Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já jsem ročník 84 a rodiče byli asi maniaci, fotek od mimina mám milión. Mamka je ročník 62 z dětství má pár fotek, stejně jako taťka ročník 58. Oba ale mají hodně fotek z puberty (jejich puberty)…
@Sarlota115 píše:
No holky já jsem napnutá já bych to asi nevydržela ani den.. Jinak naši mají doma taky fotky z pohřbu.. Nepřijde mi to nějak divný, ale to je asi tím, že přítel dělá rakve…
Moje babička taky měla hodně fotek z pohřbů příbuzných, dřív se chodilo pěšky za tím vozem až na hřbitov. Svojí matku prý dokonce měla vystavenou doma, když umřela, dřív se to dělalo.
@MUFICE Známá má svého otce už několik dekád vystaveného ve zdobené urně ve vitrínce. ![]()
@Bersaba píše:
@MUFICE Známá má svého otce už několik dekád vystaveného ve zdobené urně ve vitrínce.
Tak urna a mrtvej člověk vystavenej v rakvi mi nepřijde jako to samý…
@kate02 píše:
Tak urna a mrtvej člověk vystavenej v rakvi mi nepřijde jako to samý…
No moje tchyne byla cela diva, kdyz jserm mela doma urnu syna. Bylo mi blby ho nechat nekde na cvhodbe, tak jsem urnu mela doma v kuchynoobyvaku. A ona furt tlacila kdy ho pujdem ulozit na hrbitov. A to jsem ho mela doma necele 2 tydny. Nekdo holt ani urnu neskousne. Nebo ji trapilo svedomi ![]()
Babi mela doma dlouho urnu strejdy. Mamka ma doma urnu moji segry uz rok a na podzim k ni pribyla babicka. Ale jak bude hezky, uz je pry ulozime spolecne.
Příspěvek upraven 17.03.15 v 22:47
@kate02 píše:
Tak urna a mrtvej člověk vystavenej v rakvi mi nepřijde jako to samý…
Tak jistěže to není to samé, ale nějak mi připadá morbidnější mít doma zemřelého, byť ve formě popela v hezké nádobě, několik desítek let, než zemřelého jako tělo den nebo dva před samotným pohřbem.
Tak bejvalej měl doma urnu táty, neměl peníze na vložení a oběma nám to vadilo ho mít v obýváku, tak byl chudák ve skříni a vždycky, když měla přijet babička, tak jsme vyndavali pletené dečky a tátu ze skříně ![]()
Tak já bych doma nechtěla ani urnu, ani rakev, ale už bych chtěla vědět, co je to za tajemné dítě
Jo a přidávám se k těm, co mají fotek z dětsví minimum. Jako mimino a předškolák jich pár mám, ovšem z období 6-18 let mám všeho všudy asi deset fotek (z toho jedna hromadná z tábora, kde je potřeba pomalu lupa). Bohužel nemám ani moc těch školních. Asi jsem chyběla. Jen první, třetí, pátá a šestá třída a pak třeťák na gymplu. No…ono stejně není na co koukat ![]()
@Meeshab to jsme dvě, taky bych nechtěla doma ani urnu natož rakev.
Tátovi se předloni, po dědovi smrti ve svých skoro 60 letech dozvěděl, že má nevlastní sestru. Sestru, kterou děda celý život navštěvoval, posílal jí peníze. A jak se to dozvěděl? Od advokátky v dědickém řízení
Děda jí totiž něco odkázal, ale nikomu nic neřekl. Nejhorší je, že mu to neřekla ani babička, jeho máma, která o všem věděla.
Tátu to moc mrzí, je jedináček. Teda jedináček, po dědově smrti jsme se též dozvěděli, že měl i malou sestru, která ve 3 letech umřela.
Takže já bych se určitě nějak citlivě zeptala
@Immortalkova To jsme na tom s fotkama stejně.. U nás má nejvíce fotek nejstarší sestra a já jakožto třetí holka mám z ranného dětství fotek, že by se daly na prstech rukou spočítat.. A to jsem ročník 90.. ![]()
@Immortalkova píše:
@Bersaba Ta urna ti připadá morbidnější než zemřelý?
Připadá. Když někdo zemře v domě, kde žil, připadá mi přirozené, že se s ním lidé přijdou před pohřbem rozloučit tam, v rámci smutečních obřadů. Ale urna v bytě… Třeba svoji babičku jsem zbožňovala, ale představa, že ji mám doma v plechovce, je pro mě prostě nestravitelná.