.
Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Křesťanské jesličky - diskuse
- Fotoalbum (129)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.12.09 14:08
UUUUU, Matouš je od včera na … . Sám neví co chce, evidentně ho nic nebolí, řekla bych, že ani nesvědí, ale asi sjem ho při těch neštovicích rozmazlila jetšě víc než dosud. Skoro nespí, pak je unavený, není moci, jak ho přimět zavřít oči, ani s námi v posteli, ani kojo, ani chovat, zkoušela jsem i estevilla, ale on řve tak šíleně a stále stejnou intenzitou, že jsem to vzdala. Chjo, mě by ani nevadilo, že nespí, i když už několikátý den spát jen 4h a to ještě ne v kuse, je fakt hrůza, ale že je pak unavený 
. Tak sjem si postěžovala a musím zas letět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.09 20:22
Maky, chudáček Matoušek, mě je těch miminek tak líto, když je něco trápí a nemůžou spát, i když by moc chtěli, mám to v čerstvé paměti, když naříkal Pavlíček při horečce
Tak vydrž, za pár dnů už si na to trápení ani nevzpomeneš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.09 21:53
Chris, díky za politování, ale on bohužel už neřve z nemoci. Sice vypadá děsně, ale horečku už nemá, nic ho nesvědí (předtím si o mě pořád třel hlavičku), a to JAK řve bylo neomylným důkazem, že je vzteky bez sebe, že jsem si ho dovolila odložit do postýlky, resp. nepřiskočit hned jak zabečel. Ono už se k nějakému řešení schylovalo před neštovicemi, jak sjem psala, je dost rozmazlenec, ale dokud vstával dvakrát za noc dal si prso a usnul, neřešila sjem, ovšem pak začal mezi kojeními dvouhodinové vstávačky, nakonec mu nestačila ani naše postel, chtěl chovat, pak už ani to ne, takže jsem včera v noci, poté, co mi ječel v náručí, protože chtěl rozsvěcet světlo, co máme v hlavě postele, zahájila protiofenzivu a nasadila poprvé za mateřskou karieru estevilla. No ječel, ale vyloženě ječel, cca 50min. poctivě jsem chodila, ukládala, po obědě kdy spal asi 40min. jsem zkusila jetsli ještě nezabere, ale pak jsem ho brzy vzala, nevypadal unaveně, teď večer spokojeně usnul u koja, uložen za 30min. hore, řev, takže sjem opět přivítala páně Estevilla a tentokrát stačilo 30min. Jako je to šílené, ale já už fakt nemůžu s třema dětma dělat pánovi postel. Jsem hrozně unavená a pak zbytečně nemám trpělivost s M+B, navíc Bety je na nervy (moje) taky dost náročná, takže si nemůžu dovolit mít je v kýblu,protože jinak bych ji asi zaškrtila. Hl. mi jde o to, aby se Mat vyspal, aby nebyl unavený, i kvůli němu saménu… Nic konec sebestředného okénka.
Jo ještě, nahlédla jsem do DBŽ, jestli Harpyje nenahlásila něco k miminku a při listování narazila na „větvostrom“, už nevím od koho, tak jsem včera povolala na chvíli babi, zaběhla vedle do „háječku“ něžně oškubala pár větévek a splichtila adventní „kalendářostrom“. Ufff, ufff, udělat a zavěsit ty pidibalíčky tedy byla fuška, ale když to děti ráno našly, stálo to za to. Foto někdy dodám. A už fakt musím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.09 22:42
Holky, jen hlásím, že nestíhám psát, protože sotva sedím - hemeroidy hrozně bolí a nemůžu sedět ani u PC 
na měkkém křesle…
Snad zítra bude líp!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.09 23:22
milé moje, za a) vítám nováčky
za b) lituju maky - se uplne umim vžít jak toho máš mplný kramle.
víc nedám. je mi uplne příšerně blbě - jeste jsem si večer střihla 2.5 hodinovou zkoušku zpěvu- no exot- dnešek byl proste horor . Miminku zdar, tehotenským nevolnosem zmar 
snažím se zvládat SZ a ruzne vyrizování kolem Ksenijineho deníčku a vás už nedávám.
Vrátím se, jak jen to bude možný - a seznamim se s nováčkama.
jeste jsem cosi chtela ale mam vokno jak vrata.
har.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sophinka
6.12.09 21:28
Ahojky děvčata nezlobte se že sem vpadám.. 
jdu na radu. Jsme s manželem oba věřící - uvěřili jsme v době kdy jsme spolu již byli a měli jsme děti. Oba pocházíme z velice špatného rodinného zázemí a v obou se lámou pocity lásky k rodičům a ,,nenávisti ,, za to že nás vlastně nemají rádi. A teď v čem potřebuji poradit: Je psáno že rodičů si máš vážit a máš je mít v úctě -ale jde to? Kdybych měla ctít ty svoje… 
prostě nejde mi to. Každý rok posílám otci fotky naší rodiny -bez odezvy. Letos mám veliké nutkání napsat mu dopis a říct mu jednou konečně že zplodit dítě je závazek na celý život. Nemá závazky jen vůči tomu dítěti,ale i vůči vnukům -udělat jim krásné dětství ( moji prarodiče to dokázali a je mi tak strašně líto , že moje děti nemají ani představu co je to děda a babička) PROSTĚ JAK SI MÁM CTÍT A VÁŽIT RODIČŮ-NERODIČŮ.Díky za pomoc
- Citovat
- Upravit
6.12.09 23:27
Ahoj Sophinko,
nevím, do jaké míry ti rodiče ublížili a co se stalo, že nechtějí komunikovat s tebou i tvým manželem, ikdyž už mají vnoučata…?
Pokud se stalo něco, co se nedá překonat odpuštěním a zapomenutím, je podle mě velice důležité, jak to vyřešíš sama v sobě, ty, i tvůj manžel. Do jaké míry dokážete odpustit, přestat cítit nenávist. Je to velice těžký boj, protože v něm si každý myslí, že je v právu, a ten druhý nám křivdí… Můžeš své rodiče ctít, ikdyž ti ublížili, pokud se smíříš ve své duši i sama se sebou. Neznamená to, že tím popřeš svou osobnost, to jaká jsi, ale přijmeš to, že jsi neměla moc pěkné dětství, za což nemůžeš. Co ale můžeš, je mít čisté svědomí, protože jsi se coby dítě ničím neprovinila. Podle mě má každé dítě absolutní právo na láskyplnou péči rodičů a harmonické dětství, a pokud je mu upřeno, vina padá na ty, kdo to způsobili. Dítě je nevinné a nešťastné.
Ne vždy ale za to nesou rodiče plnou přímou zodpovědnost - stává se, že oni sami měli problematické dětství, nedostali šanci dospět, neměli okolo sebe dobré vzory, které by je příznivě pro budoucnost ovlivnily, a následky se projeví na dětech… prostě je to jak nekonečná spirála nelásky a bolesti.
Ale pochopit znamená odpustit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.12.09 13:53
Sophinko, nemám teď čas psát, ale zkusím nad tím popřemýšlet. Teď jen, čistě z mého pohledu, ono ctění neznamená, že zároveň nemůžeš cítit křivdy, které navíc nejsou uzdraveny snahou obou stran. Podle mě to že je stále považuješ za své rodiče, žes je nevyškrtla ze života, snažíš se navázat (neopětovaný) kontakt znamená, že stále rodiče ctíš - uznáváš jako rodiče a toužíš potom, aby svou roli plnili. Jak psala Demi, někdo toho bohužel není schopen. Tolik k úctě. Druhá poněkud odlišná věc jsou pocity milování/nenávisti. Člověk, který touží a jeho touha není opětována (mít dobré rodiče, pro své děti dobré prarodoče) přirozeně začne jako odklesk cítit i nenávist. Dobré je si uvědomit, že tahle přirozená reakce ubližuje zejména vám. Zkus zůstat otevřená možnosti se k rodičům „vrátit“, nezavírat si cestu, ale zároveň by bylo dobré, neupínat se na to jako na jedinou možnost vyústění svých přání. To ti možná pomůže přestat akutně pociťovat onu nenávist. Biblické odpuštění není, dle mě, v žádném případě „citovým“ odpuštěním. Je to spíš takové vědomě nemyslet na někoho ve zlém, nepřát mu zlé, netoužit po pomstě. Tohle odpuštění pomůže hlavně tobě…Omlouvám se z zmatenost, ale píšu co mě zrovna napadá, nemám čas po sobě číst, Matoušek už se po mě smolí.
Jinak Estevilla, jsme si upravili podle svých potřeb. Mat už se naučil usnout i během noc sám, takže se probouzí až nad ránem (4-5h) a to už si ho beru do postele. večer usíná už zase prsa, ale tím, jak už ovládl techniku spánku , nemá pauzy behem noci, tam mi to nevadí. On chudák byl pak asi hrozně nevyňufaný a pořád mě v bdělém stavu pronásledoval…
Už opravdu musím, jsem krkavčí matka…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.12.09 14:43
Taky Tě zdravím Sophinko,
nezbývá mi než souhlasit s Demi i Maky.Mám s mamkou taky svůj příběh,ale vím.že před Štědrým večerem ho budu muset rozlousknout.
Moje mamka začala mít velké neshody se starším bratrem a následně jsem do toho byla vtažena jako rozhodčí,který ovšem nechtěl pískat ani pro jednu stranu,protože ad.1-mi to nepřísluší,jsou dospělí,tak nevím proč bych u toho měla asistovat,ad.2-nemám ráda spory a ad.3 jejich boj vyvrcholil ve chvíli,kdy jsem se dozvěděla o nemoci mého syna a měla jsem problémi sama se sebou.Nebudu ani líčit,že mi jejich žabomyší válka přišla ubohá ve světle mého problému,ale budiž.Vše vyvrcholilo před třemi roky na Vánoce,kdy se bratr zasnoubil se svou dívkou,která nebyla mamkou schválena a byl ji zakoupen prsten ne malé hodnoty,což bylo špatně přijato.
Následovala spirála obviňování,kde k mému údivu jsem získala hlavní roli.Prý se jí nezastávám a bratrovi nevymlouvám tak špatný sňatek,můj syn je rozmazlován a dcera utlačena,kupuji to co bych neměla,ale záhy jsem pochopila,že jsou to pouze uměle vytvořené a zástupné problémi a prim hraje vztah bratr a mamka.
Příběh je to obšírný a nemám velkou zálibu se v něm „přehrabovat!“Jen dodám to,že mamka nebyla na bratrově svatbě s onou „neschválenou“,neviděla bratrovu dceru 1,5 roku a bohužel ani neviděla mého dvouměsíčního syna.
Je to velké bolest a i když si říkám,že je mi teď lépe,tak rovnou říkám,že není.Myslím na ni každý den,jenomže…
Podobných sporů už bylo více a já ji vždy prosila,ať se to řeší v klidu,ale marně.Nebudu tu jen nasazovat,vždyť ono okřídlené:„Kdož jsi bez hříchu,hoď po ní kámen..“je na místě.
Možná jsem na něco špatně zareagovla já,možná jsem něco měla udělat jinak,kdo ví?
Jen mě napadá to,co napsala Demi,že naši rodiče reagují tak,co sami prožívali v dětství,tudíž některé reakce a chování musího holt rehabilitovat nebo alespoň se snažit pochopit.Mamka měla dětství opravdu ošklivé a vždycky nám říkala:„Kdybych se náhodou chovala stejně jako moje máma,tak mi to řekněte!“Bratr řekl a je v nemilosti skoro 4 roky.
Jak je na tom mamka nevím,dokud nezavolám!Mám z toho hrůzu,ale před koncem tohoto roku to chci spáchat a ozvat se.Vždyť má vnoučka.
Holt každý má svého kostlivce ve skříni.Drž se a ahoj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.12.09 18:00
Ahoj holky,
ani nevíte, jak vám všem rozumím – Sophii i Alice.
Maky, Demi – vystihly jste to přesně!!
Některé tady znají moje starosti s bráchou…je to přesně, jak napsala Alice…Nedávno došlo mezi námi ke strašné výměně názorů a já vím, že jsem snad navždy zůstala bez bratra!!! Jak já ti Alice rozumím, ani nevíš jak moc!!!
U tebe je to ale horší, že to máš se svou maminkou, já mám s mými rodiči naštěstí vztah dobrý. Takže si „naštěstí“ můžu říct – no, tak budu žít bez bratra…co nadělám. Je to ale hrozné. Demi říká „odpustit = pochopit“, ale k tomu pochopení já nedospěju NIKDY!!! Možná je mi bližší, jak to říká Maky – vědomě na ně nemyslet ve zlém, netoužit po pomstě, nepřát jim zlé…to je hřebíček na hlavičku, Maky!!! K tomu „citovému“ odpuštění osobně já nedospěju nikdy – to vím stoprocentně. Jde o tu „akutní“ nenávist, přestat ji cítit. JENOMŽE – v tomhle je jediný lék a to je ČAS!!!! Jedině časem dospěje člověk aspoň k tomuhle postoji. Mně to trvalo asi 2 roky než jsem dospěla aspoň k tomuhle. Bohužel došlo k oné hádce a opět se to propadlo hlouběji…ale já už jsem to předtím měla vyřešené sama v sobě, takže ten „propad“ pro mě nebyl tak katastrofální. Spíš se na to dívám shovívavě a je mi bratra líto – nic víc.
Omlouvám se za zmatenost, snad to pochopíte.
Alice – bože, jak já ti rozumím!!!!!!
Demi – vše nej k narozezninám, tuším, že je máš někdy touto dobou, třeba dostaneš dáreček přímo v ten den 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.12.09 18:59
Gerberka
Gerberko,děkuji Ti za Tvá slova.Musím říct,že mě potěšilo,že jsem nějak pochopena.Takováhle věc se těžko vytahuje na světlo,protože to není nic,čím by se mohl člověk chlubit.
A právě proto mě tvá slova zahřála.Alice
P.S.Když jsem po sobě četla první čtení,zděsila jsem se nad slovem problémy.Napsala jsem ho s měkkým i.Tímto se omlouvám všem,kteří si po mém příspěvku museli dát hadr na hlavu a pravidla českého pravopisu hodily do kamen .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.12.09 21:17
K rodičům Mám problematický vztah k oběma rodičům. Naši se rozvedli, když mě byly čtyři roky. Táta měl novou ženu, máma novýho muže S tátou jsem se vídala asi dvakrát do roka - u babičky a dědy(jeho rodičů). Až teď vím, že za tím byla jeho tehdy žena, že se mnou nevyhledal kontakt, ale byl dospělý chlap, mohl mě vidět, kdyby opravdu chtěl… Když mi bylo asi dvanáct, začal mi hrozně chybět. Plakala jsem každý večer, otčím byl násilnej k mámě a někdy i ke mě, tak jsem toužila po svém, v mé dětské hlavičce dokonalém, tatínkovi… Situace se vyřešila, když mamka zavolala jeden večer tátovi, popsala mu situaci s tím, že když si ke mně cestu nenajde teď, tak já si časem uvědomím, že o mě nestojí, a nebudu o něj taky stát. Hned ten večer přišel. Začal mě ssebou brát všude se svojí rodinou, trochu jsme se sblížili. V mých sedmnácti se situace doma vyhrotila a já u něj i nějaký čas bydlela. Teď máme vztah celkem dobrý, jen , i když jsem dospělá, si někdy přeju, aby projevil trochu víc zájem, byl srdečnější… Mám ale opravdu ráda jeho přítelkyni (znovu se rozvedl, jsou spolu už leta), tak když je vidím, tak hlavně kvůli ní. Asi jsem mu více méně odpustila, ale nemůžu zapomenout, jak jsem byla nešťastná a jak mi chyběl.
Když jsem byla v pubertě, mámy měla problém s alkoholem. Přestala, ale vzpomínky prostě nevymažu. Nechci se o tom moc rozepisovat, fajn to nebylo. Asi jsem odpustila - nebo jsem snad na cestě k odpuštění. Máma je psychicky dost nemocná - teď zrovna v nemocnici, já jsem se s tím prala leta, byla jí oporou. Pak se ve mě něco zlomilo, už jsem nemohla dál. Přestěhovala jsem se do zahraničí. Je mi to líto, jsem asi sobec, ale prostě jsem musela začít žít svůj život… Tak se snažím odpustit sobě.
Nic. Konec zpovědi 
K odpuštění mi pomáhá se v modlitbě Otčenáš koncentrovat na verš „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“ Myslím u toho na konkrétní odpuštění, které mi dělá problémy. Odpuštění mi pomáhá k tomu, abych byla schopná si rodičů vážit.
Jinak jsem zas po roce byla u zpovědi. Rozhřešení jsem z pochopitelných důvodů nedostala, ale hodně mi to pomohlo si uvědomit spoustu věcí. Jsem moc vděčná za to , že žiju v malé komunitě a mám se svým knězem docela osobní vztah - myslím, že můžu říct, že jsme přátelé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sophinka
7.12.09 21:33
Ahojky . Děkuji za vaše slova. Nemyslím,že bych rodiče nenáviděla jen na mě občas padají chmury ( nejvíc když si vzpomenu jak mně prarodiče udělali krásné dětství ,jak děda z legrace lezl za mnou do postýlky ,jak mě zjevně milovali - a moji rodiče -prarodiče mých dětí ani nevzdechnou ) Jak ráda bych byla kdyby se někdo radoval z mých dětí 
U manžela rodiče nám řekli že naše děti jsou zbytečné , že neměli být,k čemu máme šest dětí 
( tedy řekli to manželovi jsou maďaři takže sem tomu naštěstí nerozuměla a manža mi to řekl až doma )
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
