Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Křesťanské jesličky - diskuse
- Fotoalbum (129)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.12.09 11:38
Alice19761 píše:
V červenci jsme s mužem absolvovali exercicie na Velehradě
Ještě jsem zapomněla…Ali, vy jste odněkud z okolí, že my jako jo 
. Doufám, žes to už nepsala, to by se ukázalo, jak letem všechno čtu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.09 11:52
Alice Pro mě jsou vzorem dvě kamarádky, které mi obě byly i kmotrami. Obě jsou z katolických rodin. jedna z nich má jedno dítko a teď každým dnem čeká druhé, tak z ní pořád tahám rozumy. Jinak s tebou (a s Demi)souhlasím, že pro děti jsou rodiče velkým vzorem. A taky časem někdy i děti svým rodičům - posledně, když jsem byla v Čechách, vzala jsem moji maminku ssebou do kostela(pro ni úplně poprvé v životě) a byla z toho nadšená. Myslím, že jsem jí dala námět k přemýšlení. Já jsem byla hrozně moc dojatá a vděčná, že jsem to s ní mohla konečně sdílet. 
Ona mě vždycky ve víře podporovala, ale nikdy předtím v kostele nebyla.
Jinak k autismu - pracuji s dospělými lidmi s autismem(tedy ne jen s autismem) a moc mě to naplňuje(teď co studuji dělám jen na částečný úvazek). Nemůžu říct nic k autismu v rodině, protože jsem to nezažila, ale v práci, když se mi občas podaří proniknout do jejich uzavřeného světa, je to ohromně obohacující. Teď doufám, že to nevyzní jako klišé, tak to rozhodně nemyslím.
Moc tě zdravím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.09 12:03
Děkuji za reakce..
No Demi, takže to není ten test legrace…klidně si to otevři…jsou tam otázky typu kuřák?, věk?, sport?… takové jen stohé údaje a z toho Ti vypočtou kdy můžeš umřít…ale potřebuješ k tomu kódy a ty Ti pošlou na mobil…jenže jak jsem pochopila, je za 1sms 99,–
Tudíž to je pěkný výdělek pro někoho, kdo Ti jen sečte údaje a na základě nějaké tabulky..pošle výsledek 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.09 12:46
Maky - bohužel jsem z Děčína.Naši velmi dobří kamarádi na Velehradě už několikrát byly,tak jsme to letos vzali tam.Starší děti byly na táboře,tak jsme měli jen toho nejmladšího.Exercicie se náramě vydařily.Hodně se mluvilo o vztazích v rodině,o přístupu k dětem,modlitbě…Měla jsem hlavu plnou inspirace a dojmů a probírala to i dlouho po příjezdu domů.Doma bylo za co děkovat,a tak dá-li Bůh vyrazíme tam i příští rok.
Lenochodko - jak říkáš správně/neberu to jako klišé/,když člověk pronikne do světa autistů je to něco.Náš Kryštof se do třetího roku vyvíjel naprosto standartně,ale po třetím roce se nám zdálo,že se nějak separuje a dělá neustále stejné věci.Neustále se houpal v houpačce,vybíral z knihovny s železnou pravidelností stejné tituly…Zprvu to vypadalo,že má poruchu sluchu.Chodili jsme za ním s dřívky a ťukali,ale on se ani jednou neotočil.Na ORL mi sdělili,že to může být nějaká percepční sluchová vada,ale pořád jim to nějak nesedělo,tak mu udělali vyšetření a rezimé bylo,že sluch je v pořádku.Přes neskutečnou anabázi jsem se seznámila přes kamarády z kostela s rodinou z Prahy /kteří jsou mimochodem již třetím rokem našimi přáteli a v lednu jdou kmotřit našemu malému Šimonovi 
/kteří nám poradili,ať se necháme vyšetřit v pražské Aple.Tam se potvrdilo to,co nám bylo chvilku naznačováno,že je autista,ale předtím jsme byli jako na střelnici.Padaly diagnózy typu mentální retardace,vývojová disfázie…
Ještě dnes,když se dívám na fotografie tomu ve své podstatě nemůžu uvěřit.Úžasný oční kontakt,hravost,smích…Ve třech letech jako by někdo řekl dost.Ještě mudím dodat,že dodnes nemluví a při dotazu na doktorku,že ještě ve třech letech nemluví jsem slyšela:!Můj syn nemluvil do 3.5 roku a dnes studuje vysokou!"
Zahořklá nejsem,na okolí působím dojmem smíška,ale své bolesti nejsem zvyklá ventilovat. 
Jejda,to jsem se rozepsala,musím jít dělat svačiny.Tak ahoj a měj se jak nejlíp můžeš,skvěle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.09 13:08
Ahoj, tady toho hodně přibylo.
Dočtu vás postupně, Pavlíček v noci opět topil, jsem z toho už dost špatná, dneska jsme vyfasovali atb.
Na ušním jsme byli, tam nic není, ale má zánět nosohltanu. Snad to zabere.
Moc zdravím nově příchozí 
Píšu sem už dlouho, někdy trošku pauzíruju
Nemám to teď po změně emimina v podpisu, ale píšu blog, takže kdo mne nezná, zde: www.christabel.bloguje.cz
O autistech jsem si hodně četla na netu dříve, takže vím, oč jde, a velice obdivuju maminky, protože chápu, že to musí být 100× náročnější výchova než je běžné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.09 13:26
Alice, já sjem ale ostuda, jaks napsala Děčín, hned mi docvalko, že už to tu zaznělo A kdo ta duchovní cvičení vedl, smím-li se ptát? Ještě za nedětna jsem jezdila na vysokoškolské exercicie M. Altrichtera, on je moje krevní skupina, až děti odrostou musím se zas přihlásit.
Ad vzory: Když jsem hledala cestu, byl mi velkým vzorem můj muž, i teď mu můžu děkovat za mnohé, i když v provozních rodinných záležitosech už ta vzorovost trochu vyprchala 
, ale to je asi spíš tím, že já normálně nejsem moc na vzory. Jsem taková latentní obrazobořička 
. Jinak ale musím děkovat Bohu, že máme každý jinou spiritualitu, takže se dost doplňujeme. On má rád jistoty, kořeny, je takový můj sloup. Já bych možná taky každou neděli do kostela nechodila, nějak bych si to omluvila, že je Matouš malý, že stejně víc hlídám než poslouchám, ale s Michalem už to máme jako pravidelný rituál a je to tak dobře, protože neděle nebyla stvořena pro Boha, ale pro lidi. Vždycky mě mrzí to nedorozumění, že katolíci musí do kostela. no, ano musí, ale ne proto aby tam došli, žejo. Když si člověk uvědomí, kdo ho tam čeká, že opravdu čeká…Kdysi na vysoké škole, kde jsem konvertovala, jsem ráda klečela v setmělém kostele před svatostánkem, věděla, cítila sjem, že tam Ježíš je se mnou, jako všude samozřejmě, ale tam víc o ta kolena, která tam klečela a ústa která se modlila přede mnou, se mnou a po mně…ještě dnes z té vzpomínky, která bohužel už není každodenností, žiju a doufám, že se ta žhavost alespoň občas připomene. Nevím, jetsli je to srozumitelné, ale nějak se mi to vybavilo, tak sjem vás tím musela oblažit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.09 13:28
Chris, zachytila sjem tvůj poslední příspěvek, až po odeslání, tak jen, že na vás myslím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.09 14:07
Maky
Na Velehradě vedl exercicie páter Šustáček.Sešla se tam výborná parta mladých párů.Byly jsme tam tři nastávající maminky,tak jsme prohodily i něco málo o nastávajících porodech a vyměnily jsme si zkušenosti.Krásný zážitek byl umocněn i vydařeným počasím a klábosením ve velké jídelné do dvou hodin ranních při mešním víně /v mém případě s minerálkou v ruce / zakoupené ve zdejším archívku .Prostě moc prima a ty zvony ráno .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.09 15:13
Ahoj všem,
Dajmo: to tedy žasnu, co se může objevit na webu pro mamky… Fakt nevkusné 
. Ještě si říkám, že tu chybí reklama na euthanasii i s návodem. Ale možná je to jen otázka času.
Maky: jsem moc ráda, že už je trochu líp. 
K těm penězům pro Kseniji - psala jsem Harpyji, že je pošlu trochu později, protože teď máme nějak našponovaný rozpočet. Pokud jde o ty věcičky pro mimčo, tak je mi blbé je po tobě chtít, když vím,že je tady někdo v mnohem větší nouzi… Klidně to všechny pošli Kseniji, já už si nějaké seženu, však mám čas.
Ad konverze k víře: tak nějak získávám pocit, že oproti lidem, vedeným k víře od dětství, mají lidé, kteří přijali křest co dospělí, k víře mnohem hlubší a pravdivější vztah. Možná proto, že si ji sami v sobě vybojovali, což je často velice těžké. Ale pak asi o to víc cennější a poctivější.
Sama jsem zvědavá, jaká cesta k víře bude u mého muže - zatím je z katechumenátu velice nadšený, dokonce říkal, že by si chtěl promluvit s naším otcem Víťou, aby zopakoval setkání a přednášku s jednou lékařkou, která vedla téma Láska, manželství, svátost. Vždycky přijede domů takový - jak bych to řekla - naplněný nějakou radostí, pohodou.
Chris: Pavlíčka je mi tak líto 
… Bude to asi nějaký druh střevní chřipky, že? Moc na vás myslím. Helenka je v pořádku?
Lenochodko: jejda, to je paráda… Tak ty fotíš a maluješ … Kdybych tak mohla někdy vidět, co jsi nakreslila nebo nafotila (ten obrázek Panny Marie s Ježíškem…). Jsi dobrá, své nadání dál rozvíjej! Pokud jde o mě, hodně mě oslovuje hudba (pocházím z muzikální rodiny), hraji na klavír a miluju Čajkovského nebo Chopina. Po ZŠ jsem se hlásila na konzervatoř, ale nevzali mě pro mou zálibu v chození do náboženství (bylo to koncem 80.let). No ale je to vlastně naprosto v pořádku, protože jsem vystudovala VŠ s oborem, který mě zaujal a kterému bych se ráda v budoucnu věnovala (dá-li Pán Bůh). Taky si myslím, že můj hudební talent nijak nepřevyšoval ostatní zájemce o studium na této škole, takže jsem se svým neúspěchem zcela srovnaná. Ovšem, tím podstatným důvodem, jak jsem se časem dověděla, rozhodně nebyl talent, ale můj posudek…
Přeji ti, aby se tvůj sen o veliké rodině vyplnil! Je to krásné.
Alice: o autismu jsem si něco načetla v době, kdy učitelky v MŠ minulý rok naznačovaly, jestli třeba můj nejstarší syn nebude spadat do té skupiny dětí… Dvě noci jsem moc nespala, protože na netu bylo dost informací, u kterých jsem měla dojem, že je syn naplňuje. Pak jsem si promluvila s jedním svým známým psychologem, a ten se mi vysmál, a to samé mi doporučil udělat i těm učitelkám. On totiž Honzík není příliš kontaktní dítě, je to samotář (psycholog by řekl introvert), v prvním roce MŠ neměl žádné kamarády, a když si kluci v herně hráli s autíčky, on si stavěl a hrál AZ kvíz. Stávalo se, že nereagoval na paní učitelku, když ho volala, ale zřejmě jen proto, že byl zabraný do hry (když se soustředí, tak hluboce, a nic jiného nevnímá). V tom je po svém otci. Baví ho svět čísel, což po mě rozhodně nemá.
Vyšetření dětí s podezřením na autismus jsou prý velice složitá, a tak jsem raději přijala verzi našeho známého, že Honzík je zcela normální, a jen si pro hry vystačí sám. Jinak je spontánní, přátelský, takže paní učitelka se jen spletla. Ale ikdyby se u něj nějaká taková diagnoza potvrdila, určitě bychom se nezhroutili. Tito lidé prý bývají velice inteligentní, a co hlavně, jiným lidem neubližují. Já myslím, že i tady je zcela zásadní, jak se k dítěti staví jeho rodiče - jestli ho přijmou, jaké je, anebo odmítnou. Vím, že hodně rodin to neustojí a rozpadají se… Škoda. A od onoho psychoDr. taky vím, že většinou jsou to muži, kdo radši odcházejí, jsou prý větší zbabělci… Naštěstí existují i ti další
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.09 17:49
Ahoj holky,
všechny moc zdravím.
Jsem tu na skok po strašně dlouhé době, tak se omlouvám, že jsem nepřečetla všechny příspěvky snad za ty 2 měsíce. Všimla jsem si nových tváří -** Alice,** Lenochodko - vítejte!
K tomu autismu - tak staré známé jesličkandy určitě znají moje trable se starším synem ohledně autismu…tak jenom pro oživení a pro nové tváře:
Poprvé mi to řekla píučitelka v MŠ v jeho 4 letech stylem, že doporučuje vyšetření v PPP kvůli „nezvyklému“ chování - velice podobnému jako píše Demi o Honzíkovi - nepotřeba se „družit“, samotář, nezvyklé pohyby (taky to houpání), na druhé straně znalost všech čísel, písmen atakdále - zkrátka „neodpovíající věku“. Tenkrát jsem v životě neslyšela pojem „autismus“ - kromě filmu RainMan, který jsem viděla někdy v 8. třídě (asi jako každý v té době)…fakt totální prázdno v hlavě. Takže - hledání na netu, co to vůbec je, jaké jsou příznaky, jak se to dá „poznat“ - syn splňoval snad všechno, co kde psali, hrůza.....Ani ve 4 letech a ani další 2 psychologové, ke kterým nás poslala píučitelka v 1. třídě, ale nevyslovili žádnou konečnou nebo definitivní diagnózu…jak Alice píše o sdružení Appla - tak tam jsme teda nebyli, to je fakt.
Letos chodí do 4. třídy normální ZŠ a minulý týden přišla opět „rána“, protože píuč., kterou jsem považovala za super (měl ji i ve 3. třídě - takže ho zná přes rok) mi do telefonu řekla, ať prý k ní přijdu, že si se mnou potřebuje promluvit kvůli chování (nechtěla naznačit nic dalšího, bohužel…), takže se tam s nervama chystám příští týden. Jsem z toho mimo, protože tuhle učitelku jsem považovala za výbornou nebo minimálně za daleko lepší než tu předchozí, spoustu věcí si dokázala s děckama vyřešit po svém a sama, má k nim hodně blízko, dokázala je hravou formou zabavit - odpovídající jejich věku.....a teď tohle. Domů nenosí žádné poznámky, nic, žádné stížnosti - což bylo u té předchozí na denním pořádku. Tak nevím, co mám čekat.....teda samozřejmě to tuším, ale nechápu PROČ a ZASE.....prostě se v tom nevyznáme a jenom doufám, že všechno „zlé“ bude pro něco „dobré“. Uznávám, že syn je tak trochu „zvláštní“ - opravdu. Nemá fakt kamarády, má takové svoje zájmy a styl, který mu asi nejlíp vyhovuje, takže tam je problém v tom zařazení se mezi „normální“ spolužáky…
No nic, tak já zas běžím.
Hezké prožití adventu všem a Demi, tobě se to blíží - tak že by nakonec mimi vykouklo na tvoje narozky??? Necháme se překvapit, viď?
Gerberka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.09 20:10
Gerberka
Velmi Tě zdravím!Náš Kryštůfek je autista jak vyšitý.Na diagnostiku jsme mohli jít na neurologii do Motola a nebo do Aply.Vyšetření jsou rozdílná,ne snad co do určení postižení/protože toto jsou instituce na která lékaři nejvíce dají/,ale co do pohodlnosti a rychlosti.V obou případech je objednací doba minimálně půl roku.V motole jsi přijmutá na neurologiii a týden tě tam vyšetřují různí specalisté,aby to vyvrátili nebo ono potvrdili.Ubytování je prý sparťanské,jelikož jsou na pokojích namíchné různé dětské nemoci,což je pochopitelné,jelikož jsou právě kvůli tomu určení.„Výhoda“ je v tom,že neplatíš žádné peníze za vyšetření.
Tuto výhodu jsem,ale ráda oželela a nechala si vyšetřit syna v Aple.Diagnostika trvá asi 2,5 hodiny a rodinná anamnéza je opravdu zevrubná.Mezitím co zodpovídáš otázky,tak psychiatrička pozoruje dítě v akci a dělá si poznámky.Poté se řekne závěr a zaplatíš 2500,–Kč.
V rozhodování,kde dítě necháme vyšetřit pro mne bylo i stěžejní to,že nemusíme někde přespávat,protože jaké-koli změny jsou pro něj stresující a nevím jak by reagovalo okolí.Kamarádka tam ležela se synem jen čtyři dny a myslela,že jí odvezou do Bohnic.Nejen,že maminky neakceptovaly to,že je její syn těžký dysfatik a vydává jen mírné skřeky/způsobené frustrací,jelikož si svůj stav sice neuvědomoval,ale to,že mu nerozumí vlastní matka mu přivádělo afekty/ nebo zmateně gestikuluje.Chápu,že pro některé lidi to musí být silná kává a neodsuzuji to,ale sprostě někomu nadávat,to je taky věc.
V odborné literatuře se píše,že každý člověk má v sobě 20% autismu/ztráta jistot,špatné přijímání změn,udržování jistých,zaběhlých rituálů./
Když to tak píšeš napadá mě Aspergrův syndrom.To jsou děti vysoce inteligentní,uvědomující si sebe naprosto reálně,ale klidně to může být introvert jak vystřižený.
Rozhodně se neobávej!Naš přítel budhista mi vždycky říká:„Kdo o sobě může prohlásit,že je normální a co je měřítko normálnosti?“Každopádně Ti držím pěsti a těším se na zprávu od Tebe.Ahoj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.09 21:45
Demi píše:
Chris: Pavlíčka je mi tak líto
Demi, střevní to není, protože zvracel jen 1× na úplném začátku, to mohlo být už od zahlenění, jinak žádný průjem, nic. Dneska ale bez horečky, i když jsem žádné léky proti teplotě nedávala, tak kéž to vydrží! Snad ta atb zabrala. Mne - asi jako nás všechny - hrozně stresuje, když nevím, co tomu děcku vlastně je. Snad je to opravdu od toho zánětu v krku (zjistili to až na ORL, protože pediatr byl sice u nás doma, ale Pavlíček se tak strašně bránil, že se mu doktor nemohl důkladně podívat do krčku, ale i tak říkal, že to tam není v pořádku).
Dneska jsem toho už měla vážně dost, ta teplota hrozně kolísala, po Nurofenu vypadal Pavlíček jako zdravý a jak přestal působit, v noci vyletěla najednou na 39,6 
Manžel na služební cestě, no ještě že mi pomohli naši. Teď už máme tatínka doma, a to se přiznám, po těch třech dnech stresů jsem si nalila trošku červeného 
Myslela jsem na Diny , že ona má dětí víc a Klárku nemocnou a na tyhle situace už bude sama a ne jen po dvě noci jako já.
Helenka je v pořádku, ona byla nemocná minulý týden, možná měla něco podobného, ale s mnohem lehčím průběhem, teplotu jen jeden den.
Jo a chodí do školky a už mám zprávy od učitelek, že se vůbec nezapojuje do aktivit, jen ostatní děti pozoruje. Doma mi pak zpívá písničky a říká básničky, co se naučila, ale tam se k dětem nepřidá 
Snad se to časem poddá.
Gerberko ahoj po tak dlouhé době
Já o tom autismu vím jen teoreticky, co jsem přečetla, ale připadá mi hrozné, jak dlouho se musí čekat na vyšetření, jak málo je odborníků a kolik se rodiče naběhají, než se jim podaří sehnat někoho, kdo umí určit diagnozu a tím ukázat správnou cestu, jak s dítětem pracovat. O tomhle problému by se mělo psát víc.
A nakonec: dávala jsem vedle do DBŽ zajímavý odkaz, dám ho i sem - o Mikulášovi:
http://www.vira.cz/index1.php?…
Příspěvek upraven 02.12.09 v 21:48
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.09 21:48
Ahoj Gerbi: super, že ses ozvala! Já jsem si taky v souvislosti s Honzíkem vzpomněla na tvého Jindříška, taky jste se v tom plácali… Podle mě má kus pravdy Alice, že v každém z nás je kus nebo kousek autisty - právě u Honzíka špatné přijímání změn, dost lpí na zaběhaných postupech, rituálech, ale jak postupně vyrůstá, je s ním větší řeč, jak nabývá na rozumu. Dnes mě hladil, než usnul, a říkal, jak mě má rád 
. Prostě jsem se rozhodla věřit tomu našemu psychoDr., který Honzíka zná. Logopedka se vyjadřuje v tom smyslu, že jde o dítě s IQ vyšším, než jeho vrstevníci… No já tedy nevím, vidím ho jako normálního kluka, který se poměrně rychle učí, umí naslouchat, rád a hezky zpívá, ale jinak v něm nehledám malého génia. Už proto, že mu přeji normální život.
Jinak s paní učitelkou snad nebude tak zle - pokud ty jako máma na synovi nepozoruješ nějaké anomálie v chování, tak věřím, že nepůjde o nic hrozného. Dost se mi nelíbí, že ti učitelka ani nenaznačila, o čem s tebou chce mluvit, tak se není co divit, že se stresuješ. Takové tajnůskování tedy nemám ráda
Tak se drž, myslím na vás!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.09 21:50
Ano, tak přesně to nemám ráda: „potřebuju o něčem důležitém mluvit“, ale o čem, to se neřekne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.09 22:31
Christabel
Naprosto souhlasím s Demi.Jsem až vysoce alergická na větu:„Jsi doma?Potřebuji s Tebou něco vážného probrat!“A není Vám naznačeno zbla.To jsem na mrtvici .A právě proto bych se tím příliš nenervovala/ale ono se to řekne,co?/nebo bych se pokusila to v nejlepším případě eliminovat na minimum.Držím pěsti. Alice
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
