Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@ivana-domca píše:
DS je dneska naprosto běžná věc, s kterou se dá pracovat. Takové dítě bych „asi“ pryč nedala. Kdyby mi dr. řekli, že se mi narodí dítě s nějakým postižením, kde bude závislé na přístrojích, nebo z něj bude ležák, tak pardon, ale to bych nedala a šla bych na potrat
Gratuluji, právě jsi zabila Stevena Hawkinga ![]()
@jajinka80 píše:
Bych to zkomplikovala. Dle tvého pojetí nepovede normální život, ale věděla by si, že ho prožije šťastně:-) Co pak? Jít na potrat?
no já jsme spíš na té druhé straně barikády ![]()
Pro me je normalni zivot takovy, ve kterem se citim svobodne, mohu si uzivat beznych veci. Nevim, jak to lepe popsat.
Myslim si, ze ze postizeni, jako DS, autismus - takovi lide mohou mit relativne normalni zivot, maji jiny zpusob mysleni, ale mohou si uzivat.
Ale mam v okoli zenu, ktera se rozhodla nechat si tezce postizene dite (jeho telo je prolezle cystama), dite je lezak, vetsinu zivota travi a bude travit po nemocnicich, zakrocich, aby vubec mohlo zit… tohle pro me neni normalni zivot - bojovat neustale o preziti a byt omezena natolik, ze bych si nemohla uzivat beznych radosti.
@sophinka1 píše:
Asi mě nechápete úplně, myslím to v souvislosti s potratem -tedy své nenarozené dítě miluji, ale kdybych věděl, že nepovede normální život raději volím potrat
Příspěvek upraven 04.02.14 v 20:42
@Krkael jde jen o čistě teoretickou otázku v důsledku několika diskuzí a deníčků.
@Gina108 píše:
Gratuluji, právě jsi zabila Stevena Hawkinga
Ale Steven se narodil „zdravej“… - nemoc začala objevovat později, cca okolo dvaceti ![]()
@Gina108 píše:
Gratuluji, právě jsi zabila Stevena Hawkinga
jsem to musela dát do google, abych věděla o koho jde
Ale on byl jako novorozenec a dítě naprosto zdravý, až časem se projevila nemoc, tudíž to nemá s potraťem nic společného
Musí být sakra silný, že se dokázal smířit se svou nemocí.
@gala-dali píše:
Ale Steven se narodil „zdravej“… - nemoc začala objevovat později, cca okolo dvaceti
No a - od dvaceti v podstatě „jen tak leží“.
@ivana-domca Jelikož je to genetické onemocnění, třeba se na ně bude za X let testovat - pak by se o potratu jistě uvažovalo. ![]()
(Tak koukám, že podle wikipedie se dávno u nás v prenatální diagnostice vyšetřuje. Takže zpátky na zem, takoví lidé se při asistované reprodukci nejspíše zabíjejí ještě jako preembrya.)
Příspěvek upraven 02.01.14 v 19:44
@ivana-domca jj, musí mít fakt koule
.
Škoda, že se do toho zas míchaj potraty, definice normálního, popř. plnohodnotnýho života mne zajímala taky. ![]()
Když to jinak vezmu z praxe, tak spousta dětí, o které jsme se starali, tak byla postižená v důsledku předčasného porodu nebo při komplikovaném porodu (pokud pominu DS). Většinou těžké vrozené vývojové vady znamenají, že to dítě dlouho žít nebude. Zajímavý byl dokument, nejsem si jistá názvem - Nechte žít Edwardse! nebo tak nějak. Jednalo se o holčičku s edwardsovým syndromem.
@Gina108 píše:
No a - od dvaceti v podstatě „jen tak leží“.
Taky se to tak dá říct ![]()
Ale k tématu, kdybych věděla že moje dítě čeká takovýto osud(tím myslím postižení, né kariera geniálního fyzika) tak půjdu na ukončení, pokud se mu to „stane“ po narození, tak samozřejmě bojuju jak lvice…
Pro mě je normální život to, že MŮŽU fungovat samostatně, že se MŮŽU dobrovolně rozhodnout mít rodinu a když pánbůh dá tak vychovat dítě. Taky je pro mě normální nemít výrazné omezení v práci a ve společenském životě.
děkuji