Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchýně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.9.05 10:24
Tchyně
Niki,
každá rada drahá. 
Já mám tchyni 80km daleko, to je asi tak bezpečná vzdálenost, řekla bych. A taky štěstí, že manža jí to řekne sám, já to řeknu a vysvětlím jemu (pokud netuší,ale to není tak často) a on to řekne jí- nehádá se s ní prostě jí to vysvětlí, ona to nepochopí, ale už nedělá.
Příště se na to zeptá mě, tak jí to znovu vysvětlím a takto to pokračuje každou další návštěvu.
Ale k tobě - pokud jí to nechceš říct natvrdo, tak bych nalistovala příslušné články v časopisech pro maminky a až zase přijede, nechala bych to tam „nenápadně“ ležet. Ale co dělat když neplánovaně dorazí na kole, netuším. Zamknout branku? 
Nebo jim říct, ne že budete sami, ale že nebudete doma, jdete na návštěvu, cokoliv…
Tak doufám, že jsem ti poradila aspoň trochu. 
Tchyně je zapeklité téma…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.05 11:02
Tchyně
Myslím, že to nepotřebuje komentář…
Víš, zajímalo by mě, jak by se jí líbilo, když byli ve vašem věku, kdyby s nima někdo chodil na procházku, jasně že pokud se to tak dohodne, nic proti nemám, ale měla by respektovat vaše právo na soukromí, každá rodina potřebuje čas jen pro sebe a pokud tohle nechápe, nelámala bych si hlavu s tím, jestli se urazí nebo ne, příště bych jí to řekla jasně - chceme být sami, potřebujeme soukromí, respektujte to prosím. Pevné nervy!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.05 12:17
Tchyně
Teď mě ještě napadlo - jak říkáte tchyni? Já jí říkám příjmením, ale ona když mi píše sms, tak se podepisuje - máma. Mě to hrozně irituje, mámu mám jen jednu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.05 12:28
Ahoj, trosku pro pobaveni. Nejsem vdana. Mamce meho pritele jsem vzdycky rikala pani a prijmeni. Nikdy ji to nevadilo. Kdyz se nam narodil syn a prisli me do porodnice navstivit i s moji mamkou, tak jsem ji oslovila pani a prijmeni a ona se hrozne urazila a vynadala mi, jak ze ji to rikam. Ze pro me neni zadna pani … . No ale nenavrhla, jak ji mam rikat. Takze se tomu oslovovani vyhybam rikam: tvoje mamka, babicka… .
Taky me dost stve, kazdy mame neco. Treba taky budu stvat svou snachu:-) Snad budu mit i dceru:-)
Nastesti bzdlime 100 km daleko. No ale na jare se budeme stehovat do mesta k nim. To asi bude horsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.05 12:40
Ahoj,
tady je opravdu každá rada drahá.
Já si myslím, že já se svojí tvhýní docela vycházím. Asi takhle, když jí nevydím nevadí mi.
Nikdy mi sice nic tak vážného neudělala, ale prostě je to cizí člověk, teda jak se to vezme, ale když se rozhoduju kam půjdeme s dcerou a manželem na návštěvu tak vždy raději upřednostňuju svoje rodiče.
A nejlepší je když tchýně radí jak vychovávat děti to je pak něco. U mě to několikrát zkusila, já jsem si to mlčky vyslechla a doma jsem řekla manželovi co si o sobě jeho máma myslí a myslím si, ale nevím že jí asi něco řekl, prootže teď už půl roku neříká nic. Jsem opravdu ráda. Svoje dítě si budu vychovávat podle sebe.
O tchýních by jsme zde mohli udělat kapitolu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.05 12:52
Oslovení tchýně se zá:,–(ně vyhýbám. Ostatně jaksi komunikuju jen když to je bez oslovení možné a jsem-li tázána oslovení nepotřebuju 
Ale abych nebyla taková zlá. Manželovu babičku (tchýně matku) mám strašně ráda, je to fajn moderní babča, někdy mám až skoro chuť si ji vzít domů… 
Sajso dík, ve mě se to nějak kumuluje už od šestinedělí, takže to pořeším asi přes manžela nebo jednoho dne nepěkně bouchnu…
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.05 12:53
Jo ještě k Verunce, taky mi pořád připadají jako cizí lidi… jsem ráda, že nejsem sama, kdo to tak cítí.
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.05 13:27
Tchyně
Já jí teda oslovuju většinou už jen zprostředkovaně - podívej Karolínko, babička to a to… Ale přesně vím jak to Niki mylíš. Já bych nebýt manži bouchla už dávno. Problém je v tom, že když jim něco na mě vadí, neřeknou to mě, ale manžovi, takže my se tak jako hádáme přes něj. Já už jsem byla tolikrát připravená říct jim to natvrdo, ale vždy když mluví se mnou, žádný problém nemají… Já zase měla ráda tchánova otce, bohužel už zemřel. to byl skvělý člověk… Pro zajímavost - tchyně ho nesnášela. A jeho odchod z tohoto světa mu pěkně znepříjemnila. Troufla si na něj až v době, kdy byl prakticky odkázaný na druhé a ani nemluvil, takže to nemohl nikomu říct..... Přede mnou se nežinýrovala a já ty jeho smutné oči, které říkaly - vidíš, jak se mnou jedná, budu asi vidět do smrti. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.05 13:28
Omyl
Niki, samozřejmě mySlíš, ne mýlíš. Byla jsem asi tak rozklepaná ze svého stého příspěvku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.05 15:05
Víte holky, řešit to přes své dítko je docela diplomatické. Trochu si přečtěte předcházející příspěvky. Mě je těch našich babiček trochu líto, některé byly na mateřské velmi krátce tak si to holt ted chtějí užít. A zapomínají, že se doba změnila, že jsou jiné přístupy. A tak se snažím aspon být dost tolerantní a nechat vytvořit vztah. Koho já měla nejraděj v dětství? Dědečka a babičku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
30.9.05 15:07
Já to vezmu trochu z jiného soudku. Můj manžel mne zase pořád nutí jezdit k našim. Já tam teda nemusím být nasáčkovaná každý týden a on pořád přemlouvá ať tam jedeme. Jeho mamka už nežije a on si u našich pochutná na buchtách od mojí máti, pokecá s mým tátou a je úplně víc doma než já. Já jsem měla s máti od malička neshody, ale ti dva jsou spolu jedna ruka! Ale manža je fantastický chlap, v podstatě postavil do latě můj zkažený vztah s maminou. Jeho otce teda 2× nemusím a on taky ne. Za našima dětma vůbec nechodí a se svým synem - mým manželem, se vidí jenom tak jednou za 14 dnů někde na pivku a pak si každý jde po své práci. Jsem ráda, že nemám nějakou blbou tchýni. I když jsem podruhé vdaná, nepoznala jsem ani jednu a prý to byly obě dvě super ženské. Tak já nevím…o mrtvých jen dobře 
Radka
- Citovat
- Upravit
Anonymni
1.10.05 11:58
Ahoj,
já mám možnost srovnávat. První tchyně byla ta klasická podle toho vtipu: Z jakých základů vzniklo slovo tchýně? Tchoř a svině. Mezi lidmi, před mými rodiči byla sladká jako med, chválila mě,jaká jsem skvělá. Doma (bohužel jsme u nich bydleli) jsem byla ta nejhorší. Nic jsem neudělala dobře, dokonce ani nejedla, když jsem uvařila. To si šla demonstrativně namazat chleba. Když se nám narodil syn, ve dvou měsících mu dala smetanovou omáčku, než jsem se stihla vrátit z toalety. Bývalý manžel stál bohužel při ní. Nakonec jsme se rozvedli, částečně i díky ní.
Teď mám tu nejlepší tchýni na světě. Možná k tomu přispívá i to, že bydlí 100 km daleko a vidíme se jen občas. Ale i když se vidíme, je to super. Nepoučuje, neradí, necpe své názory. Její tchýně jí to totiž dělala a tak si pamatuje, jaké to bylo. Hned, když jsem k nim poprvé přijela na návštěvu, mi nabídla tykání, oslovuji ji křestním jménem. Musím říct, že si s ní rozumím víc, než se svojí mamkou, kterou mám moc ráda, ale názory má poněkud zastaralé.
Držím palce, ať se vám, které máte s tchýněmi problémy, podaří ty problémy vyřešit k vaší spokojenosti nebo aspoň pevné nervy, pokud to nepůjde.
Věrka
- Citovat
- Upravit
1.10.05 16:51
Niki,
když někdo z rodiny či okolí zkouší malé dělat/dávat něco, s čím nesouhlasím. Tak řeknu, že si nepřeji, aby se to či ono dělo či dávalo. Většinou přijde dotaz proč. Tak to vysvětlím.
Na reakci:
„Ale za nás se to dělalo…“ nebo „Já jsem vychovala 3 děti a u všech…“ nebo „Vy jste taky jedli to a to a žijete“…
funguje odpověď:
„Dříve se také rodilo na mezi a vy jste šla do porodnice, proč?“
a dále pokračuji plynule:
„Když mohu své dítě vychovávat dle výzkumů a doporučení z 21. století, nehodlám to dělat dle informací ze století 20.“
případně dodám:
„Je mi jasné, že za pár let další výzkumy dodají další informace a je možné, že některé věci, které děláme nyní jako ty nejsprávnější budou třeba zatracované, ale prostě když nyní již víme, že chodítka, olizované dudlíky, předčasné dávání na nočník, často slazené nápoje apod. ŠKODÍ dítěti, tak to přece nemohu ignorovat.
Až se za pár let zjistí, že to či ono je špatně, tak u druhého dítěte budu dělat opět vše podle nejmodernějších dostupných informací.“
Na tohle mi nikdo nikdy neměl co říci. Maximálně že je to blbost (do roka striktní hypoalergenní jídelníček, když manžel i já jsme alergici a jiné), ale já prostě ze svého neustoupím. Říkám to vše slušně, bez emocí, jasně. Každý vycítí, že i když pokud jde o mne, nechám se někdy manipulovat, u dítěte jsem prostě JÁ ten, kdo určuje pravidla…
Zatím se všichni podřídili, žádná naštvání. Je to ale opravdu hodně o charakteru člověka.. Jsou lidé, kterým můžeš argumentovat jakkoliv a stejně si melou svoje.. Tam se prostě musí pravidla oznámit a v případě neakceptování tam nejezdit..
Držím palce, aby se to zlepšilo a nikdo ti hloupě nezasahoval do vývoje a výchovy dítěte.
E.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
