Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Křesťanské jesličky - diskuse
- Fotoalbum (129)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
26.11.09 16:24
Ahoj holky.
Demi, napsala jsi to hezky a upřímně, děkuji 
O Diny vím také, bolí mne to u srdce, napsala jsem o tom k sobě na blog:
http://www.christabel.bloguje.cz/…lonnosti.php
Potřebovala jsem to - jako my všechny, co o tom víme - nějak zpracovat a třeba si toho takhle všimne někdo, kdo může také pomoci.
Maky, takové myšlenky máme asi všechny, když se dozvíme o takové tragédii, já teda ano.
Pokud jde o diskusi KM na BC, také mi připadá poněkud „ostrá“, resp. některé přispěvatelky projevují pramálo porozumění pro ostatní, a to nejen nevěřící, ale ani pro křesťanky z jiných církví než jsou samy.
A co je zvlášť nebezpečné, tu diskusi čte dost lidí hledajících nebo nevěřících, a tedy nevím, co si takoví lidé pomyslí, když tam čtou např. že Vánoce nejsou křesťanský, ale pohanský (!) svátek, adventní věnec pohanský zvyk, betlém nepřípustné klanění nebo že sváteční večeře na Štědrý den je zbytečný balast.
Já přijít k takové diskusi jako hledající, tak se asi vyděsím.
Naštěstí tam píšou i normální holky 
Maky, ad mléko, to nevím, ale já jsem v tomto docela strašpytel, tak bych se bála jít proti takovému doporučení 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.09 16:48
maky. musím říc,t že jsme ráda, že jste se vrátili v pořádku. my co máme auto, tak máme mnohem míň klidu, muž hodně jezdí- přes čtvrt Evropy, ale český silnice mne děsej stejně- často se modlím at se mu nic nestane - sama se taky snazím řídit- udelala jsem si kondiční jízdy, a zatím jezdím jen v dobrém počasí, ve dne a v časech kdy je malý provoz - tedy relativně, že. Potřebuju začít jezdit, ale respekt z auta mám velký.
na Gerberku často myslívám, je ns dokopat jí napsat, když nemá ten počítač. - lenost je hrozná vlastnost
Demi - dík za ten příspěvek, na BC píšu, ale pokaždé - opravdu pokaždé - dlouho přemýslím, jak napsat, abych nedostala ránu 
no, neuspěšně -ale je mi to vcelku fuk- trápí mne pouze a jedině jaký vliv mame na nevěřící a hledající - obávám se že ne dobrý - měla bych tam přestat psát, vím to…
ale hlavně díky za příspěvek o tobě, o tom ak jsi vnímala jaro a léto, jaké to pro tebe bylo - docela jsem to potřebovala slyšet- vím, žes to neměla a ani nemáš lehké.
lamvinku - jak vy bojujete?
a co ostatní? taky se nemuzete jen dokopat napsat? nebo máte nejaký závažnější důvod?
já mám hezkou novinku, dnes začínám 8tt těhotenství, je mi parádně blbě- těší mne to. aspon nestresuju.:-)
mrmla mne chce, tak jdu.
pa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.09 18:46
Harpyje gratuluju k těhulkovství, at se mimísek drží.
Demi napsala jsi to moc krásně, jsem ti za ta slova vděčna, občas mám taky období, zahrabat se někam do díry a utápět se v trápení.U toho se nedá spát neboj, píšeš to tak procítěně.
K Diny tu neznám, ale musí to být strašné, já si to ani ve snu nedokážu představit, kolik síly ta holka musí mít, aby vše zvládla.
Chris snad si najdu chvíli a kouknu na blog.
U nás je celkem klidno, holky se drží zítra nás čeká očkování a mě návštěva u kamarádky, která mě vrátila k Bohu.Neviděla jsem ji už rok, tak se moc těším.
Moc potřebuju povzbuzení a tu její sílu.Nějak se nemůžun dostat zpátky na cestu k Bohu, mám toho v práci moc a přerůstá mi to přes hlavu.Už se těším že o Vánocích budu mít volno.
Ted mám dva týdny nabité a do toho dvě služební cesty, tak se doma ani neohřeju.
Tak všem požehnaný večer.
Barča
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.09 18:57
Chris přečetla jsem si tvůj blog, nějak mě to sebralo,
když myslím na tu lonskou naši nehodu.Jak malo chybělo.
Ale bohužel u Diny se to stalo skutečností.
Nevím co víc dodat, je to tak bolestné a smutné o to hůř asi ještě před adventem a Vánocemi.
Víc už nejsem schopna napsat přes slzy nevidím.
Barča
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.09 23:22
Chris: přesně takto jsem to v KM na BC myslela. Napsala jsem tam svůj první a také poslední příspěvek, který se týká Vánoc: pobavila mě následná reakce v tomto duchu - Vánoce jsou svátek pohanský (pochopitelně kdesi v pozadí člověk vycítí pomatenost způsobenou démony), nicméně raději budu Vánoce spojovat se skřítky, Santou a soby… To mi hlava nějak nebrala - co je tedy pohanské? Připomínka Ježíšova narození nebo severští skřítkové se Santou? A pokud jde o ty, kdo na takovou diskuzi přijdou jen tak nakouknout, protože hledají, a přečtou si jednotlivé příspěvky, moc bych se divila, kdyby si to byli schopni v hlavě srovnat a najít v takovém balastu ( ) to důležité. Souhlasím s tebou - je to veliká škoda a medvědí služba Bohu.
Maky: Já plně rozumím tvým úvahám, pokud jde o to, co se stalo Diny - také jsem myslela na manžela, jezdí denně do práce autem, kolikrát je unavený, kolikrát už jsem sama byla svědkem bezohlednosti jiných řidičů, a taky jsem si říkala, kolikrát člověk řeší prkotiny, někdy se ani nestihne rozloučit, a ono to může být navždy…
Jsem moc ráda, že jste se ve zdraví vrátili z Prahy.
Pokud jde o mlíčko z automatu - určitě musí být lahodné, já bych se ho nebála pít, horší, co děti… Těm bych asi převařovala. Ale pokud jde o kvalitu, tak je určitě nesrovanatelná s tím, co kupujeme.
Lamvi: doufám, že se u vás nevyhrotily nějaké problémy, něco tady naznačuješ, ale nevím, co tím je myšleno?
Je to tuším rok, co Terezce diagnostikovali celiakii, že? Daří se ji zvládat?
A jinak s tím vztahem k Bohu, jak popisuješ, je to asi podobné u mnoha věřících, včetně mě. 
Harpy: Ode mě už jedna veliká gratulace k miminku zazněla v onom příspěvku na KM, ale ještě jednou blahopřeji a nezapomenu na vás oba při modlitbě. Opatruj se!
Ještě k tomu, co jsem minule napsala - chtěla jsem dodat, že jsem si v době Danečkovy hospitalizace prožila hroznou krizi své víry, ale hroznou… Byla to taková beznaděj, když vidíte, jak vám dítě otéká před očima, a při tom víte, že se za něj neustále někdo modlí, slouží se mše, modlí se i děti, kdo může, tak se postí… a ono je čím dál hůř. Na dně jsem byla, když malému celý den hledali žíly k zavedení infuze, kdy jsem si mohla jen zacpávat uši, abych už neslyšela ten jeho pláč (ke konci už jen sténání, i sestřičkám tekly slzy), tehdy k němu volali doktora z ARO, kde snad mají větší zkušenosti s podobnými případy… A on byl sice nakonec úspěšný, ale řekl, že tohle bylo na flašku něčeho hodně ostrého… Tehdy se podařilo napojit infuzi malému do cévky na spánku, do rána otekl tak, že neviděl, museli urychlit tu biopsii a já jsem to nezvládla. Nedovedla jsem nic jiného, než brečet - nešlo se ani modlit, nešlo to upřímně. Pak jsem dostala ty kontrakce, zvedal se mi žaludek, v noci jsem brečela… Cítila jsem se strašně sama, nechtěla jsem přemýšlet o ničem a už vůbec ne o smyslu víry jako takové. Boha jsem uzavřela kamsi do neznáma, ale přijde mi, že mě stejně neopustil - když bylo zle na duši, poslal mi pohlazení a útěchu, ať už od manžela nebo jedné mé kamarádky, která za námi přišla a byla mně velikou oporou.
Bylo to pár dnů, kdy jsem tak trochu Boha vyškrtla ze svého života. Říkala jsem si, že jestli se po mě chce, abych to Jemu odevzdala s pokorou, tak ať si to všechno tedy vezme, není o co stát, a pokoru už po mě nikdo nemá co chtít.
A pak se stalo to, že mě jednu neděli vystřídala babička, zašli jsme s manželem na mši, kam jsem šla vlastně jen kvůli němu, a nenamáhala jsem se v duchu s Bohem sjednotit (nebo nevím, jak to nazvat). Mše byla tehdy z mé strany ztrátou času. Ale asi to tak možná zůstat nemělo, protože když jsem následně s manželem jela na krátký výlet do přírody, pustili jsme si v autě rádio, a nešlo neposlouchat jednu písničku - možná ji taky znáte: Bůh má mě rád (zpívá ji P.Bobek), ikdyž má jen pramálo důvodů, přesto Bůh má mě rád…
A to asi byl okamžik, kdy jsem pochopila, že všechna moudrost Bible, všechny modlitby, půst, radost i trápení, nemohou mít pro člověka větší smysl, než když pochopí a přijme tuhle prostou pravdu - že Bůh má rád. Má rád v každém okamžiku, všechny svoje děti. A tak jsem se vrátila zpátky na cestu k Němu, svou láskou si mě přitáhl zpět. Tak jako už v životě mnohokrát.
Tolik jen na doplnění, omlouvám se, že se k tomu vracím, ale patří to k tomu, co jsme si prožili. Moc doufám v lepší časy.
Demi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.09 15:16
Vezmu to od zadu, uvidím co Matouš (nechce potvůrka spát, jen u mě v náručí :-/ ) dovolí.
Demi, neomlouvej se za to co píšeš, že se vracíš, je to pro mě strašně naplňující, slyšet pravdivý příběh o boji, o tom, že člověk klesá a ztrácí se Bohu, jak je důležité si to připustit, nahlédnout tu hloubku prázdnoty bez Boha, číst, že takové to Jobovské naštvání je pro víru lepší, než „přepnutí“ na jakoževíru živící se jen formalitou. Opravdu ti za to moc děkuji. Já jsem se momentálně kombinací únavy, lenosti a vědomí, že Bůh je milosrdný a neopouští svoje děti, na což „hřeším“, dopracovala až k tomu, že jsem nebyla už 3/4 roku u zpovědi! Zatím se mi to ještě nestalo a popravdě nevím, jak s tím naložit. Děsí mě, že mi to vlastně ani jakoby nechybí. Ovšem pozoruju už řadu drobností, takové to „obroušení hran“, „rozostřené vidění“, nebo jak se to jmenuje 
.
Lamvinku, práce je asi zabíračka, už sjem to tu jednou psala, že se docela děsím, jak to budu zvládat při dětech. O práci nechci přijít, ale nedovedu si představit, že přijdu v dlouhé dny v půl šesté z práce, pokud půjdu nakoupit, tak jetšě později Taky jsem se chtěla zeptat na tu celiakii, jestli to máte opravdu potvrzené a jak to zvládáte?
Harpyje, blahopřeju k miminku. (…) už jsem tu napsala asi tři souvětí, které jsem pokaždé smazala, nějak nevím, jak povzbudivě napsat, ať to tentokrát vyjde. Škoda, že ti to nemůžu dát rozkazem
Chris, dík, žes napsala, že „sobecká“ nejsem sama. Mě přes internet ty emoce moc nejdou. Mám to hodně spojené s jakousi televizností, honbou za senzací, takže na jednu stranu jsem strašně ráda, že se najde tolik lidí, kteří jsou ochotni pomoci, povzbudit, na druhou stranu z toho jsem strašně rozpačitá, protože si říkám, kolik z nás by se bylo schopno tak dojmou nad vlastní sousedkou. asi se teď vyjadřuju blbě, špatně se o tom píše, nechci se nikoho v tak citlivém tématu dotknout, jak říkám, je povzbuzením vědět, že nás pořád osud druhých nenechává chladnými, ale sama sobě se snažím nahlédnout do svědomí…asi je to ovlivněno osobní zkušeností…nemůžu se o tom rozepisovat na veřeném foru, není to můj příběh…asi to není moc pochopitelné, co? 
Ad KS na BC 
. Koukám, že asi každá z nás má občas potřebu vyslovit se k tamějšímu dění, moji osobní zkušenost znáte… Vadí mi na tom, to samé co vám. Ať každý vnímá Boha, jak je jemu milé, ale způsob prezentace takového subjektivního vnímání je dost nešťastný. Nepřestává mě překvapovat, že někdo vysloví soud jakoby Božími ústy, i když je fakt, že to bývalo i horší. Snad nikoho nepohorší, že takhle píšu, protože jsem to kdysi psala i přímo tam, teď už je moc nečtu, ale Demi jsem si dohledala a 
Tááák, Matoušovi se povedlo vysvléknout se z kalhot (stoupá si a vždycky si něco přišlápne, tentokrát na to měl dost času, tak to vzal z gruntu) a vykrámovat všechny ovladače, odpojit mi netovou šňůru, tak už to radši pošlu, než se to celé smaže. Mějte se krásně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.09 17:08
Chci vás pozdravit, protože vás pravidelně čtu. Tak ať nejsem jakože úplně šmírák. Hodlám vás totiž číst i dál. Hezky se to čte. 
Harpyji gratuluju k miminku, ostatní zdravím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.09 19:09
Ahoj holky!
Vím, že se ozývám jen velmi málo, ale alespoň vás 3× týdně čtu. Ono se totiž u mě nic neděje. Včera jsem byla dávat krev, nechala jsem se zapsat i k dárcům kostní dřeně. Až na malé vyjímky celé manželství bojuju s nedostatkem peněz a toto je pomoc, kterou si můžu „dovolit“. Zítra budu vyrábět adventní věnec. Moc jsem loni doufala, že už budu mít komu ukazovat postupně zapálené svíčky. Začátkem listopadu si přivezli z kojeneckých ústavů 2 děti 2 páry, které s námi byly na přípravě na adopci. 11 měsíčního chlapečka Lukáška a 8 měsíční holčičku Zuzanku. Jsem moc ráda, že už polovina z párů, které prošly přípravou, má své dítko doma.
Harpyje, moc gratuluju k miminku. Stejně jako Maky nevím, jak napsat, ať vám to vyjde. Motlitbu pošlu určitě.
Demi, vůbec netuším, jak bych se chovala v tvé situaci. Asi bych měla obrovskou krizi víry. Když mi umírala maminka, tak jsem pána moc prosila, ať mi ji nebere. Pak přišel nějaký zlom (dodnes netuším jaký) a pak už jsem mu řekla, že pokud je to jeho přání a bude ji lépe, tak že si jí může vzít. Diny neznám, jen jsem o ní občas četla. Je to obrovská ztráta. jen můžu a budu se za ni modlít. Ať už mě šve manžel jakkoliv, jsem moc vděčná, že ho mám. A když se zdrží kdekoliv, tak se bojím.
Maky, mléko z automatu bych brala, ještě, když jsem bydlela u taty, tak jsme měli mléko přímo od krávy. Jeho chuť se nedá s ničím srovnat. Pokud vím, nikdy jsme doma mléko nepřevařovali. Jako děti jsme ho měli rádi teplé a s cukrem.
Požehnaný začátek adventu všem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.09 22:08
Ahoj holky,
mohla bych se k vám, prosím, občas přidat? Jsem křesťanka-konvertitka, o velikonocích to bude pět let. Zatím děti nemáme, ale moc bych chtěla je, až jednou(snad) budou, vychovávat ve víře v Boha - i když já sama mám kolikrát tolik pochybností, ale je to obrovský dar. Tak bych k vám občas nakoukla, jestli to neva.
Lenka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.09 23:20
Knoflice: hele, kdo se odtajnil 
. To je skvělé, že jsi napsala! Jak se povedly vánoční perníčky ?
Lenochodko: určitě k nám nakoukávej, a klidně i napiš! Odkud jsi?
Maky: jak já ti rozumím - nebyla jsem u zpovědi cca 8 let, takové to rozostřené vidění jsem ale mívala právě v době, kdy jsem ještě ke zpovědi mohla… sama nevím, proč. Asi jsem měla dojem, že všechno vím nejlíp, všemu rozumím, všechno chápu… jo jo, Demi se pěkně sekla. Od duchovní slepoty mi hodně pomohl tehdy ten pobyt na Hostýně (ty jo, to už bude přes 1,5 roku a já na to nepřestávám vzpomínat) a také čtení duchovní literatury. I některá zamyšlení, svědectví na katolik.cz nebo poselství P.Marie na verite.cz.
Rafuško: ta druhá polovina párů v přípravě je tedy na řadě? Tak já myslím, že příští adventní věnec už bude svítit i pro někoho dalšího… 
PS: modlitba za tvou maminku 
Maxi: jak se daří babičce, je stále v LDN?
Lamvi: jak dopadla návštěva tvé věřící kamarádky? Jinak přemýšlím o těch věcičkách, co jsi mi nabídla pro miminko - netuším, jak se k vám dostaneme? Jsme stále nemocní, tak nevím, po Novém roce?
Zatím dobrou noc, stavím se tu asi až po víkendu!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.11.09 00:13
No, odkud jsem… Narodila jsem se v Praze, doma jsem se cítila v Jeseníkách u prarodičů. Teď už šestým rokem žiju v zahraničí - ve Skotsku. Já se jen obávám, že nebudu schopná moc přispět k diskusi - jak říkám, děti ještě nemáme - přiznám se, ani nejsme svoji… To je taky důvod, proč teď trošku bojuju se vztahem k Bohu - ne že bych nevěřila, ale tak nějak vím, že to není správné, co provádím… U zpovědi jsem už taky nějakej ten pátek nebyla… No nic. Budu k vám nakukovat a třeba něco občas řeknu k tématu…
Díky za milé přivítání.
Lenka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.11.09 00:14
Ahoj,
hodně mi hapruje připojení, většinu dne prakticky nejede nebo jen velmi pomalu, dneska večer mě hodný pán od nového providera připojil ještě před začátkem platnoszi smlouvy, tak doháním resty.
Máme se tak nějak pořád stejně, proběhla tu normální viróza, zvracecí viróza, chlopek pořád hodně vytížený, momentálně se snažím naučit děti spát v jednom pokoji, což se nedaří.
Babičku 19. převezli zase do Ostravy, narozdíl od cesty tam to přestála ve zdraví, byl hezký den a ádný vítr. Jsme rádi.
Demi - jsem ráda, že si tě Pán v tom největší trápení zase přitáhl těmi „provázky milování“.
V tom Svinově cosi vzniká - stránky jsou šíleně zanedbané - přes náš snailnet 
byl problém tam něco procpat (taky jeden velký rest), ale v reálu to funguje.
Barčo - doufám, že tě návštěva u kamarádky povzbudila a přeju i nějaký klidnější týden než ty dva, co tě čekají.
Rafuško - doufám, že už brzo ; a že to bude dítě, které bude „vaše“ od první chvíle, co ho uvidíte.
Knoflice, Lenochodko - nazdar
Maky, koukám, že ti dávají zabrat
KM na BC - někdy to tam divoké je, vidím to trochu podobně jako Harpyje - občas můžeme udělat způsobem prezentace svého pohledu lidem zmatek v hlavě a občas i Pánu ostudu, což je škoda. Nevím, nakolik je ale reálná nekonfliktní diskuze tolika různých osobností z tolika denominací. Tady je klid, ale jako asi jediný nekatolík si občas připadám, že trčím jak palec .
Zatím, E.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.11.09 00:25
Maxík - na tu diskusi na BC jsem nakoukla a nějak nevím, co říct. Myslím si, že je to hodně o toleranci. Tady, kde teď žiju, je hodně různých malých křesťanských církví a tak nějak se jim daří žít pospolu, i když mají různé názory na různé věci - včetně vánoc. Já jsem tu jediná katolička ve vesnici a taky si občas připadám lehce trčící
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.11.09 14:37
Zdar!
Lenochodko, Knoflice, vítejte! My jsme taková nárazová skupinka, jednou hic, potom nic , takže na pravidelných příspěvcích nebazírujem
Maxik, asi chápu, jak to myslíš s tím vyčuhováním, ale mně třeba jinakost nevadí, dokonce bych řekla, že jsem přirozeně zvědavá, jak to vypadá jinde. Mi prostě vadí ten styl podání. Já bych to chtěla pochopit, třeba i to (ne)pojetí Vánoc, ale odpovědi/vysvětlení tam nenacházím, jen tvrzení, Vánoce jsou nekřesťanské svátky a basta. Strašně bych chtěla pochopit symboliku u evangelikálních církví , protože i v těch sporech kolem Marie, soch a tak jsem to vůbec nepochňápala. Chápu výhrady ohledně přebujelosti a sladkobolnosti Mariánského kultu, řekla bych že v řadě věcí s nimi souhlasím, ale obvinit šmahem katolíky z modloslužebnictví, to jde přece proti podstatě. Podobně právě s těmi vánocemi. Demi to myslím popsala hezky, že jasně je třeba mít Ježíše před sebou každý den, není důležité kdy se narodil, ale připomenout si, že jeho zrozením se naplnilo, co bylo přislíbeno, že se Boží syn narodil v těle člověka, jako ten nejposlednější, nejbezbranější, u mě třeba tím hodně prolíná i ono „ano“ Marie, se kterým s důvěrou vzala na sebe pohanu nemanželského dítěte… Prostě pořád nechápu, co může být na takových Vánocích nekřesťanského… Podle mě jsou Vánoce jen pomocí přiblížit se tomu tajemství, což je pro lidskou podstatu normální a naopak jistá svátečnost okamžiku je povolený doping, nebo? Pokud někdo čte kdo by k tomu něco měl, opravdu bych byla ráda, kdyby mi to vysvětlil.
Rafusko, myslím, že stejně obtížné musí být vydat se Bohu i v případě, že nepřichází miminko, jak u vás, takže, za mě klobouk dolů i pro tebe. Jako závazek si dám přes advent a vánoce modlit, aby do (příštích) jesliček bylo mimčo naděleno i vám. Jinak k čestvému mléku - Míša je tak konsternován ze škraloupu a smetany, že se obávám, že nakonec budem automatové mléko využívat hlavně na kaše a palačinky 
Demi, já právě dřív chodila ke svátosti smíření poměrně pravidelně, pak s dětmi jsem začala polevovat…Blbé je, že já bych potřebovala svého zpovědníka a jsem rozmazlená, mám vysoké nároky, chjo…víc pokory by to chtělo…
Lenochodko, ad manželství. Jsem též konvertitka a mně k manželství pomohla vyloženě zamilovanost do Boha po křtu. Prostě představa, že bych nemohla k přijímání, když bych žila s mužem jako manželka a přitom nebyla ochotná na sebe vzít ten závazek, byla tak nemožná, že jsem se radši vdala . Je to asi hrozné takhle napsané, ale je to tak. Bylo mi tehdy 22, byla v půlce VŠ, takže jsem bojovala proti rodičům i nechuti trčet mezi vrstevníky a být za exota. Je to složité, člověk, jako u jiných věcí, nevidí a necítí důležitosti manželství…navíc jestli třeba partner není veřící, je to často hodně složité. Taky jsem nebyla typ, který by v tom měl přirozeně jasno, že to prostě jinka být nemůže, takže ještě že mi tak Bůh pomohl, protože v mém dnešním stavu, nevím, nevím
To jsem toho zase nakrafala, jdu si ostříhat nehty, než se děti vzbudí, alespoń nejaká užitečná věc…
Jo a Demi, na Hostýn taky často myslím a že už je to 1.5 roku 
, to snad není možné. Až odchováš miminka do batolecího stavu (nebo jestli si troufneš dřív)určitě bych zopakovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.11.09 23:43
Ahoj všem,
Maky: k těm Vánocům jsi to napsala tak výstižně, že líp bych se vyjádřit nemohla. Já myslím, že podstatu odporu bratrů a sester z jiných křesťanských církví jsem vcelku pochopila, ale neztotožňuji se s nimi. Je to jako bych měla mít povinný odpor k něčemu, co je pro člověka neuvěřitelně krásným darem si připomínat, oslavovat - malé dítě, Boží Syn přichází podle dávného zaslíbení, aby zde splnil svůj přetěžký úkol… To, že Jeho narození bylo v kdysi dávno přesunuto do období jinak pohanského svátku slunovratu, dělá z celého toho příběhu nové a nové vítězství Boha a jeho Lásky - opakuje se každý rok, každý rok je Zlému o trochu ulomen hrot, už třeba jen tím, že lidé jsou k sobě tak trochu jiní, kolik je těch, kteří právě o Vánocích přijali Krista do svého života a uvěřili… Neberu nikomu jeho pohled na tuto a podobné záležitosti, které nás navzájem bohužel vzdalují, ale podle mě všechno, co pomáhá utvářet cestu k Bohu, posilovat duchovní život, povznášet nad všednost, je dobré.
**Ad Maria ** - to jsi napsala strašně hezky. Maria měla obrovskou víru. Možná v té chvíli, kdy byla navštívená, moc nepřemýšlela, jaký to bude průšvih (nemanželské dítě, ostuda), ale nechala se vést… A pak ten závěr těhotenství s cestou do Betléma - no, když si představím, že bych teď někdy měla cestovat na oslovi takovou štreku a nakonec porodit kdesi na zemi v chlívě - to chce vyjímečnou osobnost, která dokáže pochopit Boží úmysly a hlavně důvěřovat, nebát se… Právem byla vyvolená.
Ta sladkobolnost, o které píšeš, že je mezi lidmi tak profláknutá právě ve vztahu k Marii. Asi vyplývá z určité prostoty a také úcty k tradici. Taky se mi to nějak uvnitř vzpříčuje - ale **není to ona víra malého dítěte*, kterou Ježíš doporučuje?
Chris: moc děkuji za věci, které jsi mi poslala pro mimčo Jsou všechny velice pěkné, úžasné. Takže mám teď zaplněnou mezeru mezi 6 měsíci a 1,5 rokem. Řekni si, co bys za to všechno chtěla, domluvíme se. Díky i za to mlsání pro kluky, to oni rádi oba dva, sem tam taky kupuju A taky dík za dopis.
Maxi: tak to já tam brzy nakouknu - tedy na ty stránky Svinova, to může být zajímavé. Do kostela ve Svinově jsem chodila v době, kdy jsme tam bydleli s manželem v podnájmu (Poruba, poblíž Teska). Sloužil tam otec Jan Lariš, mám na něj dobré vzpomínky.
PS: zvednutý palec je lepší než zvednutá pěst (či co )
Lenochodko: ty jo, tak ve Skotsku … Chápu tvé pocity, pokud jde o to bydlení s tvým přítelem beze sňatku. Není to to pravé ořechové, z hlediska víry, Desatera… Mno, co budu povídat, taky jsem takto nějakou dobu žila se svým současným mužem. Já tehdy studovala VŠ, manžel pracoval, vlastně mě už tehdy živil, a nebyli jsme sezdaní. Já neměla žádný příjem, ale díky tomu manželovu jsem nemusela ani hledat brigádu. Našli jsme si společný podnájem proto, že už jsme se necítili být jako malé děti a vídat se jen 1× za týden, chtěli jsme být spolu stále. Na druhé straně na mě brnkalo, co na to Bůh… Chtěli jsme se s manželem vzít, až dokončím školu, ale vzali jsme se ještě o rok dříve, protože mě tehdy vytočil můj exík (byla jsem ještě dávno před tím rok vdaná, manželství uzavřeno v kostele, nicméně Interdiecézním soudem prohlášeno za neplatné, na mou žádost a na základě jejich zjištění). Tak jsem požádala manžela o ruku 
a šli jsme do toho. Přiznávám, že manželství, ať si říká kdo chce co chce, je lepší, než konkubinát. A taky - mít dítě s manželem je přeci jen trochu jiná káva, než mít dítě s přítelem/kamarádem. Ovšem nikomu svůj názor nevnucuji, já jen podotýkám, že jsem prožila obojí soužití, a manželství jako takové, myslím, ještě překonáno nebylo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
