Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
H.
Víš, dřív to pro mě nebylo důležité. Před ním jsem měla 2 dlouhodobé vztahy a nechtěla jsem se vdávat. Já jsem jeho první vážný vztah, přede mnou ani neměl moc přítelkyň. On je hodně stydlivý a je to vorkoholik, takže pořád dělá na baráku. Ale jak jsem psala, tak ty narážky začal mít sám, tak jsem se nakonec začala těšit, ale stále nic…
Jasný, to chápu. Ale proč mu prostě při další naražce, nebo i jen tak, neřekneš, hele Pepo, máme dítě, a já si uvědomila, že " je potřeba ho zabezpečit, kdyby se něco stalo, " nebo " že chci být rodina oficiálně " nebo „cokoli, jak to máš ty“, a chci jit na radnici. Kdy tedy půjdeme? Ono, už jen to, v jakém duchu jsou ty narážky, to rozhodně nebere tak, že ti to je jedno, bere to jako něco, co by ti mohl milostivě dát, až se mu teda bude chtít… Jak na to reaguješ? Vždyť si mu musela, minimálně před dítětem říct, že ho nechceš, ne? Tak mu stejně oznámit, že už ho teda chceš ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, jsme spolu s přítelem skoro 6 let. Máme 3 letého syna a snažíme se o druhé dítě. Jenže, žádost o ruku v nedohlednu. A já jsem dneska nějaká flustrovana a strašně mě to mrzí. Občas se bavíme o svatbě, ví, že si ho chci vzít a stejně jen řekne „neříkám že nechci, ale musíš si počkat“ dneska byl nějaký film v televizí a taky řekne „taky se chceš jmenovat stejně viď, se jednou taky dočkáš“… Ale jako kdy? Až mi bude 70? Strašně mě štve jiné příjmení syna. Všude musím hlásit moje a kdo je vůbec můj syn… On to ví… ale nic.. omlouvám se za ten román, ale teď je mi to strašně líto a nevím komu to říct. H
Nikdy bych si nepořídila dítě před svatbou a když už by se to stalo omylem, dítě by nikdy nemělo příjmení po otci. Proč plánuješ druhé dítě? On nemá motivaci si tě vzít.
A jinak k dotazu, můj partner si mě vzít chce a věřím mu to, tak čekám… Pro oba to bude případně druhé manželství. ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, jsme spolu s přítelem skoro 6 let. Máme 3 letého syna a snažíme se o druhé dítě. Jenže, žádost o ruku v nedohlednu. A já jsem dneska nějaká flustrovana a strašně mě to mrzí. Občas se bavíme o svatbě, ví, že si ho chci vzít a stejně jen řekne „neříkám že nechci, ale musíš si počkat“ dneska byl nějaký film v televizí a taky řekne „taky se chceš jmenovat stejně viď, se jednou taky dočkáš“… Ale jako kdy? Až mi bude 70? Strašně mě štve jiné příjmení syna. Všude musím hlásit moje a kdo je vůbec můj syn… On to ví… ale nic.. omlouvám se za ten román, ale teď je mi to strašně líto a nevím komu to říct. H
Takže druhé dítě příjmení po tobě… A uvidíš, jak se situace změní. Věty můžeš používat stejné jako on ![]()
@Anonymní píše:
H.
Přesně takhle bych to nechtěla na truc. Ani u druhého tohle řešit nebudu. My máme krásný, bezproblémový vztah. Jsme zajištění, jsme oba 30+ o svatbě začínal on sám, ale tam to také zkoncilo. Oba se milujeme, jen ta svatba nic. Jestli je to tím, že je stydlivý a nerad střed pozornosti nevím, nebo je to jen to, že si mě prostě vzít nechce… nevím
Chlapovi treba povedat na rovinu, inak nevie. A tak by sa aj veci mali hovorit v zdravom vztahu. To, co si kto mysli, druhy nemoze vediet..
My sme sa otvorene bavili aj o svadbe a dohodli sme sa na nej, este som cakala zasnubny prsten ked sme uz mali aj datum, tak som sa spytala, ze co prsten a on ze si myslel, ze sa dava len vo filmoch
keby sa nespytam, tak by som ho nikdy nemala
(uz sme skoro 2 roky manzelia)
Aj v manzelstve je potom dolezite, aby sa o vsetkom otvorene hovorilo ![]()
Příspěvek upraven 02.10.23 v 07:13
@Sisika9 píše:
Jasný, to chápu. Ale proč mu prostě při další naražce, nebo i jen tak, neřekneš, hele Pepo, máme dítě, a já si uvědomila, že " je potřeba ho zabezpečit, kdyby se něco stalo, " nebo " že chci být rodina oficiálně " nebo „cokoli, jak to máš ty“, a chci jit na radnici. Kdy tedy půjdeme? Ono, už jen to, v jakém duchu jsou ty narážky, to rozhodně nebere tak, že ti to je jedno, bere to jako něco, co by ti mohl milostivě dát, až se mu teda bude chtít… Jak na to reaguješ? Vždyť si mu musela, minimálně před dítětem říct, že ho nechceš, ne? Tak mu stejně oznámit, že už ho teda chceš
H.
Když já jsem asi najivně čekala, že s tím přijde sám. Víš, to překvapení a tak a to se nekoná. Ano, bavili jsme se, že je to jen papír a na co… ale i když jsme se několikrát bavili, tak je to pořád jen čekej. Není to, že by mě odpalkoval, řekne to hezky, pohladí mě třeba nebo mi dá pusu… přijímám i tu možnost, že hold žádost o ruku nebude no
@Anonymní píše:
H.
Když já jsem asi najivně čekala, že s tím přijde sám. Víš, to překvapení a tak a to se nekoná. Ano, bavili jsme se, že je to jen papír a na co… ale i když jsme se několikrát bavili, tak je to pořád jen čekej. Není to, že by mě odpalkoval, řekne to hezky, pohladí mě třeba nebo mi dá pusu… přijímám i tu možnost, že hold žádost o ruku nebude no
Jenomze on to neni jen papir. Kdyz on umre, tak ty co?
@Anonymní píše:
H.
Když já jsem asi najivně čekala, že s tím přijde sám. Víš, to překvapení a tak a to se nekoná. Ano, bavili jsme se, že je to jen papír a na co… ale i když jsme se několikrát bavili, tak je to pořád jen čekej. Není to, že by mě odpalkoval, řekne to hezky, pohladí mě třeba nebo mi dá pusu… přijímám i tu možnost, že hold žádost o ruku nebude no
Tak jde ti o žádost o ruku nebo o manželství? A ty před ním říkáš, že manželství je car papíru? Víš kolik je vdovský důchod? Máte pořešené závěti? Na čí jméno je účet, kam si spoříte peníze?
Příspěvek upraven 02.10.23 v 07:15
Můj chlap taky nechtěl, nebo nechtěl…nepotřeboval to za důležité. Až jsem otěhotněla a řekla mu, že v tom případě se bude volat po mně.. V momentě chtěl. ![]()
Taky to má výhody, něco se mu stane a manželce dají citlivé informace, rovněž opačná strana, nemusím říkat ve školce já jsem matka toho a toho, řeknu příjmění a rovnou si přiřadí, já si nedokázala ani představit být svobodná matka, i kdybychom normálně spolu žili, svatba nebyl jen papír. Ale každého věc. Nikoho nesoudím, jen já to mám takhle.
@cookit píše:
Chlapovi treba povedat na rovinu, inak nevie. A tak by sa aj veci mali hovorit v zdravom vztahu. To, co si kto mysli, druhy nemoze vediet..
My sme sa otvorene bavili aj o svadbe a dohodli sme sa na nej, este som cakala snubny prsten ked sme uz mali aj datum, tak som sa spytala, ze co prsten a on ze si myslel, ze sa dava len vo filmochkeby sa nespytam, tak by som ho nikdy nemala
Aj v manzelstve je potom dolezite, aby sa o vsetkom otvorene hovorilo
H.
Taky se bavíme otevřeně o všem. Jen tohle téma je u nás takové divné. Taky se o tom bavíme třeba 1-2× do roka, není to pořád… jen on je prostě stydlivý a nevím, asi se mu nechce. Důvody chápe, sám říká, že už jen ta rozdílná příjmení jsou na prd. Ale žádost nebo tak se nekoná. Možná je to tím, že špatně snášel rozvod rodičů. Zase na druhou stranu ho nechci hájit, třeba mě zkrátka prostě jen nechce
@Oriseka píše:
Jenomze on to neni jen papir. Kdyz on umre, tak ty co?
Vím, jak to je… dřív jsem se nechtěla vdávat, neviděla jsem důvod. Po narození syna už ten důvod znám a jemu jsem to taky řekla…
@Sisika9 píše:
Tak jde ti o žádost o ruku nebo o manželství? A ty před ním říkáš, že manželství je car papíru? Víš kolik je vdovský důchod? Máte pořešené závěti? Na čí jméno je účet, kam si spoříte peníze?Příspěvek upraven 02.10.23 v 07:15
H
No přeci o oboje, chtěla jsem aby to přišlo z jeho strany, ne se jen domluvit, podepsat a tak… beru to, že svatba je jakýsi závazek lásky, slibu, že se milujeme a chceme spolu být navždy. Né, že je to tak výhodnější. Plánuji se vdávat jen jednou, tak to chci mít prostě tak, jak to má být, ne že už to není moderní
@Anonymní píše:
Vím, jak to je… dřív jsem se nechtěla vdávat, neviděla jsem důvod. Po narození syna už ten důvod znám a jemu jsem to taky řekla…
Já tě hrozně chápu. Taky jsem svatbu nechtěla. Změnila jsem názor tedy už před dítětem a chlapovi jsem to prostě oznámila. „Zjistila jsem, že právně je to tak a tak, takže jsem změnila názor a svatbu chci.“ Já teda nikdy neuvažovala, že by se dítě jmenovalo jinak, než já, takže to pro něj byla dobrá zpráva ![]()
@Anonymní píše:
H
No přeci o oboje, chtěla jsem aby to přišlo z jeho strany, ne se jen domluvit, podepsat a tak… beru to, že svatba je jakýsi závazek lásky, slibu, že se milujeme a chceme spolu být navždy. Né, že je to tak výhodnější. Plánuji se vdávat jen jednou, tak to chci mít prostě tak, jak to má být, ne že už to není moderní
Tak ti držím palce. Kamarádce to nedávno vyšlo, přesně romanticky, přesně ve tvé situaci, tak se to někdy i stává ![]()
@Sisika9 píše:
Já tě hrozně chápu. Taky jsem svatbu nechtěla. Změnila jsem názor tedy už před dítětem a chlapovi jsem to prostě oznámila. „Zjistila jsem, že právně je to tak a tak, takže jsem změnila názor a svatbu chci.“ Já teda nikdy neuvažovala, že by se dítě jmenovalo jinak, než já, takže to pro něj byla dobrá zpráva
H.
Tak na mě to přišlo až po malém, ale zase ne, že bych o tom mluvila nebo na to myslela pořád, ale někdy se to tak sejde a mrzí mě, pak si na to půl roku ani nevzpomenu. Ale jiné příjmení by mě nenapadlo, už jen proto, že mám ošklivé příjmení, děti se mi smály, a přítel má takové hezké, české…
To mi teda přijde dost arogantní přístup, počkej si, dockas se..
jako my jsme spolu přes 10 let, taky máme dítě a nějak na tu svatbu nedošlo, ale je to tak nějak tím že to nebyla priorita ani pro jednoho. Dvakrát už jsme termín měli a řešili ho, jednou z důvodu úmrtí v rodině a pak že jsme došli k tomu že s miminem by to bylo nanic. Ale žádné takové řeči by si nikdy nedovolil, a vím že kdybych dneska řekla hele, mě je to nejak lito, ja uz tu svatbu potrebuju, nebo povazuju z praktických důvodů za důležitou, tak řekne ok, jdem to zařídit teď hned. I mi to řekl, že kdyby ne to trapilo, mám hned říct a přestaneme to odkládat a pujdem na radnici klidně druhý den.