Sbohem, můj chlapečku

Sbohem, můj chlapečku

Pár dní už přemýšlím, zda sem napíšu, co se mi stalo... čeká mě ještě velký kus cesty, který budu muset ujít, pořad doufám, že je to jen zlý sen.

Člověk míní a život mění I.

Člověk míní a život mění I.

Někdy má člověk různé plány v různých etapách života. Máme své sny a přání a ne vždy je vše podle našich představ. To samé jsem si zažila i já, když mi osud začal házet doslova klády pod nohy....

Když mateřská láska (ne)stačí II

Když mateřská láska (ne)stačí II

První těhotenství skončilo dříve, než začalo, druhé těhotenství bylo ustrašené a ne úplně jednoduché, ale běhá mi tady 15měsíční holčička a třetí těhotenství bylo pohodové do první velké...

Můj příběh X – Ptáte se, jak se mám

Můj příběh X – Ptáte se, jak se mám
  • Anonymní
  • 25.08.21
  • 28
  • 14263

Jak se máš? Otázka, na kterou nevím, co mám říct. Pár měsíců po předčasném porodu mojí holčičky už nemá smysl sdělovat ten smutný příběh někomu, kdo to doteď nevěděl. Všichni očekávají automatickou...

Můj příběh IX – Moje holčičko

Můj příběh IX – Moje holčičko
  • Anonymní
  • 21.08.21
  • 19
  • 7199

Holčičko moje, poslední dny na Tebe myslím skoro pořád. Pořád mám před očima poslední pohled na Tebe, když jsi ještě byla u mě v bříšku, Tvoje malinké ručičky a nožičky, nosík, který jsi měla asi...

Můj příběh VIII. – Život po tom

Můj příběh VIII. – Život po tom
  • Anonymní
  • 17.08.21
  • 21
  • 7051

Každý konec je zároveň začátek. I když ne takový, o který bychom stáli. Přišla jsem o dceru, o všechny sny a plány, které jsme měli. Nechci být bez dítěte, chci svoji holčičku zpátky. Chci jít zase...

Můj příběh VII. – Konec

Můj příběh VII. – Konec
  • Anonymní
  • 13.08.21
  • 15
  • 13003

Sestra mě vede dlouhými nemocničními chodbami na porodní sál. Snažím se moc nerozhlížet kolem, všude jsou rodičky s bříšky a nervózní nastávající tatínci. Mezi ty nepatřím a patřit nebudu. Stejně...

Můj příběh VI. – Srdíčko už nebije

Můj příběh VI. – Srdíčko už nebije
  • Anonymní
  • 05.08.21
  • 64
  • 15078

Další řádky už se mi píšou opravdu těžce. Váhám, jestli je vůbec psát, nebo ne. Prý by se mi ale mohlo ulevit. Někomu pomoci, že v tom není sám, že i takové věci se dějí. Těm šťastnějším přiblížit,...

Nikdy na tebe nezapomeneme...

Nikdy na tebe nezapomeneme...

Měla jsem dát na svůj instinkt, ale bohužel čas už nevrátím. Bolest je veliká pokud se říká, že čas léčí, u mě to nefunguje. Jen se s tím musím naučit žít.