Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já bych mu v klidu zavolala a zeptala se, co konkrétně mu vadí. Vysvětlila, že jste se takhle dohodly s mámou, všem to vyhovuje a školu neflákáš. Zdůraznila bych, že jsi dospělá a není tedy jediný důvod, proč bys nemohla bydlet, kde chceš. Pokud by vyšiloval, klidně bych tou PČR trochu pohrozila.
@Anonymní píše:
Přesně, nechápu co jemu je do toho a co najednou řeší. My jsme se doma takto domluvili, měli jsme k tomu určité důvody a nikdo jiný s tím problém nemá.
Doma..Ale i on je rodič a má o tebe oprávněné obavy.
Proč ses s ním o tom nepobavila dřív? Než jste se rozhodli sestěhovat? Zná dost tvého přítele? Projevujes zájem taky ty o něj nebo ti poslední roky je dobrý jen na alimenty?( vím, že na ně máš nárok, to nezpochybňuju, to je jasné, ale peníze nejsou všechno, až do 18 má za tebe odpovědnost a vyživovací povinnost ještě déle) Docela chápu, že je v šoku, postavený před hotovou věc.
@andelka83 píše:
Doma..Ale i on je rodič a má o tebe oprávněné obavy.
Proč ses s ním o tom nepobavila dřív? Než jste se rozhodli sestěhovat? Zná dost tvého přítele? Projevujes zájem taky ty o něj nebo ti poslední roky je dobrý jen na alimenty?( vím, že na ně máš nárok, to nezpochybňuju, to je jasné, ale peníze nejsou všechno, až do 18 má za tebe odpovědnost a vyživovací povinnost ještě déle) Docela chápu, že je v šoku, postavený před hotovou věc.
A proč by měl mít za mě zodpovědnost, když mi je 18? A i když nebylo, tak za mě měla zodpovědnost maminka, ta mě měla v péči. Otec jen pokud jsem u něj byla přes sobotu, neděli, což bylo naposledy ve 12. Je pravda, že já se mu taky nijak neozyvala a na ty víkendy k němu poslední roky sama nechtěla nebo spíš nijak mi to nechybělo. Stačilo mi, že jsme se občas sešli někde venku. Přece jenom jsem měla svoje zájmy a doma je doma. A ani mu nic nevycitam, všem to takto vyhovovalo. Jen mi vadí to co vyvádí teď. Alimenty platí vždy, platí 2000 a ta mi je dává, plus mi rodiče také přispívají a mám brigády. Stěhování jsem mu neoznámila dřív, protože mě nenapadlo, že by ho to zajímalo. Několikrát jsem ho prosila ať nás nechá být i rodiče se snažili, ale je to horší a horší. Měla jsem snahu se s ním sejít i mu volat, ale jede si svoje. A protože nechci nějaký scény a extempore, tak už to ani s rodiči neřeším, protože už ho mají plný zuby a nechci aby nevlastní taťka se s ním třeba porval nebo tak něco. Už toho mají taky dost.
@andelka83 píše:
Nestaral..? To jsi s ním rychle hotová.
Máme podobnou slečnu, co si myslí, že už je od 15 dospělá a maminka ji v tom podporuje doma. Tedy měli jsme. Dokud právě v pubertě nezačaly problémy, kdy se s tátou neshodli, ten zažil tolik zklamání, že se z toho asi jen tak nevzpamatuje. X let pravidelné víkendy, prázdniny, a teď se bojí jí i zavolat, jestli třeba nechce přijet na jeden den, na nějakou akci, výlet, oslavu..Strašně se bojí se o ni zajímat, že ho zase něčím vytočí, pohádají se kvůli rozdílnému názoru a bude zase zle. V podstatě čeká, zda ona bude mít zájem.
Takže takhle šmahem bych to neodsuzovala. Od puberty se vídají málo, nejsou žádná výjimka, a mnoho otců na to přistoupí právě proto, aby dítě úplně neztratili. A pak někdo řekne, že se nestará
Já ho chápu. Není běžné a taky by se nám nelíbilo, kdyby potomek opustil domov před ukončením SŠ. Otec se oprávněně obává. Navíc to zjistil po půl roce? Takže v podstatě on nikoho nezajímá, natož aby mohl říct svůj názor a obavy.
Reaguje sice poněkud nepřiměřeně, ale popravdě se nedivím. Někdo je prudší povaha.
Kdyby se něco semlelo, tak by zas byl špatný on, že tomu jako rodič nezabránil, nepředvídal, neměl zájem, starost..
Ale to je trošku jiná situace než u zakladatelky. Té je už 18 let a s otcem se moc často nevídala, poslední přespání před několika lety. A všem to až do teď vyhovovalo.
Bohužel, jestli chtěl mít otec s dcerou bližší vztah, chtělo to víc než posílat alimenty a jednou za dva měsíce vyrazit na zmrzku. Ztratil poradní hlas a teď se vzteká, což tomu vztahu s dcerou jen víc ublíží…
@Anonymní píše:
A proč by měl mít za mě zodpovědnost, když mi je 18? A i když nebylo, tak za mě měla zodpovědnost maminka, ta mě měla v péči. Otec jen pokud jsem u něj byla přes sobotu, neděli, což bylo naposledy ve 12. Je pravda, že já se mu taky nijak neozyvala a na ty víkendy k němu poslední roky sama nechtěla nebo spíš nijak mi to nechybělo. Stačilo mi, že jsme se občas sešli někde venku. Přece jenom jsem měla svoje zájmy a doma je doma. A ani mu nic nevycitam, všem to takto vyhovovalo. Jen mi vadí to co vyvádí teď. Alimenty platí vždy, platí 2000 a ta mi je dává, plus mi rodiče také přispívají a mám brigády. Stěhování jsem mu neoznámila dřív, protože mě nenapadlo, že by ho to zajímalo. Několikrát jsem ho prosila ať nás nechá být i rodiče se snažili, ale je to horší a horší. Měla jsem snahu se s ním sejít i mu volat, ale jede si svoje. A protože nechci nějaký scény a extempore, tak už to ani s rodiči neřeším, protože už ho mají plný zuby a nechci aby nevlastní taťka se s ním třeba porval nebo tak něco. Už toho mají taky dost.
Svěření do výlučné péče nijak rodičovskou odpovědnosti nesnižuje. Že jste se od puberty vídali méně a vztah ochladl, je bohužel časté, nejspíš přirozené, ale bohužel to nese i rizika. Jak jsem psala o nás, tak i proto, abys to třeba viděla i z jeho úhlu. My jsme nakonec taky ustoupili, pro klid, ale za cenu toho, že otec je zklamaný, nešťastný a má strach z budoucího vývoje vztahu.
V podstatě jste ho ze života odklonili a teď se divíte, že jančí. Možná se to jen nahromadilo a teď vybuchlo. Zkus se taky vžít do jeho kůže a možných pocitů..
@Keyllah právě že není. Dost možná přesně toto se stane za dva roky.
Všem to vyhovovalo.. Vážně? Co když ne. Co když prostě jen otec ustoupil. Co měl dělat víc? Když ona měla své přátele, zájmy, školu, kluka a doma úplnou rodinu? Fakt by mě to zajímalo, co má dělat otec, aby pubertální dítě k němu chtělo jezdit, trávit s ním čas, svěřovat se, dát mu ten prostor v životě?
@andelka83 píše:
@Keyllah právě že není. Dost možná přesně toto se stane za dva roky.
Všem to vyhovovalo.. Vážně? Co když ne. Co když prostě jen otec ustoupil. Co měl dělat víc? Když ona měla své přátele, zájmy, školu, kluka a doma úplnou rodinu? Fakt by mě to zajímalo, co má dělat otec, aby pubertální dítě k němu chtělo jezdit, trávit s ním čas, svěřovat se, dát mu ten prostor v životě?
no, podle zakladatelky nedělal nic a všem to vyhovovalo. Ikdyby jemu ne, tak neudělal nic, aby to změnil a toto je výsledek. Holka je dospělá a nemá potřebu s ním cokoli důležitého řešit, protože co chceš řešit s někým, kdo tě vlastně ani pořádně nezná, že? On už teď opravdu nemá nárok na to, aby se vztekal a svými útoky ostatní obtěžoval. Chtěl někoho napadnout? ale no tak, tak vztah s dcerou opravdu nevylepší.
Na vztahu se musí pracovat, věnovat mu čas a energii, zajímat se. Jestli očekával, že dítě uvidí jednou za pár týdnů na dvě hodiny a bude pro dítě nepostradatelný a plnohodnotný rodič, tak to pardon, to si snad ani nemohl myslet…Prostě na to dlabal a je to tak, jak to je. Tím, že bude na ostatní útočit, to opravdu nevylepší. Jak se říká, sklízí, co zasel…
@andelka83 píše:
Svěření do výlučné péče nijak rodičovskou odpovědnosti nesnižuje. Že jste se od puberty vídali méně a vztah ochladl, je bohužel časté, nejspíš přirozené, ale bohužel to nese i rizika. Jak jsem psala o nás, tak i proto, abys to třeba viděla i z jeho úhlu. My jsme nakonec taky ustoupili, pro klid, ale za cenu toho, že otec je zklamaný, nešťastný a má strach z budoucího vývoje vztahu.
V podstatě jste ho ze života odklonili a teď se divíte, že jančí.Možná se to jen nahromadilo a teď vybuchlo. Zkus se taky vžít do jeho kůže a možných pocitů..
a určitě to nemohlo být tak, že se odklidil sám, že?
já vycházím z toho, co psala zakladatelka a ty z toho, co jste prožili vy. To je mi líto, ale jsou i otcové, kteří prostě ten zájem až tak nemají a pak se diví, že se někdo dovolí rozhodnout bez nich…
@Keyllah píše:
a určitě to nemohlo být tak, že se odklidil sám, že?já vycházím z toho, co psala zakladatelka a ty z toho, co jste prožili vy. To je mi líto, ale jsou i otcové, kteří prostě ten zájem až tak nemají a pak se diví, že se někdo dovolí rozhodnout bez nich…
Ano, samozřejmě jsou. Jednoho jsem nafasovala i já. A mnoho jich je takových.
Ale píše to mladá holka, neznáme druhou stranu. Odsoudit je snadné. Psala jsem o nás proto, že je mi úplně jasné, že jednou dne, to může dítě podat úplně stejně, ze svého pohledu, a přitom to bylo úplně jinak.
Udržet vztah s dítětem a zájem není od určitého věku nic snadného. Snadno se řekne.. vyhovovalo mu to, nenabídl nic zajímavého, dlabal na to, teď se diví..Jenže ono to tak mnohdy být nemusí. Měl ji nutit? Podplácet? Volat, ptát se, pořád „lézt do života?“( Očividně maminka s otčímem o to nestáli) To by se otočili proti němu tím tuplem.
Nijak teda neobhajuju jeho chování, které je už přes čáru, vyhrožování, fyzický útok a pod. Ale chtělo by to vidět třeba i z druhé strany no. ![]()
Já tam teda vidím hodně prostě tu obavu o to, že studující dítě, ač čerstvě dospělé, nemá pod kontrolou už nikdo ( doteď aspoň žila u matky). Bojí se, že třeba otěhotní, že nedostuduje, že nepůjde na VŠ, třeba mu přijde, že se uvazuje a nakládá povinnosti zbytečně brzo.. Tyhle obavy a starost mi nepřijdou jako negativní věc. To snad může pochopit každý rodič dospívajícího potomka.
Nehledě na to, že mnoho otců vnímá dcery jako své malé holčičky mnohem dýl, než jimi skutečně jsou a přerod v ženu se vším všudy vnímají dost vypjatě. A taky mnohdy žárlí na partnery. A mají přesnou představu, jaký by ten vyvolený jejich dcery měl být.
@andelka83 „Kdyby se něco semlelo, tak by zas byl špatný on, že tomu jako rodič nezabránil, nepředvídal, neměl zájem, starost..“ Ne nebyl, protože zakladatelce je 18 let a je to tedy dospělá osoba, která je sama zodpovědná za svoje rozhodnutí. On nemá žádný nárok jí vandrovat do toho, kde bude bydlet, i kdyby s její matkou nebyl rozvedený a ona s ním do těch osmnácti bydlela, tak je to rozhodnutí jeho dospělé dcery, které on musí respektovat.
@andelka83 píše:
Svěření do výlučné péče nijak rodičovskou odpovědnosti nesnižuje. Že jste se od puberty vídali méně a vztah ochladl, je bohužel časté, nejspíš přirozené, ale bohužel to nese i rizika. Jak jsem psala o nás, tak i proto, abys to třeba viděla i z jeho úhlu. My jsme nakonec taky ustoupili, pro klid, ale za cenu toho, že otec je zklamaný, nešťastný a má strach z budoucího vývoje vztahu.
V podstatě jste ho ze života odklonili a teď se divíte, že jančí. Možná se to jen nahromadilo a teď vybuchlo. Zkus se taky vžít do jeho kůže a možných pocitů..
Já přiznávám, že ani já se nesnažila, byla jsem radši doma s rodiči, sourozencem, chodila ven s kámoškama, od 15 měla přítele a celkově jsem měla co dělat. Přes týden jsem měla školu a sport a o víkendu jsem byla ráda, že mám čas pro sebe, kamarády, rodinu a po pravdě se mi nechtělo trávit čas na vesnici u otce, kde bych se nudila. Co bych tam jako v pubertě dělala? Ale otci to taky vyhovovalo. Nikdy nic nenamítal. Tak nechápu co teď vyvádí. Když se mi ozval a někam mě vzal, tak jsem s ním občas šla a to nám oběma stačilo. Tak nevím co chce po mě teď víc. Já nejsem zvyklá s ním probírat osobní věci, svoje rozhodnutí a tak. Tohle jsem vždycky řešila doma s mamkou a nevlastním taťkou. On se ani nikdy nijak zvlášť neptal. Jak říkám od těch 12 jsme se viděli sporadicky a proto nemám potřebu s ním nic řešit. To je jako osobní věci řešit se sousedem
. Prostě jsme měli takový model, který všem vyhovoval, vyrostla jsem v tom, jsem tak zvyklá a nemíním to měnit a už vůbec ne po tomhle co teď dělá. Do té doby jsem proti němu nic neměla.
@Livi92 píše:
@andelka83 „Kdyby se něco semlelo, tak by zas byl špatný on, že tomu jako rodič nezabránil, nepředvídal, neměl zájem, starost..“ Ne nebyl, protože zakladatelce je 18 let a je to tedy dospělá osoba, která je sama zodpovědná za svoje rozhodnutí. On nemá žádný nárok jí vandrovat do toho, kde bude bydlet, i kdyby s její matkou nebyl rozvedený a ona s ním do těch osmnácti bydlela, tak je to rozhodnutí jeho dospělé dcery, které on musí respektovat.
Myslela jsem do těch 18. Už spolu nejsou pořádně v kontaktu 6 let.
No za nohu ji už nepřitahne domů. Blbý je, že to zjistil takhle. Kdyby s ním víc byla, nebo žila s oběma rodiči, tak by to mělo aspoň nějakou kontinuitu třeba.
U nás na gymplu taky byly dvě holky, co už před maturitou nebydlely doma. Partner byl o dost starší. Spíš nám to přišlo zvláštní, zbytečně brzy. Dokážu pochopit rodiče, kterým se to nelíbí. Zvlášť když to zjistí až po.
@Anonymní píše:
Já přiznávám, že ani já se nesnažila, byla jsem radši doma s rodiči, sourozencem, chodila ven s kámoškama, od 15 měla přítele a celkově jsem měla co dělat. Přes týden jsem měla školu a sport a o víkendu jsem byla ráda, že mám čas pro sebe, kamarády, rodinu a po pravdě se mi nechtělo trávit čas na vesnici u otce, kde bych se nudila. Co bych tam jako v pubertě dělala? Ale otci to taky vyhovovalo. Nikdy nic nenamítal. Tak nechápu co teď vyvádí. Když se mi ozval a někam mě vzal, tak jsem s ním občas šla a to nám oběma stačilo. Tak nevím co chce po mě teď víc. Já nejsem zvyklá s ním probírat osobní věci, svoje rozhodnutí a tak. Tohle jsem vždycky řešila doma s mamkou a nevlastním taťkou. On se ani nikdy nijak zvlášť neptal. Jak říkám od těch 12 jsme se viděli sporadicky a proto nemám potřebu s ním nic řešit. To je jako osobní věci řešit se sousedem. Prostě jsme měli takový model, který všem vyhovoval, vyrostla jsem v tom, jsem tak zvyklá a nemíním to měnit a už vůbec ne po tomhle co teď dělá. Do té doby jsem proti němu nic neměla.
@andelka83 píše:
Já tam teda vidím hodně prostě tu obavu o to, že studující dítě, ač čerstvě dospělé, nemá pod kontrolou už nikdo ( doteď aspoň žila u matky). Bojí se, že třeba otěhotní, že nedostuduje, že nepůjde na VŠ, třeba mu přijde, že se uvazuje a nakládá povinnosti zbytečně brzo.. Tyhle obavy a starost mi nepřijdou jako negativní věc. To snad může pochopit každý rodič dospívajícího potomka.Nehledě na to, že mnoho otců vnímá dcery jako své malé holčičky mnohem dýl, než jimi skutečně jsou a přerod v ženu se vším všudy vnímají dost vypjatě. A taky mnohdy žárlí na partnery. A mají přesnou představu, jaký by ten vyvolený jejich dcery měl být.
Ale co jemu je do toho, já mám přítele od 15,do teď jsem neotěhotněla. On ani nevěděl že nějakého kluka mám, neměla jsem potřebu s ním tohle rozebírat, třeba by moralizoval, prostě jsem s ním nikdy osobní věci neprobírala, neměla jsem potřebu, neměla jsem k němu takovou důvěru a on se neptal, tak proč bych to dělala. Jednou jsem to udělala, těšila jsem se na koncert a chtěla se mu o tom povyprávět, protože jsem toho byla plná. Bylo mi 14 a byl to můj první velký koncert na kterém jsem byla s kámoškama, strašně jsem se těšila. Jenže on pak vyvolával mamce a něco jí vyčítal. Bylo to zbytečný zlo, tak už jsem si od té doby hlídala co mu řeknu a byl klid. On to stejně nafoukl jen proto, aby ublížil mamce. Vůbec o nic nešlo, šla jsem na koncert oblíbené skupiny, bylo to v našem městě, šla jsem s kamarádkama a před půlnocí mě vyzvedl taťka (nevlastní),takže mi nic nehrozilo. A tahle situace mi stačila k tomu, že jsem si už dávala pozor.