Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj všem…koho byste si vybrali?
Partner A:
Manžel, dlouholeté manželství, barák, 2 děti, hoodně zodpovědný, pečlivý - hlavně na peníze, potoky slz kvůli němu prolitých- je cholerik, nic nebere v pohodě a v klidu(ohledně maličkostí - neuklizeno, problém se psem a dírami, problém s čímkoliv v domácnosti, děti - upatlané zdi, atd…)-hned vybuchne, a dělá dusno, negativní člověk…, pak je pár dní mílius a omlouvá se…, v době manželství ( i v těhotenství) jsem cca 15 x odjela pryč, že už se nevrátím…
V poslední době z mé strany absolutně nefunkční milování s ním…až averze a odpor k jedinému polibku…(od té doby co mám partnera B)…
Netěším se na něj (ale to už delší dobu), dřív jsem se netěšila, že zas doma se mu nebude něco líbit, ted se na něj netěším, protože bych radši byla s partnerem B…Partner B:
Kolega, známe se 4 roky, z toho 3,5 roku mě miluje, a stále na mě čeká, nikoho jiného nechce, i když jsem mu když to začalo říkala, že nemůže ode mě nic čekat, že já manžela miluju (tenkrát jsem asi milovala, už ani nevím) - došlo jen na líbání mezi námi…pak 2,5 roku nic, a pak jsem se s ním opět nějak dala dohromady, vždy se mi líbil, ale myslela jsem rozumem…a moc mě přitahuje, má i stejné názory a vize o životě, má s přítelkyní dvě děti, ale už s ní nežije, dokážu si s ním představit vše - jako bydlet, žít, milovat (což už jsme se tedy milovali, a je to ten nejuzasnejší sex…), a dokážu si představit třeba mluvit a resit problémy (což třeba s manželem neumím)…
Ale…nemá byt nebo něco jiného…má jen v pronájmu takový hodně starý byt, ale ted spíš bydlí u rodičů…což mi nevadí, a já si dokážu i představit v tom byte s ním zít…A už ani nevím koho miluju, a jestli vůbec někoho miluju…
Když si to tak probírám v hlavě - možný rozchod s manželem a tak, tak jako první by mě bolelo samozřejmě co děti, jak by to unesly, v druhé radě mám tu domov…kdy sice dům a zahrada není moje, ale hodně jsem sem vložila..a hlavně zahrada by mě mrzela, protože jsem do ní opravdu investovala(ani ne tak penezma), jako láskou dost..a ted vidím jak to všechno roste, a plodí…, pak pes…a manžela by mi ted bylo jen líto a mnrzelo by mě zahodit tolik let…
Asi je to zmatené, omlouvám se…
Ale zas nechci zít do konce života v necem co nechci…i když třeba se z partnera B vyklube někdo jiný (coz nemyslím), tak je to risk…a já se tak bojím riskovat…
Asi mi ani neporadíte..jen jsem se chtěla vypsat, protože nikomu o svých pocitech nemůžu říct…opravdu nikomu..
Vzhledem k tomu, že jsi od manžela už několikrát odešla a nic se nezměnilo, tak bych nepočítala s tím, že se to někdy zlepší. Další věcí jsou děti a je tady dost diskuzí, kde si holky stěžují, jaké je či není nevlastní dítě. Rozhodnout se musíš sama. Já, pokud nebudu s manželem, tak chci chlapa pouze víkendového. Na stále bydlení ani za milion. ![]()
Souhlasím s @Amelie30 . Nemyslím si, že se manžel změní.. Ale přijde mi hloupost odejít od muže k jinému muži. Já bych asi odešla tak, abych mohla bydlet sama. Ujasnit si, co vlastně chci od života, od chlapa, navíc hned dětem představovat nového „tatínka“ mi taky nepřijde správné, nejdřív by se měly vyrovnat s odchodem a tím, že už spolu nebudete..
A partnera B bych si v klidu proklepla, zda opravdu za to stojí, zda se bude líbit dětem.. Do bytu jenom opravdu hoooodně prověřeného chlapa. Jestli se někdy rozvedu, tak si budu hodně rozmýšlet, koho si tam pustím a zda ho tam pustím nastálo, přesně jak píše @Amelie30 ![]()
Já bych nebyla ani s jedním. Nejhorší věc je jít ze vztahu do vztahu. To, že nejsi s manželem šťastná, jsi věděla už dřív, než se objevil milenec? Pokud ano, proč jsi s tím nic nedělala? Pokud ne, pak si sundej růžové brýle.
Pokud by si přesně takovou otázku pokládal tvůj manžel, co bys chtěla? Za A) probudil by se ze sna a uvědomil si, že rodina a ty jsi důležitá, že je potřeba na manželství zapracovat, nebo za B) nebral na vás ohledy a šel za pinďourem (alias teda “srdcem”, když si to někdo myslí)? Možná že aplikovat na sebe svoji medicínu ti pomůže v rozhodování.
@Čičorečka píše:
Pokud by si přesně takovou otázku pokládal tvůj manžel, co bys chtěla? Za A) probudil by se ze sna a uvědomil si, že rodina a ty jsi důležitá, že je potřeba na manželství zapracovat, nebo za B) nebral na vás ohledy a šel za pinďourem (alias teda “srdcem”, když si to někdo myslí)? Možná že aplikovat na sebe svoji medicínu ti pomůže v rozhodování.
To je trefne receno ![]()
@Anonymní píše:
Vztah s manželem řeším snad celý čas co jsem s ním…
Bydlení - ano to jsou ty praktické věci…ale i kdyby jsme žili v pronájmu, všichni společně samozřejmě dohromady asi ne, tak bych snad byla štastnější, než ted…
Lidi, co nezili s cholerickym despotou, tak nepochopi, proc vztah s manzelem vyresit nelze. Takovymi prispevky se nezabyvej.:-) Jen fakt bacha, aby to nebylo z blata do louze…Vsechno napred promysli a despotaci se pri rozvodu fakt mstej, dej si pozor, eventuelne se bez nekam poradit do bezplatne poradny…
S manželem, jak ho popisuješ bych nebyla už dávno. Odešla bych od něj někam třeba do podnájmu a pak by se vidělo, jak je na tom tvůj vztah s milencem. Psa bych vzala samozřejmě sebou. Manžela nepředěláš a na manželskou poradnu já nevěřím. A děti bych v tom vyrůstat nenechala. Chápu, že by ti bylo líto opustit domov i zahradu, na který ses nadřela a kterou máš ráda, ale tohle není žádný hezký život, tak ho přece nevyměníš za bydlení s takovým chlapem a zahradou.
@vjerunqa píše:
Máte děti, zamakejte na manželství.
Přesně, já nechápu ty, co radí, ať zdrhne za milencem
Jednou si ho vybrala za životního partnera, jednou si ho zvolila za otce svých dětí, tak ať na tom vztahu spolu makají. Jít od sebe, to by měla být ta naprosto nejposlednější možnost, a to ještě volená v zájmu těch dětí (třeba když se rodiče začnou až nenávidět a jejich společné soužití je víc ke škodě než k užitku - což myslím si není případ tazatelky)
@Icestar píše:
Přesně, já nechápu ty, co radí, ať zdrhne za milencemJednou si ho vybrala za životního partnera, jednou si ho zvolila za otce svých dětí, tak ať na tom vztahu spolu makají. Jít od sebe, to by měla být ta naprosto nejposlednější možnost, a to ještě volená v zájmu těch dětí (třeba když se rodiče začnou až nenávidět a jejich společné soužití je víc ke škodě než k užitku - což myslím si není případ tazatelky)
dětí se bohužel zamilované matky neptají, zda chtějí náhradního otce. A třeba ty děti nechtějí.
@Burj Chalifa Tak tak… už to vidím v živých barvách: „Děti, tenhle pán mi vyhovuje v posteli a nevaděj mu (zatím) díry po psovi. Má teda dvě děti s ženskou, co už taky stihl opustit, ale bude vaším novým tátou, jo?“
Tak mne z toho prispevku vychazi ja, ja, ja, zahrada, barak pes… a letmo deti… take se mi to stalo, ale v prvni rade jsem vzdy myslela a myslim na deti. S manzelem nam to taky buhvijak neklape, ale nase deti nas potrebuji oba a od toho se odvijelo vetsinu mych rozhodnuti, i kdyz to bolelo ![]()
Příspěvek upraven 24.05.18 v 23:06
@Icestar píše:
@Burj Chalifa Tak tak… už to vidím v živých barvách: „Děti, tenhle pán mi vyhovuje v posteli a nevaděj mu (zatím) díry po psovi. Má teda dvě děti s ženskou, co už taky stihl opustit, ale bude vaším novým tátou, jo?“
to víš, matinka má právo na štěstí. Co je jí po vlastních dětech
.Normálně nakopat víte kam.