Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Myslim ze to bylo rodina od rodiny, u nas se i v 70. Letech fotilo hodne, pac to meli naši jako hobby, ale treba manzel moc fotek z dětství nema. Urcite nebylo bezne mit kvanta fotek jako dnes. Rozdil proti tomu kdy ma dnes prakticky kazdy foťák v kapse, byl obrovsky, to se neda srovnat.
@jalemina píše:
No před 30 lety nebyl foťák běžnou součástí života jako dnes. Byl jen na filmy, a třeba u nás se nefotilo každý den jako je tomu dnes. Z dětství mám opravdu pár snímků. Fotilo se ve „svátek“Narozeniny, vánoce, dovolená… Tak lenka to asi napsala špatně se vzácností, ale rozhodně to nebylo běžné.
Přesně tak, my foták doma neměli, jenom teta a ta nás fotila jenom při těchto příležitostech. My měli doma foták až po revoluci ![]()
Manžel měl bratra, který zemřel asi ve dvou letech. Nikdo s tím nedělá tajnosti, všichni v rodině o tom ví. Není to žádné tabu.
Tak já jsem ročník 87 a táta fotil hodně a rád, děda taky, ale stejně do nějakých 4 let nemám extrémně moc fotek (pokud to srovnám s našima klukama)… Od toho roku cca 90 těch fotek bylo víc, měli jsme pak i kameru, ale z té doby před revolucí těch fotek moc nemám…
A to jich mám mnohem víc, než třeba manžel, ten má fakt fotek jen pár (je podobně starej jako já…
).
Rozhodně to nebylo tak, jako to je dneska… ![]()
@Immortalkova píše:
Ještě jsem se tady našla u některé z uživatelek komentář ohledně focení pohřbů. Také takové fotky moji rodiče doma mají. V dětství mi přišly velmi smutné až strašidelné, v pubertě morbidní, dnes to beru tak, že to bylo zvykem. Ovšem význam fotit si tak smutnou a bolestivou vzpomínku mi stále uniká
Taky toto nechápu. Nedávno jsem probírala fotky do rodokmenu a přesně tyto fotky mě tam pořád zaráží. Ano byla to smutná rodinná událost, ale ty lidi si ji stejně budou pamatovat do smrti i bez fotek.
Abyste si nemyslely, že ji na vás kašlu
mamka byla nemocná, tak jsme se nakonec neviděly, když jsem s prckem ustala zimu bez nemoci, nehodlala jsem si něco přitáhnout v březnu
ale zítra by měla přijet na kafe, tak to snad už rozuzlím.
Diskuzi sleduji, moje babička měla doma fotku svojí prvorozené dcerky, zemřela když měla 10m a neměla jedinou její fotku a tak jí vyfotili až v šatičkách posmrtně. Fotky jsem našla nedávno ale věděla jsem, že je babička celý život střežila jako oko v hlavě. Maminka mi to vyprávěla. Vždycky vytáhla z krabičky a plakala. Ale jinou prostě neměla. Doteď vím kde fotky jsou. Koukla jsem jenom jednou. Taky to byla bolestivá vzpomínka ale člověk neví, co jiné vedlo k pořízení takových to fotografií. U mojí babičky jsme to věděli…
@Anonymní píše:
Diskuzi sleduji, moje babička měla doma fotku svojí prvorozené dcerky, zemřela když měla 10m a neměla jedinou její fotku a tak jí vyfotili až v šatičkách posmrtně. Fotky jsem našla nedávno ale věděla jsem, že je babička celý život střežila jako oko v hlavě. Maminka mi to vyprávěla. Vždycky vytáhla z krabičky a plakala. Ale jinou prostě neměla. Doteď vím kde fotky jsou. Koukla jsem jenom jednou. Taky to byla bolestivá vzpomínka ale člověk neví, co jiné vedlo k pořízení takových to fotografií. U mojí babičky jsme to věděli…
U nás to jsou fotky, kdy všichni sedí v pohřební místnosti a jdou vyfocení jak pláčou. Já ty fotky přeskakuju a přemýšlím, že je z té krabice vyndám nebo je schovám do obálky, abych je neměla v té spoustě ostatních vzpomínek. Ty lidi na fotkách znám z jiných událostí a nemusím si je připomínat takto.
Fotku co si nechala pořídit babička chápu, když chtěla mít aspoň jednu vzpomínku, ale tady ty lidi mají plno jiných fotek.
@Immortalkova no právě, třeba taková svatba, tak se hezky prohlíží. Nedávno jsem našla svatební fotku mojí babičky a to je super na zkoumání. Pak tam mám asi ještě fotku ze svatby prababičky to musím zjistit od mamky co to je.
No holky já jsem napnutá já bych to asi nevydržela ani den.. Jinak naši mají doma taky fotky z pohřbu.. Nepřijde mi to nějak divný, ale to je asi tím, že přítel dělá rakve…
Někdy můžou být fotky něco jako symbolika, nebo jak bych to řekla. Na podzim zemřela skoro stoletá babička mého muže. Poslední rozloučení měla v kostele v Karlíně, kde prožila celý život. Když jsme si pak prohlíželi fotky, tak v tom samém kostele se vdávala a byla v něm vyfocená s novomanželem, respektive jak z toho kostela vycházejí, pak tam křtila své děti, celkem čtyři, taky fotky jak vycházejí s miminkama…a poslední fotka byla, jak pohřební zřízenci vynášejí rakev…úplně nás z toho mrazilo.