Rok porodu: 2024
Celkové hodnocení porodnice:
Porodnice byla překvapivě v pohodě. Při příjezdu to sice vypadalo, že budu muset nejdřív vyplnit formulář, i když jsem měla pocit, že rodím každou chvíli, ale personál byl milý a rychle mě dostali na monitor. Doktoři a sestry byli profíci, i když občas měli ten „všechno je v klidu“ výraz, zatímco já jsem panikařila. Epidurál přišel v pravou chvíli – skoro zázrak. Když už šlo do tuhého, byli všichni soustředění a věděli, co dělají.
Popravdě, porodnice sama o sobě působila trochu nemocničním dojmem (no jo, sterilní prostředí a tak), ale co jsem potřebovala, to jsem dostala.
Průběh porodu
|
Průběh porodu v porodnici
|
|
|
Přístup zdravotníků
|
|
Takže, začalo to naprosto nevinně. Bylo úterý, deset hodin ráno. Byla jsem ještě v pyžamu, když mě najednou píchlo v břiše. Ale znáte to, nic hroznýho, tak jsem si řekla, že to bude asi nějaký falešný poplach. Jako, rodila jsem poprvé, takže jsem měla pocit, že to vlastně asi poznám, když to fakt začne. Haha.
O půl hodiny později, další píchnutí. Tentokrát už docela ošklivý. Hm, asi bych měla zavolat do porodnice, ale co když je to fakt planý poplach? Nechtěla jsem být ta hysterka, co jede do porodnice, protože snědla moc chilli.
Dalších dvacet minut a už jsem byla v kleče na podlaze, snažící se mezi kontrakcemi dýchat a googlit, jestli tohle už je TO ono. Zavolala jsem manželovi. „Miláčku, asi rodím. Možná.“ Po druhé kontrakci, při které jsem si málem ukousla jazyk, jsem se rozhodla, že to opravdu nebude planý poplach. Manžel za tři vteřiny doma. Myslím, že porušil všechny možné dopravní předpisy.
V autě to bylo něco. Na každém semaforu jsem měla pocit, že tam začnu rodit. „To zvládneme,“ říkal manžel s lehce vyšinutým úsměvem. Jako kdyby to byl on, kdo se chystal vytlačit meloun.
Konečně v porodnici. Sestra se usmála a mile se ptá: „Máte pravidelné kontrakce?“ Haha, pravidelné? Měla jsem pocit, že každá další přijde asi tak za vteřinu a půl. Poslali mě na monitor. Ležím tam, cítím další kontrakci, a v tu chvíli jsem si byla naprosto jistá, že to dítě prostě vyklouzne hned tam.
A pak doktor: „Ještě to nebude, milá paní. Jste teprve na dva centimetry.“ COŽE? DVA? Přísahám, že to už bylo nejmíň dvacet.
Dlouhý příběh krátce: čtyři hodiny později už jsem prosila o všechny možné léky, jaké měli. Epidurál? Sem s ním. A najednou se všechno zdálo… tak nějak snesitelné. Doktor přišel zpátky a řekl: „Deset centimetrů, můžeme tlačit.“
Začala jsem tlačit. A tlačit. A tlačit. „Vidíme hlavičku!“ křičel manžel. Vidí hlavičku? Já teda necítila nic, co by to naznačovalo.
Najednou to bylo tady. Pláč. Malý, krásný, ulepený uzlíček. „Máte chlapečka!“ oznamuje doktor.
A já? Totálně vyčerpaná, totálně šťastná. Hlava jak v mlze, tělo naprosto rozbité, ale… byla jsem máma. Hotovo. Splněno.
O 24 hodin později jsem si uvědomila, že už se nikdy nevyspím.
-
Neměla jsem porodní plán
-
Porod byl spontánní.
-
Před a v průběhu porodu proveden/y:
Epidurální analgezie na vlastní žádost
-
První kontakt s miminkem proběhl podle mé představy.
-
Novorozenec byl bezprostředně po porodu položen na břicho/ hrudník.
Vyšetření novorozence probíhalo na mém těle.
Novorozenci bylo umožněno samovolné přisátí.
Pobyt na odd. šestinedělí / novorozeneckém
|
Kvalita a odbornost zdravotníků
|
|
|
Přístup zdravotníků
|
|
|
Hygiena oddělení
|
|
|
Dostupnost potřeb pro maminku a miminko
|
|
|
Kvalita a kvantita stravy
|
|
Měli jsme nadstandard, takže za mě super a určitě doporučuju.
-
Porodnice efektivně pomohla s kojením.
-
Porodnice nevyžadovala vážení miminka před a po kojení.
-
Miminko v porodnici nebylo dokrmováno.
