Celkové hodnocení porodnice:
Jelikož jsem se na této diskusi inspirovala a nakonec FNOL vybrala pro svůj porod, přidávám po téměř měsíci i svou (trochu rozsáhlejší) zkušenost.
Důvodů, proč jsem si vybrala tuto porodnici bylo několik: dojezdnost autem 20 min., příjemné prostředí (se kterým jsem se seznámila v rámci předporodního kurzu, který pro novo-rodičky doporučuji; navštěvovala jsem kurz s 6 lekcemi), a zázemí v případě komplikací při porodu (kdyby se cokoliv stalo, z řady menších porodnic v okolí totiž v případě komplikací miminko exportují stejně do FNOL a maminka zůstává v porodnici bez něj. 
Jako přípravu na porod jsem zvolila od 35. týdne cvičení s Anibalem 3-4× týdně (až ve 40. týdnu jsem se dostala nad 30 cm, jednou dokonce na 33 cm a od tohoto jsem byla v psychické pohodě, že porod snad bude bez nástřihu), baštit 1-2 lžičky sezamového semínka a pití 1-2 šálků maliníkového čaje. Od 39. týdne jsem začala navštěvovat předporodní poradnu ve FNOL. Zde jsem narazila na milé sestřičky i doktory a odcházela jsem pokaždé s informací (celkem 3×), že už jsem připravená (zaniklý čípek, otevření na 2-3 cm).
Při poslední (3.) návštěvě mne chtěl pan doktor již poslat na porodní oddělení, že porod je na spadnutí, ale byla jsem proti. Neměla jsem bolesti-kontrakce, voda mi nepraskla a z řady diskusí jsem tušila, že léky při otevření „jen“ na 2-3 cm by zřejmě vedly k dlouhému a bolestivému porodu (popravdě jsem se v tu chvíli docela bála). Naštěstí se mne zastaly obě přítomné sestřičky/porodní asistentky, a tak jsem odešla domů s tím, že možná do večera budu zpět. No, nebyla. Prcek si ještě v bříšku užil víkend a jako správný gentleman mne nechal vyspat až do pondělního rána (40tt+4).
O půl šesté jsem začala mít bolesti jako při menstruaci, a tak jsem to šla „rozehnat“ teplou sprchou a vlezla si zpátky do postele. V 06.10 mi však praskla voda (bylo to jako silný kopanec do břicha), a tak jsem jen mrkla na manžela, že asi dneska do práce nepůjde. 
V 6.30 jsme nasedli do auta, a v 6.50 dorazili do FNOL. Příjem na recepci byl rychlý, asi 5 min., to už jsem měla kontrakce po 1,5 min (jen během cesty se mi zkrátily z 4 min. na 1,5 min.) a musela je rozdýchávat (pro neznalé, bolest při které už člověk nemůže nic, jen se snažit uvolnit svaly mírným nahrbením a klidným prodýcháním, ale dá se to, člověk myslí jen na to že za 30 vteřin to přejde a dube mít zase 1,5 min na nabrání síly).
Poté jsme přešli na porodní oddělení kde se mne ujala (na první pohled trochu odměřeně) porodní asistentka, připojila mne na monitor, konstatovala, že tedy budeme dávat antibiotika (měla jsem pozitivní test na streptococcus, GBS), zeptala se, jestli chci epidural (na tom jsme se dohodly, že až podle toho, jak se bude porod vyvíjet a že zatím ne). Já jen podotkla, jestli by to šlo bez nástřihu, že jsem cvičila (až na těch 33 cm), a PA začala vyplňovat dotazník do počítače (naštěstí využila papírů, které jsem měla předem vyplněné) a odeslala mi manžela přeparkovat auto.
Během asi deseti minut mi však kontrakce vyvrcholily (už nešly rozdýchat) a pro mne už nebylo možné netlačit. PA, když se mezi otázkami na mne podívala, konstatovala, že se na mne raději podívá. Po zjištění, že vlastně rodím jsem musela vstát a přejít na porodní sál (místnost hned vedle; mezitím se naštěstí vrátil manžel). Tím se mi jakoby úplně rozehnaly kontrakce a na porodním lůžku mi šly jen jako tupá bolest do zad, při které mi nešlo vůbec tlačit a navíc byly pro mne snesitelné, tedy neměla jsem ani potřebu tlačit. Bohužel po opětovném připojení na monitor PA řekla, že malý má horší ozvy a že buď budu tlačit nebo bude muset dát oxytocin. Jen při zmínce, že malý má horší ozvy, jsem se zapřela a tlačila (i mimo kontrakce).
PA byla naprosto profesionální, říkala kdy tlačit, kdy netlačit, prostě to vedla tak aby nedošlo k nástřihu (i když na chvíli poznamenala, že to bez něj asi nedáme). Daly jsme to a po 10 minutách se malý dostal na svět (po 40 min. pobytu v porodnici). PS: Antibiotika ani klystýr už jsme samozřejmě nestihly. Ke konci již byla přítomna novorozenecká doktorka. Malého mi ihned přiložily s tím, že nechají dotepat pupečník, ale malý začal fialovět, takže tatínka „nahnaly“ na přestřižení pupečníkové šňůry a přenesly jej na pultík kde se o něj postarala novorozenecká doktorka. Naštěstí byl malý jen trochu napitý plodové vody, takže stačila krátká masáž zádíček a malý se chytil.
Mezitím mě PA zbavila placenty a ošetřila. Opět mi jej přiložily (po cca 3 minutách), připojily malého na monitor, poučily nás co a jak a nechaly hodinu a půl bondingovat. Poté jej odvezly spolu s manželem na ošetření a vykoupání. Na porodním sále jsem byla až do jedenácté (měly plno a čekala jsem na propuštění jiných maminek z oddělení šestinedělí). Pak už jsem byly spolu. Bohužel ne na dlouho. Malý byl od začátku hrozně spavý, měli jsme problém s kojením. Tedy o přisátí (první na porodním sále proběhlo bez problémů a ukázkově) nebyla ani řeč. Nikdo (ani sestřičky) nebyly schopné mi poradit, v čem je problém. Vždy nějaká na zavolání (sestřičky byly ochotné) přišla, ale vždy zkonstatovala, že z malého víc nevydolují a že to mám zkusit příště. To mělo ale za následek, že malý se vůbec nesnažil pít.
Třetí den byla u něj naměřena vysoká hladina bilirubinu (novorozenecká žloutenka) a malý strávil dalších 36 hodin pod modrým světlem. Vždy mi byl přinesen na kojení. Spavost však u něj přetrvávala, navíc mi bylo konstatováno, že mám ploché bradavky a že malému to nejde se chytit. Tak jsem vyfasovala kloboučky. Bohužel ty malý vyplivoval úplně stejně jako bradavku a na mne přišla deprese. A tak jsem začala hledat v diskusích na internetu. Třetí den v noci jsem se šla domluvit se sestřičkou a požádala o odsávačku a navíc jsem vyfasovala chladivé gely na přikládání. Podle sestřiček jsem totiž začala mít nalítá prsa. No nebylo to tak, malý, jak nepil, tak se mi ještě pořádně mléko netvořilo a odsávačka celou noc nic neodsála.
Naštěstí během dne odsávačka začala zabírat a mi se pomalu mléko začalo spouštět. Během následujícího (4.) dne se mi naštěstí laktace spustila (spolu s chlazením prsou po odsátí, a teplé sprše před odsáváním). Ačkoliv jsme si nakonec prodloužili pobyt o jeden den (na vlastní rozhodnutí) odcházela jsem domů s tím, že malý se dokázal přisát na moje prso (bez kloboučku) a vypít 30 mL mého mléka. Bohužel musím konstatovat, že pokud bych si sama odsávačku nevyžádala, tak nevím jak by jsme bojovali (u sestřiček bych očekávala navržení více i alternativních metod, jak s kojením bojovat). S odstupem času mohu říci, že problém byl opravdu jen ve spavosti mimča způsobeného novorozeneckou žloutenkou. Ve FNOL jsme totiž skončili ještě po týdnu znovu, a to na 5 dní opět s novorozeneckou žloutenkou.
Spavost malého a odmítání kojení je opravdu důsledek této „nemoci“. Po třech týdnech jsme se tak postupně dostali přes krmení po prstu (jinak to nebylo možné), přes naučení na láhev Medela a zkoušení kojení (obojí s dokrmem po prstu), až do fáze, kdy umí sám pít z láhve i z prsu (kvůli protilátkám totiž větší část mlíčka pasterizuji pro zničení protilátek, které zřejmě žloutenku podporují, takže kojím tak 2-3× za den, a pořád sluním malého za oknem). Miminko je naštěstí dostatečně živé aby se konečně zvládlo nakrmit bez stříkačky po prstu a krásně prospívá.
Bohužel většinu věcí jsem si musela načíst na diskuzích a doufám, že postupně přejdeme na plné kojení (které se nám prozatím daří, a dokrmy byly a jsou mým mlíčkem). Bez alternativ kojení by asi laktace brzy skončila (malý si opravdu nedovedl sám pomoci a nechtěl sát) a nakonec až přílišná podpora pouze kojení na oddělení šestinedělí byla pro nás spíše negativní. Ve výsledku mohu říci, že i bez porodního plánu (ten jsme neměli) probíhal porod i poporodní péče velmi přirozeně. Na věcech se dá podle mne s porodní asistentkou domluvit aktuálně a na místě. Na řadu věcí se přímo PA ptají a rozhodnutí nechávají na vás (epidural, bonding, přestřižení pupečníku tatínkem).
Na oddělení šestinedělí jsou též milé sestřičky a podporují přirozenost, avšak v našem případě možná až moc.
Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:
Načíst si, co vás přibližně čeká, nebo absolvovat předporodní kurz. Určitě si načíst o kojení (ne vždy probíhá ukázkově a někdy je třeba miminku pomoci).
Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:
Určitě manžela (neuvěřitelná podpora - i když v mém případě tam polovinu času nebyl, šel přeparkovat:), dva balíky porodnických vložek, 5× porodnické síťované kalhotky, Purelan (používat hned od počátku kojení/odsávání), předejdete popraskání bradavek, papírové ubrousky na očištění intimních partií, taol. papír, pro děťátko plenky a vlhčené ubrousky (oblečení bude mít z FNOL), pak věcičky na převoz domů.
