Porodnice Olomouc

Celkové hodnocení porodnice:

Musím velmi ocenit profesionální a laskavý přístup porodních asistentek, které byly přítomné jak v průběhu porodu, ale také v období předporodní péče. Za celou dobu jsem nenarazila na nikoho nepříjemného (lékaři, sestry).

Porod byl indukovaný, aplikace epidurální anestezie, během rozjíždějících se kontrakcí jsem nabírala síly (nebyla jsem zcela rozhodnuta, zda epidural chci, pak jsem rozhodně nelitovala). Po celou dobu se o mě porodní asistentka a její kolegyňka (studentka FZV UP) staraly s neskutečnou laskavostí, cokoli mě zajímalo, bez problému vysvětlily. O skvělém působení aromaterapie ani nemluvě.

Vše se vyvíjelo dobře a rychle, rozhodil mě jen pan doktor, který se přišel podívat. Celou situaci vyhodnotil tak, že porod zřejmě skončí akutním císařem a odešel. Naštěstí zvítězila zkušenost porodní asistentky a hlavně její vyrovnanost, která mě opět uvedla do klidnějšího módu (bohužel působení lékaře na mě mělo spíš opačný vliv), od toho okamžiku do cca 15 minut jsem porodila zdravého syna.

Mohu srovnat s prvním porodem (taktéž indukovaným) ve Šternberku, který byl značně chaotický, věci se nevyvíjely tak, jak by měly, dcerka byla díky abnormní rotaci, která nebyla během celé doby bohužel vyhodnocena, vytažena kleštěmi.

Za mě tedy velké plus pro olomouckou porodnici, porod syna mi dodal sebevědomí, díky čemuž se úspěšně odvíjelo i vše další - náběh laktace, užívání si miminka od prvních okamžiků, psychické zvládnutí šestinedělí atd.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Zkusit se nebát (i když jistá míra nervozity je prostě na místě) a v podstatě se i těšit. Na mě v tomto ohledu zapůsobil velmi pozitivně jednodenní předporodní kurz (každé pondělí, po objednání). Vedla jej velmi sympatická porodní asistentka a ano, dodala mi pocit, že se do této porodnice prostě těším.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Vše potřebné k příjmu, sestřička po mě chtěla i zprávy z dalších genetik - celkem tři, měla jsem jen tu první. Jinak doporučuji jet podle seznamu věcí, který dostanete buď na předporodním kurzu nebo kdekoli na internetu.

Celkové hodnocení porodnice:

Dobrý den,

velmi oceňuji FN Olomouc. Cítila jsem se velmi dobře a bezpečně. Porodní asistentka byla jako anděl, ve všem mi vyšla vstříc, všechno zaopatřila. Bylo to přesně tak, jak jsem si přála. Skvělá byla MUDr. Turková, kterou jsem již znala z minula, a tudíž k ní mám důvěru. Chodila jsem do FN i na předporodní kurzy, tak jsem věděla, jak to tam chodí.

Při příjmu jsem měla nachystané papíry dopředu - příjem byl rychlý, klystýr ani holení nikdo nezmínil. Podle přání mi nachystali do boxu žíněnku, balon a pití. Chtěla jsem mít tmu a být v klidu sama, asistentka mě chodila kontrolovat. Při kontrakcích jsem hodně hýbala boky, šla do dřepu, aby se pánev rozevřela. Asistentka mi pak při samotném porodu nabízela, ať si sama zvolím polohu, že můžu rodit i na žíněnce, nakonec jsem byla v leže, na boku na posteli. Ani mě nechtěla nastřihávat, ale já jsem to chtěla sama, protože jsem cítila, že je hlavička větší (nikdy jsem žádné problémy se šitím a nástřihem neměla, tak moc té hysterii s nastřihováním nerozumím). Trochu byly komplikace s porodem ramínek, zasekla se v pánvi - dystokie ramínek, ale to mě nevylekalo, protože jsem o tom zrovna předtím četla článek a cítila jsem už v těhotenství, že toto dítě má ramínka širší.

Po porodu proběhl bonding - dali mi dítě na břicho a ošetřovali ho tam, pupečník nechali chvíli dotepat. Manžel byl přítomen. Po skončení bondingu šel s nimi do ošetřovny a pak dítě choval během té doby, kdy jsem musela ležet.

Na závěr přidám přísloví - doktor léčí, Bůh uzdravuje. Takže díky Bohu a lékařům jsem měla krásný porod a jsem zdravá já i dítě. Všichni zdravotníci - doktoři, asistentky, sestry odvedly profesionální práci s nasazením. Jsem za to velmi vděčná.

Celkové hodnocení porodnice:

Dobrý den,

porodnici FN Olomouc mohu vřele doporučit. Setkala jsem se s názorem, že není moderně vybavená, že pokoje nejsou zrovna luxusní apod. Já osobně zastávám názor, že pokud se o Vás stará usměvavý a pohodový personál, který Vám ochotně rád pomůže a poradí- není co řešit.

V Olomouci jsem se rozhodla porodit druhé dítě, měla jsem tedy s čím porovnat. Využili jsme s manželem krátký předporodní kurz přímo v nemocnici, abychom viděli porodní boxy, zázemí a věděli co vzít k porodu. Ten nás přesvědčil, že Olomouc bude správná volba.

Když jsem začala chodit na pravidelné předporodní kontroly, nikdy se nestalo, že bych čekala déle jak 10 min, vždycky mi lékař a sestry vše vysvětlili, mohla jsem se na cokoliv zeptat.

Samotný porod probíhal úžasně. Porodní asistentka se nám plně věnovala (a to i přes to, že zrovna končil úplněk a porodnice byla k prasknutí, dávala mi konstruktivní rady (jak si mám lehnout, aby se porod urychlil, aby mě to nebolelo tolik, abych se rychleji otevřela…), ne rady typu „nekřičte nám tady“- ano, s tím jsem se bohužel u prvního porodu setkala!, no a myslím, že i díky tomu, že jsem byla „v klidu“ a porod probíhal hladce a rychle.

Na příjmu jsem měla doktorku Kolářovou, na závěr porodu doktora Sobka. Bohužel jsem zadržela placentu, musela jsem tedy na krátký zákrok. Vše proběhlo na porodním boxu. Ihned poté se mnou zase byl manžel a prcek a mohli jsme se tulit a rozebírat krásný zážitek. Sestry jsou ochotné se vším pomoct, je možné využít balonu, aromaterapie, i přípravků na utišení bolesti.

No a sestry na šestinedělí, sestry na novorozeneckém- nic nemělo chybu. U prvního dítěte mi trvalo déle, než jsem začala kojit. Tady mi sestry - klidně i v noci (a s úsměvem!) chodily radit, jak na to, takže to šlo daleko lépe a rychleji se laktace nastartovala. Navíc lze využít konzultaci s laktační sestrou v rámci nemocnice i po propuštění, takže jsme asi 3 dny po propuštění jeli raději na převážení a kontrolu žloutenky. Moc mi to pomohlo.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Určitě se zajet podívat na boxy a prostředí porodnice v rámci předporodního kurzu (klidně toho jednodenního, trvá asi 3 hodiny odpoledne, je na objednání, bývá v pondělky).

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Toaletní papír, malou svačinku a láhev vody k porodu, dostatek plen a vlhčených ubrousků, teplé ponožky.

Celkové hodnocení porodnice:

Dobrý den.

Dlouho jsem se rozhodovala, jestli mám recenzi vůbec psát. Dala jsem tomu čas, chtěla jsem být více objektivní, než kritická, čemuž bych se hned po porodu neubránila. Nutno podotknout, že mám vedle sebe krásné zdravé dítě a já se také těším zdraví, takže primární účel porodnice byl splněn.

Olomouc jsem vybrala jako nejvyšší instituci v kraji. Důvodem byla moje představa, že o nás nemůže být z hlediska profesní úrovně postaráno nikde lépe. Zda-li bych se tak rozhodla znovu? Spíše ne. Nebudu v příspěvku jmenovat, krom dvou dam, které mi výrazně ovlivnily poslední dny těhotenství.

Předporodní péče:

HESLO: Kdo rodí před termínem, vyhraje.

Tak to z mého úhlu pohledu byla opravdu katastrofa. Jak může dobře fungovat porodnice, když už předporodní péče pokulhává? Škoda, že jsem si nekladla tuto otázku před porodem. V ambulanci jsem byla téměř tucetkrát, takže si troufám tvrdit, že jsem malinko znalá. Nevadil mi fakt, že téměř při každé návštěvě byl jiný lékař, alespoň se lépe pozoruje a hodnotí poskytovaná péče. Vadí mi ale fakt, že vlastně vůbec mohu hodnotit odlišnost v péči, protože informace, vstřícnost a druh vyšetření rozhodně nebyly stejné.

Zcela nehumánní mi přišlo, že téměř v 100%, když polonahá otevřete dveře kabinky a vstoupíte s pozdravem do ordinace, tak se lékař sedící k Vám zády ani neotočí. Občas od monitoru cosi zamumlá a vy jeho tvář vidíte, až když se odhodlá přijít k lůžku, kam Vás nasměrovala sestra. Běžně se setkáte s tím, že nebudete vůbec prohlédnutí vaginálně (což chápu), že nebude při vyšetření použit ultrazvuk, nebo přístroj nebude vůbec v ordinaci, pokud ho lékař náhodou bude zrovna chtít použít, protože si ho půjčilo jiné oddělení atp..

Můj porod byl opravdu rychlý. Na odhad váhy a měr dítka už nebyl prostor…lékaři se na porodním sále dohadovali, jak může být plod velký a zda to zvládneme, protože prostě nebyly řádné informace z předporodní péče.

Z předporodní péče bych velice ráda poděkovala a ocenila přístup doktorky Mužné. U jediné jsem se necítila jako na veterině. Ukazovala mi prcka na ultrazvuku, popisovala polohu, měla milé vtipy, informovala, vysvětlovala a nepodávala pouze vytištěnou zprávu z vyšetření, kterou se potom drtivá většina maminek snaží rozluštit pomocí Googlu. Jako jediná dělala váhový odhad,(z šesti lékařů) bohužel když se o něj snažila podruhé, tak byl přístroj rozbitý. V ordinaci s paní Mužnou jsem byla stejnou dobu, jako s kýmkoliv jiným, takže čas na pacienta zde roli nehraje. Jaká smůla, že paní Mužná standardně pracuje v Krnově. Je snad v Krnově rodičkám poskytovaná jiná standardní péče?

Druhá dáma je paní Ondrová. Jak jsem později zjistila, paní Ondrovou předchází její pověst. Když mě paní Ondrová vyšetřovala prvně, odcházela jsem z ordinace s brekem. Ani ten pocit neumím popsat, snad možná jako zneuctění úplně všeho. Je to prostě člověk, u kterého nechcete, aby Vás vyšetřoval znovu. Nechcete, aby na Vás šahal. Přesto jsem si řekla, že to můžou dělat pouze moje hormony a nemusím být objektivní. Po další návštěvě, co jsme se v ordinace potkaly, jsem seděla na parkovišti a slzy mi tekly jako hrachy. Co paní Ondrová s libostí dělala, bylo že nechala plnou čekárnu těhulek a přišla ordinovat třeba za hodinu a půl a opravdu neměla pohotovost. Seděla jsem na monitoru, když se jí sestřička dovolala telefonem a paní Ondrová říkala, že je na jídle. Je mi upřímně jedno, čí je to kamarádka a čí manželka, tahle paní dávno ztratila pojem o tom, co je to morální kodex.

Ještě mi vadil vyplněný štítek se jménem ošetřujícího lékaře na dveřích do ordinace. Myslím, že je to slušnost a mám právo volby, dostatečně s předstihem, vyšetření odmítnout třeba zrovna po předchozích zkušenostech a nebudu tuto situaci řešit trapně polonahá až v ordinaci.

Porodní sál:

HESLO: Bez administrativy u nás prostě neporodíš!

Porod šel opravdu hodně rychle, než jsme dojeli do porodnice, tak byly porodní cesty téměř připraveny a kontrakce po dvou minutách. Měli jsme všechny podepsané a vyplněné papíry – byla jsem připravená z kurzů, abych něco nepokazila PA mne odvedla na příjem a začal hrozný zmatek, zda jsou ty papíry všechny, zda mám zprávy z předporodní péče…

Opravdu vidím problém v tom, že se rodící ženy ptají na takové věci jako: Kdy jsme nastoupila na mateřskou dovolenou? Kde pracujete? Myslím, že tam zaznělo i kdy jste měla první měsíčky? Všechny tyto informace jsem sdělovala na předporodní péči a lékaři. Platí tedy motto, že opakovaní je pro blbce? Se mnou ani s mužem se nikdo po celou dobu porodu nebavil.

Opravdu nepříjemné bylo, když si všichni stoupli opodál rodícího lůžka a začali si tam něco potichu šuškat. Dále, když mě každý vyšetřoval zvlášť, i když stáli vedle sebe a nález si mohli sdělit. Následně když jeden tvrdil tlačit, další netlačit. Jeden, že je to dobré, že to dobré není. Oba s mužem jsme byli v hrozné nejistotě, bezmocní a zcela zmatení z nejasných instrukcí. Po celém tom kolotoči se zjistilo, že jsem měla i špatně zavedenou kanylu.

Ale vidím naději.:) Byla přítomná mladá holčina na stáži, která byla velice milá a velice profesionální. Byla jediná, s kterou jsem se cítila uvolněně. Cítila jsem, že když u mne byl někdo jiný, tak se ve mně vše sevřelo a jako bych byla v obraně.

JIP:

HESLO: Když dva dělají totéž…

Tak tam byly moc skvělé sestřičky. To byly tak empatické duše. Berete jejich ošetřování s důvěrou a oddáte se jejich péči zcela přirozeně ve všech situacích. Bohužel i zde jsme narazili. Když jsem se začala malátná probouzet, tak první moje slova, co si pamatuji, byly: „ Co moje dítě?“. Sestra je suše konstatovala: „Informace o dětech já nevím a odešla!“ Takže jsem průběžně upadala do spánku s tím, že jsem nevěděla, zda moje dítě vůbec žije a hleděla na ten asi 5 metrů vysoký strop.

Šestinedělí:

Ženské sestry a laktační poradkyně jsou báječné ženy!
Trochu mně chyběla informovanost ze strany dětských lékařů. Přivezli mi dítko s náplastí od nějakého vyšetření. Jakého? Co kdybych chtěla být s tím miminkem?

Věřím, že to všechno byla souhra náhod a že Olomouc je špičková porodnice, ale půjdu to příště zkusit do Šternberka. Všichni mi to doporučovali a já si stejně postavila hlavu.

Celkové hodnocení porodnice:

V této porodnici jsem rodila v roce 2014 a za mě fantastické. Rodila jsem o měsíc dřív, takže malá byla v inkubátoru na intermediárním oddělení. Byla jsem v porodnici cca 3 dny s tím, že mě pustili pak domů a já se nechala příjmout za malou na intermediární oddělení, kde jsem měla pokoj a mohla jsem tam sní být až do propuštění 

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Tak jako v každé porodnici křížovky, mobil nebo tablet.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Nabíječku na mobil.

Celkové hodnocení porodnice:

V Olomouci jsem rodila v únoru 2016 a za mě nedoporučuji. Porodnici jsem zvolila, protože mi hrozil předčasný porod a o předčasně narozená miminka je tam nejlépe postaráno.

Rodila jsem velmi dlouhou dobu a za celou dobu se vystřídaly 3 porodní asistentky, jména si bohužel nepamatuji. První byla nejhodnější, ta byla opravdu vstřícná, nemohu jí vůbec nic vyčíst, ale bohužel jí ráno končila směna a nastoupila PA opravdu nepříjemná a protivná, neustále nadávala na rekonstrukci, která zrovna probíhala. Pro mě jako pro prvorodičku to bylo velmi stresující. Vyšetření bylo necitlivé a velmi bolestivé.Upřímně jsem se modlila, aby tato PA se mnou nebyla u porodu, což se mi splnilo.

PA skončila směna a přišla další mladá, od pohledu velice milá, příjemná. To ano, ale jen do doby než začal porod. Nechala mě natrhnout a když viděla, že dítě ven nepůjde, tak mě nastřihla tak obrovsky, že jsem měla opravdu šití skoro až ke konečníku, i můj gynekolog se nad tím podivoval.

U porodu byl přítomný můj manžel, takže se PA chovala celkem příjemně, ale jakmile po porodu manžel odjel, byla zlá, protivná a vše ji strašně obtěžovalo. Potřebovala jsem převléct postel, protože se mi stala nehoda, protože jsem obrovsky krvácela a ona na mě křičela, že jsem si měla vložky dát lépe, že mi to říkala. Nemluvě o tom, že miminko mi hned odvezli, protože nebyli volné pokoje, ani mě nenechali, aby jsme spolu měli kontakt, nebo abych ho zkusila nakojit.

Přístup opravdu hrozný. Za mě opravdu ne. Vím, že vše je o lidech a jejich přístupu, ne každý je v Olomouci tak protivný, ale já jsem zrovna měla smůlu a vyšly na mě porodní asistentky, které byly opravdu nepříjemné. Jediné plus vidím v tom, že po celou dobu u porodu byl pan doktor Hambálek, který dohlížel na porod a nebyl necitlivý jako PA.

Celkové hodnocení porodnice:

V olomoucké porodnici jsem rodila v polovině prosince 2016. Byl to můj druhý porod zde a stejně jako minule, jsem byla velmi spokojená a budoucím maminkám můžu tuto porodnici s klidným svědomím jen doporučit.

Na porodním sále se o mě starala naprosto skvělá PA Svancarová, po výměně směn pak PA Havlíková (nebo Havlíčková..nepamatuji si přesně příjmení).
Porod jsem měla celkem rychlý (04.10 příjem, 7.18 byl syn na světě). Celou dobu o nás bylo perfektně postaráno. Jakékoli zásahy (prasknutí plodové vody, možnost aplikace oxytocinu) nám byly vždy jen nabídnuty jako možnost, nikdo nám nic nenutil, měli jsme času na rozmyšlenou, kolik jsme chtěli. Všecko s námi probrali. Určitě jsem neměla pocit, že by mi někdo bortil moje představy či přání. Naopak. Přístup personálu je profesionální, zároveň velmi lidský s jasnou snahou vést porod jako přirozený. Mají můj velký respekt a obdiv. A samozřejmě vděk.

Trochu jiný svět je pak oddělení šestinedělí. Tam se jede hodně podle pravidel a předpisů - čárky za přikládání miminka k prsu, rozsvícené světlo celou noc, v žádném případě nespat s dítětem v posteli. Samostatnou kapitolou je kojení a „laktační poradenství“. Je jasné, že pokud sestry přikládají miminko tak, že zmáčknou bradavku a tu mu nacpou do pusy, tak pak všechny maminky mažou bepanthenem či purelanem, jak divé a odchází z porodnice s bolavými prsy. Samotnou laktační sestru jsem viděla jen jednou - v den kdy jsem odcházela z porodnice. Zeptala se mě, jestli něco nepotřebuji. Abych sestřičkám nekřivdila, starají se hezky a zodpovědně. Stále se ptají, jestli něco nepotřebujete, ať řeknete a jsou opravdu k dispozici.

Co je opravdu špatné jsou sprchy. Sice dostanete radu, že se máte alespoň 3× denně sprchovat, ale že je nad sprchovým koutem plíseň jak Brno, to už nikomu nevadí (před 2 lety jsem byla na jiném pokoji a tam byla taky).

A jídlo? Klasika - nedobré, nevhodné pro kojící matky, ale těch pár dnů se dá vydržet.

Celkově hodnotím porodnici velmi pozitivně a pokud bych měla ještě někdy rodit, tak určitě zase tady.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Sehnat si vlastní laktační poradkyni a domluvit se s ní na návštěvě v porodnici.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Toaletní papír a župan, v podstatě vše co je psáno mezi věcmi do tašky. Dětskou kosmetiku dostanete ve vzorečcích.

Celkové hodnocení porodnice:

Výborný a profesionální přístup! Byla jsem spokojená.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Vzít si vložky, síťované kalhotky, plínky a vlhčené ubrousky.

Celkové hodnocení porodnice:

Já jsem byla s Olomouckou porodnicí spokojená.Jak s průběhem porodu, tak i s pobytem na oddělení šestinedělí, klidně bych tam šla rodit znovu. Často jsem slýchala, že je tato porodnice stará a hnusná, mě ale nepřipadala, starou a hnusnou si představuju jinak. A rozhodně mi to tam nepřipadalo ani jako na běžícím pásu, jak jsem taky někde četla, spíš naopak.

Porodní asistentka byla skvělá, bohužel nevím jméno, ale měla krátké hnědé vlasy a trochu silnější postavu. Sestřičky na šestinedělí byly také ochotné, dalo se ptát na cokoliv. Jediné, co bych vytkla, je malý počet sprch a WC u porodních boxů, ale když jsem rodila, tak byly zaplněné asi jen tři boxy, takže to šlo. Kdyby bylo plno, tak by to možná bylo horší. Druhé minus - jídlo, strava je stejná, jako mají ostatní pacienti v nemocnici, takže se nebere ohled na kojení, ale to je asi všude.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Vyplnit si formuláře, které dostanete na předporodním kurzu už doma a pokud uvažujete o epidurálu, tak souhlas taky vyplnit předem, rovnou vám pak odeberou krev a dají kapačku. Pokud se pak v průběhu porodu rozhodnete, že epidurál chcete, zavolají anesteziologa hned, protože už bude všechno nachystané.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Vše, co je v seznamu na stránkách porodnice, balzám na rty - při porodu mi rty hrozně vyschly a pak jsem se toho pár dní nemohla zbavit.

Celkové hodnocení porodnice:

Kontrakce mi začaly den před porodem. Jako prvorodička jsem si nebyla jist, tak jsme raději zajeli na kontrolu. Vyšetření ukázalo, že je ještě trošku času, ale velmi hezky mi vysvětlili, že se ještě nic neděje i když se to může během hodiny změnit a ať se nebojím klidně přijet znovu, když se mi nebude něco zdát.

Už ten večer to zesílilo, ale jela jsem až když to bylo opravdu nesnesitelné - druhý den po obědě. Otevření zatím bylo jen na 1 cm a vypadalo to, že tam zůstanu až do rána. Přijali mě ve 13 hodin. Porod se pořád nechtěl rozjet, tak mi kolem 4 hodiny praskli vodu. Najednou to začlo nabírat na síle, hodně jsem chodila do sprchy, ta mi velmi pomáhala. Když mě přijali, vedle rodila paní , která byla opravdu hodně slyšet a já dostala strašný strach, tak jsem si kolem 6 hodiny nechala dát epidural.
V tu chvíli mi přišlo, že nemám ani rodit. Dodalo mi to strašné energie a porod velmi urychlil tím, že jsem nebyla v bolestech.

Kolem 8. hodiny přišla lékařka na kontrolu a řekla, že to do půlnoci nebude, ale do rána že určitě porodím. Šla jsem tedy na chvíli do sprchy a když jsem se vrátila na pokoj začla jsem mít potřebu tlačit a malá už se chtěla podívat na svět.
Chvíli tedy trvalo než porodní asistentka dorazila a už jsem se trošku bála, že to budu muset zvládnou sama, ale nakonec se vše nachystalo a v 21:10 se mi narodila krásná, zdravá holčička. Čekaly nás společné 2 hodinky na sále.

Měla jsem úžasnou porodní, panu Janu Zahradníčkovou, která mi celou dobu dodávala neskutečnou sílu a energii její pozitivitou a dobrou náladou. Z porodu mám díky ní skvělý zážitek a nikdy na ní nezapomenu!

Jen bohužel na oddělení šestinedělí jsme se už nevlezly a tak nás dali o patro níž na gynekologii, kde jsme na pokoji byly ve dvou. Sestry nám řekly, ať kdykoliv zazvoníme. Většina s tím neměla problém a byly příjemné a se vším pomohly. Tedy až na jednu mladou slečnu, která měla velký problém mi pomoct s kojením, protože se mi malá nechtěla přisát. Ale věřím, že neměla jen zrovna svůj den a jinak je snad na novopečené, citlivé maminky plné hormonů příjemnější.

S fakultní nemocnicí jsem byla opravdu velmi spokojená a v případě dalšího těhotenství budu chtít znovu rodit opět tady.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Předporodní kurzy, které jsou ve FN pořádaný od 30 týdne těhotenstvít jsou fajn, abyste se seznámly s prostředím a věděli do čeho jdete. Určitě mi to při samotném porodu pomohlo, i když na tu bolest vás to nepřipraví. Je asi hodně důležité to brát, že nejedete do lázní, ale rodit. Porod je dle mého názoru hlavně v hlavě.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Podpora k porod, velké porodnické vložky (aspoň 2 balení), porodnické kalhotky, svůj toaletní papír (co nejjemnější nebo vlhčený).

Celkové hodnocení porodnice:

Nemůžu jinak, než dát jedničku s hvězdičkou. Už od dětství jsem měla více zdravotních komplikací, takže bylo jasné, že až jednou budu chtít mít miminko, nebude zřejmě jiná cesta, než císařský řez. A protože pocházím z Olomouckého kraje a v případě, že by se miminku během porodu něco stalo, odváží se všechny děti do FN v Olomouci, neváhala jsem ani minutu a rozhodla se rodit tam.

Měla jsem to štěstí, že se mě ujal sympatický pan doktor MUDr. Pavel Hejtmánek a cokoli bylo potřeba, předem vysvětlil. Pak provedl samotný zákrok a ještě si našel čas mě na chvíli zkontrolovat na pokoji. Pokud by v Česku bylo víc takových lékařů, mohlo by si naše zdravotnictví gratulovat!

A jak proběhl porod? Na příjem mě měli brát den předem, bohužel však byla všechna lůžka obsazená, a tak mi dali domů roztok YAL, který jsem si večer aplikovala a pak už jsem se dostavila ráno do porodnice. Kvůli dvěma spontánním porodům mě nakonec brali o něco později, než bylo plánováno, každopádně si pamatuji jen milý úsměv anestezioložky těsně před tím, než mě uvedla do celkové narkózy.

Po probuzení mi za chvíli přivezli Adélku, aby se přisála a na pár minut za mnou na JIP, kde se po císaři leží 24 hodin, navštívil i manžel, který mi vyprávěl, jak mu Adélku přinesli, šel ji se sestřičkou změřit (měří se jen od oka, aby miminko zbytečně nenatahovali) a zvážit. Poradili mu, aby si udělal pár fotek (v tom šoku ho to ani nenapadlo!) a nechali ho se s ní chvíli pomazlit.

Druhý den jsem poměrně dlouho čekala na převezení na oddělení šestinedělí (prostě hodně rodiček, ony ty zářijové děti vznikají na vánočních večírcích a Silvestrovských oslavách, tak se není čemu divit), ale po obědě jsem se dočkala.

Pokoje jsou čisté, vybavené moderními pohodlnými a funkčními postelemi, leží se po dvou. Kromě postele je na pokoji ještě i noční stolek, šatní skříň, 1 přebalovací pult a 1 TV + samozřejmě pojízdná postýlka s monitorem dechu, ve které vedle vás spinká vaše miminko. Jako nevýhoda by se mohla jevit koupelna, která je průchozí a tedy společná i pro vedlejší pokoj, ale v našem případě to nikomu nevadilo. Prostě se tam zamknete, rozžnete světlo, které oznamuje, že je obsazeno a je to. V koupelně je sprchový kout a umyvadlo, nutné je mít vlastní toaletní papír.

V porodnici jsem strávila celkem 5 dní a musím říct, že sestřičky jsou opravdu ZLATÉ! Stačí vzít telefon, který je u postele a zodpoví vám kdejakou blbost. Tlačítka jsou tam dvě - jedno na dotazy ohledně miminka a druhé ohledně vás.

Ke zdravotnímu stavu - co se týče narkózy, ač jsem si původně přála částečnou, celková (musela jsem ji mít s ohledem na svůj zdravotní stav) ničemu nevadila a jizvu mi pan doktor udělal tak hezky, že mi ji chválil každý, kdo ji viděl! Bolest byla z mého hlediska téměř zanedbatelná, za celou dobu v nemocnici jsem si nenechala dát jediný lék proti bolesti a doma jizva přestala bolet (projevovalo se to jen při sedání a vstávání) cca po 3 týdnech až měsíci.

Ale zpět k sestřičkám - METÁL by zasloužily všechny, které se starají o miminka, protože vám opravdu vysvětlí cokoli a ukážou a zodpoví třeba i 20×, jen se nebát zeptat. A já se nebála. Opravdu, když máte tu možnost, využijte toho!

Jinak s chutí jídla to už tak slavné nebylo, ale dá se to přežít. Když návštěvy sem tam donesou něco na přilepšenou. Spíš mě osobně zarazil jídelníček, který není zrovna moc přizpůsobený tomu, že kojíte. A pokud si chcete nechat udělat čaj, stačí přinést konvičku sestřičkám - a je to. Pyžamo je lepší využívat jejich, mění vám je totiž, jak často je třeba a věřte, že za to budete jen ráda! Krev, mlíko, to vše se hodně špatně pere, tak si vlastní nechejte třeba jen pro návštěvy nebo přímo až na doma.

Osobně tedy FN Olomouc doporučuji každé mamince, bude o vás dobře postaráno. A i když nemocnice není zrovna krásná, myslím, že nejdůležitější je, že je plná odborníků, kteří vědí, jak se o vás postarat a jak vám poradit! Za sebe VELKÉ DÍKY všemu personálu!

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Hlavně být psychicky v pohodě! A jedna speciální rada - nezapomeňte se usmívat na personál - vrátí (se) vám to 100×!

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Vše, co porodnice uvádí v seznamu na svém webu. Mně se osvědčilo hlavně: přezůvky do sprchy, jemný toaletní papír, kojící čaj, síťové kalhotky (pořídila jsem v DM), deodorant bez aroma, vložky do podprsenky. Naopak jsem neupotřebila vlastní župan, ani čtivo (ač jsem zarytý čtenář) a na radu tady z fóra jsem měla kvanta jídla a 90% jsem si vezla domů, ač jsem taky slušný jedlík.

Celkové hodnocení porodnice:

Jelikož jsem se na této diskusi inspirovala a nakonec FNOL vybrala pro svůj porod, přidávám po téměř měsíci i svou (trochu rozsáhlejší) zkušenost.

Důvodů, proč jsem si vybrala tuto porodnici bylo několik: dojezdnost autem 20 min., příjemné prostředí (se kterým jsem se seznámila v rámci předporodního kurzu, který pro novo-rodičky doporučuji; navštěvovala jsem kurz s 6 lekcemi), a zázemí v případě komplikací při porodu (kdyby se cokoliv stalo, z řady menších porodnic v okolí totiž v případě komplikací miminko exportují stejně do FNOL a maminka zůstává v porodnici bez něj. 

Jako přípravu na porod jsem zvolila od 35. týdne cvičení s Anibalem 3-4× týdně (až ve 40. týdnu jsem se dostala nad 30 cm, jednou dokonce na 33 cm a od tohoto jsem byla v psychické pohodě, že porod snad bude bez nástřihu), baštit 1-2 lžičky sezamového semínka a pití 1-2 šálků maliníkového čaje. Od 39. týdne jsem začala navštěvovat předporodní poradnu ve FNOL. Zde jsem narazila na milé sestřičky i doktory a odcházela jsem pokaždé s informací (celkem 3×), že už jsem připravená (zaniklý čípek, otevření na 2-3 cm).

Při poslední (3.) návštěvě mne chtěl pan doktor již poslat na porodní oddělení, že porod je na spadnutí, ale byla jsem proti. Neměla jsem bolesti-kontrakce, voda mi nepraskla a z řady diskusí jsem tušila, že léky při otevření „jen“ na 2-3 cm by zřejmě vedly k dlouhému a bolestivému porodu (popravdě jsem se v tu chvíli docela bála). Naštěstí se mne zastaly obě přítomné sestřičky/porodní asistentky, a tak jsem odešla domů s tím, že možná do večera budu zpět. No, nebyla. Prcek si ještě v bříšku užil víkend a jako správný gentleman mne nechal vyspat až do pondělního rána (40tt+4).

O půl šesté jsem začala mít bolesti jako při menstruaci, a tak jsem to šla „rozehnat“ teplou sprchou a vlezla si zpátky do postele. V 06.10 mi však praskla voda (bylo to jako silný kopanec do břicha), a tak jsem jen mrkla na manžela, že asi dneska do práce nepůjde. V 6.30 jsme nasedli do auta, a v 6.50 dorazili do FNOL. Příjem na recepci byl rychlý, asi 5 min., to už jsem měla kontrakce po 1,5 min (jen během cesty se mi zkrátily z 4 min. na 1,5 min.) a musela je rozdýchávat (pro neznalé, bolest při které už člověk nemůže nic, jen se snažit uvolnit svaly mírným nahrbením a klidným prodýcháním, ale dá se to, člověk myslí jen na to že za 30 vteřin to přejde a dube mít zase 1,5 min na nabrání síly).

Poté jsme přešli na porodní oddělení kde se mne ujala (na první pohled trochu odměřeně) porodní asistentka, připojila mne na monitor, konstatovala, že tedy budeme dávat antibiotika (měla jsem pozitivní test na streptococcus, GBS), zeptala se, jestli chci epidural (na tom jsme se dohodly, že až podle toho, jak se bude porod vyvíjet a že zatím ne). Já jen podotkla, jestli by to šlo bez nástřihu, že jsem cvičila (až na těch 33 cm), a PA začala vyplňovat dotazník do počítače (naštěstí využila papírů, které jsem měla předem vyplněné) a odeslala mi manžela přeparkovat auto.

Během asi deseti minut mi však kontrakce vyvrcholily (už nešly rozdýchat) a pro mne už nebylo možné netlačit. PA, když se mezi otázkami na mne podívala, konstatovala, že se na mne raději podívá. Po zjištění, že vlastně rodím jsem musela vstát a přejít na porodní sál (místnost hned vedle; mezitím se naštěstí vrátil manžel). Tím se mi jakoby úplně rozehnaly kontrakce a na porodním lůžku mi šly jen jako tupá bolest do zad, při které mi nešlo vůbec tlačit a navíc byly pro mne snesitelné, tedy neměla jsem ani potřebu tlačit. Bohužel po opětovném připojení na monitor PA řekla, že malý má horší ozvy a že buď budu tlačit nebo bude muset dát oxytocin. Jen při zmínce, že malý má horší ozvy, jsem se zapřela a tlačila (i mimo kontrakce).

PA byla naprosto profesionální, říkala kdy tlačit, kdy netlačit, prostě to vedla tak aby nedošlo k nástřihu (i když na chvíli poznamenala, že to bez něj asi nedáme). Daly jsme to a po 10 minutách se malý dostal na svět (po 40 min. pobytu v porodnici). PS: Antibiotika ani klystýr už jsme samozřejmě nestihly. Ke konci již byla přítomna novorozenecká doktorka. Malého mi ihned přiložily s tím, že nechají dotepat pupečník, ale malý začal fialovět, takže tatínka „nahnaly“ na přestřižení pupečníkové šňůry a přenesly jej na pultík kde se o něj postarala novorozenecká doktorka. Naštěstí byl malý jen trochu napitý plodové vody, takže stačila krátká masáž zádíček a malý se chytil.

Mezitím mě PA zbavila placenty a ošetřila. Opět mi jej přiložily (po cca 3 minutách), připojily malého na monitor, poučily nás co a jak a nechaly hodinu a půl bondingovat. Poté jej odvezly spolu s manželem na ošetření a vykoupání. Na porodním sále jsem byla až do jedenácté (měly plno a čekala jsem na propuštění jiných maminek z oddělení šestinedělí). Pak už jsem byly spolu. Bohužel ne na dlouho. Malý byl od začátku hrozně spavý, měli jsme problém s kojením. Tedy o přisátí (první na porodním sále proběhlo bez problémů a ukázkově) nebyla ani řeč. Nikdo (ani sestřičky) nebyly schopné mi poradit, v čem je problém. Vždy nějaká na zavolání (sestřičky byly ochotné) přišla, ale vždy zkonstatovala, že z malého víc nevydolují a že to mám zkusit příště. To mělo ale za následek, že malý se vůbec nesnažil pít.

Třetí den byla u něj naměřena vysoká hladina bilirubinu (novorozenecká žloutenka) a malý strávil dalších 36 hodin pod modrým světlem. Vždy mi byl přinesen na kojení. Spavost však u něj přetrvávala, navíc mi bylo konstatováno, že mám ploché bradavky a že malému to nejde se chytit. Tak jsem vyfasovala kloboučky. Bohužel ty malý vyplivoval úplně stejně jako bradavku a na mne přišla deprese. A tak jsem začala hledat v diskusích na internetu. Třetí den v noci jsem se šla domluvit se sestřičkou a požádala o odsávačku a navíc jsem vyfasovala chladivé gely na přikládání. Podle sestřiček jsem totiž začala mít nalítá prsa. No nebylo to tak, malý, jak nepil, tak se mi ještě pořádně mléko netvořilo a odsávačka celou noc nic neodsála.

Naštěstí během dne odsávačka začala zabírat a mi se pomalu mléko začalo spouštět. Během následujícího (4.) dne se mi naštěstí laktace spustila (spolu s chlazením prsou po odsátí, a teplé sprše před odsáváním). Ačkoliv jsme si nakonec prodloužili pobyt o jeden den (na vlastní rozhodnutí) odcházela jsem domů s tím, že malý se dokázal přisát na moje prso (bez kloboučku) a vypít 30 mL mého mléka. Bohužel musím konstatovat, že pokud bych si sama odsávačku nevyžádala, tak nevím jak by jsme bojovali (u sestřiček bych očekávala navržení více i alternativních metod, jak s kojením bojovat). S odstupem času mohu říci, že problém byl opravdu jen ve spavosti mimča způsobeného novorozeneckou žloutenkou. Ve FNOL jsme totiž skončili ještě po týdnu znovu, a to na 5 dní opět s novorozeneckou žloutenkou.

Spavost malého a odmítání kojení je opravdu důsledek této „nemoci“. Po třech týdnech jsme se tak postupně dostali přes krmení po prstu (jinak to nebylo možné), přes naučení na láhev Medela a zkoušení kojení (obojí s dokrmem po prstu), až do fáze, kdy umí sám pít z láhve i z prsu (kvůli protilátkám totiž větší část mlíčka pasterizuji pro zničení protilátek, které zřejmě žloutenku podporují, takže kojím tak 2-3× za den, a pořád sluním malého za oknem). Miminko je naštěstí dostatečně živé aby se konečně zvládlo nakrmit bez stříkačky po prstu a krásně prospívá.

Bohužel většinu věcí jsem si musela načíst na diskuzích a doufám, že postupně přejdeme na plné kojení (které se nám prozatím daří, a dokrmy byly a jsou mým mlíčkem). Bez alternativ kojení by asi laktace brzy skončila (malý si opravdu nedovedl sám pomoci a nechtěl sát) a nakonec až přílišná podpora pouze kojení na oddělení šestinedělí byla pro nás spíše negativní. Ve výsledku mohu říci, že i bez porodního plánu (ten jsme neměli) probíhal porod i poporodní péče velmi přirozeně. Na věcech se dá podle mne s porodní asistentkou domluvit aktuálně a na místě. Na řadu věcí se přímo PA ptají a rozhodnutí nechávají na vás (epidural, bonding, přestřižení pupečníku tatínkem).

Na oddělení šestinedělí jsou též milé sestřičky a podporují přirozenost, avšak v našem případě možná až moc.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Načíst si, co vás přibližně čeká, nebo absolvovat předporodní kurz. Určitě si načíst o kojení (ne vždy probíhá ukázkově a někdy je třeba miminku pomoci).

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Určitě manžela (neuvěřitelná podpora - i když v mém případě tam polovinu času nebyl, šel přeparkovat:), dva balíky porodnických vložek, 5× porodnické síťované kalhotky, Purelan (používat hned od počátku kojení/odsávání), předejdete popraskání bradavek, papírové ubrousky na očištění intimních partií, taol. papír, pro děťátko plenky a vlhčené ubrousky (oblečení bude mít z FNOL), pak věcičky na převoz domů.

Celkové hodnocení porodnice:

Ve FNOL jsem rodila před 14 dny jako prvorodička celkem nečekaně ve 34.týdnu, kdy mi ráno začaly nepravidelně kontrakce a večer jsme se s manželem pobalili s tím, že to bude plašák a dají mi třeba jen tabletku. Popravdě to máme blíže do porodnice ve VM, ale mnoho vyšetření během těhu ohledně rizika rozvoje preeklampsie jsem podstupovala v OL, takže personál, prostředí a přístup mi byl znám a překvapilo mě nakonec, že i v deset večer byli opravdu všichni přítomní hodně milý a vstřícní.

Na ostatních porodních pokojích už měli napilno s dalšími maminkami. Manžela neodsouvali, byl celou dobu se mnou a o to byl porod krásnější. Přesto, že byl předčasný, porodila jsem o 4 a půl hodiny později přirozeně naše drobátko, které mi bylo automaticky přiloženo k hrudi. Manžel si ho mohl alespoň vyfotit, protože maličkého ihned přijali na místní jednotku intermediární péče. Prvních pět dní jsme bohužel strávili se synem odděleně, ale právě moc příjemná sestřička zařídila, abychom byli nakonec spolu na pokoji na stejném oddělení (rodič jako doprovod) a tím se vše uspíšilo.

Malý se rozpapal a po celkem deseti dnech nás propustili domů. K ruce nám byly příjemné sestřičky, které jsou snad kouzelnice. Doteď nechápu tolik jejich energie a pozitivní nálady, které potřebují jak ta mrňátka, tak i rodiče.

Laktační poradkyně byla denně po ruce, takže poradila s technikou a odpověděla na vše, co nás napadlo. My jsme měli nakonec i po ruce terapeutku, která s malým pocvičila a doporučila rehabilitace v místě bydliště.

Sice těch deset dní bylo zdlouhavých a vyčerpávajících, ale stálo to za to. Proto mohu jen a jen doporučit. Nesetkala jsem se s neochotou, ani s nepříjemným personálem. Prošli jsme si tím celkem v pohodě a nelituju, že jsme si kvůli porodu zajeli takovou dálku.

Návštěvy jsou sice dost omezené, ale lepší je si počkat,než ještě další zbytečné komplikace a viděla jsme to na každém děťátku… Každý den bylo prostě jinak a je to deprimující dokolečka každému vysvětlovat, co a jak se děje.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Trpělivost, pohodu a manžela sebou.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Toaletní papír.

Celkové hodnocení porodnice:

Ve FNOL jsem rodila před dvěma týdny (27. 3. 2016) a jsem z toho nadšená, protože se v podstatě jednalo o „domácí“ porod v nemocnici a chtěla bych motivovat nastávající maminky, aby se ničeho ve fakultní nemocnici nebály.

Na porod jsem se připravovala trénováním s Aniballem, občasnou masáží hráze, pitím maliníku, pojídáním lněných semínek a čtením knihy o předporodní józe. Tři dny před porodem jsem už cítila, že porodní cesty jsou připraveny a že proto už víc udělat nemohu, jen čekat. Měla jsem sepsaný porodní plán a psychicky jsem byla připravena. V sobotu v 11:30 se začaly objevovat nepravidelné kontrakce, odešla mi hlenová zátka a trocha vody. Bohužel se mi zdála voda zakalená a tak místo realizace první doby porodní doma, jsem se s manželem vydala do porodnice - lepší se vrátit domů, než něco zanedbat.

Tam mě ujistili, že je všechno v pořádku, ale že už si mě tam nechají. Po přijmutí (So 15:00) si lékař i PA přečetli můj porodní plán a slíbili mi, že pokud půjde všechno fyziologicky, budou ho dodržovat (včetně mého přání rodit v kleče nebo na porodní židličce, podle toho, co tělo bude chtít..).

Byl nám s manželem přidělen porodní box, kde jsme spolu mohli být sami. S postupně častějšími kontrakcemi jsem se vypořádávala ve stoje, opřená o přebalovací pult. V 19:00 se střídala směna a osobně mě PA představila novou PA (paní Kadlecovou), která se o mě bude starat. Velice příjemná paní, která mi nabídla, že mě bude chodit kontrolovat po 2 hod a pokud bych chtěla dříve, tak si mohu zazvonit. Naše domluva fungovala a byla jsem sledovaná po 2 hod, vždy s pochvalou… 20 minutové KTG jsme měřily za celou dobu asi třikrát, jinak byly ozvy kontrolovány jen chvilku přiloženou sondou, abych mohla stát (jelikož v leže se mi kontrakce oddalovaly a zmírnily, brala jsem to ale jako okamžik na nabrání sil).

Kolem 23.hod se kontrakce hodně zesílily a začal mi velký svalový třes a zvracení, při těchto kontrakcích pozvolna odcházela plod. voda. Už jsem nemohla stát a zůstala jsem sedět na boku lůžka s rukama kolem pasu svého muže, opřená hlavou o jeho břicho, dodávalo mi to neskutečnou sílu. Po posledním KTG v polosedě už tělo začalo chtít tlačit, PA mě ale doporučovala kontrakci rozdýchat, abych se nepotrhala (už to bylo mimo moji psych. sílu, ale snažila jsem se využít rady z předporod. kurzu v Přerově (PA Jeremejková) a to byla představa sfouknutí pírka z dlaně - v tu chvíli to pírko bylo na sfouknutí hodně těžké…). Tímto způsobem jsem zvládla rozdýchat každou druhou kontrakci, ale pak už tělo nešlo přemluvit od tlačení, i přesto, že branka ještě nezanikla.

PA mi navrhla, že během kontrakce branku zahrne za hlavičku, souhlasila jsem a malý byl během 2 min na světě (Ne 0:38). Placenta šla chvilinku potom, do 10 min jsem měla vše za sebou bez poranění, bez medikací, s psychickou pohodou a s mužem plným emocí. Placentu PA nechala dotepat, tatínek přestřihl pupečník a už jsme si mohli užívat 2 hod bondingu o samotě.

Jelikož bylo vše v pořádku, lékaři mi dovolili naplnit plán i tím, že bych chtěla jít domů v den porodu, což se také stalo (Ne 15:00). Jediné, co mi v porodním plánu nevyšlo byla poloha porodu - tělo se „uvelebilo“ na boku, PA se mě zeptala, jestli si to tak opravdu přeji, aby se ujistila. Přístup personálu mě velmi překvapil a jsem ráda, že jako prvorodička mám tuto zkušenost a zdravé miminko. Přeji toto štěstí dalším budoucím maminkám, protože to je úžasný pocit. Vypadá to, že i ve fakultní nemocnici začali maminkám rozumět.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Nepodcenit přípravu na porod po všech stránkách, vyplatí se to.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Svého muže.

Celkové hodnocení porodnice:

Dne 2.10.2015 jsem tady porodila svoje první dítě-dceru. Byla jsem nadmíru spokojená s veškerým personálem. Sice jsem po přečtení pár recenzí měla docela strach, ale nenechala jsem se odradit. Znáte to - 100 lidí, 100 názorů.

Nejsem žádná pipina, co by vyhledávala jakoukoli chybu. A stejně ve finále je vám úplně jedno, jestli rodíte na chodbě nebo na porodním sále, s úžasnou PA nebo nepříjemnou PA. Jediné, co vás zajímá, je, ať už to máte za sebou a je vám jedno, kdo vám s tím pomůže. Takže za mě veliký díky.

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem v únoru 2016. Personál byl úžasný, trpělivý, tolerantní. Řídil se dle mého porodního přání a komunikoval po celou dobu porodu. Na novorozeneckém oddělení byli také velice příjemní a ochotní s čímkoli pomoci.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

vlhčené intimní ubrousky, toaletní papír

Celkové hodnocení porodnice:

Já osobně jsem narazila na dobré doktory, porodní asistentky a skvělé sestry na šestinedělí i novorozeneckém oddělení. Za mě super zkušenost. Rodina jsem v září 2012.

Celkové hodnocení porodnice:

V Olomouci jsem rodila v červenci 2015. Porod byl vyvolávaný, ukončený akutním císařem bez komplikací. Personál na porodních sálech byl výborný - byla jsem z toho celkem šokovaná, nečekala jsem tak pozitivní zážitek a vtipkování přístupné osoby.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Toaletní papír a dobrou náladu!

Celkové hodnocení porodnice:

10.10. 2015 jsem v olomoucké porodnici porodila svou první dceru. Do porodnice jsme přijeli asi hodinu před půlnocí a dcera se narodila v 6:35. Na porodních boxech už bylo dalších osm maminek takže byl obrovský frmol. Porodní asistentka Eva (už si nepamatuju příjmení) se mnou sepsala přijímací dokumenty a potom mě medička Alžběta odvedla na pokoj. I když rodilo celkem devět maminek, PA se mi věnovaly a každou chvíli se ptaly, jestli něco nepotřebuju.

I když jsem epidurál původně nechtěla, po velkých bolestech a po poradě s PA jsem se pro něj rozhodla. Paní doktorka i sestřička, které mi ho přišly píchnout, byly obě moc sympatické, každý krok mi vysvětlily. Bohužel se kvůli silným kontrakcím nepodařilo katetr zavést, dostala jsem tedy spinální anestezii. Za chvilku bylo po bolesti a mohla jsem si chvíli odpočinout.

Po aplikaci anestetika se porod velice zrychlil, ale malá klesla příliž rychle do porodních cest a ztrácely se ozvy. Na pokoj přiběhlo asi sedm lidí a rychle situaci řešili. Vypadalo to už na císařský řez, ale nakonec se vše vrátilo do normálu. Do konce porodu jsem ale musela být připojená na monitoru, takže jsem se nemohla moc hýbat.

Když už jsem konečně mohla tlačit, PA Eva mi říkala, jak a kdy tlačit, aby mě nemuseli nastřihnout. Po třetím zatlačení byla malá venku a hned mi ji dali na prsa. Pan doktor pak zašil jenom malé potrhání kolem močové trubice.

Porod byl pro mě i přes velkou bolest krásný zážitek hlavně díky skvělé porodní asistentce Evě a medičce Alžbětě, které se mi plně věnovaly a byly mi velkou oporou.

Oddělení šestinedělí už tak kladně nehodnotím. Většinou mi nikdo s ničím neporadil. Jídlo také hrůza. Každý den čerstvé pečivo, po kterém miminka prokřičela celou noc.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Nestresovat se a nebát se na cokoliv zeptat. A hlavně nejíst pečivo, ten křik za to nestojí. 

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Minimálně dvě balení vložek, nějaké nenadýmavé jídlo, kojící čaj.

Celkové hodnocení porodnice:

Oba dva své syny jsem mohla porodit ve FN Olomouc. První 36. tt týden po pádu ze židle (30. 7. 2013, protože jsem byla prvorodička, byla jsem hodně nervozní, ale vše proběhlo tak krásně a rychle, že jsem 31.7. 2015 porodila druhého 40. tt).

U druhého jsem ale byla od toho osudné 36. tt co chvíli na pohotovosti, co kdyby už. Pořád na mě byli všichni hrozně hodní, trpěliví a úžasní. Oba kluci měli porodní číslo přes 250, ale na personálu to nebylo znát - jak PA, tak novorozenecké, tak laktační. Budu neskutečně ráda, jestli budu moct přivést třetího syna opět zde u nás, tedy ve FN Olomouc. Moc vám děkuji.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Nebojte se zeptat na cokoli a nezapomínejte, že všichni jsme jenom lidi.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Toaletní papír - měkoučký.

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem 30.7. 2015 v červenci, měsíci, ve kterém se rodí nejvíce dětí. Všichni měli plné ruce práce, a to jak na porodním sále, tak i na oddělení šestinedělí. Na nikom ale nebyla znát únava, nervozita či neochota, která by se při tak plném stavu dala očekávat - rozhodně bych ráda rodila znovu zde, pokud k tomu budu mít ještě příležitost. Vše bylo naprosto perfektní!

U porodu jsem měla skvělou porodní asistentku (bohužel její jméno si nevybavuji, studentku Šarlotu, která zde byla na praxi) a také svého přítele. Porod byl rychlý a proběhl bez komplikací.

Porodní box = pokojíček, nádherné místo pro narození miminka! Moc děkuji také svému gynekologovi (Prim. MUDr. D. Lubušký, Spea) a jeho sestřičce a také paní doktorce K. Loykové, ke které jsem chodila do FN s těhotenskou cukrovkou. Jejich péče, ochota, ohleduplný a pohodový přístup mi moc pomohl překonat nesnáze způsobené se stresem, který jsem byla nucena zažít od doktorů v Praze, odkud pocházím.

Moc děkuji všem doktorům, porodním asistentkám a sestřičkám z FN Olomouc! Jsem šťastná, že jsem mohla porodit naší holčičku Elišku u Vás!

Moc Vám děkuji.

Celkové hodnocení porodnice:

Už od začátku těhotenství jsem s FNOL nechtěla mít nic společného pro její špatnou pověst, ale jelikož mi v 35 týdnu řekli, že pro komplikace bude muset malej ven, tak jsem usoudila, že pro nedonošené děti je to tam lepší a šla tam.

Teď jsem 37. týden, stále mi nikdo nic neřekl. Na ozvy jezdím každý den, protože se jim nelíbí a po tom, co mi řekli, ať se připravím k hospitalizaci, ale nakonec to nějaký pan doktor neschválil, jelikož byl pátek a nikomu se nechtělo pracovat.

K tomu, proč ty ozvy jsou špatné a malý nepřibírá, se mi nikdo nevyjádřil. Jen tam každý den jezdím jak idiot a trávím celé dny s tím, že mi nikdo nic neřekne. Na otázky doktoři ani neodpoví a ještě se tváří, že je vše strašně obtěžuje a všechny matky jsou hysterky, které jim ani za pozdrav nestojí. Plus je tam berou na řadu jak někde v obchoďáku. Takže v pondělí jedu do Šternberka a do FNOL se nikdo nedostane.