Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
jj,tchyne-vecny tema…ja sama mam s ni problemy.uz od zacatku myho tehotenstvi neustale opakovala,ze nesmim mit kluka,ze to musi bejt holcicka,protoze tu ma jen jednu a to uz velikou a kluku ma dost.kdyz jsem prisla s fotkou z ultrazvuku s tim ze to bude kluk,rekla ze ho nebude mit rada,ze mi prece rikala ze mam mit holku!a pak cely my tehotenstvi,jeste i den kdy jsem sla do porodnice,opakovala,ze o tom nic nevim,ze to holcicka na konec bude ze to cejti…nic mene se mi samozrejme narodil chlapecek.tak se s tim postupem casu vyrovnala,ale me i takova hloupost dik hormonum
znervoznovala.kdyz jsem byla v sedmem mesici,zavolala priteli ze se okamzite musi rozhodnout mezi ni a mnou-ze obe nas mit nemuze.a on ji odvetil ze se nebude rozhodovat mezi tehotnou pritelkyni,kterou miluje a svoji mamou,jak sem se potom dozvedela,nevolala uplne ve strizlivem stavu…a s tim alkoholem mam problem u ni porad neni den kdy by si neskocila na sest dvanactek,ale to prece neni alkohol…a potom se dozaduje abych ji sverila malyho a vola svym dceram jaka jsem mrcha,ze ji nechci pucit vnuka…a dodnes me obvinuje z toho ze jsem si nechala udelat dite aby se mnou pritel zustal,pritom sme s nim nikdy problemy nemela,abych si ho nejak musela udrzet
…a pred dvema tydny dokonce prisla s tim ze jsem ani tehotna nebyla kdyz sem mu to sdelovala,aby mi prcka udelal posleze
.ale kdyz jsem mu to rikala byla jsem uz ve druhym mesici.nj
.a to ze jsem-ta pi*a co ji ukradla syna,na to uz sem si zvykla.pritel se snazil situaci mezi nama uklidnit,ale kdyz videl ze to vazne nema cenu tak i on to vzdal,pritom jsem ji nikdy nic neudelala,nikdy nic nerekla,aby na me takovej nazor mela
.proste ji slo o to ze uz neni jenom jeji.proste jedna z tech typickejch tchyni
.a ted se mi snazi mluvit do vychovi a kdyz ji upozornim ze je to muj syn ne jeji tak zas vyvadi,jaka jsem…nekdy mam pocit ze si vazne mysli ze jsem nesvepravna..nesnazi se radit,to bych brala,ale proste rozkazuje co mam a nemam delat.bohuzel sdilime jednu domacnost…malej byl od malicka hodnej,neplakal,hezky spinkal…jednou ale nejak nemohl usnout a tak trochu vyvadel,plakal.a ona na me do loznice vlitla co mu delam,ze ho trapim,proc tak place,ze se o nej neumim starat a jsem uplne neschopna a chtela mi malyho sebrat
.ted si s pritelem hledame vlastni,protoze i on konecne uznal ze takhle to dal nejde.tak to je ve skratce muj pribeh
.zavidim tem,ktery s tchynema vychazej
MashaV píše:
jj,tchyne-vecny tema…ja sama mam s ni problemy.uz od zacatku myho tehotenstvi neustale opakovala,ze nesmim mit kluka,ze to musi bejt holcicka,protoze tu ma jen jednu a to uz velikou a kluku ma dost.kdyz jsem prisla s fotkou z ultrazvuku s tim ze to bude kluk,rekla ze ho nebude mit rada,ze mi prece rikala ze mam mit holku!a pak cely my tehotenstvi,jeste i den kdy jsem sla do porodnice,opakovala,ze o tom nic nevim,ze to holcicka na konec bude ze to cejti…nic mene se mi samozrejme narodil chlapecek.tak se s tim postupem casu vyrovnala,ale me i takova hloupost dik hormonumznervoznovala.kdyz jsem byla v sedmem mesici,zavolala priteli ze se okamzite musi rozhodnout mezi ni a mnou-ze obe nas mit nemuze.a on ji odvetil ze se nebude rozhodovat mezi tehotnou pritelkyni,kterou miluje a svoji mamou,jak sem se potom dozvedela,nevolala uplne ve strizlivem stavu…a s tim alkoholem mam problem u ni porad neni den kdy by si neskocila na sest dvanactek,ale to prece neni alkohol…a potom se dozaduje abych ji sverila malyho a vola svym dceram jaka jsem mrcha,ze ji nechci pucit vnuka…a dodnes me obvinuje z toho ze jsem si nechala udelat dite aby se mnou pritel zustal,pritom sme s nim nikdy problemy nemela,abych si ho nejak musela udrzet
…a pred dvema tydny dokonce prisla s tim ze jsem ani tehotna nebyla kdyz sem mu to sdelovala,aby mi prcka udelal posleze
.ale kdyz jsem mu to rikala byla jsem uz ve druhym mesici.nj
.a to ze jsem-ta pi*a co ji ukradla syna,na to uz sem si zvykla.pritel se snazil situaci mezi nama uklidnit,ale kdyz videl ze to vazne nema cenu tak i on to vzdal,pritom jsem ji nikdy nic neudelala,nikdy nic nerekla,aby na me takovej nazor mela
.proste ji slo o to ze uz neni jenom jeji.proste jedna z tech typickejch tchyni
.a ted se mi snazi mluvit do vychovi a kdyz ji upozornim ze je to muj syn ne jeji tak zas vyvadi,jaka jsem…nekdy mam pocit ze si vazne mysli ze jsem nesvepravna..nesnazi se radit,to bych brala,ale proste rozkazuje co mam a nemam delat.bohuzel sdilime jednu domacnost…malej byl od malicka hodnej,neplakal,hezky spinkal…jednou ale nejak nemohl usnout a tak trochu vyvadel,plakal.a ona na me do loznice vlitla co mu delam,ze ho trapim,proc tak place,ze se o nej neumim starat a jsem uplne neschopna a chtela mi malyho sebrat
.ted si s pritelem hledame vlastni,protoze i on konecne uznal ze takhle to dal nejde.tak to je ve skratce muj pribeh
.zavidim tem,ktery s tchynema vychazej
.....Ty jo,tak to je na kulku mezi oči…(Samozřejmě její) Víc se k tomu ani říct nedá.
MashaV píše:
jj,tchyne-vecny tema…ja sama mam s ni problemy.uz od zacatku myho tehotenstvi neustale opakovala,ze nesmim mit kluka,ze to musi bejt holcicka,protoze tu ma jen jednu a to uz velikou a kluku ma dost.kdyz jsem prisla s fotkou z ultrazvuku s tim ze to bude kluk,rekla ze ho nebude mit rada,ze mi prece rikala ze mam mit holku!a pak cely my tehotenstvi,jeste i den kdy jsem sla do porodnice,opakovala,ze o tom nic nevim,ze to holcicka na konec bude ze to cejti…nic mene se mi samozrejme narodil chlapecek.tak se s tim postupem casu vyrovnala,ale me i takova hloupost dik hormonumznervoznovala.kdyz jsem byla v sedmem mesici,zavolala priteli ze se okamzite musi rozhodnout mezi ni a mnou-ze obe nas mit nemuze.a on ji odvetil ze se nebude rozhodovat mezi tehotnou pritelkyni,kterou miluje a svoji mamou,jak sem se potom dozvedela,nevolala uplne ve strizlivem stavu…a s tim alkoholem mam problem u ni porad neni den kdy by si neskocila na sest dvanactek,ale to prece neni alkohol…a potom se dozaduje abych ji sverila malyho a vola svym dceram jaka jsem mrcha,ze ji nechci pucit vnuka…a dodnes me obvinuje z toho ze jsem si nechala udelat dite aby se mnou pritel zustal,pritom sme s nim nikdy problemy nemela,abych si ho nejak musela udrzet
…a pred dvema tydny dokonce prisla s tim ze jsem ani tehotna nebyla kdyz sem mu to sdelovala,aby mi prcka udelal posleze
.ale kdyz jsem mu to rikala byla jsem uz ve druhym mesici.nj
.a to ze jsem-ta pi*a co ji ukradla syna,na to uz sem si zvykla.pritel se snazil situaci mezi nama uklidnit,ale kdyz videl ze to vazne nema cenu tak i on to vzdal,pritom jsem ji nikdy nic neudelala,nikdy nic nerekla,aby na me takovej nazor mela
.proste ji slo o to ze uz neni jenom jeji.proste jedna z tech typickejch tchyni
.a ted se mi snazi mluvit do vychovi a kdyz ji upozornim ze je to muj syn ne jeji tak zas vyvadi,jaka jsem…nekdy mam pocit ze si vazne mysli ze jsem nesvepravna..nesnazi se radit,to bych brala,ale proste rozkazuje co mam a nemam delat.bohuzel sdilime jednu domacnost…malej byl od malicka hodnej,neplakal,hezky spinkal…jednou ale nejak nemohl usnout a tak trochu vyvadel,plakal.a ona na me do loznice vlitla co mu delam,ze ho trapim,proc tak place,ze se o nej neumim starat a jsem uplne neschopna a chtela mi malyho sebrat
.ted si s pritelem hledame vlastni,protoze i on konecne uznal ze takhle to dal nejde.tak to je ve skratce muj pribeh
.zavidim tem,ktery s tchynema vychazej
Holka, nemáš to lehké. Máš tchýni semetriku. Není nad to, když si rozumíte, i přes odlišné názory, které tě sem tam vytočí. Rychle od ní a to co nejdál. Podle toho co píšeš, tak je to alkoholička a ještě agresivní.
MashaV píše:
jj,tchyne-vecny tema…ja sama mam s ni problemy.uz od zacatku myho tehotenstvi neustale opakovala,ze nesmim mit kluka,ze to musi bejt holcicka,protoze tu ma jen jednu a to uz velikou a kluku ma dost.kdyz jsem prisla s fotkou z ultrazvuku s tim ze to bude kluk,rekla ze ho nebude mit rada,ze mi prece rikala ze mam mit holku!a pak cely my tehotenstvi,jeste i den kdy jsem sla do porodnice,opakovala,ze o tom nic nevim,ze to holcicka na konec bude ze to cejti…nic mene se mi samozrejme narodil chlapecek.tak se s tim postupem casu vyrovnala,ale me i takova hloupost dik hormonumznervoznovala.kdyz jsem byla v sedmem mesici,zavolala priteli ze se okamzite musi rozhodnout mezi ni a mnou-ze obe nas mit nemuze.a on ji odvetil ze se nebude rozhodovat mezi tehotnou pritelkyni,kterou miluje a svoji mamou,jak sem se potom dozvedela,nevolala uplne ve strizlivem stavu…a s tim alkoholem mam problem u ni porad neni den kdy by si neskocila na sest dvanactek,ale to prece neni alkohol…a potom se dozaduje abych ji sverila malyho a vola svym dceram jaka jsem mrcha,ze ji nechci pucit vnuka…a dodnes me obvinuje z toho ze jsem si nechala udelat dite aby se mnou pritel zustal,pritom sme s nim nikdy problemy nemela,abych si ho nejak musela udrzet
…a pred dvema tydny dokonce prisla s tim ze jsem ani tehotna nebyla kdyz sem mu to sdelovala,aby mi prcka udelal posleze
.ale kdyz jsem mu to rikala byla jsem uz ve druhym mesici.nj
.a to ze jsem-ta pi*a co ji ukradla syna,na to uz sem si zvykla.pritel se snazil situaci mezi nama uklidnit,ale kdyz videl ze to vazne nema cenu tak i on to vzdal,pritom jsem ji nikdy nic neudelala,nikdy nic nerekla,aby na me takovej nazor mela
.proste ji slo o to ze uz neni jenom jeji.proste jedna z tech typickejch tchyni
.a ted se mi snazi mluvit do vychovi a kdyz ji upozornim ze je to muj syn ne jeji tak zas vyvadi,jaka jsem…nekdy mam pocit ze si vazne mysli ze jsem nesvepravna..nesnazi se radit,to bych brala,ale proste rozkazuje co mam a nemam delat.bohuzel sdilime jednu domacnost…malej byl od malicka hodnej,neplakal,hezky spinkal…jednou ale nejak nemohl usnout a tak trochu vyvadel,plakal.a ona na me do loznice vlitla co mu delam,ze ho trapim,proc tak place,ze se o nej neumim starat a jsem uplne neschopna a chtela mi malyho sebrat
.ted si s pritelem hledame vlastni,protoze i on konecne uznal ze takhle to dal nejde.tak to je ve skratce muj pribeh
.zavidim tem,ktery s tchynema vychazej
Ahojky tak holky u nás se to začíná řešit.Můj manžel už ji má taky dost tak řekl že musí odejít a budou bydlet tady jak je dílna dá se to do kupy
Sem až čuměla ale sám to navrhl už jim to i řekl že takhle to nejde že máme málo místa tak by mě zajímalo jak se tvářila já u toho nebyla
![]()
úplně to chápu, u nás je to stejný. V květnu čekáme miminko a zájem nemá. Na jednu stranu je to štestí, že ne. Ale dokáže jen buzerovat
Teda v Tobě je tolik zloby a nenávisti, ale věř, že se Ti všechno vrátí.Tak zlého člověka jsem už dlouho neviděla.Prober se, jednou budeš tchýně, budeš stará.Nejsem tchýně, ale je mi z Tebe špatně.Kdyby tu byl blijící obrázek dala bych ho.Jsi lidská zrůda.
Ahoj,
i já se podělím se svou zkušeností „tchýně“.
S přítelem jsem začala chodit ihned po jeho rozchodu s přítelkyní,kterou neměla ráda. Od té doby to byly nejlepší kamarádky,které po sobě toužily a plakaly si na rameni. Mě tchýně od počátku nenáviděla. Bydleli s tchánem na chalupě a do pražského bytu jezdili jen pro důchod. Bydlela jsem zpočátku s přítelem u nich v bytě,ale pak jsme si našli vlastní podnájem,aby jsme měli klid. Jenže pro ně to najednou bylo moc platit celý nájem 6 tis,aniž by tam bydleli a tak nám po půl roce navrhli,že můžeme bydlet oficiálně u nich a platit tak půlku nájmu.
2 měs po nastěhování jsem otěhotněla.Způsob jakým to chtěl manžel oznámit rodičům mi připadal podivný,ale vzhledem ktomu,že se vždy své matky bál,nedivím se tomu. Daroval jim hrníčky babička,dědeček. Než se takto stalo,v kuchyni na chalupě,kde žijí mě pohladil přes bříško-v životě nezpomenu ten její zlostný výraz a větu:Co jí to děláš!!! Večer dostala hrníček a bába se málem rozplynula…Děda,ten to již věděl dopředu,ale držel basu. V době mého těhu se jí opět projevovaly její deprese a zlostné období a tak už nejezdila do Prahy jen pro důchod,ale jezdila mě „buzerovat“. Co včera dovolila,dnes zakázala,vynadala apod. Nejsem typ prosazující se a tak jsme vždy tiše trpěla. V 7 měs. se s přítelem pohádali,řvali po sobě do 3 do rána,on že ji zabije a hodí do Orlické přehrady apod. Já byla u našich a musela se vrátit do Phy kvůli kontrole. Bohužel tam ještě byla,neodpověděla mi na pozdrav-přitom jsem ji nic neudělala,jen podotkla,že se s ní vůbec nebavím a já řekla,že nemám důvod,protože nemám o čem…Tu větu si pamatuje dodnes a byla první,kdy jsem ji něco odsekla. Pak se to jen stupňovalo narozením dcerky,jezdila i 3× týdně,neustále se pletla do výchovy. Přijížděla neohlášeně(vím,že byt byl její,ale i tak si myslím,že mohla dopředu oznámit) na noc,i déle. S přítelem jsme se vzali-přes její nevůli a svatbu naplánovali jen se svědky. Nikdy nám nepograulovala…
V roce a půl jsem měla šanci vrátit se do práce,ale pod podmínkou,přestěhovat se do svého rodného města,kde se otevírala nová pobočka mé firmy. O dcerku se mi začala starat moje máma. Malá občas pendlovala mezi mnou,tátou. Manžel zůstal v Praze s tím,že si pořídíme nové bydleníčko až našetříme. Když se nám začal rýsovat nový byteček,byla schválena hypotéka,půl roku před kolaudací nového bytu,stanuli jsme s manželem u soudu o svěření dítěte do mé péče(předvoj rozvodu). Bál se matky a tak vše dělal tak,aby si ji nerozhěval,což bylo proti mě a mé vůli a již to bylo za hranicí. Nakonec jsme odděleně žili rok,ale pak se k sobě vrátili a po roce a půl čekali chlapečka. V červnu ji zemřel manžel na rakovinu,dodnes ji vidím,jak zde naříká a brečí,pak se postaví,změní obličej na úsměv a říká,ale jsem šlang a pohladí se po své figuře… ![]()
Ve 31tt jsme se od učitelky v MŠ dozvěděla,jak mě tchýně pomlouvá,vyptává se a že chce požádat o adopci mé holčičky. To už i na mě bylo moc a bohužel jsem to nerozdýchala a druhý den skončila u Apolináře,kde jsem za měsíc v 35tt porodila. Celé léto jsem ji neviděla a byla šťastná z miminka,klidu
. V září šla dcerka poprvé do školy a ona jako býv.učitelka prvního stupně nemohla chybět,nepozdravila mě,podala ruku ala leklá ryba a na konci zafňukala,že je ráda,že jsme ji kluka ukázali aspoň na ulici. To už jsme nevydržela křikla na ni,že si za to může sama. Pak jsem ji potkala za týden v buse,byla jak mílius,málem mě objímala a libovala si,jak si koupila legitku a bude jezdit vozit kočárek,to už jsem psych.nevydržela a napsala ji sms(jsem srab) o všem…a že ji nikdy v životě nechci vidět. Dnes je duben a já ji opravdu neviděla od září. Sice chtěla na vánoce ať přijdeme,že si lidé mají odpouštět,ale copak jí můžu odpusti těch 8 let zkaženýho života,kdy jen buzerovala a napadala bezdůvodně mě,mou rodinu,chtěla mi vzít mé dítě a u druhého možná zavinila jeho brzký příchod na svět???
NIKDY!!!
Začala chodit k psychologovi,prý se změnila,ale.....copak se jde změnit po tolika letech????
Ahoj,tchýni taky nesnáším,rozhádala se totálně s celou rodinou a když jsem se do ní pustila i já začala brečet,že jí chceme připravit o holky apodobně.Přitom o ně nikdy neměla zájem a to že jim koupí dárek k narozeninám jim to má vynahradit,starší holku si nevzala víc jak tři roky,akorát jí vždycky naslibuje kam všude spolu pojedou a nikdy to nedopadne,za to jí nenávidím nejvíc,malou hlídat nemůže,protože je moc malá a bolej jí záda,nemůže jí nosit,starší zase byla moc živá a ona neměla na to aby jí uhlídala,takže sama u ní za šest let byla jednou.Přijedou jednou za uherák a běda když by se nám to náhodou nehodilo
No pochodující faleš,oba její synové jí nemůžou přijít na jméno a já jsem jediná s kým se snaží udržet kontakt aby byla v obraze co kdo dělá,kdyby jí holky neměly rádi,tak už bych s ní dávno skončila,ale…
Holky holky taky budete tchýně. Jednou nadáváte,že vám do toho moc kecá a jednou ,že nemá zájem. Nakopat ![]()
bába41 píše:
Holky holky tsky budete tchýně. Jednou nadáváte,že vám do toho moc kecá a jednou ,že nemá zájem. Nakopat
Jednou tchýně snad budem, ale rozhodně ne takové semetriky. ![]()
Advise píše:bába41 píše:Jednou tchýně snad budem, ale rozhodně ne takové semetriky.
Holky holky tsky budete tchýně. Jednou nadáváte,že vám do toho moc kecá a jednou ,že nemá zájem. Nakopat
Já se strašně těším na to až jednou budu tchýně,vím jasně že nebudu do ničeho kecat,jen si budu mazlit ty vnoučátka naše a ať si žijou svůj život,mladýmu je 15,tak když bude rychlej jako tatínek,mohla bych se za tři roky dočkat
Myslet si můžu co chci,ale nemíním to nikomu vnucovat,já sama jsem si toho užila až dost ![]()
Re: Jpichova
Tedy klobouk dolů, jak to čtu, muselo to být pro tebe peklo.
To je děsný co některý lidi dokážou.
Nevím jestli tvoje otázka na závěr nebyla jen řečnická, ale za sebe, já bych jí už nevěřila. Lidi se podle mýho moc nemění a zvlášť starší. Tolik let tě dusila a ty roky nikdo nevrátí. Proč to pokoušet…?