Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ví vůbec někdo, co si o tobě myslí a jak se k tobě chová? Řekla jsi to někdy někomu? Kamarádkám, rodině? Co ti na to řekli?
@Anonymní píše:
@BaraRed Nikdy v životě mě fyzicky nenapadl. Ani dceru. Byl to pro mě dnes velký šok.
Ano, občas se chová arogantně. Ve smyslu, že on je víc než já (vzděláním, profesí). To trošku souvisí s tím, že jejich rodina mou profesi považuje za podřadnou (jsem učitelka na základní škole). Razí klasickou teorii, že všechny úči jsou blbé atd. - ono je to hrozná sranda, na oko legrace a škádlení, ale cítím,že například jeho tatínek to má opravdu hluboko zakořeněné. No co, já mám své povolání ráda a měnit ho nehodlámCo hodlám dělat, to právě nevím a proto jsem mimo jiné psala sem. Jsem zaplavená emocema a nechci udělat nějakou botu.
Tady to je krásná názorná ukázka, že vzdělání nerovná se automaticky přirozená inteligence.Myslím že tvůj muž podle tvého popisu jeho rodiny byl takto vychováván a těžko se to změní, spíš se to bude zhoršovat..nechápu tedy ale jak se tak ,,dokonalý" člověk s tak ,,perfektním" rodokmenem oženil s ,,obyčejnou" učitelkou…Já pracuji v restauraci, mě by nejspíš v té školce ještě poplival.
@BaraRed Abych pravdu řekla, tak nějak do podrobna jsem to před nikým nikdy nerozpitvávala. Asi jsem se před nějakou kamarádkou zmínila, že mě třeba naštval něčím, co takto řekl, ale nejsem nejspíš typ člověka, co si tohle bere moc k srdci. V 90% případů se choval moc hezky, pozorně. Měl ze začátku trošku problém snížit se k tomu, aby mi pomohl s „ženskými pracemi“, ale později už to dělal úplně automaticky. Je schopen mě naprosto nahradit - uvařit, vyprat, vyžehlit (musím říct, že to umí lépe než já)
Je jen pár věcí, co prostě nedělá a dělat nebude, což je asi pozůstatek vzorce z jejich rodiny - tam je tatínek opravdu živitel rodiny, který v životě neumyl talíř. Ale já jsem mu hned na začátku vztahu řekla, že tento model by pro mě byl nepřípustný a on se s tím postupně sžil.
V poslední době se s kamarádkami moc nevídám, protože nějak není čas. A když ano, řešíme spíš jiné věci.
Jako řvát na mě takhle pred ostatními rodiči ve školce tak mu jednu vypálím. Když už ostuda, tak aspoň pořádná.
Což se o všem nevylučuje s tím, že bych tedy velice přemýšlela o odchodu. takhle se prostě ke mně nikdo chovat nebude. A jestli ty to nevidíš a ještě si z toho děláš srandu, tak teda pánbůh s tebou. (Předpokládám že jsi opět další případ, co nemá kam jít a nemá ami korunu bokem)
Tvůj manžel je hovado a neskutecně bezohledný člověk. Jestli s ním po téhle události dál jsi, tak absolutně nemáš úctu sama k sobě. Tou scénou dal jasně najevo, že tě vůči tobě žádnou úctu, lásku ani respekt nechová.
@Netopýr1 Tak nějakou korunu bokem kupodivu mám, ale kam jít - no musela bych se nastěhovat k rodičům zpátky na barák. To se mi opravdu nechce, beru to jako nouzovou variantu. Věřím, že se to dá ještě vyřešit jinak, když to byla první takto vyhrocená situace. Pořád si myslím, že můj manžel má potenciál být dobrým tátou i partnerem a že tohle je jen nějaký úlet. Vím, že v práci teď řeší nějaké průsery, do toho máme hypotéku, druhé dítě na cestě - jsou to stresy, o tom žádná. Ale musí vědět, že takové chování tolerovat nebudu.
Teď zpětně bych mu taky nejradši jednu vpálila. Ale v té sotuaci jsem byla v takovém šoku, že jsem nebyla schpná ani rozumně mluvit.
@Anonymní píše:
@Netopýr1 Tak nějakou korunu bokem kupodivu mám, ale kam jít - no musela bych se nastěhovat k rodičům zpátky na barák. To se mi opravdu nechce, beru to jako nouzovou variantu. Věřím, že se to dá ještě vyřešit jinak, když to byla první takto vyhrocená situace. Pořád si myslím, že můj manžel má potenciál být dobrým tátou i partnerem a že tohle je jen nějaký úlet. Vím, že v práci teď řeší nějaké průsery, do toho máme hypotéku, druhé dítě na cestě - jsou to stresy, o tom žádná. Ale musí vědět, že takové chování tolerovat nebudu.
Teď zpětně bych mu taky nejradši jednu vpálila. Ale v té sotuaci jsem byla v takovém šoku, že jsem nebyla schpná ani rozumně mluvit.
Dobře, ale hypotéku, druhé dítě nebo nervy v práci má téměř každej, nebo minimálně čast z toho, to přece není omluva. A teď se bude dít co, čekáš na omluvu? Bych se sbalila a minimálně odjela na víkend k rodicum.
@Anonymní píše:
@Netopýr1 Tak nějakou korunu bokem kupodivu mám, ale kam jít - no musela bych se nastěhovat k rodičům zpátky na barák. To se mi opravdu nechce, beru to jako nouzovou variantu. Věřím, že se to dá ještě vyřešit jinak, když to byla první takto vyhrocená situace. Pořád si myslím, že můj manžel má potenciál být dobrým tátou i partnerem a že tohle je jen nějaký úlet. Vím, že v práci teď řeší nějaké průsery, do toho máme hypotéku, druhé dítě na cestě - jsou to stresy, o tom žádná. Ale musí vědět, že takové chování tolerovat nebudu.
Teď zpětně bych mu taky nejradši jednu vpálila. Ale v té sotuaci jsem byla v takovém šoku, že jsem nebyla schpná ani rozumně mluvit.
Tak mu to doma vyčti, řekni jak ses cítila, když o tebe a vaše nenarozené dítě neměl ani trochu strach, když jsi uklouzla na ledu a spadla, když byl schopný do své těhotné ženy strčit a řvát po ní ve školce mezi dětmi. A hlavně, jak při tom vypadal. Pokud je ve svých očích „pan dokonalý“, měl by si uvědomit, jak asi v tu chvíli vypadal. Jsem moc zvědavá, co ti na to řekne, dej potom vědět. A přeju hodně štěstí, budeš ho potřebovat. ![]()
@Anonymní píše:
@Netopýr1 Tak nějakou korunu bokem kupodivu mám, ale kam jít - no musela bych se nastěhovat k rodičům zpátky na barák. To se mi opravdu nechce, beru to jako nouzovou variantu. Věřím, že se to dá ještě vyřešit jinak, když to byla první takto vyhrocená situace. Pořád si myslím, že můj manžel má potenciál být dobrým tátou i partnerem a že tohle je jen nějaký úlet. Vím, že v práci teď řeší nějaké průsery, do toho máme hypotéku, druhé dítě na cestě - jsou to stresy, o tom žádná. Ale musí vědět, že takové chování tolerovat nebudu.
Teď zpětně bych mu taky nejradši jednu vpálila. Ale v té sotuaci jsem byla v takovém šoku, že jsem nebyla schpná ani rozumně mluvit.
To je asi marný, ty ho budeš pořád jenom omlouvat. Stres v práci, hypotéku, víc děti má dneska kde kdo a každej díky tomu neřve na partnera na ulici. Pořádně si o tom večer promluvte, nastav si nějaký pravidla kam může zajít a co už je moc. Hlavně nesklop uši a nepřejdi to jen tak, nebo za chvíli budeš jeho figurka na vylejvání všech jeho stresů a frustrací…
Já ty rady ohledně zbrklých odchodů nemam ráda,ale fakt si neumim představit,že bych s takovym člověkem dál žila.Bylo v tom hned několik věcí,který si vůbec neumim představit,že bych ve vztahu akceptovala:
1.sprosté nadávky
2. sprosté nadávky navíc na veřejnosti
3.fyzický atak
4.fyzický atak navíc na veřejnosti
5.fyzický atak ještě navíc v těhotenství
Jako pro mne by prostě úplně překročil hranice v pěti věcech naráz. A upřímně mi,zakladatelko,taky (jako několika lidem přede mnou) příjde,že to bagatelizuješ. Sprostě nadávat a strkat do těhotný před lidma podle mne fakt nemůže být jednorázovej úlet,to by slušnej člověk neudělal (a to ani kdyby měl k naštvání důvod,což tady pan manžel neměl). A ten výrok dcery taky bude svědčit o něčem hlubším bych řekla…Jako asi bych teď hned okamžitě neodcházela,ale přestal by pro mne existovat. Do budoucna bych s ním nepočítala a neumim si představit,že by mohl takovýhle chování nějak omluvit nebo vyžehlit,aby se pro mne ještě někdy stal partnerem.
Na to,že na tebe jako na těhotnou ženu, tvůj muž sprostě řve před dítětem, je tvé vyprávění podivuhodně klidné.
Takový musel být už dřív. Dcera má s tím evidentně zkušenosti nebo tuhle hlášku slyšela od tebe.
Proč si s ním tedy děláš druhé dítě,když víš,že je takový a nedokážeš si s tím poradit? Myslím, že jiná by s ním rychle zatočila, ty se mu ještě omluvíš. Co myslíš, že tím dceru naučíš?
Nebyla bych kategorická, jako většina zde přítomných - zdá se mi, že tvůj muž ve skutečnosti není hulvát ani si o tobě nemyslí nic špatného, jen je to v něm zažraný styl komunikace v době, kdy je pod tlakem. A to se dá spravit! Bude to chtít trpělivost a pochopení z tvé strany, a z jeho dávku sebekritiky a uznání toho, že nejedná správně. Což se může teda ukázat jako ten hlavní problém, ale to musíš vědět ty, jak si s ním na toto téma promluvit tak, aby chápal, co mu chceš říct.
@Anonymní píše:
@Netopýr1 Tak nějakou korunu bokem kupodivu mám, ale kam jít - no musela bych se nastěhovat k rodičům zpátky na barák. To se mi opravdu nechce, beru to jako nouzovou variantu. Věřím, že se to dá ještě vyřešit jinak, když to byla první takto vyhrocená situace. Pořád si myslím, že můj manžel má potenciál být dobrým tátou i partnerem a že tohle je jen nějaký úlet. Vím, že v práci teď řeší nějaké průsery, do toho máme hypotéku, druhé dítě na cestě - jsou to stresy, o tom žádná. Ale musí vědět, že takové chování tolerovat nebudu.
Teď zpětně bych mu taky nejradši jednu vpálila. Ale v té sotuaci jsem byla v takovém šoku, že jsem nebyla schpná ani rozumně mluvit.
Určitý typy lidí dokážou ujet a přitom být i fajn partneři…Ale tvoje reakce není OK. A dcery už vůbec ne…Vyprávíš to jako pohádku pro děti, jak ses bála o „bříško“, div se nerozbrečíš.....Dcera musí utěšovat tebe ![]()
Klidně mu tu šanci dej,ale dělej ze sebou něco. Rozcházet se ke konci těhotenství je stejnak nesmysl (pokud tě fyzicky nenapadne, nezbije, to bych šla okamžitě). Chováš se jako ušlápnutá, zamindrákovaná chudinka, promiň,že to takhle napíšu.
A to se tě v tý šatně nikdo nezastal? Já kdybych viděla, jak tam agresor strká do těhotný, tak bych mu jednu vypálila. Ale myslím, že ty se mu večer ještě omluvíš.
Stejně má malá zácpu se stresu z toho dusna, co máte doma.
@bosackamb píše:
A to se tě v tý šatně nikdo nezastal? Já kdybych viděla, jak tam agresor strká do těhotný, tak bych mu jednu vypálila. Ale myslím, že ty se mu večer ještě omluvíš.
Stejně má malá zácpu se stresu z toho dusna, co máte doma.
Já bych se tedy do chlapa fyzicky určitě nepouštěla,ale řekla bych mu něco rozhodně. Já jsem taková,že nedokážu přihlížet bezpráví. Můj muž mi často nadává,že se mám starat sebe.