Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Základatelku plně chápu. Od narození našeho prvního dítěte se vztah k mé tchyni, s kterou jsem před tím byla jako kamarádka, výrazně změnil. V šestinedělí si hledala stále záminky k návštěvě. Připadalo mi to vtipné a nechápala jsem, proč rovnou nezavolá, že chce přijít. Stále se dívala na mimčo a nevnímala svět. Byla v tranzu. Říkala jsem si, že ji to po 2. nebo 3. návštěvě přejde. Ale nic. Spíše naopak. Začala být na malé závislá a když ji viděla nebo byla s ní, byla mimo. Jednou byla vozit kočárek a vrátila se s tím, ať i rychle rozbalím, že se musí podívat, jestli dýchá. Potom malá škytala, když ji hodinu hlídala, tak ji musela chovat, aby se neudusila. Brečela při koupání, protože jí dle jejich slov manžel dal studenou vodu. A to bylo víc takových hlášek v průběhu šestinedělí. A to měla malá ještě velké zdravotní problémy. Takže místo podpory a pomoci pouze stres. Malou pořád jen chovala, pusinkovala a šišlala na ni. S okolím nekomunikovala. Kočárek chtěla vozit každý den a když jsem se ohradila, že musím také na vzduch, byla jsem špatná. Nikdy se mě nezeptá, jak se mám. Vše vyvrcholilo tím, že jsme po měsíci jeli poprvé k mým rodičům. To začala úplně bláznit z toho, že malá bude od ní pryč přes 200 km a na celé 3 dny. Stále mi nabízí hlídání a já jí vysvětluju, že kojím. Tak přišla s tím, že mám odstříkávat. Nejsem dojná kráva, ale matka a chci své dítě kojit z prsu a ne z láhve (pokud to je jen možné), když jí v té době nebyl ani měsíc! Vypěstovala jsem si k ní šílenou averzi a ta její přehnaná láska mě dusí a zároveň mám pocit, že chce žít můj život na „mateřské“ a malá je jejím smyslem života. Z každé její návštěvy jsem na nervy. A nevím, jak jí odmítnout návštěvu, když mám svůj program. Snažíme se dodržovat návštěvy 1× týdně na 1-2 hodiny, ale je cítit napjatá situace. Bohužel mé pocity sdílí i jiní lidé z našeho okolí. S manželem to řeším, ale moc nemám zastání. Nechce jít to konfliktu, tak argumentuje tím, že ho moc stejně nevidí. Např. když jsem se ohradila, že nechci, aby na malou šišlala. Omlouvám se za román… ![]()
@AnonymXX tak to je silenost jeste vetsi, nez u nas. jeste ze ty navstevy jsou tak kratce. @Clarkia vis, ja nechapu, jak nekdo muze rict, ze je rad, ze se decka zbavi. ano, az bude starsi ok, ale tak malicka??? ja unavena nejsem, ze bych potrebovala odpocivat. a uz vubec nechci cely vikend se divat, jak si nekdo chova moje ditko, kdyz bych to chtela delat ja. prijet tam na navstevu na dve tri hod, pak samozrejme at je u ni. ale kdyz dokojim a nekdo uz natahuje ruce slovy, ze uz si ji bere, kdyz prijdem z venku a uz je za dverma a ze ji vyslece…minimalne neslusne. zakladatelka
Je to shoda okolností, že ta mrcha je vždycky tchýně, nebo tohle dělá někdy i matka matky dítěte? Vyskytuje se u někoho takhle pošahaná vlastní matka? ![]()
Hele je to asi tim, ze mamce to, co se ti nelibi, reknes. no moje mamka za dverma neceka a vzdy se zepta, jestli si ho vezme a kdyz breci, tak s nim jde za mnou…tohle je i o slusnosti…
@Kobliha51 píše:
Je to shoda okolností, že ta mrcha je vždycky tchýně, nebo tohle dělá někdy i matka matky dítěte? Vyskytuje se u někoho takhle pošahaná vlastní matka?
Ano, já jsem takový případ, který má podobné problémy právě s matkou. Že je pošahaná, to bych teda neřekla, to je silná káva, ale síla to občas byla.
Je to hrozně složité a pro mě smutné téma. Po škole jsem začala pracovat. Máma se se mnou neradovala, ale chodila za mnou, abych otěhotněla, že bych jí dítě dala a ona mi ho vychová. Prostě jen tak jí přišel tenhle nápad. Zůstala jsem zírat (kromě toho ani jsem v té době jaksi s nikým nechodila). Za čas, že pokud neotěhotním rychle, tak se na mě můj tehdejší přítel vykašle. Prý jako všichni chlapi. Viděla jsem, že ona prostě nechce být babička, ona chce být maminka. Za pár let jsem porodila a rozpoutala se přetahovaná. Asi po 2 dnech po návratu z porodnice u nás byla máma a z návštěvy odcházela uražená, poněvadž chtěla miminko krmit (částečně jsem kojila a dokrmovala). Toto mi večer volal otec. Pokud u nás byla v čase krmení, byl to skoro boj. Tlačila se k dítěti, otáčela se ke mně zády. Neváhala jsem a brala si ho, ale i tak to pro mě bylo vysilující, prát se o své dítě se svou matkou. Když nás potkala ve městě, často mi ani neodpověděla na pozdrav, ani se se mnou nebavila, rovnou jen a jen k vnoučeti. Já stála jen jako zajišťovač kočárku. Třikrát jsem ji třeba zopakovala otázku, kam jde, ale ona mě vůbec neslyšela (nebo asi nechtěla). Na začátku se mi také stalo, že mi beze při takovém setkání beze slova napůl vytrhla kočárek a vyrazila si směr svůj dům, i když jsem jí třeba právě řekla, že jedu někam jinam. Já třeba řekla: „Kam jedeš? Já teď jedu tam a tam.“ Matka na to: „Tak si to zařiď a přijď za náma“. Tečka. Ve stylu - ty tu už nejsi potřeba, já tu velím.
Nemusím asi psát, že naše vztahy i díky tomu zrovna ideální nejsou.
Omlouvám se za anonym, je to pro mě hodně citlivé.
Ono není bez zajímavosti, že tyhle nářky na příliš milující babičky, které člověk „načapá, jak se mazlí s vnoučetem“, „kradou dítě“, „chtějí být maminky“ atd. se prakticky vždycky týkají prvního potomka. Když přijde druhé, obvykle je máma za pomoc vděčná a už to taky není takové to „bože, už ho nemám tři sekundy v náručí, poznamená ho to na celý život“. Navíc si myslím, že u druhého děcka je máma oraženější, víc v pohodě a nebojí se tchyni na férovku říct, co se jí nelíbí.
Ja chci jen reagovat na prispevek ohledne muchlovani babicky s mimosem…
Ja s byvalym jsme od sebe, takze pro me je „tchyne“ cizi baba, s kterou si nepodam ani ruku… A hooodne mi vadi, ze pusinkuje maleho. Kouri, doma moc neuklizi, ma obcas spinu za nehtama…
A taky chci reagovat na @Kobliha51 ono je sice pravda, ze jsou „rodina“, ale pouze papirova… Krev neni voda.
Takze chapu. Mne by taky vadilo, ze memu diteti nekdo predava genetickou informaci. Dokonce jsem sla umyt dudlik, kdyz ho malemu olizl jeho vlastni otec a totalne jsem mu nadala.
Stitim se cizich lidi. A ted me muzete ukamenovat. ![]()
@Clarkia Presne, rodinu prece neudela to, ze se dva lidi vezmou a maji car papiru…
@chatwenna píše:
Ja chci jen reagovat na prispevek ohledne muchlovani babicky s mimosem…Ja s byvalym jsme od sebe, takze pro me je „tchyne“ cizi baba, s kterou si nepodam ani ruku… A hooodne mi vadi, ze pusinkuje maleho. Kouri, doma moc neuklizi, ma obcas spinu za nehtama…
A taky chci reagovat na @Kobliha51 ono je sice pravda, ze jsou „rodina“, ale pouze papirova… Krev neni voda.
Takze chapu. Mne by taky vadilo, ze memu diteti nekdo predava genetickou informaci. Dokonce jsem sla umyt dudlik, kdyz ho malemu olizl jeho vlastni otec a totalne jsem mu nadala.
Stitim se cizich lidi. A ted me muzete ukamenovat.
No, pokud tě neznásilnil, vybrala sis ho sama. A ze společných potomků plynou určité závazky. ![]()
Teoreticky bys měla chápat, že čím víc lidí má tvé dítě rádo, tím líp pro něj. Prakticky si dovedu představit, že kroutíš palci u nohou, když mu chce dát babička pusu. To musí být bezva. ![]()
@chatwenna píše:
*Ja chci jen reagovat na prispevek ohledne muchlovani babicky s mimosem…
Ja s byvalym jsme od sebe, takze pro me je „tchyne“ cizi baba, s kterou si nepodam ani ruku… A hooodne mi vadi, ze pusinkuje maleho. Kouri, doma moc neuklizi, ma obcas spinu za nehtama*
Cizí baba to není, kdyby ses na hlavu postavila. Je to babička tvého dítěte
( pokud máš dítě s jejím synem). Babičce, která by měla cigaretu v ruce nebo v puse bych v tu chvíli dítě do ruky taky nedala. Pokud před dítětem nekouří, tak snad není problém. To dítě potká v životě ještě tolik bacilů, že před všemi ho neuchráníš. Není to hlavně tím že otec dítěte se dostal do kategorie bývalý?
A taky chci reagovat na @Kobliha51 ono je sice pravda, ze jsou „rodina“, ale pouze papirova… Krev neni voda.
Právě proto, že krev není voda, to není rodina papírová. Nějak se ti to popletlo. Až jednou budou potomci tvého dítěte hledat své předky, myslíš že tam ta bába s cigárem a špinavýma nehtama nebude? Bude!
Takze chapu. Mne by taky vadilo, ze memu diteti nekdo predava genetickou informaci. Dokonce jsem sla umyt dudlik, kdyz ho malemu olizl jeho vlastni otec a totalne jsem mu nadala.
Zase v tom máš zmatky. Ta genetická informace je už předaná a nepředává se fakt olíznutím dudlíku. Genetecká informace se předává při početí dítěte - tedy přece jen trochu dříve.
Stitim se cizich lidi. A ted me muzete ukamenovat. ![]()
V tom ti rozumím. Taky nejsem příliš kontaktní člověk a nějaký olíbávání při přání k něčemu je mi dost proti srsti. Taky bych omyla dudlíka po každém.
A kamenovat tě asi nebudeme. Za prvé to není v Evropě zvykem a za druhé, až trochu dospěješ (myslím duševně), naučíš se cizí slova a přísloví, přejde tě trochu vztek atd. třeba budeš vidět věci jinak.
Příspěvek upraven 15.04.13 v 13:52
@Kobliha51 Pletes si dojmy s pojmy - za prve jsem psala, ze je to PRO ME cizi baba - a to je, stejne jako pro zakladatelku - nebo si myslis, ze snatkem, vztahem jsme okamzite pokrevni pribuzni??? O tom, ze je to maleho babicka - dokonce pokrevni - se nepru
Ovsem jako jeho zakonny zastupce mam pravo urcovat v jakem prostredi se bude muj syn pohybovat. A byt babky to fakt nebude ![]()
Ze muj byvaly je dement, o tom se taky prit nebudu - skoda, ze jsem to nevedela driv. Ovsem, opustila jsem ja jeho, takze chut se mstit fakt nemam.
Jenze ja jsem na penize a od nich maly v zivote nedostal ani pouzity kapesnik, pozvali me dvakrat, takze ten zajem asi taky nebude tak horky…
Co se tyka geneticke informace - tak mas samozrejme pravdu, ze ta uz je davno predana… Asi jsem se spatne vyjadrila - myslenka byla ve vsech bacilech, momentalnim stavu v ustech apod…
Jasne, ze dite neuchranim pred vsemi bacily… Ale to prece neznamena, ze ho bude kazdy na potkani olizovat.
I kdyz, popravde, bacily zas nejak uzkostlive neresim, ja se jich proste stitim…