Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Také si vás partner nechce vzít?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.10.23 10:07
@Anonymní píše:
H.
Když já jsem asi najivně čekala, že s tím přijde sám. Víš, to překvapení a tak a to se nekoná. Ano, bavili jsme se, že je to jen papír a na co… ale i když jsme se několikrát bavili, tak je to pořád jen čekej. Není to, že by mě odpalkoval, řekne to hezky, pohladí mě třeba nebo mi dá pusu… přijímám i tu možnost, že hold žádost o ruku nebude no
Promiň, ale to je fakt trapný. Kdyby to řekl poprvé, dobře, beru. Podruhé už bych mu řekla ať teda je ta svatba, nebo ať o tom furt nemele.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.23 10:14
@Anna766 píše:
Chápeš že mě je to jedno? Zakladatelka chce být vdaná. Tak si to musí zařídit sama, nebo se smířit s tím že se nedočká. Stačí, nebo to chceš nakreslit?
koukam, ze ty jsi zvykla si dupat ve vsem. 
ano, autorka chce byt vdana, ale radit ji, at si tu svatbu vydupe muze jen totalni zivotni zoufalec. tohle byla
pointa predchoziho meho prispevku, voz bylo pro tebe ocividne moc slozite
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.23 10:29
@markytka3 píše:
koukam, ze ty jsi zvykla si dupat ve vsem.
pointa predchoziho meho prispevku, voz bylo pro tebe ocividne moc slozite
Co si představuješ pod pojmem vydupat? Že shodí partnera na podlahu a pokope ho do koulí? Ne. Má si s partnerem sednout a narovinu, Bez nějakého fńukacího čekání mu říct, kdy bude svatba. Hotovo.
Pro tebe je holt složité uvěřit, že někoho chlap požádá a vezme si ho hned bez nějakého slibování a natahování. Nebo že si ho vezme a vychová s ním děti do dospělosti. Ale to je tvůj problém, ne můj. Pro tebe je životní zoufalec každý, kdo s tebou nesouhlasí. To je téměř celé emimino.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.23 10:35
Pro nás byla svatba důležitá, proto jsme se brali, než se začalo plánovat založení rodiny. Vdávala jsem se v 21. Můj muž je o 10 let starší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.23 10:49
Ty jo, zakladatelko, budeš si muset ujasnit, co vlastně chceš 
Máš nějakou představu, v té ses zasekla a neuhneš ani o píď.
Chceš se vdávat, ale nehodláš pro to nic udělat, protože trváš na tom, aby to bylo překvapení a aby to celé přišlo od něj.
Jde ti hlavně o manželství a status manželky, čili o praktické věci, ale trváš na tom, aby to bylo romantické, spontánní, od srdce, čímž to praktické vlastně upozaďuješ na úkor toho, co je tak nějak navíc.
Jenže to si holt musíš ujasnit, o co ti jde víc. Jestli o to, abyste byli rodina i formálně a mohli čerpat výhody, které manželství přináší, nebo jestli o to, abys naplnila svou představu o překvapivé a romantické žádosti.
Víš co mi přijde významné ve tvém vyprávění?
To, že normální partnerskou interakci o budoucnosti pokládáš za vydupávání si svatby.
To, že ho neustále omlouváš a bráníš ho i proti sobě tím, že se za něj vymlouváš na to, že je stydlivý, plachý, workoholik, že ho zajímají jen auta a práce na domě.
To, že ty jeho řeči o svatbě a o tom, že si máš počkat hodnotíš jako hezké a uklidňující, a to jen proto, že je neříká arogantně a ošklivě.
To, že ho nezastavíš v tom, aby dál planě plácal o svatbě a o čekání, protože ti to ubližuje.
Víš, i stydliví lidé vstupují do manželství, dokonce sami od sebe, když chtějí. Dělají to i workoholici, dokonce i lidé, kteří staví domy. To, že se něco nesděluje arogantně a hnusně ještě neznamená, že to vůči tomu druhému arogantní a hnusné není. V jeho případě to tak bohužel je. Úplně nesmyslně tě udržuje v napětí a neustále tě zklamává. Ryje ti do tvého citlivého místa, o kterém ví, vždy tě navnadí a pak ti znovu řekne, že se také jednou dočkáš.
Zkus si to v sobě porovnat. Pokud je pro tebe nejdůležitější forma žádosti a to, aby to přišlo samo od sebe, tak se vzdej snu o svatbě a čekej. Buď se dočkáš, nebo nedočkáš, ale bude ti to jedno, pokud ne, protože bez překvapivé žádosti o to stejně nestojíš. Pokud je pro tebe nejdůležitější manželství, tak mu řekni, že druhé dítě bez svatby nechceš, že žádost pro tebe není důležitá a že chceš být jen součástí vaší rodiny i po právní stránce a domluvte se, kdy se vezmete na úřadě, protože je to pro tebe tak důležité, že přes to dál bohužel nejede vlak.
Pokud je pro tebe nejdůležitější mít druhé dítě, bez ohledu na to, zda bude nebo nebude svatba, tak s tím holt nešermuj, ale počítej s tím, že pokud si tě vzít nechce, tak si tě nevezme, protože bude vědět, že do druhého půjdeš za každou cenu.
A pokud nebudeš i nadále schopná se vzdát ani jedné věci, tak by ses měla minimálně ohradit proti těm jeho řečem a začít komunikovat narovinu. Není to vydupávání, není to tlačení, je to partnerská komunikace. „Radku, už delší dobu se trápím a potřebuji ti o tom konečně říct. Trápí mě, že nejsme manželé a že to nevypadá, že bychom někdy manželé být mohli. Změnilo se to až po narození dítěte a zesiluje se to s tím, že bychom chtěli druhé dítě. Připadám si vyčleněná, jako kdybych k vám nepatřila. Oba jsme se shodli, že to není jen papír, že to s sebou nese hromadu výhod například pro situace, kdy by se jednomu z nás něco stalo, je to zkrátka zodpovědnost. Ty pořád jen mluvíš o tom, jak si mám počkat, jak se jednou dočkám a já už to nesnesu. Jsou to jen plané sliby, přestávám věřit tomu, že se to jednou stane a chci, abys k tomu zaujal nějaké stanovisko. Já o svatbu moc stojím, ale nechci ji samozřejmě za každou cenu, protože si nechci brát chlapa, který si nechce vzít mě. Pokud stojíš o manželství se mnou, tak to pojďme nějak zařídit. Já o tom teď přestanu mluvit, nechám tě být, aby sis to v sobě mohl ujasnit (jestli je pro tebe lepší požádat mě o ruku, nebo jestli je pro tebe lepší se na tom domluvit bez žádosti) a očekávám, že se v dohledné době dozvím odpověď. Pokud dojdeš k tomu, že si mě teď, nebo vůbec nikdy, vzít nechceš, tak bych to ráda věděla, abych se s tím mohla srovnat a nečekala jsem na to. A to nejdůležitější, přestaň s těmi řečmi o svatbě, o tom, jak se dočkám, jak si musím počkat. Ubližuje mi to a nechci to už poslouchat. Ty máš možná pocit, že mě tím uklidňuješ, ale pro mě je to necitlivé rýpání se v tom, co mě trápí. Představ si hladového psa, před kterým zamáváš párkem před nosem a vždycky ho pak odneseš. Nebo dítě, které pořád vodíš kolem hračkářství, nikdy mu nic nekoupíš, ale neustále mu ukazuješ výlohu a doma pak básníš o tom, kolik krásných hraček tam mají. Je to sprosté a nechci, abys mi to dál dělal. Snad je to pochopitelné a budu moc ráda, když už se dočkám nějakého rozuzlení.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.23 11:46
@Anonymní píše:
Neříkám, že jsem nad tím nepřemýšlela, jen já byla vždy nezávislá. Vydělávám celkem dost, mám svůj byt, auto… spíš jsem nepřemýšlela nad tím, že je vše je psané na jeho mámu
Proc je vse psane na jeho mamu? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.23 11:47
Vzdyt uz mate dite, to cekas porad na nejake romanticke pozadani o ruku? Jedna se o spolecne prijmeni a dalsi veci okolo s tim spojene. Normalne bych to s nim probrala a uvedomila si, ze prece o zdnou romantiku uz nejde. Rozhodli jste se spolu zit a mit spolu dite, pripadne dve, takze o tematu svatba se snad dokazete pobavit a ne ze ty budes porad na neco cekat a deti se budou jmenovat jinak nez ty?!? Pro me zasadni vec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.23 12:20
My se s manželem brali po 10 letech. Já se ke svatbě většinu vztahu stavěla tak, že je mi to vlastně jedno, nijak jsem po ní netoužila. Manžel to měl tak, že se v budoucnu ženit chtěl. Děti jsme neplánovali, tak ani jeden to nijak extra neřešil, jen jsme se občas o tom zmínili. No ale jak jsme postupem času měli víc majetku a budoucí plány, tak se mi to rozleželo v hlavě a svatbu jsem chtěla, abychom tím vyřešili majetkové poměry. Tak jsem chvíli čekala, stále nic, jelikož manžela nic netlačilo, já přeci od začátku měla ke svatbě vlažný přístup a nad našim finančním systémem on nikdy moc nepřemýšlel, to je doma moje parketa. No tak jsem si s ním prostě sedla a promluvila o tom, že bych prostě svatbu chtěla a za, už nevím přesně, asi dva, tři měsíce mě manžel požádal. Moc nechápu tyhle romantický představy po tolika letech a ještě dětech, za mě byla vždycky priorita ta formální stránka, romantiku si s mužem užiju při jiných příležitostech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.23 13:04
@Anonymní píše:
H.
To máš pravdu. Já se snažím o všem mluvit, ale tohle mi prostě moc nejde… nechci aby měl pocit, že je to z mojí hlavy. On ví, jak to cítím, bavili jsme se o tom. Jen jsem čekala, že to přijde už dávno…
Ber to tak, že tady nejde o tebe, ale o rodinu. Budete čtyři a ty jediná jiné příjmení. Vytváříš zázemí, budeš opět s dítětem doma a on si bude pro sebe vydělávat. Když - náhodou - umře - tak ani nebudeš dědit… A je toho víc…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.10.23 13:41
Také jsem si přála svatbu a partner se tvářil, ze on taky. Byli jsme spolu dlouho, dokonce me i požádal o ruku. Nic se nedělo. Nebyla jsem nejmladší, plánovaně otěhotněla. Dopředu jsem hlásila, ze se odmítám jmenovat jinak než dítě. Na rovinu jsem se ho v těhotenství zeptala, jak to vidí se svatbou, on tak nějak nevěděl. Šlo mi ryze o praktické záležitosti, malou svatbu na matrice. Abych sama sebe ušetřila nekonečného cekani na veselku po porodu, řekla jsem partnerovi, ze o svatbu stojím, ale vezmu si ho jen tehdy, než se dítě narodí… Nestalo se, tím toto téma pro me skončilo. Dnes již máme děti dvě, jsem za ne osudu vdecna, ale toto uspořádání mi nepřijde ani trochu dobre a priste bych už toto neudělala… Hlavně sama sobě.
- Citovat
- Upravit
2.10.23 13:49
@Anonymní píše:
Také jsem si přála svatbu a partner se tvářil, ze on taky. Byli jsme spolu dlouho, dokonce me i požádal o ruku. Nic se nedělo. Nebyla jsem nejmladší, plánovaně otěhotněla. Dopředu jsem hlásila, ze se odmítám jmenovat jinak než dítě. Na rovinu jsem se ho v těhotenství zeptala, jak to vidí se svatbou, on tak nějak nevěděl. Šlo mi ryze o praktické záležitosti, malou svatbu na matrice. Abych sama sebe ušetřila nekonečného cekani na veselku po porodu, řekla jsem partnerovi, ze o svatbu stojím, ale vezmu si ho jen tehdy, než se dítě narodí… Nestalo se, tím toto téma pro me skončilo. Dnes již máme děti dvě, jsem za ne osudu vdecna, ale toto uspořádání mi nepřijde ani trochu dobre a priste bych už toto neudělala… Hlavně sama sobě.
A děti se jmenují po kom? Já bych teda odmítla vůbec před svatbou otěhotnět. Tohle mi prostě přijde, že by o mě vůbec nestál, když mě nehodlá ani pojmout za manželku. My jsme se brali fakt mladí, z velké lásky, nemuseli jsme. Jen jsme věděli, že chceme být spolu a i dát " světu " na vědomí, že patříme k sobě. Tak prostě svatba byl úplně jasná věc. Kdyby si mě vzít nechtěl, tak bohužel, není to ten pravý 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.23 13:57
@Monchichik píše:
A děti se jmenují po kom? Já bych teda odmítla vůbec před svatbou otěhotnět. Tohle mi prostě přijde, že by o mě vůbec nestál, když mě nehodlá ani pojmout za manželku. My jsme se brali fakt mladí, z velké lásky, nemuseli jsme. Jen jsme věděli, že chceme být spolu a i dát " světu " na vědomí, že patříme k sobě. Tak prostě svatba byl úplně jasná věc. Kdyby si mě vzít nechtěl, tak bohužel, není to ten pravý
Vnímám to úplně stejně a to i v partnerství následujícím po rozvodu. Současný partner na toto téma zavedl řeč sám a dost jsme toto téma rozebrali. A jsem si na 99,9% jistá, že svatba bude. V názorech jsme se shodli, nic nás netlačí, takže nervozní nejsem, ale 10 let taky čekat nebudu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.10.23 13:59
@Monchichik Příjmení mají po mně, jak jsem dopředu avizovala. 
A jsem rada.
- Citovat
- Upravit
2.10.23 14:11
@Anonymní píše:
@Monchichik Příjmení mají po mně, jak jsem dopředu avizovala.
No tak aspoň něco…ale stejně, já bych v takovém vztahu spokojená nebyla…svatba je pro mě vyjádřením toho, že já jsem pro něj ta jediná, i před úřady a celým světem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.23 14:16
@Kockazvysocan Já to zase musela vysvětlit polopatě jednomu ze synů…uvažují nad dítětem, takže jsem se ptala, co jako svatba? Ona by se byla vdávala ráda, ale ten můj potomek si dával na čas, prý někdy, časem atd… 
Tak jsem řekla, že buď chce jí, miluje jí a vezme si jí nebo ať jí nechá jít. Dítě si s přítelkyní dělat nebude…to u nás v rodině neexistuje ..takže před vánoci požádal a v červnu z ní udělal manželku snacha šťastná jako blecha, protože sice netlačila, ale asi měla taky ten pocit, že o ní tak zase nestojí, když si jí pořád nechtěl vzít. A to spolu byli už 6 let…no on je celkem nerozhodnej, na vše má čas, tak jsem ho musela popostrčit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
