Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já to vnímám tak, že když holky píšou, že by šly na potrat, tak to není kvůli tomu, že by jejich dítě bylo v budoucnu nešťastné, ale kvůli tomu, co to znamená za zátěž pro celou rodinu.
Zatímco tady teoretizujeme, moji velmi blízcí známí řeší život s takovým člověkem denně už 24 let. Jejich dcera je po automobilové nehodě, kterou mimochodem nezavinil nikdo z nich, na tom hůř než ten Hawking.
Anonymitu snad pochopíte…
Jinak ja jsem pracovala pred materskou s lidma s postizenim, par bylo DS, jinak jina ruzna mentalni postizeni. Ve vetsine pripadu byli ti lide spokojeni. Mely svoje sny, touhy, zajmy, nekteri praci a zili relativne podobny zivot jako my. Jen jedna moje klientka mela tak tezke postizeni, ze byla mentalne na urovni asi rocniho ditete. A ta to měla jako nasledek očkovaní.
Normální je pro mně to, co je běžné. Nebo s čím se dovedu vyrovnat, pochopit, co mě nepopouzí, neomezuje. Co mě kladně nabíjí.
Co se týká budoucího normálního života nenarozeného postiženého - za mlada bych zřejmě byla kategoričtější, nyní na to nahlížím jinak a nad volbou bych váhala. Jedna věc je, jak je šťastný onen postižený jedinec a druhá, jak je šťastná jeho rodina, která musí změnit svůj normální svět.
Zběžně znám jednu rodinu s již dospělou dcerou s DS. Tato rodina svou dceru prezentovala jako normální, začleňovali ji od mimina do kolektivu a okolí ji tak začalo brát. Z vnějšího pohledu normální spokojená rodina.
Na druhou stranu má moje kamarádka dceru s postižením mozku, i ona svou dceru do kolektivu začleňovala, ale vzhledem k tomu, že veškerá péče vždy byla a je jen na ní (s manželem se před časem rozvedli), je po 17 letech strhaná, unavená s malými vyhlídkami na klidnější a sluníčkový život.
@jajinka80 píše:
Já to vnímám tak, že když holky píšou, že by šly na potrat, tak to není kvůli tomu, že by jejich dítě bylo v budoucnu nešťastné, ale kvůli tomu, co to znamená za zátěž pro celou rodinu.
ano, a bohužel je to i častý důvod redukce výcečetných těhotenství (zdravých)
@jajinka80 píše:
Já to vnímám tak, že když holky píšou, že by šly na potrat, tak to není kvůli tomu, že by jejich dítě bylo v budoucnu nešťastné, ale kvůli tomu, co to znamená za zátěž pro celou rodinu.
no tak rodina jsou všichni členové, ne jen já a mimino v břiše. Takže pokud už mám rodinu, děti tak musím přemýšlet i nad nimi, to je snad logické ne?
@sophinka1 píše:
@K-Black já. v pubertě teda ještě není, ale batole už to taky není. ale to myslím víš
ale pořád je malá, teda nevím kolik jí je let.
@K-Black skoro 10, je malá, je jiná, ale je skvělá
pemýšlíme co s její budoucností, teď ještě více, když se přidružují další,,problémy,,. Snažíme se ji směrovat tak, aby byla šťastnái v budoucnosti a aby mohla žít pro ni pěkný život. netuším zda bude schopna žít v partnerství s někým
ale u nás bude mít stále místo
Rodina s tzv. nenormálním dítětem může prožít naplněný život, zatímco taková normální rodinka svůj život může totálně prosrat.
Mimochodem někdo tu zmínil kdesi na začátku dokument o Juliánce („Zachraňte Edwardse“). Tak Julča už nedávno oslavila šesté narozeniny, bude mít dalšího sourozence a projeli všichni společně kus světa.
@slavuska1
.
Ale s tím kómatem jsi mě přivedla na myšlenky mé bývalé skoro kolegyně z nemocnice…
![]()
Žena středního věku - jela za manželem do nemocnice (on po autonehodě na JIPce) a tam v důsledku únavy a stresu omdlela. Spadla tak nešťastně, že upadla do kómatu následkem krvácení do mozku…Zdravotní sestra. I když se to stalo ve špitále a dostalo se jí bleskové pomoci, přesto ta paní leží už 10 let u nás na LDNce v kómatu a zatím se neprobudila. Nikdo už v to ani nevěří, rodina byla několik prvních let těžce v… S dcerou se znám, říkala mi, že už si nějak zvykli, jako by umřela. Chodí za ní sice ob den do špitálu, ale…
![]()
Nevím, jestli to sem patří k té otázce, kterou položila sophinka. Jen jsem si prostě vzpomněla…
@Lizzi píše:
A právě proto se v odborných kruzích slovo „normální“ nepoužívána vejšce nás za to vyhazovali od zkoušek..
To není pravda, co třeba Gaussova křivka - „normální rozdělení“?
Myslím, že v zakladatelčině dotazu by spíš mělo být uvedeno slovo „plnohodnotný“. Normální je chování, které neporušuje žádné psané nebo nepsané normy. Postižený člověk asi nic neporušuje. Ale některé aspekty běžného života jsou mu odepřeny (třeba nemůže pracovat, nemůže mít děti, nemůže mít sex a tak) a závisí na míře postižení a vnitřní motivaci a síle postiženého, jestli pak i nadále bude svůj život považovat za plnohodnotný nebo to bude spíš už jen přežívání.
@adam75 No právě. Takže ty velmi extrémní případy jsou také normální. Nebo se to tak nedá chápat?
@radúna píše:
@slavuska1.
Ale s tím kómatem jsi mě přivedla na myšlenky mé bývalé skoro kolegyně z nemocnice…![]()
![]()
Žena středního věku - jela za manželem do nemocnice (on po autonehodě na JIPce) a tam v důsledku únavy a stresu omdlela. Spadla tak nešťastně, že upadla do kómatu následkem krvácení do mozku…Zdravotní sestra. I když se to stalo ve špitále a dostalo se jí bleskové pomoci, přesto ta paní leží už 10 let u nás na LDNce v kómatu a zatím se neprobudila. Nikdo už v to ani nevěří, rodina byla několik prvních let těžce v… S dcerou se znám, říkala mi, že už si nějak zvykli, jako by umřela. Chodí za ní sice ob den do špitálu, ale…
![]()
Nevím, jestli to sem patří k té otázce, kterou položila sophinka. Jen jsem si prostě vzpomněla…
asi to taky nebude k mí otázce a vlastně ani moc k tomu co jsi psala. Koukám na slovenské Modré z neba. Teď tam byly dva příběhy - mladá holčina po autonehodě v hroznám stavu ( potřech týdnech od pomoci dokázala zázraky) a druhý příběh kluk bránil někoho v hospodě dostal úder, který z něj udělal nepohyblivého jedince (zese po pomoci udělal neskutečný pokrok )
Někdy zírám co všechno je nám odpíráno jen pro nedostatek peněz, jak mnohdy pojišťovny nechají člověka doslova živořit, když by na tom mohl být daleko lépe ![]()
@Litta Normální je, když je extrémních případů velmi málo a většina je průměr ![]()
@sophinka1 píše:
asi to taky nebude k mí otázce a vlastně ani moc k tomu co jsi psala. Koukám na slovenské Modré z neba. Teď tam byly dva příběhy - mladá holčina po autonehodě v hroznám stavu ( potřech týdnech od pomoci dokázala zázraky) a druhý příběh kluk bránil někoho v hospodě dostal úder, který z něj udělal nepohyblivého jedince (zese po pomoci udělal neskutečný pokrok )Někdy zírám co všechno je nám odpíráno jen pro nedostatek peněz, jak mnohdy pojišťovny nechají člověka doslova živořit, když by na tom mohl být daleko lépe
ale ono to s tvojí otázkou hodně souvisí, myslíš si, že je jejich život teď normální ve srovnání s tím, který žili před „tím“?