Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@sirikit když umřela tak mě bylo 6 a spíš mě to přišlo jako sranda, ale pro ostatní to asi bylo peklo
Babi měla špatné nohy, ale prababi naopak hodně hubená a nohy plně funkční a utíkala hodně často
Pamatuji si jak sedí u nás v obýváku a prosí všechny at jí zachrání že viděla jak jí kradou důchod a v koupelně mají už sekeru
. Pár panáků a klid a odvedli jsme jí zpět domů a ok. Ale muselo to být šílené
Někdy je to stáří relativně ok ale tohle je peklo pro všechny, sice takhle nemocný je mimo ale jestli žije pak ve strachu že ho někdo chce otrávit, krade mu důchod
Po smrti po ní peníze nacházeli na různých místech
Manželovo babi už je pár let v domově s peč. službou a spokojená. Minule volala at jí nikdo nenosí křížovky že nemá čas
Bydlela u dcery jenže celý den sama doma a to taky nic moc tak nakonec že tam půjde, má samostatný pokoj a neustále nějaké akce a musí chodit i ven tak je udržují akční. Tchýně říkala že je na tom ted lépe jak neustále mají nějaké činnosti
Hlavně není sama, u tchýně když chodila do práce tak celý den sama, koukala do zdi, max ty kříovky, tady prý na pospávání přes den není kdy. Minulý týden jí tchýně volala že se tam s Vali zastaví a babi že at přijdou ale mají společenskou akci tak neví jak dlouho na ně bude mít čas
. U tchýně 2 roky ven ani už nešla, bez výtahu a 2 patro takže tady bezbariérový vstup a mají tam i pěknou zahradu ![]()
@Markéta80 Hele ale tohle je pravda.
Tchyni svého času slušně hráblo, měla problémy s nervama už dlouho a pak jí propukl ve velkým parkinson a začínal alzheimer… tu jsem domů nechtěla, neměly jsme se rády nikdy a jak jsem se o milou bezproblémovou (ex)manželovu babičku starala ráda, kvůli tchýni jsem se obětovat nemínila. Proto jsem psala, že zásadně záleží na vztazích v rodině.
Tchýně byla po smrti tchána dlouho sama, opravdu hrozně scházela, i když jsme se o ni jezdili ambulantně starat, pak si ji nechali na psychiatrii a tam šla dolů ještě rychleji. ![]()
Použila jsem všecky páky, dostala ji do důchoďáku - a ona se neskutečně vzpamatovala.
Přesně, jak píšeš: měli spoustu aktivit, při návštěvách se mi chlubila jak děcko ve školce takovými těmi obrázky z nalepených těstovin a semínek, vystřihovali, chodili do sboru, věčně měli nějaké společenské aktivity, děcka jim tam chodila hrát divadlo, pravidelné jídlo, doktor v dosahu… Fakt jí to prospívalo mnohem víc než doma.
Ale pro sebe si to vůbec nechci představovat.
![]()
Opravdu hrozně moc doufám, že budu do posledka doma a pak se jednou neprobudím.
Ale dcera (gerontologická sestra) neponechává nic náhodě a v přízemí nedávno koupeného domku chystají jednu místnost pro nás a druhou pro zeťákovy rodiče, že prej si tam zřídí soukromý důchoďáček, až to s náma fakt nepude. ![]()
Tato idea ve mně budí ukázkově smíšené pocity.
![]()
@Markéta80
Já mám taky c okolí jen případy zlepšení po nástupu do DD nebo Pečovateláku.
U nás se doteď vzpomíná jak praděda proháněl babky v DD. Každý týden měl novou ![]()
Známé babička byla doma už skoro ležák, s plenou, chodila jen v noční košili. V pečovateláku se dokonce denně maluje! musí, ostatní babky by jí jinak promluvili
Chodí na procházky… Její rodina si myslela, že tam bude jen chvíli a ono se tam naopak probrala
@sirikit @Netopirek asi záleží na zařízení. Ona to má jako garsonku a na jídlo chodí do jídelny a každý den nějaké aktivity
. Jo je to dobře, nejhorší je fakt sedět a koukat před sebe
Oni je zapojují a ví proč
Takhle byla v tom bytě jak vězeň
. nemohla ven a najednou chodit musí. Sestry jí řekly že není ležák tak šup a už šla
Kdy chtějí tak si tam pokecají spolu ale má na pokoji vše, ale často mají akce v jídelně takže nudit se nenudí
Minulý týden jí tchýně volala že neví kdy přijde a babi at nechodí že stejně nemá čas
Jídlo řešit nemusí to má obstarané, klid když chce taky a i lékaře tam mají, ke specialistům je odvezou
Klasický DD kde je na pokoji víc lidí asi nic moc
To už je fakt jako v nemocnici ![]()
@Markéta80 On je právě rozdíl, jestli jsou ti lidi zavření v bytě, kde v podstatě opravdu není co dělat, nebo v domku na vsi.
Tady je úplně běžné, že staroušové bydlí do poslední chvíle doma a s pomocí dětí, širší rodiny nebo sousedů spokojeně, jak jen můžou aktivně, dožijí.
Táta chodí o takových těch podpažních berlích, máma o francouzskách, ale stejně se belhá aspoň pro malý nákupy obden do místního konzumu. Tašku na kolečkách táhne za sebou. Nejdřív jsem brblala (nakupuju denně a nemám problém do košíku přihodit cokoli pro ně), ale pak mi došlo, že ona to nutně potřebuje.
Bývala ředitelka místní školky, pořád trajdala někde po školeních, o víkendech vedla místní knihovnu… prostě nemůže zůstat zavřená doma, potřebuje aspoň pro to máslo a dva rohlíky a potkat nějaký lidi. ![]()
Pořád pro oba vaří, rozepisuje si jídelník, na co má táta chuť, na celý týden, stará se o tři slepice..
Nesnáším slepice, ale nemůžu jí to zatrhnout, protože ona s nima mluví jak s děckama a byla by bez nich strašně smutná. ![]()
Zahradu už nezvládá, ale bojuje jak lev a na svou část mě prostě nepustí.
Aspoň dýně a rakytník a česnek a jahody…
A bylinky a kytky. ![]()
Velký nákupy dělám já, velký úklidy taky, na rodinný akce vařím já… pomůžu, s čímkoli je opravdu potřeba, ale už mi došlo, že je musím nechat žít tak, jak byli zvyklí, co nejdýl to půjde. Protože přesně to je drží při životě.
@Markéta80
Je pravda, že úplně ty klasické DD to nejsou. Chlapovi babičky byly na dvoulůžáku. Ale ty tam šly až jako ležáci, takže zas byly spokojené, že nejsou sami. A brzo už byly hodně mimo realitu.
@sirikit no právě, v baráku se zahradou je to prostě něco zcela jiného ne v bytě bez výtahu
Tchýně říká že babi je ted na tom lépe. Být celý den sama a nic nedělat, nikam chodit tak je fakt umírání za živa
@Netopirek měla možnost dvoulůžák nebo samostatný pokoj. Rozdíl v ceně už tolik nebyl tak nakonec si vybrala jendolůžák. Vstávají ráno brzo na snídani a pak aktivity- ruční práce, oběd pak asi 2h odpočinku a pak většinou jdou na velkou zahradu a když je špatné počasí tak nějaké aktivity v jídelně. často tam mají živou hudbu
, ani ty křížovky už nestíhá
Ještě je jiné když jsou ti dva ve společném bytě a relativně samostatní, ale jak je jen jeden
Ale klasický DD kam jsme chodili jako děti se školou jim zpívat to se srovnávat fakt nedá. Tady jsou i manželské páry a je to vlastně jako byty jen nemusí řešit jak nakoupit
. Nemusí řešit úklid, praní… takže relativně klídek ![]()
@Markéta80 Moje babička taky utíkala. No utíkala, asi takhle. Smotala si do zástěry uzlíček a hezky po čtyřech, protože jinak než na vozíku už to nešlo, nemohla už chodit, na ulici a pryč. Aspoň se dala rychle doběhnout. Takhle to zní jako sranda, ale pro maminku to asi moc úsměvné nebylo. Taky vykládala že chce domů, že ji bijem a tak. Ono to stáří stojí za prd.
@sirikit píše:
Tak holt včas zažádat o DD, nejde to jinak, nejde.Netuším, co chceš slyšet. Že je to těžký?To asi všichni víme, liší se jen přístup. Pro některou rodinu je outsourceovaní péče o seniory na instituci tak nějak samozřejmost, pramení to i ze vztahů v té familii - a někdo holt nedělá druhejm, co by sám pro sebe nechtěl.
Pro mě by třeba byla ústavní péče konečná a tipuju (samozřejmě nemůžu vědět, jak na tom duševně budu), že bych hladovku zahájila okamžitě v den nástupu.
Takže naši nikam, doma budou!![]()
Nemají nikde žádost, vůbec o nějakém duchoďáku neuvažují a slepě mi důvěřují, že se o ně postarám, není to můj rozmar. Prostě je to takhle u nás zvykem a neřeší se „jestli“, ale „jak“.
Vytučněné je asi podstata problému. Ty nejen netušíš, co chtějí ostatní slyšet, ale ani netušíš, co ti říkají.
@amylon píše:
Vytučněné je asi podstata problému. Ty nejen netušíš, co chtějí ostatní slyšet, ale ani netušíš, co ti říkají.
@amylon Podívej, od začátku tu od @Nimie a dalších čtu, jak je stáří blízkých obtížné, což nikdo nerozporuje. A kdykoli ostatní navrhnou řešení (přistěhování rodiče, výměna bytu, prostřídání se v péči s ostatními sourozenci…), dozví se, proč to nejde.
Míst v domovech seniorů je málo a ty s kvalitní péčí jsou drahé, pořadníky dlouhé a ze dne na den rodiče umístíš těžko.
Dočetla jsem se tu silné řeči vyřčené podmiňovacím způsobem, že by dotyčná nechtěla být na obtíž a raději by přestala přijímat potravu, což zní v produktivním věku hustě, ale opravdu nemůže vědět, jak bude uvažovat v opravdové bezmoci.
Takže si tu ráda prečtu, co má tedy rodina se závislým staříkem dělat, případně ještě líp, co už reálně dělají, viz @stinga
nebo @Evulina
@inkakřivák je to šílené, navíc když víš že ten člověk za to nemůže jen už je mimo realitu
. To i toho co pečuje musí pěkně oddělat
. Babi právě řekla že do ústavu jí nikdy nedá a pak že asi měla. že to doma zvládnout nešlo. Kdyby byla nepohyblivá bylo by to lepší. Takhle seběhla schody a šla ![]()
@sirikit no, ty jediná se tu chvastas, jak to jde, kdo tvrdí že ne, tak jenom hledá výmluvy, a pak z tebe vypadne, že ta tvoje péče spočívá v tom že dědovi zavoláš taxi, aby se dopravil k doktoru a ještě ho sprdnes, že si vzpomněl v blbou dobu, jelikož ty máš zrovna v plánu něco jinyho. Fakt mi připadá, žes vůbec nepochopila už ten první příspěvek který je o sendvičové generaci, což nejsi ani ty, ani dotyčné kterým s péčí o staříky pomáhá zbytek rodiny, včetně už dospělých děti.
@renap No, a co teda budes se svými starými rodiči dělat ty?
Nějaký konkrétní návrh, prosím. ![]()
@sirikit naším bude 70,ja mám jednu dceru dospělou a druhou desetiletou, takže se mě ten problém sendvičové generace netýká. Až naši budou potřebovat moji péči, což v tomto věku může být hned, tak jsem v celkem příznivé situaci, za prvé už nemám tak malé děti, aby mě potřebovaly 24/7,za druhé chlap vydělává dost na to, abych mohla zůstat doma z práce, máme nasetreno, a za třetí bydlí hned vedle nás. Ale dost o tom přemýšlím a bojím se toho. Daleko hůř na tom bude další generace - děti těch matek, které teď rodí kolem 35,cili až ony budou rodit a mít malé děti, tak budou mít na krku rodiče 70 plus., kteří už jim nejenom s vnoucaty nepomůžou, ale sami budou potřebovat péči Považuje se to zřejmě za dost velky společenský problém budoucnosti, když už tomu dali i tak blbý název.