Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak já nejsem vdaná, ale s přítelem jsme spolu uvíc jak 15 let, 5 let spolu žijeme. Tykání od jeho rodičů mi bylo nabídnuto, když jsem otěhotněla a oni u nás nějaký čas bydleli, než zrekonstruovali nový byt…
moji rodiče přítelovy tykají, on jim vyká…naši tvrdí, že mu tykání nabídnout až si mě vezme
ale to hned tak asi nebude ![]()
@Paoloska píše:
@Sunnyess já si s nimi tykám, a i tak mám pocit, že k nim nepatřím. Manžel mým rodičům vyká a mají lepší vztah. Není to jen o tykání.
Mám to stejně. Nabídli mi tykání v podstatě okamžitě po seznámení, říkám jim na jejich přání taťko a mamko - a stejně mám i po 11 letech pocit, že mě naprosto nepřijali.
J.
Mě tykání nabídli, ale odmítla jsem a vykám. U nás se v rodině vždy vyká a přijde mi to tak vhodné. Manžel našim samozřejmě vyká a myslím, že je mnohem raději.
Myslím ale, že tchánovce mé odmítnutí mrzelo, ale nebudu dělat něco, co se mi nelíbí. Stejně mi to nabídli na svatbě, jak nějakou povinnost, takže tak.
Kdyby vykání vyšlo tak nějak samo přirozeně, jak v některých rodinách, tak budiž. Násilně na povel nikdy.
Já jim tykám, tchánovi sem začala dřív než tchýni, ta mi nabídla tykýní až chvíli po tom co jsme oznámily zasnoubení. Můj muž ale mojí mámě vyká, vycházejí spolu v pohodě ale máma řekla že nechce aby jí kluci tykali (vyká ji i ségry přítel)
Ale to že jednomu tykání nabídly a druhýmu ne je trochu divný ![]()
@Elenloth S manželem si vykaš??? Jsem zvědavá baba, takže otázka proč?
Nenapadlo by mě to řešit, přesto, že já tchánovcům vykám a chlap mým rodičům tyká.
Někdy si říkám, čím vším se zabýváte
.
No já jako budoucí tchyně, si teda nevěstu taky nepustím jen tak k tělu
takže tykačka bude třeba za rok, třeba za 5 a třeba nikdy, když to bude nána ![]()
U nás v rodině si tykáme - jak manžel mým rodičům, tak já manželovým rodičům. V naší širší rodině (můj otec má dva bratry a stýkáme se velmi často) manžel taky tyká všem bez rodzílu věku a pohlaví (tety, strejdové), všichni mu to defacto nabídli na svatbě. Vyká jen babičce (moji). Mě to tykání přijde normální a jsem ráda že to tak máme.
A jíst bude na chodbě, že
.
@Jasněnkaa píše:
No já jako budoucí tchyně, si teda nevěstu taky nepustím jen tak k tělutakže tykačka bude třeba za rok, třeba za 5 a třeba nikdy, když to bude nána
15 let jsem jim vykala, tykání mi nabídli v den svatby. Stejně tak moje mamka mému manželovi. Sice jim tykám, ale snažím se přímému oslovení vyhnout, prostě mi to po těch letech vykání moc nejde přes pusu, křestním jménem jsem jim snad neřekla nikdy. Teď už to většinou říkám ve stylu babička, děda, takže se tykání opět vyhýbám.
@Larr píše:
A jíst bude na chodbě, že.
jo, a když bude uplná nána tak před barákem, si nějakou verbež nepustím do bytu ![]()
@Marion84 píše:
@Elenloth S manželem si vykaš??? Jsem zvědavá baba, takže otázka proč?
Nějak jsme asi propásli vhodnou dobu na tykání
Uvažovala jsem, že bychom si mohli potykat aspoň na svatbě, ale nějak nám to už nešlo přes pusu. Zatím nám to vyhovuje, až přestane, tak si potykáme
Je ode mě o 16 let starší, tak to ani nevypadá tak divně. A jak už tady bylo zmiňováno, Vy vole se říká postatně hůř, než Ty vole. A když mu řeknu „Neserte“ tak se akorát rozesmějem a je klid ![]()
@Larr píše:
Nenapadlo by mě to řešit, přesto, že já tchánovcům vykám a chlap mým rodičům tyká.
Někdy si říkám, čím vším se zabýváte![]()
.
No tak co? Zajímá mě to, jak to mají ostatní. Úplná malichernost mi to nepřijde, řeší se tu větší kraviny. ![]()
Sice nemám tchýni ani tchána, ale vím, že když někomu, kdo je „autorita“ (tzn. dohlíží na to, zda dělám všechno správně) tykám, polevuje moje morálka. S bývalým ředitelem v práci jsme si tykali, ač byl o hodně starší (asi o třicet let), chodili jsme spolu kalit, nebyla jsem sama, s kým to tak v práci měl, a když nastal nějaký pracovní problém, zaměstnanci mu kakali na hlavu. Pro mě „jen“ ztratil autoritu. Kdybych měla tchýni a tykala jí, nejspíš by mi nedělalo takový problém rebelovat jako v případě, že bychom si vykali. Rodičům všech svých ex jsem vykala, díky tomu si od nich držela odstup a moc jsem se před nima neprojevovala, čímž oni vždycky nabyli dojmu, že je nemám ráda. Tak to ale nebylo, měla jsem je ráda, ale prostě mi to nešlo opustit tu svojí bublinu.