Téma vzrůstající misogynie mě dlouho míjelo. Až do chvíle, než mi došlo, že jednou budou také moje dcery aktivní na sociálních sítích, budou si hledat práci a životního partnera. A že otázka, jaké chlapce dnes vychováváme a jaké mužské vzory jim společnost nabízí, je ve skutečnosti i otázkou jejich budoucnosti.
A jaká je ta naše česká realita dnes?
Dlouhá léta platilo nepsané pravidlo, že výchova dětí je především ženská záležitost. Však to znáte. Ženy se starají o chod domácnosti, výchovu dětí a zpracování „produktů“, které obstaral muž. Takže uvařit mamuta k večeři, uklidit kuchyň a dětem u toho ideálně přeříkat celého Komenského.
Samozřejmě je to nadsázka. Ale napadlo vás někdy, že právě toto tradiční rozdělení rolí mohlo částečně stát i za stereotypem tchyně jako ženy, která „špatně vychovala“ svého syna? Je totiž poměrně běžné takové stížnosti slyšet. Jenže proč za výchovu automaticky činíme zodpovědnou právě matku? Nebyl ve většině případů v téže domácnosti a u výchovy přítomen také otec?!
I já jsem občas v minulosti zaslechla větu adresovanou mé vlastní matce: „Takovou sis ji vychovala, tak si to vyřeš“.
Potřebujeme aktivní a respektující otce
Matky samozřejmě svým dětem předávají určité hodnoty a vzorce chování. Jenže děti nepotřebují jen slyšet, jak by se měly chovat. Potřebují to také vidět. A tím nemyslím náhodného muže v autobuse, který pustí maminku sednout, nebo gentlemana, který jí podrží dveře při vstupu do budovy. Pokud chceme budovat rovnocenné vztahy mezi ženami a muži, musíme si uvědomit, že děti se učí především pozorováním. Správné vzorce chování musí vidět u obou rodičů. Rodič je totiž v dětských očích tím nejpřirozenějším vzorem.
Aktivní otcovství přitom nemusí znamenat velká gesta nebo dokonale naplánované společné aktivity. Často se buduje v obyčejných každodenních chvílích, které mohou na první pohled působit úplně banálně, třeba při společné procházce. Právě chůze je jednou z nejjednodušších forem společně stráveného času. Nejde jen o pohyb a benefity pro fyzické zdraví, ale také o prostor pro rozhovor, sdílení a budování vztahu. Dítě si z těchto momentů neodnáší jen vzpomínku na konkrétní aktivitu, ale především zkušenost, že otec je přítomný, má čas naslouchat a zajímá se.
I takové zdánlivé maličkosti formují představu dítěte o tom, jak vypadá blízký vztah, péče a respekt. V době, kdy algoritmy sociálních sítí nabízejí chlapcům jednoduché odpovědi na složité otázky spojené s mužskou identitou, jsou aktivní a respektující otcové potřebnější než kdy dřív.
Odbourávání genderových stereotypů je dlouhodobý proces
Dnešní otcové mají jedinečnou příležitost ukázat svým synům i dcerám, že hodnota muže nestojí na dominanci, síle nebo agresi, ale na respektu, odpovědnosti a emoční inteligenci. V době sílícího vlivu manosféry je tato role ještě důležitější. V rodinách, kde se oba rodiče podílejí na péči o domácnost i děti, si dítě přirozeně vytváří respekt k oběma z nich.
Je ale fér říct, že se naše společnost od představy otce pouze jako živitele rodiny začíná vzdalovat. A to je podle mě dobře. „Manžel na mateřské“ už dnes není tak neobvyklý pojem, jak by si Jean-Jacques Rousseau, jakožto zastánce tradičního rozdělení mužských a ženských rolí, možná dokázal představit. Snad se genderové stereotypy posunou nejen co do rodinného života, ale i na pracovním trhu, při volbě povolání nebo ekonomického postavení žen.
A přesně o tomto je i náš aktuální díl Netabuj – s hostem Romanem Hřebeckým »
Část výchovy přebírají sociální sítě
Online svět dnes významně ovlivňuje postoje mladé generace k mužství, partnerství i postavení žen ve společnosti. O to důležitější je, jaké vzory budou mladí lidé vidět nejen na internetu, ale především doma. Potřebujeme muže, kteří se aktivně podílejí na výchově svých dětí. Muže, kteří respektují ženy, jejich tělo, jejich rozhodnutí i jejich identitu. Muže, kteří dokážou svým synům ukázat, že mužství není postavené na moci nad druhými.
Protože ruku v ruce s masovým využíváním sociálních sítí roste i vliv představitelů manosféry. S ním pak sílí projevy misogynie, kyberšikany i dalších forem nenávisti. Dnešním posláním otců není ulovit co nejtučnějšího mamuta. Jejich úkolem je naučit syny rozpoznávat manipulativní a misogynní projevy a odolávat jim. Ne tím, že jim jednou ukážou prstem na Andrewa Tatea a jemu podobné a řeknou: „Tohle je špatně.“ Ale tím, že jim každý den sami nabídnou jiný obraz mužství.
A pokud se nevydáme cestou Velké Británie, která do škol zavedla nové pokyny zaměřené mimo jiné na problematiku influencerů z takzvané manosféry, musí tuto roli převzít především rodiny a vzdělávání. Mladí lidé potřebují mediální gramotnost, schopnost kriticky přemýšlet o obsahu, který sledují, a především bezpečný prostor, kde mohou mluvit o otázkách spojených s mužstvím a identitou.
Jestli chceme, aby naši synové nepodléhali misogynním influencerům, nestačí je před nimi pouze varovat. Musí doma vidět jiný model mužství. Ideálně otce, kteří pečují, respektují ženy, umějí mluvit o emocích a věnují svým dětem to nejcennější, co mají – svůj čas.
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
