Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel je narcis
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Velikost písma:
Hanney
23.4.16 09:15
- Upravit
Anonymní
23.4.16 09:37
„Můj“ narcis má opravdového kamaráda jen jednoho. A to je totál flegmouš, který ho bere hodně s rezervou. Jinak díky svému svrchovanému chování a díky tomu, že každému kecá do života a snaží se jej řídit, žádné přátele nemá. Nikdo ho dlouhodobě nesnese. Koho by bavilo kamarádit se s někým, kdo všechno ví a zná nejlépe a neustále se vás snaží řídit a připomínat, co vše narozdíl od něj děláte špatně.
Narcis to ale tak nebere, je citově plochý a ten můj žije v domnění, že ho lidé mají rádi. S kým se neshodne více, takový člověk si jeho přátelství nezaslouží. Má to tak i se svou dcerou. Ona jej nemusí a téměř se s ním nevídá. On žije v domnění, že ho má ráda a pouze nemá čas. Přestože její chování je zcela zřejmé.
V zaměstnání to samé. On to bere tak, že ho téměř všichni berou a mají rádi. Od kolegy vím, že je arogant a každý ho nesnáší, lidé se komunikaci s ním vesměs vyhýbají. K.
- Upravit
23.4.16 09:57
A tak můj ex kamarády má..i když, když nás jeho kamarád se ženou zvali na nějakou akci, a já jim řekla, ze my uz spolu nikde nechodime protože to vypadá na rozvod, sice trochu překvapení bylo, ale hned v druhé větě zaznělo " no jo, však my víme jaký je". Ze strany jeho známých se nikdy nikdo nedivil že jsme se rozešli.
Měl kámoše z puberty, pak z vysoké. Ještě když jsme měli malé děti, chodil na pivo průměrně jednou týdně, nebo za 10 dní. Co začal rozchod, nebyl nikde, snad rok. Když byly děti malinké začal studovat PhD. a nejel přes to vlak, nutně to chtěl udělat v co nejkratším termínu, my jsme šli bokem. Po rozchodu na to nesáhl. Já už tomu vůbec nerozumím. Před rozchodem o děti nezájem, byl fyzicky pritomen ale psychicky ne. Po rozchodu najednou otec roku. U něj fakt člověk nikdy neví. Ale on očekává bezmeznou podporu v každé situaci. V práci zatím nikde spokojený nebyl, vydrží tak rok dva a hledá dál. Teď zrovna je ve výpovědní době. Jsem zvědavá co bude v nové práci.
Podle mě on skutečné lásky, opravdového přátelství není schopný. A když mi řekl, v podstatě se tím pochlubil, že dokáže poznat nejslabší místo člověka a pak, klidně po letech ho tam bodnout, nevěřila jsem vlastním uším.
23.4.16 11:26
@Ellusa přesně tak, ten konec je přesný. A žárlivost, velká. U nás hodně vázla komunikace, ale těžko se divit, když se prezentoval takto, to prostě nemáš důvěru, nereknes mu intimní věci, kdykoliv to použije proti tobě. Takhle vztah fungovat nemůže. Dokud život plyne bez problémů, můžeš se přizpůsobit, tak to jde. Ale jakmile jde o něco náročnějšího, už kolaps.
S těmi kamarády měl vždycky společný nějaký zájem, o tom se bavili, to mají společné. Známých má fůru, ale blízkého přítele žádného.
23.4.16 11:44
@Hanney píše:
To vše právě pramení z toho pocitu naprosté vyjímečnosti, „oni mohou“, je v tom i značná dávka sebedestrukce, takže klidně s sebou stáhnou i druhé. Schopnost druhého využít je neuvěřitelná, jak píšeš, neznají hranice, nic není nemožné, nejsou limity, pokud jde o jejich prospěch.
Tak s tou sebedestrukcí máš naprostou pravdu. Někdy jsem u toho „mého“ mívala pocit, že mu chybí jakýkoliv pud sebezáchovy. Plus schopnost poučit se z chyb.
Dokázal nechat vyšplhat pokutu za rychlou jízdu až do exekuce. A to jsme žili v zahraničí, kde ho na platby upozorňovali co měsíc zcela otevřeně.
Stejné neplacení pokut praktikoval i zde, ale to jsem si zvládla ohlídat.
23.4.16 12:39
@Ellusa on si mě vzal proto, že žárlil na moje spolužáky. Já si rozumím skoro s každým, takže se cítil ohrožen. Navíc měl prostě nějaké představy o životě, a já mu je měla splnit.
O moje kamarády zájem nejevil, byli mu ukradení, vzduch. Když jsem o nich mluvila, většinou buď nezájem, nebo z toho vyšli špatně, že by si o ně kolo neoprel. Má na lidi vysoké nároky, na sebe ne.
23.4.16 12:41
@Ellusa ta poslední věta úplně sedí. Kolikrát jsem hleděla jak si některé věci přebral. A znal jen černou a bílou, nic mezi tím. Minimální tolerance a pochopení pro ostatní.
23.4.16 13:01
@Ellusa to je úchylné. Ale fikane.
Ono každý takový člověk má své vlastní zvláštnosti. Nejde je hodit do jednoho pytle, tabulky. Ale myslím že všechny tady různými slovy a zkušenostmi mluvíme o tom samém.
Anonymní
23.4.16 15:11
Holky, přesně ve vašich popisech vidím toho svého. Píšu jako anonym, protože s ním pořád ještě jsem.
A přesně jeho hlavní krédo je to: že na druhé má obrovské nároky a na sebe nikoli. Jakoukoli sebemenší chybu udělám já, vyrobí z toho obr problém, i když třeba jen blbě sešlápnu spojku v autě. Cokoli špatného udělá on, musí se o tom mlčet, prostě to neexistuje.
Citově ploší jsou podle mě proto, že oni druhé lidi nedokážou milovat pro ně samotné, ale potřebují protějšek k tomu, aby žil jeho život, vzhlížel k němu, žil prostě pro něj - jako prostředek pro jeho bytí, jeho uspokojení potřeb (fyzických, psychických a hlavně potřeby obdivu).
- Upravit
Anonymní
Hanney
23.4.16 15:23
@Anonymní píše:
Holky, přesně ve vašich popisech vidím toho svého. Píšu jako anonym, protože s ním pořád ještě jsem.
A přesně jeho hlavní krédo je to: že na druhé má obrovské nároky a na sebe nikoli. Jakoukoli sebemenší chybu udělám já, vyrobí z toho obr problém, i když třeba jen blbě sešlápnu spojku v autě. Cokoli špatného udělá on, musí se o tom mlčet, prostě to neexistuje.
Citově ploší jsou podle mě proto, že oni druhé lidi nedokážou milovat pro ně samotné, ale potřebují protějšek k tomu, aby žil jeho život, vzhlížel k němu, žil prostě pro něj - jako prostředek pro jeho bytí, jeho uspokojení potřeb (fyzických, psychických a hlavně potřeby obdivu).
Pokud své roli rozumíš a nevadí ti to, není na tom nic špatného. Důležité a nejpodstatnější, je jak se v tom vztahu cítíš, jsou lidé, kteří s nimi prožijí celý život a mohou být i spokojeni.
- Upravit
Anonymní
23.4.16 15:30
@Hanney píše:
Pokud své roli rozumíš a nevadí ti to, není na tom nic špatného. Důležité a nejpodstatnější, je jak se v tom vztahu cítíš, jsou lidé, kteří s nimi prožijí celý život a mohou být i spokojeni.
Mně by takový vztah nevadil, protože jsem už starší a chlapa mám hlavně na užívání, výlety, kulturu, pokec, sex, což on splňuje dokonale.
Naopak bych ale řekla, že naše neshody vycházejí z toho, že v tom vztahu není spokojený on. Má mě svým způsobem hodně rád a nechce mě ztratit, zároveň mě ale neovládá dostatečně na to, aby ho to uspokojilo, já se nenechám. Určitě ode mě touží po větší loajálnosti, obdivu, závislosti.
K.
- Upravit
Anonymní
23.4.16 17:40
@Ellusa píše:
Pak je otázkou, zda to vydrží. Protože to byl kámen úrazu u nás a on mi to sám ve slabé chvilce přiznal - nejsem ovladatelná. Do nějaké míry se sice přizpůsobím, ale pro mne to je v rámci partnerských kompromisů, ne v rámci toho, co očekává tento typ lidí, tedy maximální loajálnost, obdiv, závislost, jak jsi to docela výstižně popsala. Ten můj mne právě taky nechtěl úplně ztratit a vlastně ani já jeho, proto jsme se pak aspoň přátelili, ale nefungovalo to ani v této rovině.
tohle znám, akort on to vždycky přetočil proti mně, že jsem chladná, psycopatická, labilní Tam bylo zajímavé, že všechny jeho významné partnerky skončily jako frigidní, s gynekologickými problémy a u psychiatra. On je stále přesvědčený, že je víc než OK. Máme spolu dítě a vyloženě mi jede po mých slabinách. A je fakt frustrující, jak okolí mu to sbaští. To je někdy hrozná bezmoc i vztek. te chodíme do poradny kvůli dítěti a já tam musím obhajovat každou větu, co vyvalí. Zbytek sezení asi tak 70 se věnuje jen jemu - „proč tady jako mám sedět, tak snad je jasný kdo je psychopat, mě to stojí hodinu měsíčně navíc a vy si musíte uvědomit…“. Naposled přijel se 30min zpožděním a dal vědět jen do poradyn. Psycholožka mu to vytkla jako nerespekz vůči mmně a dítě, protože jsme na něj zbytečně čekaly. Noa to bylo pekelný představení. On vždycky, když udělá chybu ještě přitlačí do útoku. A to vyvázání ze vztahu, to je velký téma. u mě to jde ve vlnách, chvilku už to jde a spíš ho pozoruju. Ale on jak má problém s hranicema a překračuje je, tak se dovede neskutečně trefit. Znám ho dohromady 18let a začíním si myslet, že je to takový ten „karmický vztah“ a to na to moc nevěřím Uvažuju i o kinezi, máte někdo zkušenost??. Blbý je to s těma dětma a to ze všeho obviní mě, jsme prostě jen „nýmandi z blbákova“ a nedoceňujeme jeho vyjímečnost. nejhorší jak, lže, já musím všechno zálohovat, zapře i nos mezi očima. třeba při předání spolu nemluvíme vůbec. A ještě měl strašný cholerický výpadky, to jsem se ho opravdu bála, včetně fyzických útoků…nestalo se to. Chce znalecké posudky na mě, protože negativně ovlivňuju výchovu dítěte a problémy má ze mě. Mně přijde, že oni potřebují toho úhlavního nepřítele prostě i k tomu, aby vůbec držely pohromadě. ten můj má za sebou bezdětné manželství, dvět děti, každé s jinou matkou. Se všenmi matkami nechutné soudní tahanice…je jsem někdy úplně bezradná jestli to bude jinak. Už spolu nejsem 4 roky a 4 roky obviňování a šikany…
V.
PS. : diskuze je pro mě strašně moc fajn
- Upravit
Hanney
23.4.16 18:11
@Anonymní píše:
Mně by takový vztah nevadil, protože jsem už starší a chlapa mám hlavně na užívání, výlety, kulturu, pokec, sex, což on splňuje dokonale.
Naopak bych ale řekla, že naše neshody vycházejí z toho, že v tom vztahu není spokojený on. Má mě svým způsobem hodně rád a nechce mě ztratit, zároveň mě ale neovládá dostatečně na to, aby ho to uspokojilo, já se nenechám. Určitě ode mě touží po větší loajálnosti, obdivu, závislosti.
K.
No, jestli ho máš jen na užívání, tak třeba ho taky využíváš 
to by bylo ok. Jen si nemysli, že máš vztah, to jen tvá představa, oni „vztah“ nedokážou mít s nikým. Nic je neuspokojuje, zvlášť dlouhodobě ne. Ano, má tě rád svým způsobem, asi jako farmář má rád svůj dobytek. Pokud spolu nebydlíte, tipuju, že to má rozehráno na více štacích, právě pro tu potřebu pozornosti, když ji nemá od tebe, musí jí dostat někde jinde.
- Upravit
23.4.16 18:40
Já mám problém v tom, že prostě musím mít k chlapovi úctu, důvěru, aby mohl být mým partnerem. Což s touhle dg prostě nejde, i když vím že za to v podstatě " nemůže ".
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
To vše právě pramení z toho pocitu naprosté vyjímečnosti, „oni mohou“, je v tom i značná dávka sebedestrukce, takže klidně s sebou stáhnou i druhé. Schopnost druhého využít je neuvěřitelná, jak píšeš, neznají hranice, nic není nemožné, nejsou limity, pokud jde o jejich prospěch.