Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevěra v těhotenství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
1.1.11 21:55
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.1.11 22:02
Zažila jsem to samé - se spolužačkou, ale nemůžu radit, jak se chovat, já to osobně doteď nezvládám a máme opět kvůli tomu krušno 
(stalo se to skoro před 2 lety)
1. Každopádně je to ta největší sviňárna, co může chlap těhotný ženský udělat. 
2. Tady má jistotu, chlap je lovec a šel si opět něco dokazovat - ten můj rozhodně, hormony a ješitnost učinily své.
3. Jakmile se do toho začnou tahat city, je to špatný 
4. Určitě bych si stanovila, zda ti ten vztah za to stojí, či ne.
5. Pokud o něj stojíš, dej tomu čas a uvidíš, jak se rozhodne, ale každopádně mít dvě baby (manželku a milenku), to prostě mít nemůže a musí se rozhodnout. Buď a nebo.
Moc držím palce, aby to dopadlo dle tvých představ, ať tak či tak. 
Anon.G
- Citovat
- Upravit
1.1.11 22:07
já jsem mu začala důvěřovat hned. Jsem asi fakt splachovací ((-:, ale chovala jsem se, jako bysme dál byli spolubydlící, tak nějak jako bych byla prodavačka a usmívala se i na zákazníka parch..ta. Nic jsem nekomentovala, jen to, v tom smyslu, že pokud si myslí, že další vztah by byl jiný, tak zkušenosti mnoha mužů před ním naznačují, že i další vztah by prošel stejnými stádii až opět ke stereotipu a stejným starostem. Takže by za pár let byl tam kde je teď. Ale spíš by se měl hůř. Protože by musel živit dítě u nás děti z prvního manželství, další děti by si zřejmě pořídil se současnou budoucí partnerkou a navíc by musel opět začít budovat hnízdo od nuly s nejistým výsledkem a pokud by žil se ženou, která nemá ani trochu svědomí a dokázala si začít se ženatím chlapem s manželkou mom. těhotnou, tak nikde nebude mít jistotu, že jeho další partnerka mu neuteče za někým perspektivnějším. zatímco ať si říká on co chce, zde má stabilní zajištěné zázemí, tolerantní milující ženu, která si váží sama sebe, je inteligentní a ať si teď myslí co chce i krásná a pokud si myslí, že by tu na něj čekala, tak mužů, kteří by chtěli jí i děti je stále dost. Asi jsem se do toho zamotala, prostě já tomu svému klidným tónem sem tam ráda opakovala strasti nových začátků a nejistot jejich průběhů. Možná to zabralo… nevím (((-: třeba zabralo něco jiného. Ale my to prostě překonali, dnes o té dotyčné říká, že je to až nechutný, že nechápe co na ní viděl, že mě nesahá ani po kotníky. No akorát to v sobě vyřešil až po roce od jejich rozchodu, ještě se s ní musel vidět, říkal, že si potřeboval něco vyříkat a pochopit. Tak po návratu mi právě říkal, že měl tenkrát fakt růžový brýle a že už pro ní má akorát pohrdání a nad sebou nechuť, že se zachoval tak jak se zachoval.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.11 22:09
Ahoj,nečetla jsem vše,jen za mě:To,co Ti udělal je hrozné a neodpustitelné,vpodstatě se ani nemůžeš bránit,jsi asi v dost citlivém období,nedávno od porodu,mimi je moc malé,určitě si na ně teprve zvykáš-i na jiný režim,i bez toho je toho na tebe dost…
Pokud se zamiloval,je to tím těžší.
Máš jen 2 možnosti-buď budeš doufat,že ho to přejde,a pak se pokusíš zapomenout,a nebo ho nech,ať jde k ní…
Držím palce,ať to zvládneš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.1.11 22:09
Právě že vůbec nevím, když jsem věděla, že je u ní (blb mi to ještě psal), tak jsem chtěla všemi možnými pákámi ho dosta zpět…teď jsem ho zpět dostala a nevím, zda má cenu v manželství pokračovat. Sice jsem mu slíbila bez výčitek a obviňování, ale sem tam stejně něco vyčtu nebo prohodím…si nemůžu pomoct. A žít ve vztahu jen kvůli dítětí? Má to cenu? Jsem ještě mladá a možná na mě ta pravá láska někde čeká…i když chlapi jsou všichni stejní, tak asi není o co stát!!!
- Citovat
- Upravit
1.1.11 22:11
jo jinak k výčitkám jsem se dostala až asi po osmi měsících, kdy jsem cítila, že je to fakt uzavřený a manžílek zpět. Do té doby jsem prostě nevyčítala a neříkala jsem, jak jsi to jenom mohl mě a dětem udělat. spíš jsem mu říkala, že udělal jedinou rozumnou věc co mohl udělat, protože tady se svým vlastním dítětem, svým vlastním domovem a mnou se má prostě nejlíp. dále jsem mu připomínala, kolik krásných věcí jsme spolu dělali a prožívali. Snažila jsem se mu vsugerovat, že jeho rozhodnutí zůstat bylo to nejlepší rozhodnutí jeho života… ale samozřejmě prvním předpokladem bylo, že jsem ho ve svém životě chtěla já.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.11 22:12
Anonymní píše:
Právě že vůbec nevím, když jsem věděla, že je u ní (blb mi to ještě psal), tak jsem chtěla všemi možnými pákámi ho dosta zpět…teď jsem ho zpět dostala a nevím, zda má cenu v manželství pokračovat. Sice jsem mu slíbila bez výčitek a obviňování, ale sem tam stejně něco vyčtu nebo prohodím…si nemůžu pomoct. A žít ve vztahu jen kvůli dítětí? Má to cenu? Jsem ještě mladá a možná na mě ta pravá láska někde čeká…i když chlapi jsou všichni stejní, tak asi není o co stát!!!
Pokud jsi mladá,tak bych neváhala…každé trápení časem přebolí,a chlap si pak uvědomí,o co přišel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.11 22:15
zakladatelko, no taky si to někdy říkám ((-: že já blbec jsem si ho pouštěla do života zpět ((-:, ale ne, jsem ráda, těch vztahů jsem si prožila celkem pět a je to pořád stejný ((-: takže já už bych žádného chlapa doma nesnesla, tak nebudu brát dětem tátu, doma se snaží a je dobrým otcem. není dokonalý, hádáme se, ale spíš je to ponorka než, že bysme se hádali z nějaké nenávisti. a zase, nikde nemám jistotu, že by to s jiným nebylo za pár let zase o tom samém a ráda bych jako důchodce nebyla sama ((-:
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.1.11 22:19
Aty Ty musíš být opravdu silná osobnost…klobouk dolů.
Taky jsem mu předhodila, co je to za ženskou, když dokáže s ním udržovat vztah a vědět, že já jsem těhotná a mám krátce před porodem…prý se to v tu chvíli ale nevnímá (mi sdělil můj drahý choť).
Zkouším být k němu lhostejná a zaměřit se pouze na dítě a začít žít, třeba se pak situace obrátí a on bude žebrat o mou pozornost…jen se bojím, že v tu chvíli už budu umět říct jen Sbohem!
- Citovat
- Upravit
1.1.11 22:31
zakladatelko, pokud pak budeš chtít odejít a budeš to chtít, tak naopak, ať si to pěkně vyžere, ne? (((-: a jestli budeš chtít zůstat, aspoň budeš vědět, že zvládneš jít do krize a zvítězit ((-: jo a pořád si říkej, že máš všechno, protože máš dítě, které je zdravé a žije… to je nejvíc. nic to nepřebije. protože nejhorší osud je o své dítě přijít a že tu těch holek na emiminu je. Myslím, že spoustu z nich by manžela klidně vyměnilo za možnost, aby jejich dítě žilo. promiň, že to tak říkám. já tenkrát emimino neznala, tak jsem se v tom tři měsíce plácala sama, než jsem to vůbec někomu sdělila, ale dost mi při životě drželo to, že si fakt nemám na co stěžovat, protože jsem porodila tři krásné a zdravé děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.11 22:35
Ahojky, mám vyzkoušené z dřívějšího vztahu (a nejen já), že jediné, co opravdu zabírá na takové chlapy, je dělat, jakoby se nic nestalo, fungovat jako předtím, s ním se bavit normálně (ale žádný sex), žádné výčitky, nic… A sama začít o sebe více pečovat, i když půjdeš třeba jen na procházku s kočárkem, hezky se uprav, namaluj… zajdi občas za kamarádkou, na masáž… (jemu ale nemusíš říkat, kam jdeš…) No a uvidíš, jak potom znejistí, jak na Tebe bude koukat jinak, jak otočí…! 
Hlavně nedělej ze sebe tu chudinku a ublíženou, to by mu Tě bylo akorát líto! Musíš působit sebejistě a sebevědomě! No a pak uvidíš, a pokud otočí a Ty potom všem si řekneš, že s ním opravdu chceš být a stále ho miluješ, tak není co řešit… Podotýkám, že to není vůbec jednoduché, chce to fakt sílu… ale jestli Ti o něj jde, myslím, že je toto fakt ideální řešení… A věř, že jestli pak otočí, tak Ty budeš ta „na koni“, která si může diktovat podmínky… Držím palce! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
takyradějianonym
1.1.11 22:54
Prožívala jsem něco podobného - bohužel ne jednou. Vždycky to byl šok.
Poprvé to bylo bez dětí a řešila jsem to odchodem a „nekontaktováním“. Po několika týdnech se s prosbami vrátil - a bylo vidět, že to skutečně myslí vážně. Prý je už navždy vyléčený, protože už víc co ztratil…
Podruhé po několika letech, jsem mu na nevěru přišla když malému bylo pár měsíců (prý to začalo až po porodu - no, nevím 
). To už jsem neměla kam odejít, před rodiči jsem všechno tajila (přeci mi to říkali, že když to udělal jednou, udělá to zas! ), už jsem nebyla sama - měla jsem malinké miminko a v sobě spoustu hormonů. Čekala jsem až se to opět urovná. Ale služební cesty byly čím dál častější a pohled čím dál nepřítomnější… Pokud byl doma, byl někde zavřený s telefonem nebo musel zrovna někam něco jet vyřídit. Trvalo to skoro dva roky a bylo to mučivý. Celou tu dobu jsem přemýšlela a hledala možnosti, kam odjet - ne odejít od manžela, ale „jakoby na dovolenou“ - ke kamarádce, k příbuzným, do jiného prostředí… Odjela jsem na čtvrt roku a v okamžiku, kdy jsem odjela a uvědomil si moji nepřítomnost, začal teprve reagovat. Po čtvrt roce jsem se vrátila, sliboval hory doly, zdálo se, že to bude dobré. Přijela jsem odreagovaná, s čistou hlavou, kdy jsem konečně mohla situaci brát alespoň trošku s nadhledem (do té doby to bylo naprosto nemožné). Jenže jeho vztah neskončil - nebo možná skončil, ale znovu začal. Po dalším půlroce jsem odjela znovu na měsíc - tentokrát s definitivním ultimatem. Znovu jsem se odreagovala a byla jsem přesvědčená, že tato šance je poslední. Po mém příjezdu se chování manžela změnilo razantně k lepšímu. Tentokrát jsem opravdu cítila, že už to skončilo. Dostal tedy poslední šanci. Vztah nám „funguje“ a po několika letech se nám narodilo další děťátko.
A teď to nejdůležitější, co jsem si z toho vzala já:
Pokud má nepřítomný pohled, vyhledává situace jak někam zmizet (pro něco do sklepa, něco zapomněl v autě, něco nutně koupit, atd.) neskončilo to!
Pokud není vidět, že situace lituje, neskončilo to (určitě ne v jeho mysli)!
Já to řešila odjezdem - ne od manžela, ale prostě jsem odjela někam, kde jsem mohla být v jiném prostředí (a tím myslet na něco jiného). To bylo jediné, co chlapa donutilo situaci řešit. Do té doby byl „celkem spokojený“ - měl svoji milenku a doma svoji rodinku se zázemím. Navíc jsem si tím určila svoji cenu a ukázala mu svoji nezávislost.
Máš jednodušší situaci v tom, že Tvoje rodina o tom ví a podporuje Tě. Mně se podařilo i přes moje velké „útěky“ všechno skrýt. Dnes spolu „fungujeme“ velice dobře, pro okolí výborně. Dokonce jsem mu i odpustila (tím myslím opravdu vnitřně odpustila), ale zkušenost je ve mně stále. Náš vztah má trochu jinou dimenzi než předtím - jsem vnitřně samostatnější. Naše láska je trochu jiná než předtím - ta moje už není tak naivní, ale je tam
Nepokoušej se mu v této fázi odpoustit - teď to ještě nepůjde! Mysli teď na sebe a na miminko a snaž se najít způsob, jak se odreagovat, najít si svůj program, abyste byli oba vnitřně v pohodě. Ideální je změnit prostředí, ve které manžel nebude (já jsem odpovídala na smsky pouze ve smyslu, že jsem já i malý v pořádku). I on potřebuje čas a prostor aby si uvědomil, co v životě chce. Nech ho v tom vykoupat - nech to rozhodnutí na něm! On s tím pak bude muset žít. Pokud se rozhodne pro vás - a Ty ucítíš, že je opravdu s vámi i psychicky - pak mu můžeš odpustit a pokusit se znovu vybudovat vztah (základem je tlustá čára a nebavit se o tom). Pokud se rozhodne pro ni - pak mu taky odpusť a nelituj toho - stejně by to tak jednou dopadlo.
Chápu Tě a cítím s Tebou. Čeká Tě nelehká cesta, která je bolestivá a může být i dlouhá. Ale věř, že jednou zjistíš, že Tě posílila a že jsi třeba našla úplně jiné obzory. Pokud si budeš myslet, že už jsi na pokraji svých sil, podívej se do postýlky na to malé stvořeníčko, pro které jsi celý jeho svět. A pokud to bude opravdu moc nesnesitelné, neboj se vyhledat odborníka, kterému se budeš moct vypovídat. Moc Ti držím palce
- Citovat
- Upravit
1.1.11 23:00
duševní růst a pochody jako u „takyradějianonymní“ ((-: myslím, že průběh je u všech takto zhrzených žen, které se tedy rozhodnou zůstat a udělat tlustou čáru, že je totožný…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jenika
1.1.11 23:21
Takyradějianom: naprostý souhlas, lépe to napsat nejde. Holky, co to prožily radí velmi dobře, akorát je to hodně těžké zvládnout, ale pokud ho chceš, tak se nedá nic dělat. Tvoje soupeřka je jeho milenka a ty musíš být lepší než ona. A jak myslím psala Aty, vyčítat až bude odmilovaný. Ted to nemá cenu, akorát by si potvrzoval, že jseš hrozná a je důvod odejít. No a to, že se budeš chovat jak popsaly holky, tak třeba ti to zvýší seběvědomí, slepí vztah, no a když ne , tak chuť najít nový, třeba. Jo a na jeho rodinu moc nespolíhej, sice je neznám, ale málokdy zůstanou se snachou. On by pak manžel vysvětlil proč nemohl s tak hroznou ženou zůstat.
- Citovat
- Upravit
takyradějianonym
1.1.11 23:31
Snaž se s ním o „ní“ a o celé situaci nebavit - je to těžké. Snaž se chovat tak, aby sis udržela svoji důstojnost. Chtěj po něm, aby se rozhodl, ale nechtěj po něm, aby si vybral Tebe.
Jinak jedním z důvodů, proč si chlap najde milenku když je žena těhotná/ nebo po porodu (kromě toho, že je to pitomec) - je skutečnost, že přijde u ženy o své prvenství. Dosud byl Tvým středem pozornosti - a najednou se cítí odstrčení na druhou kolej. Je to bohužel jeden z důkazů slabosti a ješitnosti muže (záměrně nepíšu chlapa).
S odstupem času jsem přišla na to, že jsem měla manžela víc zapojovat. Malý byl hodný, domácnost jsem zvládala a stíhala skvěle, manžel jen přišel domů, kde měl veškerý servis. Teď s druhým dítětem jsem poučená - zapojuju ho do domácnosti co to jde. Nemá tak pocit méněcennosti a cítí se víc součástí rodiny - i když občas remcá
Určitě je dobrý nápad s tím, starat se o sebe - zhubnout, cvičit, líčit se, zajdi si ke kadeřníkovi a nech ho hlídat mimčo. Zajdi si s kamarádkou na kafe. Přijď později než myslí, že přijdeš. Neříkej mu všechno (neříkej mu, žes byla s kamarádkou, nech ho trochu žárlit). Měj svoje koníčky, přátele, zábavu, nebuď na něm závislá a zapojuj ho do domácnosti a péče o malou. A nic mu nevyčítej a neptej se ho na ni (to bylo pro mě hodně těžké).
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Aty a jak dlouho Ti trvalo než jsi mu začala zase důvěřovat? Měla si ze začátku poznámky k té nevěře? Přijde mi, že se to u nás trošku otočila, místo toho, aby škemral on o odpuštění, škemrám já o to, aby s námi byl
Mám pořád občas nemístnou poznámku k ní a k tomu, jak a proč to mohl udělat, ale to je asi zbytečné co?
Asi to vidím tak, že teď se zaměřím na sebe, shodím ty kilča co přišla s těhotenstvím, začnu cvičit, starat se o sebe a hlavně se budu věnovat dítěti. Zatím jsme se domluvili, že bude vstah bez sexu (vůbec si nedovedu představit s ním spát), ale je mi 29, takže až do důchodu to asi nevydržím…