Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zakladatelko už něco víš??? Já jsem napjatá jak kšandy ![]()
@annaei no ono to asi moc nejde si to v sobě srovnat. Troufnu si adopci srovnat s úmrtím dítěte… s tím se prostě nejde smířit. Ať si stokrát řekneš bylo to tak lepší, mělo to tak být… Srovnat se se ztrátou dítěte prostě jen tak nejde. Možná že jen čas, hodně dllouhý čas to jaksi obrousí a později to bolí míň. ![]()
Holky, vydzte, mamky se zeptam, jak se uvidíme, koncem tydne nejspis, kdyby to náhodou bylo ta horší možnost, nechci se ptát po telefonu, ale zeptam se a určitě vam napisu. Sama furt vymyslim různé scénáře ![]()
Jinak proti pleveleni diskuze sama nemám vůbec nic, ale prosím neobouvejte se do anonymky 2, určitě to nema lehké sama se sebou. Diskuzi necham když tak zrušit. Díky moc.
Ahoj zakladatelko tak co zeptala ses? Ted jsem diskusi nasla a zajima me jak to dopadlo
@Lenka512 píše:
Jak je ta fotka stará?
Ptám se, že třeba před 30-ti lety byla fotka celkem vzácnost, tak je někdo mohl vyfotit (i s cizími dětmi) a pak jim fotku dát - to člověk neodmítne…![]()
to myslíš vážně, že byla fotka vzácnost? to si myslíš, že to byl středověk nebo co?
@mojmira píše:
to myslíš vážně, že byla fotka vzácnost? to si myslíš, že to byl středověk nebo co?
No před 30 lety nebyl foťák běžnou součástí života jako dnes. Byl jen na filmy, a třeba u nás se nefotilo každý den jako je tomu dnes. Z dětství mám opravdu pár snímků. Fotilo se ve „svátek“
Narozeniny, vánoce, dovolená… Tak lenka to asi napsala špatně se vzácností, ale rozhodně to nebylo běžné.
@jalemina píše:
No před 30 lety nebyl foťák běžnou součástí života jako dnes. Byl jen na filmy, a třeba u nás se nefotilo každý den jako je tomu dnes. Z dětství mám opravdu pár snímků. Fotilo se ve „svátek“Narozeniny, vánoce, dovolená… Tak lenka to asi napsala špatně se vzácností, ale rozhodně to nebylo běžné.
Přesně tak, nefotilo se každé uprdnutí, když to napíšu lidově..My máme z ranného dětství spouty fotek, protože to byl koníček mého dědy - fotit a vyvolávat fotky doma v koupelně..Ale ty přípravy, kolikrát se snímek nebo fotka nepovedla, nebo než děda našteloval foťák, tak dítě dávno koníky nepáslo
Chtělo to delší přípravu. Chápu, jak to myslela.
Taky dychtivě čekám na rozuzlení.
@mojmira píše:
to myslíš vážně, že byla fotka vzácnost? to si myslíš, že to byl středověk nebo co?
kolik ti je?
zeptej se rodičů, jak to bylo…
byl rok 1985, totalita, nic nebylo k sehnání.
Foťák byl vzácnost a pokud nebyl někdo fanoušek, že si fotky dělal doma, tak vyvolání fotek bylo drahé. Vyvolání černobílé! fotky stálo 6Kč a prům. mzda byla 1400…to je jako kdyby dnes při průměrné mzdě 25.000 stálo vyvolání fotky cca 100 Kč…dala bys to za fotku? + připočítej náklady na kinofilm…a teď matka s dětma doma, takže malé příjmy…ano, nebyla to vzácnost…ale také mnoho lidí nemá moc fotek z dětství. ![]()
@Lenka512 píše:
kolik ti je?zeptej se rodičů, jak to bylo…
byl rok 1985, totalita, nic nebylo k sehnání.
Foťák byl vzácnost a pokud nebyl někdo fanoušek, že si fotky dělal doma, tak vyvolání fotek bylo drahé. Vyvolání černobílé! fotky stálo 6Kč a prům. mzda byla 1400…to je jako kdyby dnes při průměrné mzdě 25.000 stálo vyvolání fotky cca 100 Kč…dala bys to za fotku? + připočítej náklady na kinofilm…a teď matka s dětma doma, takže malé příjmy…ano, nebyla to vzácnost…ale také mnoho lidí nemá moc fotek z dětství.
Jsem ročník 86 a teda fotek z detstvi mám hodně i z každodenních běžných činností
a když jsem si přihlížela fotky mámy, tak jich taky z dětství nemá málo. Takže mi to jako taková vzácnost nepřijde
@Lenka512 píše:
kolik ti je?zeptej se rodičů, jak to bylo…
byl rok 1985, totalita, nic nebylo k sehnání.
Foťák byl vzácnost a pokud nebyl někdo fanoušek, že si fotky dělal doma, tak vyvolání fotek bylo drahé. Vyvolání černobílé! fotky stálo 6Kč a prům. mzda byla 1400…to je jako kdyby dnes při průměrné mzdě 25.000 stálo vyvolání fotky cca 100 Kč…dala bys to za fotku? + připočítej náklady na kinofilm…a teď matka s dětma doma, takže malé příjmy…ano, byla to vzácnost. Také mnoho lidí nemá moc fotek z dětství.
Na
tuhle dobu si pamatuji, bohužel
,tak opravdu vím jak to bylo. Fotek mám opravdu hodně, dokonce mám fotky z polaroidu, fotky byly barevné. Děti se fotily ve škole. My jsme měli doma i kameru.Tak nevím, kde jsi toto slyšela. Tys psla tak o 70tých letech ne o ro 85.Já se na tebe ale „nezlobím“,jsi asi moc mladá, abys tohle mohla vědět. ![]()
@Lenka512 píše:
kolik ti je?zeptej se rodičů, jak to bylo…
byl rok 1985, totalita, nic nebylo k sehnání.
Foťák byl vzácnost a pokud nebyl někdo fanoušek, že si fotky dělal doma, tak vyvolání fotek bylo drahé. Vyvolání černobílé! fotky stálo 6Kč a prům. mzda byla 1400…to je jako kdyby dnes při průměrné mzdě 25.000 stálo vyvolání fotky cca 100 Kč…dala bys to za fotku? + připočítej náklady na kinofilm…a teď matka s dětma doma, takže malé příjmy…ano, nebyla to vzácnost…ale také mnoho lidí nemá moc fotek z dětství.
Jsem ročník 1962 a nevím teda, asi jsem se pohybovala v nějaké jiné dimenzi, ale už co jsem byla malá hokla, tak foťák byl normální vybavení snad každé rodiny, dokonce i hodně mých spolužáků mělo své vlastní foťáky. Fotky se často vyvolávaly doma, můj táta to taky dělal v koupelně, nejen pro nás, ale i pro známé, sousedy, kolegy…prostě lidi takhle vypomáhali. Jedný diskomfort byl v tom focení na film bez možnosti si to promazávat a tak. Ale zase to byla docela švanda, ona od toho focení k vyvolání většinou nějaká doba uplynula, tak jsem se kolikrát nad některýma fotkama i pobavili, na hodně z nich člověk vypadal jako imbecil, některé třeba nevyšly, bly tmavé, rozmazané apod. Ale teda fakt, co se týká focení jsem od svého dětství nějaká výrazná omezení a nedostupnost nezažila. Byl to normální standard.
Jsem 84 ročník a z dětství mám fotek minimum. Foťák jsme neměli, takže mám jen sem tam něco co fotil strejda a pak školka škola. Víc fotek mám pak do nějakých 4-5 let, to si naši pořídili foťák. Ale s počtem je to stejně to co já mám fotek do 15 let, moje děti mají tak za rok, možná i víc.
Ženy, opravila již jsem se opravila, že to nebyla vzácnost… ![]()
ale každý ho neměl, nebo se šetřilo při focení.
A třeba u nás také nikdo nevyvolával fotky doma, u nás se to nechávalo vyvolat… ![]()
Takže asi tak… ![]()
Ale dřív se opravdu moc nefotilo. Teď člověk vytáhne foťák třeba každý den. Mám jen pár fotek, když jsem byla malá.
@Anonymní píše:
Ahoj holky, omlouvám se za anonym a zároveň prosím o jeho zachování, protože se to netýká přímo mě, ale mojí mámy.
Potřebovala jsem do fotoknihy nějaké fotky z mého ranného dětství, tak jsem včera volala mamce, jestli by mi něco nenašla, hned nejlíp jak jinakprotože dnes byla v práci, nachystala mi krabici s fotkama, ať se podívám sama. Asi vzhledem k tomu, že můj táta je chorobně žárlivý, měla máma hodně fotek nejspíš někde dobře ukryto, aby nedráždila otce. Už spolu roky nežijí, tak má fotky už jen v jedné krabici. Že tam dříve nebyly vím jistě, protože jsem se fotkama strašně ráda prohrabovala a to snad tisíckrát. A teď pomalu konečně k té záhadě, máma tam má fotky moje i mého nevlastního sourozence, fotky ze svatby, dovolených, domácích oslav apod. s jeho otcem a taky tam má samozřejmě fotky z dětství a puberty… a teď už to záhadné dítě, našla jsem tam několik fotek s pro mě neznamým mužem (otce meho sourozence znám a na fotkách poznám), s kočárkem ve kterém je ani ne roční dítě, vyloženě taková ta rodinná fotka, oba dřepí u kočárku s miminem, pak mamka sama s tímhle dítětem, mamka doma s tím prckem i její máma je s ním vyfocena, mamka je na těch fotkách hodně mladá. A mně vrtá hlavou, kdo to je. Jasné, nejjednodušší je se zeptat, ale mám trochu strach, nerada bych jitřila třeba nějakou ránu v jejím životě. Co vy? Ovládly byste zvědavost, nebo se zeptaly? Já za vším vždycky vidím spíš to horší a říkám si, jestli to třeba špatně nedopadlo, s tím se člověk asi nesmíří ani po x letech. Komu se to zdá málo záhadné a jako zbytečný dotaz se už teď rovnou omlouvám.
Zakladatelko, asi bych se zeptala. Tvou mámu to sice může vrátit do nepříjemných vzpomínek, ale zase je dobré vědět, že se něco stalo.
Já např. mám strýce, který zemřel ještě dříve, než se táta narodil. V rodině se o tom také nemluvilo, ale děda chodil na hřbitov a jednou mě vzal s sebou a já byla nejspíše zvědavá, tak jsem se ptala. No moc se mu nechtělo, ale řekl mi to. Také vím, že v rodině to bylo „tabu“ a nesmělo se o tom mluvit. Myslím si, že takováto „tabu“ nejsou dobré. Vždy to jde nějak říci i třeba dodat, že o tom neradi mluvíte.