Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@MaminkaMartinka píše:
Tak já zalehnu, abych to zaspala a už teď se těším na ráno![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
Tak jo… dobrou a zítra čuuuus
![]()
@MaminkaMartinka píše:
to mi povídej, moc dobře to známjak odejde do práce, tak na něho z balkonu čumím jako puk, abych měla jistotu, že vleze do tramvaje a hned utíkám na WC s vytřeštěnýma očima a nikdy nejsem šťastnější
![]()
to je přesný
…taky vždycky kontroluju, jestli už je to tutovka, že odešel ![]()
My před sebou prdíme. Na začátku vztahu jsme si oba dávali hodně velký pozor, až to takhle jednou jemu ujelo..Ještě dneska po těch sto letech vidím jeho provinilý výraz a já se jak malá puboška mohla umlátit smíchy. Né tedy z prdu, ale z jeho výrazu. Řekla jsem mu, že mi to nevadí a on, že je rád. Neříkám, že od té doby jsme to ze sebe tlačily, ale když se stalo, tak se hold stalo. Jinde na veřejnosti neprdím..tedy mno…nedávno se mi stalo v práci..byli jsme s kolegyněma a dětma na hřišti a že půjdem domů. Já vstala z lavičky a…rána jak z děla…
myslela jsem, že omdlím studem..,tak jsem tiše šeptla pardon. Kolegyně to završila větou…„buď ráda, že jsi ještě mladá, až budeš starší a Tvé svěrače volnější, tak se možná při zvednutí z lavičky pos@reš a budeš jen tiše vzpomínat na doby, kdy Ti jen ufouklo…“. Ale trapně mi bylo stejně hrozně. ![]()
@Anonymní píše:
My před sebou prdíme. Na začátku vztahu jsme si oba dávali hodně velký pozor, až to takhle jednou jemu ujelo..Ještě dneska po těch sto letech vidím jeho provinilý výraz a já se jak malá puboška mohla umlátit smíchy. Né tedy z prdu, ale z jeho výrazu. Řekla jsem mu, že mi to nevadí a on, že je rád. Neříkám, že od té doby jsme to ze sebe tlačily, ale když se stalo, tak se hold stalo. Jinde na veřejnosti neprdím..tedy mno…nedávno se mi stalo v práci..byli jsme s kolegyněma a dětma na hřišti a že půjdem domů. Já vstala z lavičky a…rána jak z děla…myslela jsem, že omdlím studem..,tak jsem tiše šeptla pardon. Kolegyně to završila větou…„buď ráda, že jsi ještě mladá, až budeš starší a Tvé svěrače volnější, tak se možná při zvednutí z lavičky pos@reš a budeš jen tiše vzpomínat na doby, kdy Ti jen ufouklo…“. Ale trapně mi bylo stejně hrozně.
ty jo, teď se mlátím smíchy taky…
..ale samozřejmě v dobrém..
![]()
Mě se taky stalo, že jsem hepčíkla a rána jako z děla
…no a jak jsem se smála tak to ze mě lítalo jedna báseň
…troubila jsem zadkem jako o závod a nemělo to konce
…byl u toho akorát bratranec a ten se smíchy málem utopil pivkem ![]()
@blackmarse Taky občas tuhle historku hodím do placu, samodřejmě jen mezi své dobré známé a řechtáme se jak bl.ci.Na druhou stranu, já jsem docela zvyklá, jsem celoživotní magnet na ostudy, ale v tu danou chvíli, když se něco takového stane, snažím se splynout s okolím. To jsem se takhle taky jednou na střední předvedla…nebyla jsem moc typ, který se hlásil. Jednou jsem se opravdu dobře připravila na hodinu a ještě k nám přišla inspekce. Učitelka to zjistila pozdě, rozsadila narychlo šprtky různě po třídě a měli povinnost se hodně hlásit. Začla hodina, nepříjemná inspektorka seděla uprostřed, aby prý dobře na všechny viděla. Učitelka položila otázku a já věděla odpověd a přihlásila se, ta byla ráda, že taky vidí mojí ruku nahoře a vyvolala mě. Já otevřela pusu že odpovím a místo odpovědi jsem si nahlas krkla, až jsem uslitla…Očima jsem v rychlosti projela nechápavý výraz inspektorky, učitelky a tlemící se holky a já…omluvila jsem se a šla to rozdýchat na záchod, kde se ve mě mísil smích s šílenou trapností..a pak vstup do třídy..holky se stále chechtaly, kontrola tam už nebyla a učitelka ano..ptala se mě, jestli to byla provokace nebo opravdu náhoda..nevím, jestli mi věřila, že schválnost to nebyla.
@Komteska80 píše:
Mě se taky stalo, že jsem hepčíkla a rána jako z děla…no a jak jsem se smála tak to ze mě lítalo jedna báseň
…troubila jsem zadkem jako o závod a nemělo to konce
…byl u toho akorát bratranec a ten se smíchy málem utopil pivkem
Tohle se jednou stalo mojí mámě o Štědrém dni. Vždy jsme před rozbalováním seděli pod stromkem a nejdřív zpívali koledy a pak teprve dárky. Dohadovala jsem se s bráchou co dáme za koledu a máma pšíkla a přesně jak popisuješ…a jak se chechtala, tak to nebralo konce a pak to už jen pískalo…a na závěr táta řekl „no dobrý, takový koledy jsem ještě neslyšel“.Nikdo se už pak na další zpěv nezmohl..
@Anonymní píše:…kdybych netrpěla zácpou, tak Ti řeknu, že se tu tak řehtám, že bych se aji posrala…
@blackmarse Taky občas tuhle historku hodím do placu, samodřejmě jen mezi své dobré známé a řechtáme se jak bl.ci.Na druhou stranu, já jsem docela zvyklá, jsem celoživotní magnet na ostudy, ale v tu danou chvíli, když se něco takového stane, snažím se splynout s okolím. To jsem se takhle taky jednou na střední předvedla…nebyla jsem moc typ, který se hlásil. Jednou jsem se opravdu dobře připravila na hodinu a ještě k nám přišla inspekce. Učitelka to zjistila pozdě, rozsadila narychlo šprtky různě po třídě a měli povinnost se hodně hlásit. Začla hodina, nepříjemná inspektorka seděla uprostřed, aby prý dobře na všechny viděla. Učitelka položila otázku a já věděla odpověd a přihlásila se, ta byla ráda, že taky vidí mojí ruku nahoře a vyvolala mě. Já otevřela pusu že odpovím a místo odpovědi jsem si nahlas krkla, až jsem uslitla…Očima jsem v rychlosti projela nechápavý výraz inspektorky, učitelky a tlemící se holky a já…omluvila jsem se a šla to rozdýchat na záchod, kde se ve mě mísil smích s šílenou trapností..a pak vstup do třídy..holky se stále chechtaly, kontrola tam už nebyla a učitelka ano..ptala se mě, jestli to byla provokace nebo opravdu náhoda..nevím, jestli mi věřila, že schválnost to nebyla.
Píšu radši jako anonym, protože se dodnes stydím. Na začátku vztahu když jsem byla u přítele asi na týden jsem několik dní v sobě držela prdy. Jeden večer mě přítel začal lechtat a já to neudržela, taková rána co ze mě vyšla se nedá popsat. Šíleně jsem se styděla a přítel málem padnul smíchy. Od té doby si před sebou ulevujem.
@Anonymní píše:
Píšu radši jako anonym, protože se dodnes stydím. Na začátku vztahu když jsem byla u přítele asi na týden jsem několik dní v sobě držela prdy. Jeden večer mě přítel začal lechtat a já to neudržela, taková rána co ze mě vyšla se nedá popsat. Šíleně jsem se styděla a přítel málem padnul smíchy. Od té doby si před sebou ulevujem.
Mi se teda takové faux-pas nestalo, ale dodnes si pamatuju, jak se tvářil jeden z bývalých a já se „dusila“ smíchy, když jsme byli na naší první dovolené, já jsem ležela po „celodenní námaze“ na slunci na gauči a najednou za mnou na ten gauč skočil a „vyletěl duch“.
![]()
Já jsem byla jak v tranzu, nevěděla jsem, jak se mám tvářit.
A on jenom vybulil oči
a tak potichoučku řekl: „…a jéjééé“, stáhnul krk mezi ramena a bylo…
![]()
Taky se chechtám a pláču smíchy a bojím se, že možná vzbudím děti ![]()
Teď jsem si vzpomněla, že loni se můj přítel ptal mého staršího syna, jestli mě někdy slyšel prdět…že to není možný, jsme spolu pár let a já že se takhle vůbec neprojevuju
…můj syn na to odpověděl…„no jasně že máma prdí a je to slyšet“ a můj přítel se ptal, jak je to u mě slyšet a synáček odpověděl…" Jako když bzučí komár "…a pak když jsme měli doma komára, tak to přítel házel na mě, že žádný komár není, ale jsou to jen moje větříky ![]()