Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
To mi teda přijde dost arogantní přístup, počkej si, dockas se..jako my jsme spolu přes 10 let, taky máme dítě a nějak na tu svatbu nedošlo, ale je to tak nějak tím že to nebyla priorita ani pro jednoho. Dvakrát už jsme termín měli a řešili ho, jednou z důvodu úmrtí v rodině a pak že jsme došli k tomu že s miminem by to bylo nanic. Ale žádné takové řeči by si nikdy nedovolil, a vím že kdybych dneska řekla hele, mě je to nejak lito, ja uz tu svatbu potrebuju, nebo povazuju z praktických důvodů za důležitou, tak řekne ok, jdem to zařídit teď hned. I mi to řekl, že kdyby ne to trapilo, mám hned říct a přestaneme to odkládat a pujdem na radnici klidně druhý den.
H.
On to právě nepodává arogantně. Říká to hezky, pohladí mě. Jako já taky vím, že kdybych to řekla takhle nějak, tak bychom na tu radnici šli taky, ale takhle to nechci. Vím, že je nesmělý, stydlivý a taky přehnaně vše plánuje
hlavně je vorkoholik a pořád jen dělá na baráku, což mě zase imponuje. Takže taky chápu, že nemyslí na věci jako já, co jsem na mateřské a mám na vše času dost ![]()
@Anonymní píše:
H.
Když já jsem asi najivně čekala, že s tím přijde sám. Víš, to překvapení a tak a to se nekoná. Ano, bavili jsme se, že je to jen papír a na co… ale i když jsme se několikrát bavili, tak je to pořád jen čekej. Není to, že by mě odpalkoval, řekne to hezky, pohladí mě třeba nebo mi dá pusu… přijímám i tu možnost, že hold žádost o ruku nebude no
Jen papír to rozhodně není. Zkuste si oba zjistit, co všechno ten „papír“ vlastně znamená.
@Maria37 píše:
Jen papír to rozhodně není. Zkuste si oba zjistit, co všechno ten „papír“ vlastně znamená.
H Že je to jen papír jsem říkala, než jsme měli malého. Pak jsme o tom mluvili a moc dobře vím, co vše ten papír znamená. I on to ví, jen nechci čekat 20 let než se k něčemu dokope… ale zase nechci aby to bylo jen pro ten papír. Chci to mít se vším tak, jak by to mělo být. Od žádosti o roku po svatební noc..
@Anonymní píše:
Ahoj, jsme spolu s přítelem skoro 6 let. Máme 3 letého syna a snažíme se o druhé dítě. Jenže, žádost o ruku v nedohlednu. A já jsem dneska nějaká flustrovana a strašně mě to mrzí. Občas se bavíme o svatbě, ví, že si ho chci vzít a stejně jen řekne „neříkám že nechci, ale musíš si počkat“ dneska byl nějaký film v televizí a taky řekne „taky se chceš jmenovat stejně viď, se jednou taky dočkáš“… Ale jako kdy? Až mi bude 70? Strašně mě štve jiné příjmení syna. Všude musím hlásit moje a kdo je vůbec můj syn… On to ví… ale nic.. omlouvám se za ten román, ale teď je mi to strašně líto a nevím komu to říct. H
Bohužel jsi udělala tu chybu, že jsi pojmenovala dítě po otci. Je pravidlem pokud žena není vdaná pojmenovat dítě po ženě, aby měl muž motivaci si ji vzít. Ja to svému manželovi řekla hned, že pokud nebudu vdaná dítě se bude jmenovat po mě.
Z jeho pohledu proč by si tě ted bral. Žijete spolu uplně stejně jako manželé. Děti máte. V jeho očích bude svatba jen zbytečná komplikace.
@Anonymní píše:
H Že je to jen papír jsem říkala, než jsme měli malého. Pak jsme o tom mluvili a moc dobře vím, co vše ten papír znamená. I on to ví, jen nechci čekat 20 let než se k něčemu dokope… ale zase nechci aby to bylo jen pro ten papír. Chci to mít se vším tak, jak by to mělo být. Od žádosti o roku po svatební noc..
Prostě jsi neměla mít dítě za svobodna. To byla chyba a proto teď řešíš svatbu, které se nedočkáš. Zbytečný komplikace.
Teď si můžeš nechat změnit příjmení, abyste měli všichni tři stejný.
jedna zoufalka v okolí to tak udělala. Po roce se rozešli.
@Anonymní píše:
H.
Nejsem nesamostatná a určitě si nechci nic vydupat. My máme krásný vztah, nemáme žádné problémy, jen na mě včera padla délka, že je to tak, jak to je.. jinak o svatbě ani nemluvím, to jen třeba když se někdo v okolí bere, tak mi prostě říká, že se taky dočkám a tak… možná proto mě je to tak líto, že o tom začíná on a nic.H.
Hele me chlap pozadal po 10 letech. Ale zase jsme spolu od nacti, takže brát se po nějakých 3 by bylo ujety. V jednu dobu jsem se chtěla vdávat a s žádosti přišel ve chvíli, kdy jsem už měla jasno, ze at se svatbou nebo bez tak s nim proste chci byt a mít děti. Ale NIKDY me nekrmil takovyma kecama. Je jedno jestli se vezmete, nevezmete, rozejdete atp… ale za me je tohle týrání fakt hnusny. Taky nevodim dítě okolo cukrarny stylem.. a co, dal by sis vid? No jednou ti to koupím. Další den na nej budu významne mrkat a zas nic… to dítě by me za chvíli nenavidelo… osobně bych to řekla takhle na rovinu. Vždyť on te tahá za fusekli půlku vašeho vztahu ![]()
@lenicka134 píše:
Bohužel jsi udělala tu chybu, že jsi pojmenovala dítě po otci. Je pravidlem pokud žena není vdaná pojmenovat dítě po ženě, aby měl muž motivaci si ji vzít. Ja to svému manželovi řekla hned, že pokud nebudu vdaná dítě se bude jmenovat po mě.
Z jeho pohledu proč by si tě ted bral. Žijete spolu uplně stejně jako manželé. Děti máte. V jeho očích bude svatba jen zbytečná komplikace.
Jak říkám, mám příjmení se kterým se mi vždy děti smály, takže tohle jsem neřešila. Možná chci moc a bude lepší prostě být spolu na hromádce. My jsme šťastní, jen ten papír mi chybí, jemu evidentně ne
druhé dítě bude mít příjmení stejně po něm, to řešit nebudu. Buď si mě jednou vezme, protože chce nebo ne a budu se s tím muset smířit tak jako tak…
@Anonymní píše:
H.
Když já jsem asi najivně čekala, že s tím přijde sám. Víš, to překvapení a tak a to se nekoná. Ano, bavili jsme se, že je to jen papír a na co… ale i když jsme se několikrát bavili, tak je to pořád jen čekej. Není to, že by mě odpalkoval, řekne to hezky, pohladí mě třeba nebo mi dá pusu… přijímám i tu možnost, že hold žádost o ruku nebude no
Ja ted nechci byt zla, ale vis vubec o cem je manzelstvi?
to neni o romanticke zadosti a o tom byt jeden den za princeznu, ve vysledku na tomhle vubec nezalezi, zalezi na tom, jak ten podpis na radnici upravuje prakticke zalezitosti, ktere zivot prinasi. Je to o tom, ze se upisete k tomu, ze si navzajem budete zarucovat stejnou zivotni uroven, ze veskere vydelky, ale i dluhy jsou vase spolecne, ze budes mit narok na vdovsky duchod, ze mas narok na informace v nemocnici a mnoho dalsiho.
@hospodki píše:
Hele me chlap pozadal po 10 letech. Ale zase jsme spolu od nacti, takže brát se po nějakých 3 by bylo ujety. V jednu dobu jsem se chtěla vdávat a s žádosti přišel ve chvíli, kdy jsem už měla jasno, ze at se svatbou nebo bez tak s nim proste chci byt a mít děti. Ale NIKDY me nekrmil takovyma kecama. Je jedno jestli se vezmete, nevezmete, rozejdete atp… ale za me je tohle týrání fakt hnusny. Taky nevodim dítě okolo cukrarny stylem.. a co, dal by sis vid? No jednou ti to koupím. Další den na nej budu významne mrkat a zas nic… to dítě by me za chvíli nenavidelo… osobně bych to řekla takhle na rovinu. Vždyť on te tahá za fusekli půlku vašeho vztahu
H.
Hezky si to napsala
já si spíš myslím, že pro něj to není prioritou. On spíš pořád řeší auta, barák, tohle se musí udělat. Neumí odpočívat a pořád jen plánuje co se bude dělat na baráku, kam pojedeme na dovolenou, proc se zase rozbila ta auta… já jsem na mateřské, takže na myšlenky na svatbu mám času dost. Opravdu si nemyslím, že by mě tahal na nos… spíš si myslím, že on řeší jiné věci a do svatby ho to 2× nežene. Syn má příjmení po něm, tak proc taky. Možná se taky lekl svatby sestry, která stála skoro půl milionu nebo rozvod rodičů. Taky je možný, že si to jen namlouvám. Spíš je pro mě nejtěžší to, jestli si mě nechce vzít jen proto že to pro něj není priorita nebo zkrátka proto, že si mě vzít nechce, protože pro něj nejsem ta pravá. Snad se chápeme ![]()
@Anonymní píše:
H Že je to jen papír jsem říkala, než jsme měli malého. Pak jsme o tom mluvili a moc dobře vím, co vše ten papír znamená. I on to ví, jen nechci čekat 20 let než se k něčemu dokope… ale zase nechci aby to bylo jen pro ten papír. Chci to mít se vším tak, jak by to mělo být. Od žádosti o roku po svatební noc..
Od svatební noci si moc nemaluj, pokud chceš větší svatbu
souhlasím s @lenicka134 . Takže druhé dítě příjmení po tobě nebo se nedočkáš nikdy.
Já jsem se vždy chtěla vdávat, partner ze začátku nic nenamítal, než sem byla těhotná ptal se, zda bych chtěla spíš dítě nebo svatbu, když se narodil první syn cca v jeho třech letech sme svatbu tak nějak řešili, bavili se, tak už sem si říkala, že by požádal-nepožádal, každý rok na narozeniny doufám, na vánoce doufám..sme spolu 20 l, takže si myslím, že se opravdu svatbou nic nezmění co se týká vztahu, bydlení, peněz aj jo v penězích bychom mohli trochu ušetřit v daních, ale prostě se k tomu nemá, jednou u známých když se ho ptaliproč nechce svatbu tak řekl, že se nechce rozvádět, tenkrát mě tím tak naštval, i sem pak brečela a on se trapně zeptal, proč bulím. někdy mi přijde, že je úplně mimo, a když pak vidí, že i rodiny kolem nás nejsou manželé tak prohodí no vidíš těch lidí je..!! Někdy mám touhu si ho vzít, zažít ten krásný den a někdy nechci, jak mě štve. A to nechci vůbec velkou svatbu nemám velkou rodinu, tak z mé strany by tam tolik lidí nebylo, v r.2018 sme byli na svatbě kolegovy tak sem si říkala, že by se inspiroval. bohužel!! Jako doufat ještě můžu, ale bojím se, že se nedočkám. Neuvědomuje si, že když se já nebo on akutně dostanem do nemocnice a nebudem moci sdělit, že chcem podávat informace protějšku, že tomu druhému nikdo nic neřekne, děti máme nezletilé, takže to bude zajímavé!! Občas sem si řekla, že bych ho mohla o ruku požádat já, ale je to divné a nevím, zda chci zažít tu případně negativní odpověď. Lucka
@Ernais píše:
Ja ted nechci byt zla, ale vis vubec o cem je manzelstvi?to neni o romanticke zadosti a o tom byt jeden den za princeznu, ve vysledku na tomhle vubec nezalezi, zalezi na tom, jak ten podpis na radnici upravuje prakticke zalezitosti, ktere zivot prinasi. Je to o tom, ze se upisete k tomu, ze si navzajem budete zarucovat stejnou zivotni uroven, ze veskere vydelky, ale i dluhy jsou vase spolecne, ze budes mit narok na vdovsky duchod, ze mas narok na informace v nemocnici a mnoho dalsiho.
H.
Já vím, přesto bych to chtěla i s tou žádostí, že to přijde od něj, protože mě miluje… na svatebním dní, mi už tolik nezáleží, chci být s ním už navždy, ale chci být rodina a vše okolo…
Tak se pokousejte o druhe dite az po svatbe. Prijde mi, ze vi, ze to je tve slabe misto a jeste spendlickem do neho picha.
@Anonymní píše:
H.
Hezky si to napsalajá si spíš myslím, že pro něj to není prioritou. On spíš pořád řeší auta, barák, tohle se musí udělat. Neumí odpočívat a pořád jen plánuje co se bude dělat na baráku, kam pojedeme na dovolenou, proc se zase rozbila ta auta… já jsem na mateřské, takže na myšlenky na svatbu mám času dost. Opravdu si nemyslím, že by mě tahal na nos… spíš si myslím, že on řeší jiné věci a do svatby ho to 2× nežene. Syn má příjmení po něm, tak proc taky. Možná se taky lekl svatby sestry, která stála skoro půl milionu nebo rozvod rodičů. Taky je možný, že si to jen namlouvám. Spíš je pro mě nejtěžší to, jestli si mě nechce vzít jen proto že to pro něj není priorita nebo zkrátka proto, že si mě vzít nechce, protože pro něj nejsem ta pravá. Snad se chápeme
Jo, tvoje myšlenky naprosto chápu. At to bude jakkoliv, tak bych chtěla utnout ty (pro me) hloupe řeči. V tom by jsi zas měla byt otevřená a proste mu to říci (klidně použij analogii s cukrarnou) at na tom pochopí jaké to pro tebe je. Jakmile by to zas někdy vytáhl, tak proste jen utnout pokud to nebude zadost, ale zas jen tlachání.
H.
Děkuji. To je hezké, ale abych byla taky ten případ a nebo nebudu jako x jiných co jen čeká. Ale zase než aby to bylo jen tak, že se domluvíme, podepíšeme nebo vydírání, radši budu svobodná a občas si zadoufám… asi takhle nějak to mám