Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@1976 píše:
@ivulineček To je právě problém, my se ani nák nedomlouvali, ale první dítko mame po um.opl. a bylo nám řečeno, že to jinak ani nepujde.Tak to tak nák samo vzniklo, že druhé nebude, když nepujdeme zase do caru, Jak je vidět dost jsme podcenili situaciBojím se, že by nám to mohlo rozbít vztah, když já budu chtít a on ne. A zustat sama na dvě děti je šílený. Myslela jsem třeba jestli nekterá z vás potrat měla dobrovolně a nevyčítá si to, jestli to jde na to pak nemyslet, zapomenout, nevyčítat si to
Já byla dobrovolně, když byly prckovi 3 měsíce. Za měsíc bych měla rodit. Udělala jsem správně, protože prcek je živel a nedokážu si představit mít teď nové miminko. Třeba bych to zvládla, ale třeba taky ne. Ale musíš si být jistá. Já se tím raději nezatěžovala a brala jsem to jako zákrok…ale zůstalo to ve mě v tom smyslu, že to byla škoda a nejspíš to nikdy úplně nezmizí…
Já druhé taky nechci, malou miluju, ale stačí, novoše vyloženě nemůžu, z míst kde jsou jako čekárna u doktorky co nejrychleji prchám a jinde se vyhýbám obloukem, a obecně cizí děti nemusím. Navíc mám ještě v živé paměti, jak jsme se se ségrou nenáviděly kvůli společnýmu pokoji, dokud jsem se neodstěhovala, takže fakt jedno a stačí, okolí ať si škubne.
@Lolllo promiň, já tvůj příspěvěk pochopila tak, že kvůli věku bych nedoporučovala jít do mimina. Už chápu, jak to myslíš… No jinak chlapi to mají jinak. Zakladatelce doporučuji najít diskuzi https://www.emimino.cz/…trat-147887/. Trochu podobné - zakladatelka otěhotněla, partner dítě nechce, dal jí peníze na potrat, mají jedno dítě… je tam hodně názorů. Opakovaly bychom se tu
@Koblížek21
Jojo, když jsme se šla registrovat do porodnice šla jsem přes oddělení novorozenců a místo, abych se rozplývala jsem se spíš vyděsila.. ach jo…
A mně dřív nevadili, ale co mám malou, a že ta vůbec nebrečela protože neustále spala, tak teď to prostě nesnáším ten jejich specifickej řev a fňukání, ježiš brrr, to asi jsem fakt divná ![]()
@Koblížek21
Nejdřív jsem tě chtěla uklidňovat, že ne, nejsi divná, ale protože si o sobě bohužel taky myslim, že jsem divná, tak to radši nenapíšu ![]()
Nejsem zadny proti-potratovy fanatik, jsou situace, kdy proste chapu, ze se pro potrat nekdo rozhodne, ale v tomhle pripade mi to neprijde nijak „krizove“ ![]()
zasadni problem je ale partneruv nazor - pokud by byl naprosto proti druhemu diteti a stal si za tim, tak by to do budoucna dobrotu nedelalo (i kdyz i on muze zmenit nazor). na druhou stranu nevim, jak by se vyvijel muj vztah k partnerovi, kdybych mela pocit, ze na potrat jsem sla hlavne kvuli nemu ![]()
jinak ono je taky treba na tu myslenku si prvni zvyknout - prvotni sok je normalni, clovek ma pocit, ze se mu zhroutily vsechny plany, ale za par dnu to zas vidi trochu jinak. dala bych tomu aspon nejaky cas.
No, asi je můj názor krapet mimo, ale dcerku máte po umělém oplodnění a tohle dítě jste počali přirozenou cestou a uvažujete o potratu?! Tak to mi rozum nebere. Zjevně k vám to dítko přijít mělo, tak byste ho příjmout měli. Není to jakože máte už děti 4 a 5. by prostě bylo moc. Máte jedináčka. Hlavně o tom s partnerem mluvte a zvažte obě možnosti. Já se osobně taky do druhého nehrnu, ale kdyby se stalo, tak na potrat nejdu. Můj názor.
@Koblížek21 píše:
Tak aspoň v tom jsme dvě, sice chabá útěcha, ale což
už jsme tři ![]()
No je fakt, že je to uplně čerstvá informace. Jenže nevim v kolikátém jsem. Já to zpočítala na 9,možná 10 tt a to zas tolik času není. Muj chlap je hodnej, on by mě do ničeho nenutil. Jenže já mám pocit, že by pak byl neštastnej on. Miluju ho, nemohla bych bej bez něj. Je to táta naší holčičky. Já myslim, že má strach z že to nezvládneme finančně. Nejrači bych šla na panáka. Jsem na nervy ![]()
@cheekymonkey
Jsem v podobné situaci jako zakladatelka, první dítě mám taky s lékařskou dopomocí a právě proto jsem i otěhotněla podruhé, podcenila jsem antikoncepci. Přesto jsem o potratu uvažovala, ale je pravda, že když jsem na mističku vah přihodila právě to, že je to vlastně „zázrak“ rozhodla jsem se nakonec pro, aby se dítě narodilo.
@1976 u nás je to podobný. je mi 24, manželovi o 10 víc. Každej mi tvrdí, že kolem třicítky to na mě dojde. ALE! první dítě si vyprosil manžel, z mé hlavy to nebylo a byla jsem natolik zvědavá, že jsem si nechala ze srandy vyložit karty na počet dětí-a je tam jen naše princezna. Sama jsem jedináček, nemyslím, že ochuzenej a své dceři dám maximum
@1976
Já mám takovou kamarádku. Byla na interrupci dokonce dvakrát a vždycky říkala, že to bylo dobré rozhodnutí, že nelituje. Její přístup jsem nechápala a docela jsme se kvůli tomu i chytly. Nešlo o přerušení jako takové, nejsem fanatik prolife, ale spíš o okolnosti - byl to takový „potrat z rozmaru“. Přiznám se, že v době, kdy jsem potrat sama zvažovala jsem se jí v duchu omluvila, protože když se to týkalo mě, najednou mi nepřišlo tak jednoznačně jasné, že si neplánované dítě nechám. No nicméně nechala a doufám, že nebudu litovat.