Vrabčákovy čertoviny ? květen

Přišli jsme na to v podstatě náhodou a ?pomohla? mi Hanička. Dřív před tím se mnou naši leželi, než jsem usnul, a pak se tiše odplížili pryč, přičemž pokud jsem nespal tvrdě, tak jsem se zvednul a tak se mnou musel někdo ležet třeba hodinu. Jenže jednou Hanička začala z druhého pokoje křičet a mamka byla u mě a nemohla k ní, no a já povídal ?mimi?, jako že to slyším, a mamka se zeptala, jestli za ní může jít, když pláče, no a já řekl ?´tap ťap, pápá?. Mamka to zkusila mě opustit, já zůstal sám a za chvilku usnul. Od té doby to tak děláme pořád. Náhodou to je lepší, než když se mě snaží oblafnout a utéct mi, když spinkám. Někdy ale dělám fóry a nechci mamku pustit, ale nakonec svolím a udělám pápá a sám usnu.

Taky už zase líp sám papám. Mamka už mi nemusí držet láhev, ona totiž už odmítala a nechala mě se vztekat, když neměla volnou ruku a já chtěl zrovna pít. takže jsem rezignoval a podpírám si láhev sám. Hrneček pořád odmítám, i když jich mám asi pět. Pít z něj umím, ale z láhve se mi pije líp.
Papání dostávám na talířku (pokud to není tekuté) a papám buď ručičkama, nebo vidličkou. Opět mě vycepovala máma, když mě s jídlem nechala samotného a musela se věnovat Haničce (tedy ne že by odešla, to si netroufne, musí být na dosah a sledovat mě, ale nemá volné ruce). No a hlad je nejlepší krmič, ne? Občas to zvládám i lžičkou, dokonce i polívku jsem sám zkoušel, ale to mi máma musí držet mističku těsně pod bradou, protože toho dost vybryndám.
Hrozně mi vadí ručičky špinavé od jídla, takže pak křičím ?du? jako druhou, tedy musí mi utřít nejdřív jednu a pak druhou. To ?druhou? mě vůbec hrozně fascinuje, takže většinu věcí musím mít dvojmo, abych mohl mít jednu a druhou ).

Haniččiny křtiny byly opravdový zážitek. Jelikož zvukově jsem jí nemohl (a a ni nechtěl) konkurovat, tak jsem se aspoň všemožně snažil vykroutit a utéct tátovi. Mamka jak měla to ječidlo u ucha, tak pak taťkovi říkala, že jsem byl nějak moc hodný. Hahaha, pak viděla na videu, jak se tátovi snažím vyškubnout a tahám ho za uši a plácám po hlavě a tak )

Druhý den po křtinách jel táta na služební cestu a vzal nás všechny s sebou a cestou nás vy:,–(il u mamčiny kamarádky v Kolíně a šli jsme na návštěvu. Nejdřív jsem se zdráhal, ale pak jsme vkročili dovnitř a jak jsem viděl jejich hračky a dvě holčičky, tak jsem byl ve svém živlu a celou dobu jsem byl vzorný. Dokonce jsem sám papal vidličkou ovocné knedlíčky (doma je nejím), když mamka krmila Haničku, nechal jsem se od tety dokrmit a pak jsem dokonce spinkal hodinu a půl v kočárku. To Háňa ne, v kočárku vydržela hodinu ječet a vůbec celou dobu mamku pořádně zaměstnávala.

Cestou domů už mě to moc nebavilo, asi deset minut před domovem Hanka začala zase strašně ječet, tak se naši dohadovali, jestli ji mamka půjde hned vykoupat a já pomůžu tátovi zaparkovat u babičky auto, nebo nás mamka oba pohlídá, než táta uklidí auto, a pak teprve půjde koupat. Ovšem když vkročila domů, bylo všechno jinak. Otevřela dveře a v předsíni stály tři centimetry vody, tak jsme zase nasedli zpátky do auta a jeli k babičce a děda šel pomoct tátovi uklízet. Praskla totiž na záchodě hadička co vede do splachovadla (co za ni chodím tahat) a nevíme jak dlouho to všechno teklo na podlahu. Když to vyklidili z nejhoršího (naštěstí to odnesla jen chodba, koupelna a záchod se vytřely, do obýváku ani do kuchyně to nedoteklo) tak mamka šla domů uložit Haničku, já jsem zůstal na noc u babičky a táta s dědou přinesli lux, co vysává i vodu a dvě hodiny vysávali koberec v chodbě.

Další zážitek byla návštěva zubařky s mámou a s tátou. Nejdřív jsme čekali v čekárně, na okně měli plastové kačenky a já se bavil tím, že jsem je chtěl všechny podat ? hehe, už umím počítat, nejdřív ?to? = to chci, pak ?duou? = druhou a pak ?da? = další. Někdy ještě je další stupeň ?vje? = všechny ))) Pak šel dovnitř taťka a vzal si mě na klín a já pečlivě sledoval, co budou dělat, a pak jsem se natáhl a vylil na tátu připravený kelímek na vypláchnutí pusy ) To já jsem tedy pusinku neukázal, já ji totiž neukazuju ani mámě. Pořád by mi šmejdila, jestli už mi další zoubek narostl nebo ne, tak jí pokaždý aspoň pořádně hryznu. Poslední stav zjištěný je 12 zubů ? 8 předních, 3 stoličky a 1 špičák.
A pak tam paní doktorka něčím vrčela a když už to vrčelo moc, tak mi sestřička dala obrázek a mamka nás s Haničkou oba vzala do čekárny. Tam jsem vzorně počkal na tátu ? obrázek jsem roztrhal a hodil ho do koše ) Mamka sice říkala, že v tom koši je bubák, tak jsem tam pořád chodil koukat a říkal ?bububu? a žádnej bubák tam nebyl.
S tím bubákem ? v koši jsem se ho nebál, ale jednou, když jsem po obědě nechtěl usnout, tak mi mamka řekla, že na mě zavolá bubáka. A já jsem se tak strašně vylekal, přisál jsem se na mamku jako klíště a za žádnou cenu jsem nechtěl slézt a lehnout si a pořád jsem volal ?bubák?, až mě musela odtrhnout a uložit násilím. Od té doby o bubákovi raději nemluvíme.

Ještě se mi moc líbí popeláři. Jezdí u nás vždycky ve čtvrtek ráno zhruba v době, kdy snídáme. Vždycky je nejdřív slyšíme, jak tu bouchají okolo, tak mi mamka dá k oknu křeslo a odhrne záclonu a pořád se chodí dívat a říká mi, jestli už jedou. A pak už vidím oranžový světýlka a křičím ?blik? a vylezu na křeslo a dělám jim pápá )

Vlasů já pořád moc nemám, ale vzadu už mi to mírně houstne, tak mi mamka říká chlupáči. Akorát nahoře mi roste pár delších vlásků, takže když mi trčí nahoru, tak připomínám Rákosníčka ) No co, aspoň ušetříme za šampon a holiče.

S plínkama pořád nic nového ? potřebuju tak tři až čtyři na den, dvě z toho na spaní. Když mě mamka po:,–(í na nočník, tak se ochotně vyčůrám, ale sám si říkat zapomínám nebo si říkám pozdě, takže když se hodně napiju, čůrám několikrát a něco z toho jde do plínky. No ale co, mamka teď vystříhala obrázky z obalů a dostali jsme za to hračku. I když mamka tvrdí, že kdyby mi nemusela kupovat plínky, tak za každý ušetřený balík by mi mohla několik hraček koupit. Jenže já jí nevěřím, žádné hračky už nám nekupuje, prý jich máme až až.
Tahle hračka přišla přesně v nejvhodnější okamžik. Seděli jsme u oběda a oba s Haničkou zlobili a ječeli, Háňa nechtěla mrkvičku a vřeštěla a já jsem plácal dlaní do polívky, mamka byla vytočená a do toho zazvonil telefon. Volal pán od pošty a říkal, že k nám jede a veze nám balíček a mamka hned pochopila, že to bude ta hračka a řekla nám, že musíme být ticho, abychom toho pána slyšeli, že zaťuká a přinese nám hračku. My jsme se jak mávnutím kouzelného proutku oba utišili a krásně všechno spapali a když jsme vylezli ze židliček, akorát pán přišel. Hned jsme si to rozbalili (Háňa vzala za vděk igelitem v kterém to bylo), jsou to barevné tvary a hází se to dírama do krabičky, tak jsem si ještě před spaním pěkně vyhrál.

Speciální pozdrávek dnes posílám Davídkovi s omluvou, že jsem na tebe minule zapomněl. Doufám, že mi napíšete, jak je u vás, a že se třeba zase připojí taky nějaká holčička.

Jíra, skoro rok a třičtvrtě