Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Partner nesnasi psy a ja je miluju, navic si porizuji stene...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.4.21 19:07
@Anonymní píše:
Ale kdepakJa se nikam k nikomu nezenu, po spolecnem bydleni touzi pritel. Dlouho me premlouval. Mam svuj byt i praci a zadny sponzoring nepotrebuji. Pritel byl vetsinu casu u me v byte, ale neni to tu pro 3 uplne komfortni a navic jsme se oba casem chteli stehovat jinam, tak jsme to spojili a vybrali spolecne velky byt s velkou zahradou, ktery u nas obou splnil ocekavani. To je cele, ale vubec to nesouvisi s tím, co jsme tu chtela puvodne resit…:)
Na mě to tak působilo. Tak díky za vysvětlení. 
Nicméně, já bych se asi na Tvém místě nestěhovala. Ten pes bude dělat zlou krev. A to může být stokrát zlatý. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.21 20:04
@Anonymní píše:
AUTOR DISKUZE
Sama za sebe samozrejme jsem schopna delat spoustu kompromisu, navic uz se svymi zkusenostmi vim, ze najit nekoho, s kym se na vsem shodneme, je nerealne.
S porizenim psa ale nejde jen o mě. Jde hodne o dceru. S nasim psem vyrustala, byl pro ni neco jako „sourozenec“, ktereho bohuzel nemela. Nasi rodinu vzdy kreslila jako: ja, mama a pes. Jeho tragickou smrt nesla hodne spatne. Potrebuje k sobe zase partaka, slibila jsem jí to. Jen me nenapadlo, jak moc narazim u partnera.Jsme spolu pres dva roky, vetsinu casu travil u nas, stehovat do spolecneho jsme se meli na jeho velke prani, ja se musela dlouho rozmyslet. Kazdopadne nas tehdejsi pes byl soucasti planu. Brali jsme ho s sebou i na stavbu, aby se zvyknul na okoli atd. Nikdy jsem si nevsimla, ze by mu nejak zvlast vadil, ale asi ho proste jen tak nejak respektoval, navic to byl fakt idealni pejsek, o kterem doma vlastne ani nevite.
Noveho jsem nevybirala tajne, jen pritel se toho nejak nechtel zucastnit, tak jsme to resily hlavne spolu s dcerou. On nejak celou dobu (2 mesice) nic nerikal a najednou, kdyz jsem mu rekla, ze uz mame pejska zamluveneho a zjistil cenu (coz byl podle me taky velky kamen urazu, ackoliv ho platím ja), tak ani nechtel videt fotku a ze pry na nej ma uplne averzi a nechce se o nem vubec bavit…
Nepotrebuji urcite urcovat, ci pristup je dobry a ci ne. Respektuji kazdeho nazor na zvirata, at je jakykoliv, ale otazka pro me spis je,jestli je toto vubec mozne nejak skloubit dohromady…
Byla jsem z toho dost zaskocena. Od te doby mezi sebou mame takove osklive napeti.
můžete se zas dopracovat k tomu, že on bude psa tolerovat. Ale vzhledem k tomu, že to bude nevychované štěně, tak to moc pozitivně nevidím.
Já třeba nesnáším kočky. No a s jednou už pět let žiju. Prostě ji toleruji, ale nezajímá mě. Nestarám se o ni, neuklízím po ni. Prostě pro mě není. A jasně jsem řekla, že po ní už žádná další nebude. Ale o mé averzi na ni partner ví od začátku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.21 23:27
Myslím, že tohle nejde dohromady. Pes není žádná blbost, ale důležitá součást života a určitě to chce partnera, kterému psi nevadí. Měla jsem svého psa, byl to můj hlídač, partak, dávala jsem mu pusu na čelo. Mému ex to vadilo, i když přišel až po psovi. On to měl nastavené tak, že pes má být zavřený na zahradě, žádný prochazkovani, natož velký mazleni. Teď mám muže, který má psy rád a jediné co řešíme, tak plemeno. Za sebe bych spíše zvážila, zda si ponechat současného přítele, protože pes u vás bude velká třeci plocha.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.21 02:24
@Anonymní píše:
AUTOR DISKUZE
Sama za sebe samozrejme jsem schopna delat spoustu kompromisu, navic uz se svymi zkusenostmi vim, ze najit nekoho, s kym se na vsem shodneme, je nerealne.
S porizenim psa ale nejde jen o mě. Jde hodne o dceru. S nasim psem vyrustala, byl pro ni neco jako „sourozenec“, ktereho bohuzel nemela. Nasi rodinu vzdy kreslila jako: ja, mama a pes. Jeho tragickou smrt nesla hodne spatne. Potrebuje k sobe zase partaka, slibila jsem jí to. Jen me nenapadlo, jak moc narazim u partnera.Jsme spolu pres dva roky, vetsinu casu travil u nas, stehovat do spolecneho jsme se meli na jeho velke prani, ja se musela dlouho rozmyslet. Kazdopadne nas tehdejsi pes byl soucasti planu. Brali jsme ho s sebou i na stavbu, aby se zvyknul na okoli atd. Nikdy jsem si nevsimla, ze by mu nejak zvlast vadil, ale asi ho proste jen tak nejak respektoval, navic to byl fakt idealni pejsek, o kterem doma vlastne ani nevite.
Noveho jsem nevybirala tajne, jen pritel se toho nejak nechtel zucastnit, tak jsme to resily hlavne spolu s dcerou. On nejak celou dobu (2 mesice) nic nerikal a najednou, kdyz jsem mu rekla, ze uz mame pejska zamluveneho a zjistil cenu (coz byl podle me taky velky kamen urazu, ackoliv ho platím ja), tak ani nechtel videt fotku a ze pry na nej ma uplne averzi a nechce se o nem vubec bavit…
Nepotrebuji urcite urcovat, ci pristup je dobry a ci ne. Respektuji kazdeho nazor na zvirata, at je jakykoliv, ale otazka pro me spis je, jestli je toto vubec mozne nejak skloubit dohromady…
Byla jsem z toho dost zaskocena. Od te doby mezi sebou mame takove osklive napeti.
Za jak dlouho bude stene? Tak proste pockej, nestehuj se, a uvidis pak v realu, jak se k nemu i tobe bude chovat. A jednej az pak podle toho.
A taky bacha na prilisnou toleranci, brani viny za napeti na sebe atd., tim jeho „nevrazivost“ zhorsis. Stuj si za svym.
A jeste…jak moc toho chlapa mas rada…? Do sestehovani ses moc nehrnula, to taky o necem vypovida. Neni tam jeste nejaky dalsi problem…?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
