Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kdy se dělá rozlučka se svobodou?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
3.4.18 20:48
- Citovat
- Upravit
3.4.18 21:03
@Anonymní píše:
Asi jo, máš pravdu. Když mě to trápí. Tím, že sama nemám úplnou rodinu, matka mi v 6ti letech řekla, že o mě nestojí a nikdy pořádně nestála, jsem se hodně upla právě na tu partnerovo. A prostě mě tak nějak i mrzí ta věčná kritika všeho. Nezávidím, jsem spokojená s tím, co máme, ale tak nějak mi možná přijde, že tím kritizováním (i před rodinou) mě shazuje… Bylo to už od začátku, ale po tom zasnoubení mě to už začalo hodně vadit. Ty věci typu, že nemá jméno na zvonku a nemůže si v tom bytě dělat ani co chce jsem myslela spíš tak, jestli ho to neštve a neventiluje to tím, že do nás neustále šije, protože prostě máme svoje. Fakt nevím, nechci soudit… ale jsem z toho taková rozmrzelá, na jednu stranu by mi mohl být úplně ukradený, na druhou stranu, je to můj švagr, blízká osoba mého muže…
Nevím jak ruce situaci vylepšit. Dokonce už jsem mu i taktnější naznačila, že už to stačí…
Vůbec s nimi o svatbě nemluv.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.4.18 21:28
@rozand píše:
Vůbec s nimi o svatbě nemluv.
Problém je, že nejde jen o svatbu, tou se to jaksi vyostřilo, protože je to stejná a důležitá událost pár měsíců od sebe. Každopádně už jsem řekla, že po jejich svatbě nechci v rozhovoru s nimi slovo “svatba” slyšet, neb si dokážu představit ty hodiny chlubení… Jde o vše. Když přišel do našeho nového bytu, tak místo aby řekl “ jo dobrý” začal s tím, že nemáme bačkory pro hosty, že máme moc širokou chodbu, že o centimetr přesahuje linka oproti horním skříňkám, že máme špatnou žárovku v sauně a poměrně malej gauč (jsme dva, gauč proč 4 lidi a ušák s podnožkou nám podle mě stačí)… a tohle je stále a se vším. Jasné, jedním uchem tam, druhým ven… ale člověka to prostě po chvíli otráví. S tou školou. Já se na výšku vykašlala, to, co jsem studovala mě nebavilo, šla jsem studovat to, co chtěla má babi a táta. Až ve 20ti jsem zjistila, že co chci já je důležitější a já miluju jazyky, obchod, komunikaci, finance. A to dělám v mezinárodní firmě, kde mi víc pomůže mezinárodní diplom než Bc. A zase jasné, co kdyby jednou… jenže já toto vysvětlila a oni dál ryli, že bez vysoké jsem nic a nemám možnosti. Mám, ve 24 jsem na vedoucí pozici, pracovně cestuji a mám zajištěný kariérní růst, ale stejně mě mrzí to, že mi někdo říká, že Jsem nic..
To je stejné jako s tím, že on se posmívá nám, že jezdíme v jedničkové Oktávce (špatná mi nepřijde a po svatbě beztak plánujeme koupit už nové), když na jezdí v novém autě, na které jim půjčili její rodiče. I kdyby měli mít auto pozlacené, budu jim ho přát. Jen mě opět otráví ty posměšky, že jezdíme v pekáči…
- Citovat
- Upravit
3.4.18 21:44
@Anonymní píše:
Problém je, že nejde jen o svatbu, tou se to jaksi vyostřilo, protože je to stejná a důležitá událost pár měsíců od sebe. Každopádně už jsem řekla, že po jejich svatbě nechci v rozhovoru s nimi slovo “svatba” slyšet, neb si dokážu představit ty hodiny chlubení… Jde o vše. Když přišel do našeho nového bytu, tak místo aby řekl “ jo dobrý” začal s tím, že nemáme bačkory pro hosty, že máme moc širokou chodbu, že o centimetr přesahuje linka oproti horním skříňkám, že máme špatnou žárovku v sauně a poměrně malej gauč (jsme dva, gauč proč 4 lidi a ušák s podnožkou nám podle mě stačí)… a tohle je stále a se vším. Jasné, jedním uchem tam, druhým ven… ale člověka to prostě po chvíli otráví. S tou školou. Já se na výšku vykašlala, to, co jsem studovala mě nebavilo, šla jsem studovat to, co chtěla má babi a táta. Až ve 20ti jsem zjistila, že co chci já je důležitější a já miluju jazyky, obchod, komunikaci, finance. A to dělám v mezinárodní firmě, kde mi víc pomůže mezinárodní diplom než Bc. A zase jasné, co kdyby jednou… jenže já toto vysvětlila a oni dál ryli, že bez vysoké jsem nic a nemám možnosti. Mám, ve 24 jsem na vedoucí pozici, pracovně cestuji a mám zajištěný kariérní růst, ale stejně mě mrzí to, že mi někdo říká, že Jsem nic..
To je stejné jako s tím, že on se posmívá nám, že jezdíme v jedničkové Oktávce (špatná mi nepřijde a po svatbě beztak plánujeme koupit už nové), když na jezdí v novém autě, na které jim půjčili její rodiče. I kdyby měli mít auto pozlacené, budu jim ho přát. Jen mě opět otráví ty posměšky, že jezdíme v pekáči…
Bud trochu sebevědomá a asertivní. Nauč se třeba v žertu říkat: Jo jo, já to znám, ty máš všechno nejlepší. Směj se u toho, třeba mu i v dobrém vyjmenuj, čím se chlubil, a on časem vychladne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.18 21:46
Nebo řekni, hele, něco tady smrdí, když se bude chlubit. Nech ho čichat a pak řekni: Jo, to bude sebechvála, ta smrdí. Zasměj se vlastnímu vtipu a nahod jiné téma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.4.18 10:40
Ahoj holky.
Jak jste psaly, už asi fakt začínám byt na prášky… v poslední době jsem pod velkým tlakem (ze spousty stran), mám primární problém očividně sama se sebou, se svým sebevědomím. Nesnáším se, jak vypadam. Dokonce už ani nemám chuť plánovat svoji svatbu. Vlastně ani nevim, jestli se chci vdávat. Nemám chuť nic připravovat. A to jsem se na svatbu těšila cely život a byla to pro mě největší událost života. Jsem z toho neustálého poslouchání o druhých, jak jsou dobří, jak budou mít tohle a dělají tohle, už totálně unavená. Vím, že jestli půjdu na tu jejich svatbu, tak se úplně dorazim( je do měsíce).
Vlastně ani nevim, co čekám, chtěla jsem se jen vypsat, je mi smutno. Jsou dny, kdy jen lezim v posteli a bulim. 
- Citovat
- Upravit
28.4.18 11:10
No doporučuju psychologa. A přestat řešit ostatní. Až dáš dohromady svoje sebevědomí, tak tě nějaké kecy ostatních nerozhází.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.18 11:11
@Anonymní píše:
Ahoj holky.
Jak jste psaly, už asi fakt začínám byt na prášky… v poslední době jsem pod velkým tlakem (ze spousty stran), mám primární problém očividně sama se sebou, se svým sebevědomím. Nesnáším se, jak vypadam. Dokonce už ani nemám chuť plánovat svoji svatbu. Vlastně ani nevim, jestli se chci vdávat. Nemám chuť nic připravovat. A to jsem se na svatbu těšila cely život a byla to pro mě největší událost života. Jsem z toho neustálého poslouchání o druhých, jak jsou dobří, jak budou mít tohle a dělají tohle, už totálně unavená. Vím, že jestli půjdu na tu jejich svatbu, tak se úplně dorazim( je do měsíce).
Vlastně ani nevim, co čekám, chtěla jsem se jen vypsat, je mi smutno. Jsou dny, kdy jen lezim v posteli a bulim.
Tak tu svatbu o rok odložte, když tě to tak ničí. Chudák chlap, požádal o ruku ženu, kterou miluje. A teď má místo ní doma semetriku, které se furt něco nelíbí. Vůbec bych se nedivila, kdyby tomu dal storno, takovou tě nechci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.18 11:25
@Anonymní píše:
Ahoj holky.
Jak jste psaly, už asi fakt začínám byt na prášky… v poslední době jsem pod velkým tlakem (ze spousty stran), mám primární problém očividně sama se sebou, se svým sebevědomím. Nesnáším se, jak vypadam. Dokonce už ani nemám chuť plánovat svoji svatbu. Vlastně ani nevim, jestli se chci vdávat. Nemám chuť nic připravovat. A to jsem se na svatbu těšila cely život a byla to pro mě největší událost života. Jsem z toho neustálého poslouchání o druhých, jak jsou dobří, jak budou mít tohle a dělají tohle, už totálně unavená. Vím, že jestli půjdu na tu jejich svatbu, tak se úplně dorazim( je do měsíce).
Vlastně ani nevim, co čekám, chtěla jsem se jen vypsat, je mi smutno. Jsou dny, kdy jen lezim v posteli a bulim.
Naprosto vážně potřebuješ psycholiguckiu pomoc. Tohke už vypadá na depresi (tu opravdovou)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.18 11:39
Zakladatelko, precetla jsem si celou diskuzi a soucitim s tebou. Nauc se jednat asertivne a klidne si do nich rypni taky. A zapracuj na svem sebevedomi. Ohledne svatby bych jim vubec nerikala, kolik stoji vas oblek nebo prstynky. Vubec nechapu, proc se jim s takovou informaci sverujete. Dulezite je, ze ta vase svatba bude splnovat vse, co sis vysnila a penize bych vubec neresila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.18 14:17
Ahojky zakladatelko. Máš teď náročné období. Chtěla sis užívat chvilku pocitu jedinečnosti a oni ti ho vzali. Vzchop se! V životě tě o ty okamžiky, kdy chceš být ta jediná ještě mnohokrát připravit můžou. Viz názory, co budeš dělat až přijdou děti, vypadá to že rodina tvého švagra vám v tom dá ještě hodně pokourit. Zkus zapracovat na asertivite a trošce sarkasmu. Musíš se naučit je odpalkovat nebo se z těchto pocitů zblaznis. Srovnávat kolik stojí svatba je hloupost. Byla jsem už na spoustě a každá stála jinak, a vždy jsem si jí užila. Svatba je jen o vás dvou, ostatní jsou tam proto, že chtějí být s vámi.
Kdybych řešila rozdíl me svatby a svatby své sestry, tak bych musela brát antidepresiva 
. Rozdíl ceny asi půl miliónu, ale já si to u ní užila, ona tvrdí to stejné o mé. Ani jedna neřešila cenu prstýnků, šatů a obleků. I když cenu vím 
nenapadlo by mě to nějak komentovat. Každá žijeme svůj život.
Neřeš je a pokud ti vše kritizuji, tak s nima o svých plánech nemluv. Je strašný, že se lidi zanáší takovým balastem. Evidentně jim dělá dobře se nad vámi povyšovat. Vykašli se na ně. Planuj si svůj den se svědky, kteří při vás jistě stojí a nebudou ohrnovat nos a kritizovat.
Hlavně ať se vám daří v manželství- to je důležitější než přesně padnoucí oblek
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.4.18 15:39
No jo, v rámci zachování alespoň zbytku mého duševního zdraví bych nejraději na tu svatbu nešla. Prostě mi nebude dobře na to se trmácet 200km daleko…Co myslíte? Bude to blbé?
Jen při pomyšlení na ně mám žaludek jako na vodě.
Díky,
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
30.4.18 15:45
@Anonymní píše:
No jo, v rámci zachování alespoň zbytku mého duševního zdraví bych nejraději na tu svatbu nešla. Prostě mi nebude dobře na to se trmácet 200km daleko…Co myslíte? Bude to blbé?
Jen při pomyšlení na ně mám žaludek jako na vodě.
Díky,
Zakladatelka
Je to blbé, je to bratr manžela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.18 17:51
Bude jasné, že se vymlouváš. Jít tam prostě musíš. Fakt nechápu, jak tě může tak sžírat, že má někdo něco víc „nóbl“. Ty nejsi se svým životem spokojená?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.5.18 10:51
@Martina D. píše:
Bude jasné, že se vymlouváš. Jít tam prostě musíš. Fakt nechápu, jak tě může tak sžírat, že má někdo něco víc „nóbl“. Ty nejsi se svým životem spokojená?
Víc nóbl mě nezžírá. Zžírají mě ty neustálé rýpavé komentáře a ponižování..
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Asi jo, máš pravdu. Když mě to trápí. Tím, že sama nemám úplnou rodinu, matka mi v 6ti letech řekla, že o mě nestojí a nikdy pořádně nestála, jsem se hodně upla právě na tu partnerovo. A prostě mě tak nějak i mrzí ta věčná kritika všeho. Nezávidím, jsem spokojená s tím, co máme, ale tak nějak mi možná přijde, že tím kritizováním (i před rodinou) mě shazuje… Bylo to už od začátku, ale po tom zasnoubení mě to už začalo hodně vadit. Ty věci typu, že nemá jméno na zvonku a nemůže si v tom bytě dělat ani co chce jsem myslela spíš tak, jestli ho to neštve a neventiluje to tím, že do nás neustále šije, protože prostě máme svoje. Fakt nevím, nechci soudit… ale jsem z toho taková rozmrzelá, na jednu stranu by mi mohl být úplně ukradený, na druhou stranu, je to můj švagr, blízká osoba mého muže…
Nevím jak ruce situaci vylepšit. Dokonce už jsem mu i taktnější naznačila, že už to stačí…