aby měla o víkendu klid na novou rodinu a otec ho pouze rozmazluje a nevychovává.

neřekla jsem, jak je to správně..ale četla jsi sama: on jí svůj postoj řekl už na začátku. Má holt v tuto chvíli priority jinde.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
19
12.5.17 14:08

@reinkarnace Abych to upřesnila, na začátku mi řekl (jak jsem psala), že je syn velice citlivý, ale že to zvládneme. I ze začátku mluvil o svatbě, o dítěti. Ale realita a praxe je úplně jiná.
Kdyby mi opravdu na začátku řekl, že to bude takto, že nechce dítě do vztahu, tak dám ruce pryč, protože vím, že ten syn nezmizí a bude to vždy, i když bude dospělý, tak bude promoce, svatba, vnoučata, co já vím… To si moc dobře uvědomuji.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
K K
639
12.5.17 14:36

@ zalkadatelka

Co chces slyset?

Ty s touhle situaci nic neudelas, tvuj partner ocividne taky ne - proste se dela to, co chce dite…

Jak je vychovanej ted jeho syn, bude jedou vychovavat i deti vase…

Na druhou stranu - taky ted resim podobny dilema. Vlastne je to jak u tebe, temer i vc. veku zucastnenych… Taky jsem s dcerou kazdej vikend. Nevim, jak bude reagovat dcera na moji pritelkyni a neumim si predstavit, co bych delal, kdyby ji odmitla. To je fakt Sofiina volba - jedna nebo druha? Nastesti ma moje slecna podobny zajmy jako dcera a je to zenska - u tebe je to asi o poznani horsi v tom, ze malymu klukovi nemas cim imponovat, nemate spolecny temata…

Ale na druhou stranu si rikam - reseni neni upozadit partnerku. Na jinou, dalsi, by nebyla reakce jina. Proste je treba diteti vysvetlit, ze at se mu to libi nebo ne, neni jediny na svete - a ze i tata ma pravo nebyt sam. Ale to musi zaridit tvuj chlap - ty s touhle situaci neudelas nic.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
12154
12.5.17 14:49

@Simi8989 je nějaká šance, že by tvůj přítel nějak pochopil to, co píše @k K?
Protože tohle je jediná cesta, jak váš vztah spravit.
Ale stejně si myslím, že i potom by s ním nebylo lehké žití.
Už proto, jak jsi psala, že on je ochoten s tebou mít dítě za podmínek:poblion:
Co to sakra je? Klade si podmínky, jako by ti uděloval královskou milost, milostivě… :poblion:
Já osobně bych v tvé situaci velmi zvažovala odchod od takového člověka. Někdo tu psal, že nejsi pro něj partnerka. Vidím to stejně.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1482
12.5.17 14:59

Nezbývá, než se připojit k názoru ostatních. Tohle je předem prohraný boj. Já mám také partnera s dítětem z předchozího vztahu, ale v době seznámení mu bylo 3 roky, což hrálo velkou roli v tom, že mě bez problému přijal. Já jsem teda nebyla zdaleka tak citlivá jako ty, žádné podbízení se dítěti, dárečky, domlouvání, atd.. S dítětem mě partner seznámil po 2 měsíční známosti a od té doby trávíme čas dohromady. Já jsme měla od začátku jasno, že pokud mě dítě nepřijme, ukončíme to z fleku a nebudeme nic lámat a vyčkávat, zda se to náhodou nezmění… :zed: To je jediná chyba, kterou vidím na tvé straně - paradoxně to byla tvá přehnaná snaha. Jinak zbytek je samozřejmě chyba tvého partnera. Dost mě překvapuje, že by byl v této situaci ochotný s tebou mít dítě. :think: Možná to bere jako způsob, jak si tě uvázat a i nadále využívat tvůj full service, ale zároveň má jasno v tom, že ty a vaše dítě budete na druhé koleji. Proto na všechny tvé otázky mlčí.
Tady se snad nic než rozchod poradit nedá. :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
12805
12.5.17 14:59

@Simi8989 najdi si bezdětného vrstevníka, ne chlapa ze sekáče. Nemáš to zapotřebí.
pokud teda nejsi masochistka. :jazyk:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
K K
639
12.5.17 15:01

@ Raduna: Co to sakra je?

Jak asi muze videt zivotem ostrilenej chlap dvacetilety „tele“ (sorry jako… :-)) ) U nas je rozdil necelych 10 let a obcas se chytam za hlavu, co vsechno muze jednoho prekvapit - ale mam sestru ve stejnym veku jako slecnu, takze si uvedomim, ze sestra neni jina a venkoncem ja v tomhle veku taky nebyl jinej.

Takze pokud ten chlap nema opravdu uzkej kontakt se stejnou vekovou skupinou, jako je zakladatelka, tak ji spis vidi jako malou holcicku, co toho jeste spoustu nevi - spis nez jako rovnocenou partnerku.

Proto taky takovej ten otcovskej pristup - je to tvoje chyba, ano, ale za techto podminek… U stejne stary zensky by musel jinak skakat…

Příspěvek upraven 12.05.17 v 15:04

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová