Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Křesťanské jesličky - diskuse
- Fotoalbum (129)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.10.12 14:24
Ahoj holky, moc Vás zanedbávám a občas jen čtu. 
Doma to máme všelijaké. Dcera ve 2. pololetí přestala chodit do školy, že si prý chce užívat a dělá to kdekdo, že nechodí do školy. Taky si „užila“, a teď je už v 7 měsíci těhotenství.
Doma mám od té doby peklo 
, manžel je proti tomu, abych si vnoučka vzala do pěstounské péče 
a dcera ještě není rozhodnutá, jestli si miminko chce nebo nechce nechat.
Prosím Vás, můžete se za dceru a miminko modlit, aby nám zůstalo doma a nešlo do adopce.
Děkuji Vám všem. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.12 23:41
Ahoj,
Jitko: uff, 
, tak takové starosti nezávidím. Můžu se zeptat, kolik je dceři let? A co na to otec dítěte, když píšeš o pěstounské péči nebo adopci??? Samozřejmě poroučím tvou dceru do rukou Božích. Moc přeju pokoj pro vaše srdce a dobré rozhodnutí, a přidávám modlitbu. Napiš, jak se věci vyvíjejí. Moc na tebe myslím! 
Gerberko: věřím, že odchod maminky stále moc bolí a stále ji postrádáš… 
. Když propadám nějaké beznaději, vždycky si vzpomenu, že tu cestu, po které jdeme, už nám Někdo prošlapal. Prošel si vším, co prožíváme my, včetně strachu, opuštění. Dokázal nám, že smrtí život nekončí a tak máme díky Němu naději na opětovné setkání, kde nám bude setřena každá slza z očí. Tady tohle je jako by stále častěji jen slzavé údolí, kterým projít musíme. Ti, kteří nás předešli, v ničem už nestrádají. Jsme tady od toho, abychom se za ně modlili - aby pak oni byli Bohu blíž.
Všem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.12 15:18
@Demi píše:
Ahoj,Jitko: uff,
Gerberko: věřím, že odchod maminky stále moc bolí a stále ji postrádáš…
Všem
Zuzce je 17, bude čerstvá 18, pokud se mimi narodí tak, jak má (8.12.)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.12 21:40
@jitka 11 : no nazdar… jsou chvíle, kdy mi vůbec není líto, že mám 3 syny a že od malička jim vysvětluji Desatero. Samozřejmě nemůžu ovlivnit všechno, ale doufám v Boží pomoc, aby z této cesty nesešli.
V tak mladém věku se tvé dceři nedivím, že neví ani sama, co chce. Přece jen je v ní ale tolik dobrého, že nešla na interrupci. Já myslím, že se všechno nakonec vykrystalizuje… jen - bude to asi dost těžké, až se dítě za pár let začne zajímat, kde je jeho táta.
Takže dcera je na SŠ? Počítá s návratem do školy, až bude maličké na světě?
Mmch - chlapec nebo děvčátko 
?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.12 21:49
Jitko, to je tedy náročná situace.
Přesto si myslím, aniž bych to chtěla nějak zlehčovat, že se stanou mnohem horší věci. Ještě před pár lety bylo úplně normální mít dítě v osmnácti letech.
Doufám, že se najde řešení, že to zvládnete a miminko zůstane s maminkou
Tak jenom aby Tvoje dcera věděla, že na to není sama!
Gerberko, já vím, pořád to bolí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.12 22:25
Jitko - fíííha, teda, každý dělá asi v Zuzčině věku blbiny, ale jí se extra zadařilo! Kormě toho, že miminko je bez debaty požehnání, a tak si s úsměvem říkám, jak zvláštní je když nečekané dítě přijde na svět a už je pak provždy milované. Nejvyšší s ním má možná nějaký zvláštní plán a nám to odhalí až čas - bez debaty se modlím za celou rodinu a at zvolené řešení je k dobru…
Gerberko - vždy když si vzpomenu na tebe a další kamarádky, kterým umřela maminka, tak to nemůžu pobrat- je to takové těžko představitelné… a s dětmi - to vůbec nevím, jak jim jednou budu vysvětlovat. Zatím se jen modlí za „babičky a dědečka aby se jim dobře bylo a taky za toho dědečka, který už je mrtvý, ale za toho ne aby se mu dobře bylo, protože tomu už se dobře je“ (jenže tento dědeček je mrtvý už třicet let, tak je to pro ně daný fakt)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.12 23:07
@harpyje @Demi @christabel
Holky, moc Vám děkuji za rady a Vaše postřehy. Jsem za ně vděčná.
Zuzka má teď přerušený učňák- na cukrářku. A za rok se zase do školy vrátí.
A řekla mi to až když byla po 12tt, takže už bylo pozdě na přerušení.
Je to kluk jak buk. Viděla jsem to na vlastní oči.
Já jsem přesvědčená, že to ví, že na to všechno není sama. Tak snad se s tím popere a miminko si nakonec nechá. Není to pro ní lehké, ale není to taky tak těžké, aby to dopadlo špatně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.12 09:15
Ahoj holky!
Anička je ve školce a já čekám až se ještě trošku oteplí a vyrazím na kole na nákup. Dneska šla úplně v pohodě, než se se školce rozeřvalo dítko, které jen vyprovázelo sourozence. Pak Anička trošku plakala, ale myslím si, že to bylo brzo dobré. Dnes večer máme zahradní školkouvou slavnost. Zítra jde znovu, já musím k zubařce a manžel bude po noční tudíž hlídání neschoplný.
Jitko, budu na vás myslet v motlitbě. Rozhodněte se tak, jak si myslíte, že je to nejlepší. Jak píše Hyrpyje, dítě je vždy dar.
Gerberko, vím, že ti maminka moc chybí a chybět vždycky bude. Znám to. I když víc mi chybí až co máme Aničku. Tolik věcí bych jí chtěla říct, na tolik věcí se zeptat a nejde to… Snažím se myslet na to, že ji Pán potřeboval u sebe víc, než já tady. Ráda bych ti nějak ulevila, ale neumím…
Opatrujte se.
R.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.12 23:11
@jitka 11 : „přerušení“ mě děsí. Nedávno jsem viděla film - možná ho některá také znáte - jmenoval se Nouzový východ… Ještě pořád nejsem tak nad věcí, aby pomyšlení na něj u mě nevyvolávalo pocit hnusu. Hlavní roli tam hrála Kate Winsletová a Leonardo diCaprio. Hráli manžele v partnerské krizi, ve které žena zjistila, že je nečekaně těhotná. Dítě nechtěla a kdesi si opatřila jakousi potratovou gumovou hadici, kterou představila svému manželovi, jako vhodné řešení. On to odmítl a začalo peklo pro ně pro oba. Ona zapadala do stále větší nenávisti vůči manželovi, ten se nechtěl podřídit jejím představám o jejich budoucnosti v Paříži, vzájemně se napadali, ona kouřila, pila, byla nevěrná s kamarádem manžela, a na dítěti jí záleželo asi jako na předvčerejších novinách. Děj vyvrcholil hroznou hádkou mezi manželi, která trvala do noci. Ráno manželka přivítala muže v kuchyni, s úsměvem mu nachystala snídani a byla jako když másla ukrajuje. On pak odešel do práce a ona vytáhla tu hadičku… Pěkně si to uspořádala v koupelně, donesla si hrnec horké vody, svlékla se a pak střih - pomalu scházela ze schodů dolů, postavila se k oknu a občas se podívala dolů, jak hezky krvácí, jak jí to dobře vyšlo.
Vyšlo to do puntíku, až na to, že při tom zemřelo dítě i ona.
Jasně, dneska ženy v nemocnicích při interrupcích neumírají, ale… nenarozených se nikdo neptá, prostě se rozhoduje za ně
Omlouvám se za ten elaborát, ale tak nějak se to ve mně sešlo… jak někdo může něco takového udělat.
Kdo chce, ať to klidně přeskočí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.12 23:23
Ještě, Jitko: je moc dobré, že dcera přemýšlí o návratu do školy. Určitě ji v tom podpoř, zvlášť, pokud jí můžeš s chlapečkem pomoci. Mimčo potřebuje cítit, že je s láskou přijaté a milované. Třeba se i časem najde hodný táta a partner pro tvou dceru. Možná jí celá tahle situace i pomůže k větší zodpovědnosti a možná vás všechny nakonec mile překvapí Myslím na vás!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.12 08:42
@Demi
Máš pravdu, Demi, já sem viděla zase na netu něco podobného, ale z lékařského prostředí, kde to popisoval doktor. Bylo to na 4 části a bulela jsem jak želva. Ještě teď na to myslím se slzami v očích.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.12 00:03
@jitka 11 : já se někdy divím, že i v dnešní době, kdy už se tolik ví o životě od početí, může někdo tvrdit, že interrupce je jen odstranění shluku buněk nebo kousku tkáně. Mám pocit, že lidé ani nechtějí znát pravdu - že je to brutální, otřesný zákrok na nejbezbrannějším.
Kdysi jsem viděla Němý výkřik. Pan doktor Uzel pak po nějakém čase v TV tento dokument se svou nonšalancí zlehčoval - jako že abychom nevěřili tomu, co jsme viděli, ale věřili tomu, co on nám řekne - že interrupce vlastně nic hrozného není. Podle něj byl tento dokument úsměvný, pro mě děsivý. A to jsem v té době nic zvláštního na interrupci neviděla - bylo to legální řešení nechtěné situace, tak co… Jak šel čas - a vědecký pokrok v medicíně, kdy bylo možné v pátém týdnu těhotenství slyšet srdíčko embrya, a pod., ale hlavně jsem občas i něco o těchto umělých potratech přečetla, jsem si začala říkat - jak to, že mi to mohlo nevadit? Jak to, že to nevadí jiným lidem? Jak to, že to můžou ještě vůbec schvalovat a doporučovat?
Sama jsem kdysi byla v situaci naprosto neplánovaného těhotenství, a říkala jsem si: mít - nemít, být - nebýt matkou… Kdybych tehdy měla dítě, ztratila bych práci, ve které jsem byla pár měsíců, a hlavně otcem by byl takový, jak bych to řekla, prostě trdlo, co bylo mým prvním manželem. V té době už na odchodu ze vztahu. Tehdy mi on sám břitce sdělil, že ho „moje“ dítě vůbec nezajímá, a jestli si ho dám vzít, tak klidně.
Byly to nejhorší 3 dny v mém životě. Těhotná jsem nebyla, pan doktor se jen pořádně spletl. Hcg bylo negativní, jen se mi zpozdila MS. Ale byl to takový urychlovač poznání jednak toho muže, kterého jsem si kdysi vzala a pak se s ním rozvedla, a jednak sebe sama. Věřím tomu, že na potrat bych nešla, hnusilo se mi už jen to pomyšlení. Pár let bych měla hodně těžkých než bych se nějak protloukla, ale v životě se dějí mnohem horší věci.
Proč to všechno vlastně píšu… často slyším, že ti, kdo jsou proti potratům, nikdy nebyli v situaci ženy, která se musí rozhodnout. Já jsem v ní byla, a tak dobře vím, jaké to je. Jenomže moje (jak se mi zdálo) bezvýchodná situace už byla druhotná, ne až tak důležitá. Byla jsem zdravá, schopná se o dítě postarat, dospělá, a ikdyž bez partnera, věřím, že časem bych určitě sama nebyla. Moje právo na svobodnou volbu nemělo žádný význam, protože právo dítěte na život je naprosto nezadatelné, ční nad mou svobodou.
Dala bych dítěti život - dala bych mu i svou lásku? Narodilo by se z lásky? Nebo z chvilkového pomatení smyslů 
? Ani tohle není pro hledání východiska až tak podstatné. Láska se nedá vnutit, ale jsem si jistá, že se dá naučit nebo poznat, a pak je silnější než celé to pokoření a zlost, ve kterém jsem se tehdy potácela. Že je láska silnější než smrt, není jen klišé, je to fakt.
Tak to jen k těm úvahám… samozřejmě nikomu nic nevnucuji, ani nepíšu povinnou četbu
Drž se, ahoj!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.12 22:59
Demi - moc pěkně napsané. poznání jaký byl tvůj první muž muselo být dost… no vlastně nakonec poučné a asi i ulevující, co?
vždycky si říkám, jak ta samozřejmost, s kterou „společnost“ uvádí potrat jako „řešení problému“ ničí ty mladé holky, které v té realitě žijí a v jejich věku ani moc nemají šanci si uvědomit, co je to za zvrhlé uvažování - jdou na potrat a něvědí co dělají a mnohým toPAK dojde- těch cyniček, které i po letech říkají, že to bylo dobré řešení, a že by si bývaly dítětem zničily život, je myslím málo.
Vlastně tím, že se potrat považuje za mravně nelišný čin se taková společnost na těch dívkách podepisuje - ony nejsou hotové osobnosti, které se mohou ve věci života a smrti rozhodnout podle sebe, bo společnost jim už předžvýkala, co si mají myslet a pod tlakem to ty holky nejsou schopny vyhodnotit. čím jsem starší, tím víc mne to ničí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.10.12 13:50
Ahoj holky!
Dneska tu prší a je nevlídno, tak přemýšlím, co upeču. Anička byla dneska ve školce a ještě mi pořád neřekla, co dělali. Dnes ji vyzvedával manžel a musel na ní chvilku čekat, ješte si na oběd přidávala maso. 
Píšete o potratech a já nejsem ta nejlepší, kdo o tom může psát. Nikdy jsem to nezažila a asi nikdy nazažiju. Já bych tak strašně moc chtěla ( a chci) děti, že bych si nechala jakékoliv. Jsem zásadně proti potratům, ale mě se to mluví.
Míváme jednou měsíčně společenství rodin a postupně se střídáme s tématy. V říjnu budeme mít my, ale zatím jen přemýšlím a když mě neco napadne, tak mám pocit, že už jsme o tom mluvili. Tak nevím, ještě je čas.
Opatrujte se
R a Anička vám píše:
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
