Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Až budeme staří...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.8.19 18:52
Protože pokud ho chceš mít doma, musíš mít možnost z toho žentouru občas vyprahnout. Takže buď sourozence na zástup v péči, pečovatelskou a s tím související peníze, denní stacionář a zase peníze nebo i týdenní a opět peníze. Je důležité občas vypnout, jinak se z toho sesypes. A taky zjistit kde a za kolik se dají sehnat pomůcky k pronájmu. Zde to bylo v pecovatelaku, kde to půjčovala myslim sociálka. Za slušné peníze.
A do sprchy samozřejmě sedátko!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
9.8.19 19:27
@cverunka píše:
Přesně tak. Ten, kdo viděl DD jen zvenku, může tvrdit jak tam na stáří půjde. Já jsem DD viděla několik a fakt bych raději dožila doma. Péče je drahá, sester je málo, nestíhají, staříci třeba mají na den omezený počet plen, takže když se jim „zadaří“ víckrát, mají smůlu, když vyžadují častější pozornost personálu, jsou tlumeni léky… Fakt se tam s nimi nikdo moc nemaže. Společenský program, dílničky, koncerty a jiné starndičky jsou obvykle pro ty, co si tam dojdou po svých, ostatní hledí na pokoji do stropu, či do televize. Takže fakt žádná idylka a spokojení stařečci. To je spíše hodně velká výjimka.
Taky záleží na tom, jestli tam někdo stařečky odloží a přijde jen, když jim přijde důchod a nebo za nimi často chodí, větrá je a opečovává. Někdy to jinak nejde, než je tam dát ale to neznamená vykašlat se na ně. 
- Citovat
- Upravit
LydiaD
10.8.19 02:14
@sirikit
Rozumím Ti 
Ale Ty do toho nemáš dvě předškolní děti.
A to si myslím, že se tady celou dobu snaží říct @Nimie.
Vím, že se o svoje rodiče umíš postarat a děláš to ráda.
Ale ne každý má tyhle možnosti, ne každý má rodiče v baráku.
Ne každý má volnější pracovní dobu.
Nejsi klasický sendvič a o tom původně tahle diskuze byla.
Ano, kamarádka může vymazlit staroušům koupelnu, udělat madla, může cokoliv.
Ale je to v jejím případě málo.
V momentě, když by se cokoliv stalo s jedním z rodičů a zůstal tu ten druhý sám…tak ne každý může zajít z druhý strany domu na kontrolu, jestli je všechno ok.
Ne každý naloží dědu nebo bábi do auta a bude je vozit k doktorům, protože je prostě v práci a má omezený počet dní dovolený.
A do toho malý děcka, chlap, domácnost.
Představ si to… jak se staráš o rodiče je ok, ale stejně tak by ses musela starat o malý děti, o chlapa, o domácnost a zároveň chodit do práce.
Můžeš mít madel po baráku kolik chceš, ale zvládat tohle všechno, je z mého pohledu masakr.
Já si to sama za sebe neumím představit.
Vozím takhle tchána a tchýni po doktorech, nakupujeme jim, někdy uvařím.
Dáváme to, střídáme se se švagrovou, staráme se.
Ale do tohodle mít malý děti, tak mi houkne
- Citovat
- Upravit
10.8.19 02:29
@LydiaD Jasně. Ale přesto nějaký řešení být musí.
Každý musí vědět sám, jaké má možnosti, na co má a co už nejde zvládnout.
Tohle těžko radit na diskusním fóru.
(Jen potichoučku zašeptám, že když jsem tři roky měla doma tu skoro stoletou babičku na plínách, táta už byl invalidní, vozila jsem ho po doktorech vždycky, děti jsem měla na prvním stupni a ve školce a manžela přes týden v zahraničí, žádnýho sourozence ani švagrovou nemám. To už mi uznáš jako zkušenost se „sendvičem“, nebo furt nic? )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.19 02:49
@sirikit Krásně napsáno, samozřejmě, že je domácí prostředí nejlepší, ale zase bych nesoudila, když někdo nezvládá péči o dlouhodobého „ležáka“, nebo člověka s natolik pokročilou demencí nebo alzheimerem, že potřebuje v podstatě neustálý dozor. Někdy se bohužel člověk dostane do stavu, kdy je domácí péče už hodně náročná a pro mnoho lidí dlouhodobě neúnosná, zvlášť když třeba potřebují chodit do práce nebo mají malé děti. Bylo mi dvacet, když jsem s mámou pečovala o babičku v terminálním stádiu rakoviny. Popravdě si neumím představit podobně náročnou péči zvládat doma několik měsíců nebo let, my padaly na hubu po dvou týdnech, a to ještě pomáhal můj táta. 
Ještě doplním- je to i o psychice a nátuře, to taky nejde podceňovat. Pečovat ano, ale prostě ne za cenu toho, že budu dlouhodobě grogy fyzicky i psychicky. Někdo vydrží víc někdo míň a dlouhodobě se to těžko přepíná… Obdiv těm, co zvladnou hodně, ale pochopení těm, co jsou méně odolní 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.19 02:55
@Hazentla O ležákovi se vůbec neodvažuju psát, tuhle zkušenost nemám.
Moc si přeju ji ani nikdy nezískat, ale vzhledem k tomu, že o žádný flek pro rodiče nikde zažádáno nemám, se můžu akorát tak modlit, ať je to dobrý, dobrý, dobrý… a jednou za dlouho rychlý a milosrdný konec. 
A nebo sem jednou v pokračování podobné diskuse budu vyprávět, jak na houno to je. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.19 08:10
Pečovala jsem o mamku ležáka delší dobu.Bylo to náročné, ale zase pro mě to nebyl problém, byla jsem doma, do práce jsem nechodila a měla jsem velkou pomoc v rodině.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.19 09:28
K tomu ležákovi - u vás se toho vůbec nebojím…
Jak Tě znám, během týdne budeš mít půjčenou polohovací postel, sehnané všechny dostupné informace, pomohou děti, jezdí pak i sestry z peč. služby, charity, nemám strach, že by ses zhroutila… 
Ono tahle diskuse je v podstatě hlavně o tom přístupu k životu celkově, proto by se tady dalo dohadovat donekonečna …
Někdo prostě zvládne všechno, postará se o všechny, když je průser, druhý se zhroutí a při stejné situaci potřebuje sám, aby ho někdo podpořil…
Někdo v podstatě už od mládí pracuje na bydlení a počítá s událostmi, jako že rodiče zestárnou a budou potřebovat pomoc (jaké překvapení, že, když to je přirozený běh přírody), takže postupně malé byty povyměnuje za větší anebo předělá starý barák anebo postaví místo bytu barák a už má v hlavě, jak se co vyřeší a zorganizuje. 
Za všemi těmito akcemi je samozřejmě spousta práce, omezení svého pohodlí atd., protože jak známo, nic se samo neudělá a velký byt anebo barák sám z nebe nepřiletí, že, stejně jako to známé pečené kuře…
Druhý si spokojeně od dvaceti žije v malém bytě, stará se jen o sebe a pak řekne, já nemůžu - protože byt, finance, atd.
Trošku mi to připomíná ted u nás oblíbenou pohádku o Mravenečkovi, který celé léto pracuje a dělá si zásoby a opravuje domeček, aby se měl v zimě dobře a Cvrčkovi, který celé léto hrál na housličky, zpíval a tančil a pak by v zimě zmrzl, kdyby ho Mraveneček nevzal k sobě do domečku…
Ten přístup k životu celkově je tady v té diskusi zásadní…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.19 09:55
@free333 Ano, s tím souhlasím do puntíku. 
Protože když se nám stalo tenkrát to s tou babičkou (tchán v 62 zemřel a tchýně řekla, že se svojí tchýní, která s nimi celý život žila, vařila, starala se o mého manžela od miminka) v žádném případě bydlet nebude a ať si táhne, kam chce. 
Babička tenkrát seděla na hraně vany v koupelně a plakala, protože jinam v bytě nesměla. 
Do tří dnů jsme měli předělanou jídelnu (nejblíž záchodu a koupelně) na babiččin kutlošek, koupenou postel, vylìtaný pleny a přistěhovanou babičku, vůbec nás nenapadlo řešit, co jako nejde.
Ano, měla jsem to lehké v tom, že jsem při těch dvou dětech a péči o invalidního tátu jenom podnikala, takže volná pracovní doba.
Celý život si hlídám možnost volné pracovní doby - ale to není o štěstí nebo shodě okolností. Prostě celý život vím, že můžu den ze dne něco neodkladnýho muset zařizovat, řešit a někoho někam vézt, což se o osmihodinovou pracovní dobou neslučuje.
Takže jsem si to takhle holt zařídila.
Je mi 53, jsem i s ex plně sobestačná - ale jak už jsem tu zmínila, dcera s naprostou jistotou počítá s tím, že přízemí jejich nově koupeného domu jednou bude „důchoďák“.
"Vpravo budete vy a v tý cimírce naproti tcháni. Už jsme tam rovnou chtěli dělat bezbariérovej sprcháč, ale architekt říkal, že to s tou připojkou snadno vybuduje za tejden, až to bude aktuální. "
Já - smíšené pocity: " 
A budu si tam moct vzít westika? "
"Budeš. Ale jenom jednoho! 
"
Rodinná sranda, pevně doufám, že na to nikdy nedojde a já si se dvěma westíky šťastně dožiju tady doma (kde mi s těžkými věcmi už teď pomáhá syn 
), než mě trefí z nějaké vydařené diskuse na eMimi. 
Ale pokud ne - moje holčička už roky dopředu ví, co v takovém případě bude dělat.
Příspěvek upraven 10.08.19 v 10:20
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.19 10:20
@sirikit píše:
@free333 Ano, s tím souhlasím do puntíku.
Protože když se nám stalo tenkrát to s tou babičkou (tchán v 62 zemřel a tchýně řekla, že se svojí tchýní, která s nimi celý život žila, vařila, starala se o mého manžela od miminka) se v žádném případě starat nebude a ať si táhne, kam chce.
Babička tenkrát seděla na hraně vany v koupelně a plakala, protože jinam v bytě nesměla.
Do tří dnů jsme měli předělanou jídelnu (nejblíž záchodu a koupelně) na babiččin kutlošek, koupenou postel, vylìtaný pleny a přistěhovanou babičku, vůbec nás nenapadlo řešit, co jako nejde.
Ano, měla jsem to lehké v tom, že jsem při těch dvou dětech a péči o invalidního tátu jenom podnikala, takže volná pracovní doba.
Celý život si hlídám možnost volné pracovní doby - ale to není o štěstí nebo shodě okolností. Prostě celý život vím, že můžu den ze dne něco neodkladnýho muset zařizovat, řešit a někoho někam vézt, což se o osmihodinovou pracovní dobou neslučuje.
Takže jsem si to takhle holt zařídila.Je mi 53, jsem i s ex plně sobestačná - ale jak už jsem tu zmínila, dcera s naprostou jistotou počítá s tím, že přízemí jejich nově koupeného domu jednou bude „důchoďák“.
"Vpravo budete vy a v tý cimírce naproti tcháni. Už jsme tam rovnou chtěli dělat bezbariérovej sprcháč, ale architekt říkal, že to s tou připojkou snadno vybuduje za tejden, až to bude aktuální.
Já - smíšené pocity: "
"Budeš. Ale jenom jednoho!
Rodinná sranda, pevně doufám, že na to nikdy nedojde a já si se dvěma westíky šťastně dožiju tady doma (kde mi s těžkými věcmi už teď pomáhá syn
Ale pokud ne - moje holčička už roky dopředu ví, co v takovém případě bude dělat.
Sorry jako, ale mám v hlavě zmatek…Ty a ex. Jste se rozvedli a přesto jste spolu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.19 10:25
@Božislava píše:
Sorry jako, ale mám v hlavě zmatek…Ty a ex. Jste se rozvedli a přesto jste spolu?
Nojo, já jsem byla vždycky jiná.
Rozvedli jsme se kvůli jeho dluhům, ne kvůli nepřekonatelný nenávisti.
Tady bydlel přes 30 let, spousta práce a koneckonců i peněz a já fakt nemám srdce vyhazovat byť i ex někam do podnájmu.
Pokud se časem sám bude chtít odstěhovat třeba k nějaké přítelkyni, budu mu to moc přát a třeba občas zajdem na kafe.
Ale do té doby… dobrejch lidí se vejde..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
LydiaD
10.8.19 12:06
@sirikit píše:
(Jen potichoučku zašeptám, že když jsem tři roky měla doma tu skoro stoletou babičku na plínách, táta už byl invalidní, vozila jsem ho po doktorech vždycky, děti jsem měla na prvním stupni a ve školce a manžela přes týden v zahraničí, žádnýho sourozence ani švagrovou nemám. To už mi uznáš jako zkušenost se „sendvičem“, nebo furt nic?
To už jo
Děcka na základce a babička na plínách ve Tvé péči, to je podle mě ono.
- Citovat
- Upravit
10.8.19 12:27
@LydiaD píše:
To už jo
Děcka na základce a babička na plínách ve Tvé péči, to je podle mě ono.
No vidíš, a vůbec mi to nepřišlo jako nějaká výjimečná situace, asi, že jsem si o náročnosti této problematiky tenkrát nikde nepřečetla.
Děcka dodneška vzpomínají, jak jim babička dokola vyprávěla veselé historky o chytré krávě, co ji doma měli, když byla mladá, a nikoho nás to nijak nepoznamenalo.
Jo, kdybych za ní měla někam kvůli péči dojíždět, to si taky neumím představit.
Ale když si nastěhuješ důchodce byť i do obýváku (jehož je ta teď už zase jídelna součástí), jde to pofackovat s písní na rtech kolektivně. Haranty, chlapa, důchodce, zvířata… o jednu podělanou zadel víc nebo míň.
A osobně si kacířsky myslím, že děckám dá do života o dost víc nastavení, že o bezmocný členy familie se stará, než pravidelná docházka do flétny, keramiky, mažoretek a dvě zahraniční dovolené ročně.
Ale kdo jsem já..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
LydiaD
10.8.19 12:46
@sirikit
S písní na rtech to ne vždycky musí jít
Já si nastěhovat do obýváku naši bábinu, tak skočím z okna do 14-ti dnů.
S písní na rtech to jde u Tebe.
Staráš se o svoje rodiče, v mém případě by šlo o tchýni, o jejíž povaze zrovna Ty ledacos víš.
Zatím u nás nic takovýho není nutný.
Bábinu i dědouška obstaráme zatím tak, že jsou soběstační ve svém domě nedaleko nás.
A nedaleko ještě švagrová, pomáháme, střídáme se.
Tvůj příběh je Tvůj příběh.
Já se tu jen snažím říct, že ne každý to takhle má
A ne každý to tak může udělat.
Samozřejmě nádhera, všichni v obýváku, babička, rodiče, děti, vyprávění pohádek, předávání zkušeností.
Když sundám růžové brýle, vidím to trochu jinak
Já bych tohle dlouhodobě nedala.
Ty ano… a klobouk dolů.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
