Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No tak ja jsem sice ze dvou deti, mam o rok mladsiho brachu, ale na domaci prace jsem stejne byla sama, protoze on jako kluk nemusel delat nic, jako mali jsme si pry hrali, ale jinak co ja si pamatuju, tak jsme se nesnaseli a ted se sice bavime, ale jsme kazdy uplne jiny, kdyby bylo nejak nejhur a podobne, urcite se nejdu vypovidat k nemu, ale k me nejlepsi kamosce.. Takze to pro me neni argument, ale jasne ze chapu, ze pro nekoho jo..
Kazdy jedna podle toho, co zazil a kazdy mame zazite neco jineho..
Asi jsem i materialne zalozena, nevim, nechci, aby mala nosila vsechno stare a odrbane, protoze na nove nebude a muj pritel je v tomhle takovy, ze mu je to fuk, ani hracky ji nechce kupovat, protoze on pry tez nic nemel a vzdyt prece nemusi mit vsechno, takze vsechno shanim ja a nejak to pytlikuju a dve uz bych ani neutahla … A prave, ze si obcas chci i neco koupit ja a na uz by proste nezbylo nic..
A ted jak jsem furt zavrena doma, tak si pripadam i dost psychicky labilni, proste musim mezi lidi, nezvladam to..
Já mám sestru,která je o hodně let starší než já,takže jsem vlastně byla něco jako jedináček celý život a nikdy mi to v ničem nevadilo. Na hraní byly kámošky na domácí práce jsem sice byla sama,ale nikdy jsem toho nemusela dělat tolik aby mi to nějak extra vadilo. Vždycky jsem chtěla víc dětí, po porodu mě to úplně přešlo a do dceřiných 10 let jsem o druhém dítěti nechtěla ani slyšet. Dceru miluju,udělala bych pro ní všechno, děti mám ráda,ale prostě jsem druhé nechtěla. Kecy typu: Proč nemáte další dítě? jsem nenáviděla, nikde není psáno že rodiče musí mít 2 a více dětí. Nebo řeči: Pořídíme si druhé,aby si měla naše XY s kým hrát, mi taky vadily,jako když se dítěti pořizuje živá hračka. Podle mě je každého věc kolik dětí a kdy je chce mít. Nikoho neodsuzuji i když já sama bych třeba nechtěla 3 děti,to už mi prostě přijde víc než dost,ale to je zase jen můj názor. Teprve teď mi asi bijí biologociké hodiny,nebo nevím co v tom je,ale druhé dítě chci, nejraději teď hned. No co,zkrátka každý by si měl svůj život zařídit tak jak chce a na to,co se říká okolo by ohledy brát neměl. Nikdo za vás, váš život žít nebude ![]()
Mně je 22 dceři 4 měsíce a taky poslední dobou přemýšlím, že další dítě nechci - buď nikdy, nebo přinejmenším hodně hodně dlouho… Malá je od narození zlatá ani porod nebyl nijak strašný, ale prostě jí chci věnovat všechen volný čas (kterého by s druhým dítětem moc nebylo) - vzhledem k tomu, že by to nemuselo být tak hodné mimčo jako je malá… a taky jí chci a určitě i budu chtít dopřát věci a zážitky, na které by s druhým dítětem prostě nebyly peníze…
PS: z více stran už jsem slyšela tvrzení, že mít v dnešní době 2 děti je luxus… tak nevím…
Proč divná…každý ať si hledí svého
Já vždycky taky tvrdila, že chci jen jednoho prcka - přesně jak píšete vy /trochu sobeckost - chci si zajít na solárko, k holiči, koupit něceho pěkného na sebe a ne počítat každou korunu, chci koupit malýmu to, co potřebuje a nehledět na to, co který dítě potřebuje dřív…nehleděte na představu toho, jak se ty dvě mezi sebou neustále hádají, bijou…/. V dnešní době mi to příjde naprosto normální - doba uspěchaná, peněz málo ![]()
A skončilo to tak, žiju přítelem, který má v péči svý dva kluky /7 a 12 let/, pořád řešíme sice soudy, bo to není definitivní, ale snad to výjde, i když to je do jiné diskuze. Kluky miluju, jsou úžasní a nedokážu si představit o ně přijít, ale přesto všechno taky toužím po svým, snad se podaří holčička a tak se mi ten plán nějak nevyšel
Budeme mít tři a už teď přemýšlím, jestli neskončím u Chocholouška
![]()
Ahoj, radši anonymně. Prosím vás o názor. Mám dítě, rok a půl a beru HA, uvažuju nad nehormonálním tělískem, protože do sebe pořád nechci cpát hormony. Manžel ale chce druhé dítě, já ne, dřív jsem chtěla, ale měla jsem hrozné těhotenství, komplikovaný porod a až do roka to pro mě byla noční můra, neustálé kojení, atd…doteď máme rodinnou postel, protože dítko prostě nechce spát u sebe v postýlce, to mi ale nevadí, jen po tomhle všem už prostě nechci další dítě. Jsem ráda, že jedno odrůstá a já zase tak nějak žiju. Nechci ten kolotoč znovu a už vůbec nechci být těhotná…nedojímám se nad holkama s pupkama, manžel ano. Tělísko mi zakázal, pokud si ho prý dám proti jeho vůli tak to bude podraz. Nebere to, že druhé nechci, všude po rodině a známých dál říká, až bude druhé, atd… Ale co Já? Jak mu mám říct, že opravdu NE? Jsem tak moc sobecká, nebo je to tak těžké pochopit? Neustále do mě klavíruje i tchýně, ať už máme druhé, nebo kdy bude, atd, manžel je při ní ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, radši anonymně. Prosím vás o názor. Mám dítě, rok a půl a beru HA, uvažuju nad nehormonálním tělískem, protože do sebe pořád nechci cpát hormony. Manžel ale chce druhé dítě, já ne, dřív jsem chtěla, ale měla jsem hrozné těhotenství, komplikovaný porod a až do roka to pro mě byla noční můra, neustálé kojení, atd…doteď máme rodinnou postel, protože dítko prostě nechce spát u sebe v postýlce, to mi ale nevadí, jen po tomhle všem už prostě nechci další dítě. Jsem ráda, že jedno odrůstá a já zase tak nějak žiju. Nechci ten kolotoč znovu a už vůbec nechci být těhotná…nedojímám se nad holkama s pupkama, manžel ano. Tělísko mi zakázal, pokud si ho prý dám proti jeho vůli tak to bude podraz. Nebere to, že druhé nechci, všude po rodině a známých dál říká, až bude druhé, atd… Ale co Já? Jak mu mám říct, že opravdu NE? Jsem tak moc sobecká, nebo je to tak těžké pochopit? Neustále do mě klavíruje i tchýně, ať už máme druhé, nebo kdy bude, atd, manžel je při ní
Myslím, že je to v prní řadě tvé rozhodnutí, protože těhotná budeš ty, ty budeš rodit a starat se o mimino. znovu bych manželovi vysvětlila své pocity. A sobecká nejsi.
Nebo se domluvte, že počkáte třeba 2 roky a pak si o tom promluvíte znovu.
Ahoj, vymluví mi někdo potrat
Já furt zvažuju a zvažuju. Ten muj mě ráno uplně dostal.On druhé nechce, jen to jako obalil do ruzných řečí, jak je hrozná doba a jak chce taky trochu žít
a ne jen vydělávat na rodinu. Zítra jdu poprvé k doktorce, vím to od soboty, kdy jsem měla pozitivný test.Ten muj jde semnou, jsem ráda, chci aby viděl ultrazvuk.Ani nevim ve kterém jsem týdnu, měla jsem ms skoro normálně. Já sama ještě furt nevim
.Penez máme málo, na krku hypo, mám od ledna po mateřské dobrou práci a zdravou krásnou 3,5letou holčičku. Co mám sakra dělat
Je mi 36 to už taky není nic moc.Jsem takhle spokojená, nic nám nescházelo, Co dál
![]()
Promiň, ale uniká mi smysl diskuze. Tohle si musíte vyřešit jenom vy dva, nikdo jiný to za vás nerozsekne. Ptát se „co dál“ musíš jenom sama sebe a partnera, nikdo jiný vám další dítě nebude ani živit ani šatit.
Já druhé taky nechci a všude kroutí hlavou, a nebo rovnou řeknou, že si to rozmyslím. nikdo nerespektuje to, že jsme se s manželem na tom domluvili, a i když je malá opravdu malá, druhé mít nebudeme. chjo
Tezko radit, pokud to partner nechce a ty si vlastne nejses jista, tak vam to muze znicit funkcni vztah… ja bych do toho nesla i s ohledem na vek.
@1976
Já jsem stála před podobným rozhodnutím, nakonec jsem se rozhodla dítě si nechat, ale přiznám se, že zatím si nejsem jistá jestli to bylo správné rozhodnutí. Bohužel se obávám, že kdybych zvolila potrat, psala bych tady, že jsem nešťastná, že jsem dítěti nedala šanci.. prostě jediný dobrý rozhodnutí jsem propásla v okamžiku, kdy jsem otěhotněla…
@Lolllo píše:
@1976Tezko radit, pokud to partner nechce a ty si vlastne nejses jista, tak vam to muze znicit funkcni vztah… ja bych do toho nesla i s ohledem na vek.
na jednu stranu s tím souhlasím, na druhou stranu, 36let není stáří a spousta ženských mají v těch letech mimino taky. Zároveň zakladatelka píše, že její manžel chce taky žít a ne vydělávat jen na rodinu… to mi přijde hrozně povrchní proto, aby šla na potrat… Ale rozhodnout se musí oni sami, jestli by další dítě zvládli i kdyby se museli trochu uskrovnit, nebo jestli by ho sice zvládli, ale jedli by chleba se solí
@ivulineček To je právě problém, my se ani nák nedomlouvali, ale první dítko mame po um.opl. a bylo nám řečeno, že to jinak ani nepujde.Tak to tak nák samo vzniklo, že druhé nebude, když nepujdeme zase do caru, Jak je vidět dost jsme podcenili situaci
Bojím se, že by nám to mohlo rozbít vztah, když já budu chtít a on ne. A zustat sama na dvě děti je šílený. Myslela jsem třeba jestli nekterá z vás potrat měla dobrovolně a nevyčítá si to, jestli to jde na to pak nemyslet, zapomenout, nevyčítat si to ![]()
Ten vek urcite problem neni, mne bude letos 35 a cekam sve prvni dite.
Spis to beru tak, ze ji neni 25 a je mnohem mensi pravdepodobnost, ze by toho mohla v budoucnu litovat kdyby jeste dalsi dite chtela a neslo to.
S tim povrchnim nazorem taky souhlasim, ale pro chlapa je hodne dulezite, aby mel porad jistotu, ze tu rodinu dokaze uzivit a kdyz si zacne byt nejisty, tak muze zacit pekne blbnout. A zenska pak muze zustat sama.. a mit k tomu dve deti na krku.