Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Děti od přítele, já těhotná
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
23.9.12 10:33
Děti od přítele
Ahoj holky,
potřebuju se svěřit 
Přítel má dvě děti 19 a 8 let… Ta starší u nás moc nebývá, přece jen už je „dospělá“ ( i když bych našla tolik chyb za která já osobně bych doma dostávala pěkný kartáč ), ale jde mi spíš o toho osmi a půl letého syna.
Cokoliv uvařím tak on to nejí, nic mu nechutná ale když dojde na čokolády a jiné tak by toho snědl mraky. Navíc se pořád nudí a neví co by dělal. Na slovo NUDÍM SE jsem alergická!!! Přitel vždycky říka, však on je malej no… No moje nervy!!! Pořád volá a chce být u nás a přítel když má volno tak se hned sbalí jede pro něho ( i když on se u nás pořád nudí ). Chtěla jsem si prosadit, že mi bude říkat alespoň den dopředu než si kluka veme ať si udělám svůj plán.. Zbytečně
Pořád mi jen říka, že je to jednou jeho syn a vždycky bude… Ale já jsem jeho TĚHOTNÁ PŘÍTELKYNĚ a taky mám snad nějaké svoje práva ne??? 
Má některá z vás stejný „problém“??? Jak to zvládáte a řešíte??
Jsem z toho na prášky A tím jak mi ho pořád nutí že on je super a prefektní a nejlepší dítě na světe, tak se přestávám těšit na to naše
Jsem zoufalá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Hugo.x
23.9.12 10:43
Jednou sis holt nasla chlapa s detma, tak s nima musis zit. Tak to je. Ono to pro toho prcka taky neni jednoduchy, hlavne kdyz jsi tehotna. Snazila bych se byt maximalne tolerantni a trpeliva a pravidlo c.1 - vychovava ho pritel, ne ty. Zatni zuby, ono se to srovna.
- Citovat
- Upravit
23.9.12 10:48
Ahojky petulec, dlouho jsem řešila podobnou situaci a nevěřila jsem, že by se to mohlo zlepšit. Přítel má 7letou holčičku, na kterou jsem ohromně žárlila. Taky jsem těhotná a máme ji u nás jednou za čas (víkendy). Na začátku mi hrozně moc vadila, nedokázala jsem se smířit s myšlenkou, že ona je a bude pro přítele vždycky důležitější než já. Má mě moc ráda a je to opravdu zlatá holka. Teď s těhotenstvím, kdy jsem si uvědomila, že i pro mě bude dítě to nejdůležitější, to začínám chápat jinak.
U tebe je situace jiná v tom, že syn asi není tak bezproblémový. Být tebou bych si o tom v klidu promluvila s přítelem a nastavila nějaká pravidla. Musíš se každopádně s tím srovnat a hlavně nečekat, že někdy bude něco jinak. Vždy to bude jeho syn - přesně tak, jak ti říká. Zkus si k němu najít cestu a domluvit se s přítelem, že např. nedostane čokoládu, dokud nesní oběd. Musí tě oba respektovat, jinak se budeš trápit. Přeju ti hodně štěstí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.9.12 10:48
Ahoj, trochu z mojí situace…
Mám přítele který má 9leteho syna, taky u nás tráví strašně moc času.. přespává a několik dní v týdnu. Jsme spolu už 4roky a z toho se 3 roky snažíme mít vlastní dítě bohužel to nejde a tak jsme teď podstupovali IVF.
V jednu chvíli jsem toho malého naprosto nesnášela, byla na něj nepříjemná, až zlá- těď se strašně stydím. Nesnesla jsem pocit když se s tátou obýmal, dával pusu, nebo jen říkal slovo Tati. Všechno to bylo kvůli tomu, že já nemohu dítě mít… křičela jsem, na něho když říkal, že nechce sourozence…
Strašně jsem byla psychycky na dně, zlomená zoufalá.
Všechno se obrátilo v moment, když jsem si musela píchat při stimulace injekce, a bohužel několikrát se stalo že v den byl u nás i přítolovo syn, nešlo to předním utajit… Takže jsme mu to museli vysvětlit, všechno od začátku…
Od té doby je všechno jinak, zamilovala jsem si ho. On miluje mě, strašně pomáhá doma, je hodnej, zlatej… těší se na miminko… vymýšlí… je úplně jinej… a hlavně já nežárlím, že přítel má syna…
Myslím, že je to všechno o komunikaci…
- Citovat
- Upravit
23.9.12 10:50
Ahoj, řešila jsem to samé, navíc byl kluk naočkovanej od „maminky“,takže byl doma docela boj, kluk byl sprostej, arogantní, odmlouvačnej, papouškoval věty po své matce a já kvetla, nebylo u nás nic vyjjímečného, když tátu tytuloval slovy jako ty č…u, dědovi dědku ožralej a podobně, hned bych ho zmidlila, přísahám bohu, jenže všichni to omlouvali nejdřív, že je malej, pak že tomu nerozumí, co říká(podle mě když ví, v jaké chvíli to má použít, tak tomu asi rozuměl),pak že je naočkovnej od matky, no hele snaha z mé strany byla, dočkala jsemse ale taky jediného…„je to můj syn, tak se stím smiř“no a neuděláš nic, pokud nemáš chlapa, kterej by si s tebou rozumě sedl a popovídal a udělali by jste závěr pro všechny strany snesitelný, tak prostě nic nenaděláš, já jsem to vzdala, já takovýho chlapa nemám, soustředím se na našeho společnýho syna a prvorozenýho neřeším, za těch 8 let se vůbec nezměnil, ba naopak k horšímu, takže se ani nezdravíme(ted je mu už 15let),jednou mi řekla psycholožka, který jsem se jen tak nezávazně ptala a ona řekla, že je to věc otce a syna a cokoliv udělám nebo řeknu, tak se stejně obátí proti mě. takže to neřeším. Aboliutně tě ale chápu a přeju pevný nervy, mysli na mimíska a užívej si jeho 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.12 10:53
Já se fakt snažím, jsem na něho milá vždycky se snažím vyjít vstříc. Ráno se ho ptám co by si dal k obědu ( když nic nejí tak ať si řekne co by jedl ), jenže uvařím to co on chce a pak se v tom stejně frfňá… Nevím no, prostě mám zařitou svou výchovu a nedokážu se s tím smířit. Přítel mi říká, že teď je jiná doba ( sice má pravdu ), ale poslouchat se musí i dneska nebo ne???
Navíc mě fascinuje, když si pro něho jede třeba v pátek odpoledne a má pátek a sobota noční ( dělá 12náctky ) a já jsem pak s jeho synem sama doma. Večer mu řeknu ať se okoupe a umyje si zuby a on mi odvětí, že on nemusí… a prostě se koupat nejde… já ho násilám do té vany dávat nebudu, to fakt ne…
Posledně jsem se ho ráno ptala jestli si umyl zuby, říkal že jo a přítel mi říka: když řekne že si je umyl tak si je umyl. Tak jsem šla uklízet do koupelny a nedalo mi to a sáhla jsem na jeho zubní kartáček a byl suchý!!! Tak za ním jdu kterým kartáčkem si myl zuby, že ten jeho je suchý a za 10min určitě neuschnul… tak se pak přiznal že si ty zuby nebyl a bylo mu to hrozně k smíku ( přišlo mi jak by se mi vysmíval ) a přítel zase začal tu svou písničku… však on je malej… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.9.12 10:54
A ještě bch chtěla říct, že v našem případě mám ohromnou podporu přítele..
vždycky platilo pravidlo, že co řeknu já nebo táta je stejné. poslouchat musí oba dva.
Několikrát i došlo na to, že jsem mu dala na zadek.. vždycky jsem měla od přítele podporu a nikd neřekl je to moje dítě neh ho být nebo tak…
Vlastně „práva a povinnosti“ mám stejné jako pravý rodič.
Takže to znamená vyzvedávání ze školy, dovoz na fotbal, psaní úkolů.
- Citovat
- Upravit
23.9.12 10:55
Holt jsi udělala tu životní chybu, že sis vybrala chlapa od dětí, tak se musíš přizpůsobit. Kdyby se nestaral o svoje děti, co by to bylo za člověka? Nevím, čemu se divíš. Podle popisu se kluk chová jako běžné stejně staré dítě. Cos chtěla, to máš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.12 10:56
Ještě bych chtěla zmínit jednu věc. ještě nedávno jsem situaci řešila tak, že když u nás malá měla být, odjela jsem pryč nebo si udělala svůj plán. A když už jsem musela být doma, byla jsem protivná a nervní. Je pravda, že velký podíl na tom hrálo to, že jsme se dva roky snažili o mimčo a ono to nešlo. A pak jsem opravdu cítila takovou zášť.
Ještě to nemám úplně zmáknuté, ale vždycky si řeknu, že mám dvě možnosti. Buď být protivná, vyhýbat se jim, čímž si vždycky zkazím náladu. Nebo být v pohodě a mít ji ráda - a hned je svět hezčí. Je to všechno o úhlu pohledu a o tom, jak si to zpracujeme v sobě. Samozřejmě mám obrovské štěstí, že mě má ráda. Mnohem horší by bylo, kdybychom spolu nevyšly. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.12 10:59
@Cuarentena píše:
Holt jsi udělala tu životní chybu, že sis vybrala chlapa od dětí, tak se musíš přizpůsobit. Kdyby se nestaral o svoje děti, co by to bylo za člověka? Nevím, čemu se divíš. Podle popisu se kluk chová jako běžné stejně staré dítě. Cos chtěla, to máš.
Přála bych ti, aby ses dostala do stejné situace. Nikdy si nevybereš, do koho se zamiluješ. Nejde to naplánovat, podle toho, jestli ten chlap má děti apod. A chybou bych to rozhodně nenazývala. Je to komplikovaná situace, ale z každé překážky v životě, kterou překonáme se posouváme dále. Všechno má svůj smysl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.12 11:00
Šla jsem do vztahu s tím, že má přítel děti, samozřejmě jsem to věděla. Přísahám bohu, že se snažím fakt se snažím… ale dokáže mi tak zkazit náladu na celý víkend, že se dokonce pak těším i do práce.
A když už jsem u toho, tak ta starší ( 19let ) tak tak se ozve jen když něco potřebuje. Třeba dva měsíce nezavolá a pak se ozve že potřebuje bundu, boty, kalhoty nebo půjčit auto… A on se sebere a hned běží a koupí a půjčí a bez keců… Vím, že je to jeho dcera a že je rád, že se ozve… Ale prostě si nedokáže připustit, že ona se ozve protože něco chce… ne protože chce s ním strávit chvíli A když se o něčem v tomhle smyslu zmíním tak jsem hned ta zlá a špatná…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.12 11:00
@Ringle píše:
Přála bych ti, aby ses dostala do stejné situace. Nikdy si nevybereš, do koho se zamiluješ. Nejde to naplánovat, podle toho, jestli ten chlap má děti apod. A chybou bych to rozhodně nenazývala. Je to komplikovaná situace, ale z každé překážky v životě, kterou překonáme se posouváme dále. Všechno má svůj smysl.
Zamiluješ se? Dovol, abych se zasmála. Život není o „zamilování se“. Taky je potřeba používat zdravý rozum.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.12 11:02
@petulec Podle toho, co píšeš si myslím, že by měl určitě zapracovat tvůj přítel. Buď malému domluví, aby tě respektoval nebo ať si ho hlídá sám. Pokud ty s ním máš strávit nějaký čas a být s ním, když je v práci, musí tě malý poslouchat. A přítel samozřejmě musí stát vždy za tebou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.9.12 11:02
@petulec naprosto tě chápu......taky to mám…
ale už je to za ty roky lepší a HLAVNĚ jsem si s chlapem sedla a vše mu řekla…¨
jsou tady děti půl měsíce???jsou.---tak budou dodržovat naše pravidla, dělat to, co se u nás dělá normálně a i to pitomé čištění zubů jsem je musela učit
To že se po WC jde do koupelny a musej se umýt ruce…dodneska to omýlám po každém použití.
100krát nic umořilo vola
a na řeči…se to naučí, je malá, na to jsem alergická…ona se to nenaučí, jí to někdo musí naučit že…pokud ty a maminka na to kašlou, tak já se mám snažit???na co…kašlu na to taky
Pár dní jsem toho nechala a bylo to…bordel v pokojíčku a navíc zkažený zuby…a bylo to
WWW
- Citovat
- Upravit
23.9.12 11:03
@Cuarentena píše:
Zamiluješ se? Dovol, abych se zasmála. Život není o „zamilování se“. Taky je potřeba používat zdravý rozum.
Ty jsi se nikdy nezamilovala? Tak to mi je upřímně líto. Ano, život o rozumu samozřejmě občas je, ale říká ti něco intuice nebo emoce?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
