Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Podla mna by ste to mali riesit vy dvaja a bavit sa o tom povedat mu to, co pises tu. mozno by bol prekvapený, keby si prečíta to, co pises tu.. skoda, mal by to vediet, ale kym mu to nepovies, tak sa to nedozvie nikdy a moze si kazdy myslieť svoje do konca zivota
toľko veci by sa vyriesilo keby si ich ludia povedia
@Maria37 píše:
Od svatební noci si moc nemaluj, pokud chceš větší svatbusouhlasím s @lenicka134 . Takže druhé dítě příjmení po tobě nebo se nedočkáš nikdy.
H.
Tak víš jak to myslím. My jsme mluvili o tom, že bychom se vzali u moře abychom si to užili a ten den byl jen náš. Neplánujeme velkou svatbu. Teda neplánujeme žádnou, ale bavili jsme se takhle no
@Anonymní píše:
Ahoj, jsme spolu s přítelem skoro 6 let. Máme 3 letého syna a snažíme se o druhé dítě. Jenže, žádost o ruku v nedohlednu. A já jsem dneska nějaká flustrovana a strašně mě to mrzí. Občas se bavíme o svatbě, ví, že si ho chci vzít a stejně jen řekne „neříkám že nechci, ale musíš si počkat“ dneska byl nějaký film v televizí a taky řekne „taky se chceš jmenovat stejně viď, se jednou taky dočkáš“… Ale jako kdy? Až mi bude 70? Strašně mě štve jiné příjmení syna. Všude musím hlásit moje a kdo je vůbec můj syn… On to ví… ale nic.. omlouvám se za ten román, ale teď je mi to strašně líto a nevím komu to říct. H
On se v tom snad vyziva ne? Mela jsi trvat na tom, ze bez svatby nebude dite a kdyz uz je, tak se melo jmenovat po tobe.
Manzel byl ted pracovne na svatbe, kde spolu meli novomanzele deti, ale chlap se evidentne zenit i tak nechtel, ona ano. Ve vysledku ten zenich tam tu svatbu kazil svymi “ksichty” a daval najevo, ze doopravdy se on zenit nechtel. No bylo nam to lito (mne to jen vypravel, plus jsem videla videa a fotky). Anonym, prace.
@Anonymní píše:
H.
On to právě nepodává arogantně. Říká to hezky, pohladí mě. Jako já taky vím, že kdybych to řekla takhle nějak, tak bychom na tu radnici šli taky, ale takhle to nechci. Vím, že je nesmělý, stydlivý a taky přehnaně vše plánujehlavně je vorkoholik a pořád jen dělá na baráku, což mě zase imponuje. Takže taky chápu, že nemyslí na věci jako já, co jsem na mateřské a mám na vše času dost
Trochu rozpor s prvnim prispevkem ![]()
Ted ho uz jen omlouvas, ale nemyslim si, ze si te nekdy vezme. Co to je za argument, ze je nesmely, stydlivy? Pri sukani mu to nevadi? ![]()
@cookit píše:
Podla mna by ste to mali riesit vy dvaja a bavit sa o tom povedat mu to, co pises tu. mozno by bol prekvapený, keby si prečíta to, co pises tu.. skoda, mal by to vediet, ale kym mu to nepovies, tak sa to nedozvie nikdy a moze si kazdy myslieť svoje do konca zivotatoľko veci by sa vyriesilo keby si ich ludia povedia
H.
To máš pravdu. Já se snažím o všem mluvit, ale tohle mi prostě moc nejde… nechci aby měl pocit, že je to z mojí hlavy. On ví, jak to cítím, bavili jsme se o tom. Jen jsem čekala, že to přijde už dávno…
@Anonymní píše:
H.
To máš pravdu. Já se snažím o všem mluvit, ale tohle mi prostě moc nejde… nechci aby měl pocit, že je to z mojí hlavy. On ví, jak to cítím, bavili jsme se o tom. Jen jsem čekala, že to přijde už dávno…
Ty „romantičko“ doufám, že takhle „romanticky“ (čti najivně, hloupě) nepřistupuješ i k tomu majetku a půlka domu je na tvé jméno, každé druhé auto je na tvé jméno, účet s úspory je na tvé jméno a jeho závěť a životní pojištění je taky na tvé jméno. Bez toho ZA ŽÁDNOU CENU do druhého dítěte fakt nechoď ![]()
@Kockazvysocan píše:
Trochu rozpor s prvnim prispevkem
Ted ho uz jen omlouvas, ale nemyslim si, ze si te nekdy vezme. Co to je za argument, ze je nesmely, stydlivy? Pri sukani mu to nevadi?
H.
No taky v tom mám trošku rozpor… nevím jestli ho jen neomlouvám a nepribarvuji si to… Já vážně doufám, že je takový jak si myslím, jen jsem myslela, že se rozhoupe dřív a jestli vůbec. Možná si mě vážně nevezme, já fakt nevím, ale tlačit ho k tomu nebudu. Spíš jen nechápu, proč by jinak říkal, že se chce ženit, ale že mám počkat. I jsem mu to říkala, že když se nechce ženit, tak ok, ale on říká, že chce, jen musím vydržet. Že se to musí naplánovat, ale je to už 3 roky. A já si včera připadala jako idiot. Dneska to vidím zase trošku jinak, ale možná je to jen můj problém. Fakt nevím 😁
@Sisika9 píše:
Ty „romantičko“ doufám, že takhle „romanticky“ (čti najivně, hloupě) nepřistupuješ i k tomu majetku a půlka domu je na tvé jméno, každé druhé auto je na tvé jméno, účet s úspory je na tvé jméno a jeho závěť a životní pojištění je taky na tvé jméno. Bez toho ZA ŽÁDNOU CENU do druhého dítěte fakt nechoď
H.
Takhle jsem o tom nepřemýšlela. Budu si s ním muset vážně promluvit asi nic jiného nezbývá
@Anonymní píše:
H.
Takhle jsem o tom nepřemýšlela. Budu si s ním muset vážně promluvit asi nic jiného nezbývá
Jako vazne jsi nikdy nepremyslela nad tim, jak jsi zajistena pro pripad, ze by tvuj pritel nahle zemrel nebo si nasel mladsi a tebe i s ditetem vykopl? ![]()
Pamatuju si jak tady jedna na jaře řešila po nějakých 3 4 letech že sliboval její partner svatbu. Vždycky třeba po půl roce se připomněla protože furt čekala, ale on se vymluvil že teď to nebude překvapení tak teď si ještě nevezme ale že ta žádost přijde určitě do půl roku. Zase se pak připomněla když už se blížil limit a furt nic nebo třeba bylo po limitu a on se opět mluvil úplně stejně. Když už na něj teda zatlačila jak to vypadá, tak se vymlouval jak vybíra prstýnek někde se zahraničí a že to tam spletli a že něco špatně. Že to vybíral se ségrou a blablabla. Nakonec se rozešli, protože on byl čistá slibotechna. Samozřejmě si vzít nechtěl. A nakonec ona byla před všema tak strašně špatná, protože se s ním rozešla.
@Ernais píše:
Jako vazne jsi nikdy nepremyslela nad tim, jak jsi zajistena pro pripad, ze by tvuj pritel nahle zemrel nebo si nasel mladsi a tebe i s ditetem vykopl?
Neříkám, že jsem nad tím nepřemýšlela, jen já byla vždy nezávislá. Vydělávám celkem dost, mám svůj byt, auto… spíš jsem nepřemýšlela nad tím, že je vše je psané na jeho mámu
@hospodki píše:
Pamatuju si jak tady jedna na jaře řešila po nějakých 3 4 letech že sliboval její partner svatbu. Vždycky třeba po půl roce se připomněla protože furt čekala, ale on se vymluvil že teď to nebude překvapení tak teď si ještě nevezme ale že ta žádost přijde určitě do půl roku. Zase se pak připomněla když už se blížil limit a furt nic nebo třeba bylo po limitu a on se opět mluvil úplně stejně. Když už na něj teda zatlačila jak to vypadá, tak se vymlouval jak vybíra prstýnek někde se zahraničí a že to tam spletli a že něco špatně. Že to vybíral se ségrou a blablabla. Nakonec se rozešli, protože on byl čistá slibotechna. Samozřejmě si vzít nechtěl. A nakonec ona byla před všema tak strašně špatná, protože se s ním rozešla.
H
No my to právě úplně nějak extra neřešili právě. Vždy jsme se o svatbě bavili v rámci cca 3 minut… já to nehtotila, protože jsem čekala, že to od něj přijde, nenapadlo mě, že to bude tak dlouho trvat a že se třeba ani dočkat nemusím
@markytka3 píše:
tobe fakt prijde normalni si svatbu vydupat jako maly rozmazleny harant?muzes se tu vztekat jak chces, urazet me jak chces, ale pro me si vzit nekoho pred oltarem je neco, co musi jit od srdce.. nebo si fakt myslis, ze si svatbou ziskas uctu od toho druheho? tobe to neprijde ponizujici, vydupat si svatbu?… me, kdyz se nekdo zepta, proc jsem se nikdy nechtela vdavat, tak mam jasnou odpoved, nebyla jsem si jista, ze to dam… mam rada svobodu, jsem slaba byt zodpovedna za ciny druheho dospeleho, chci mit svuj zivot pod kontrolou… ja byt v pozici autorky, tak se partnera zeptam, jaky je pravy duvod, proc se k necemu tak zavaznemu kroku, brani
tady kazda jako husa kejhate na nej jenspinu, vas nezajima nazor partnera, kdyz ma k necemu nejaky jiny postoj nez vas?
Chápeš že mě je to jedno? Zakladatelka chce být vdaná. Tak si to musí zařídit sama, nebo se smířit s tím že se nedočká. Stačí, nebo to chceš nakreslit?
H.
I po takové době, naprosto chápu jak to myslíš, taky si říkám občas, že mi na tom nezáleží, pak zase opak. Jak jsme byli na svatbě, tak se smál, když jsem šla chytat kytku, dal mi pusu a že bude držet palce.. nechytila jsem jí. Dokonce šel chytat podvazek, ale taky ho nechytil… tak jsem si říkala, že třeba… na svatbě se dost bavil… dokonce jsme mluvili i o tom, že bychom se vzali někde u moře jen my a svědci abychom si to užili, ale stejně nic…