Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Andelskej_Satan píše: Více
Ne vždy. Moje babička když za mnou přišla do porodnice, hned jak uviděla dceru, řekla, že je celá moje sestřenice (tehdy jí bylo čerstvých 14). Když byla dcera malá, byla celá já a můj taťka (i když já jsem v ní i něco z jejího tatínka viděla). Když jsem před časem shlédla video, kde jí byl cca rok a půl, až mě šoklo, jak mi byla podobná. A fakt sama se sebou nebo se svou sestřenicí ji opravdu nemám. ![]()
A víš co, jak rostla byla čím dál víc podobná svému otci. Dokonce mě moje babička upozornila na to, když dostala fotku dcery (tehdy byla asi v první třídě), že na té fotce je celá děda z otcovy strany. Když jsem se na tu fotku pak podívala, už jsem tu jasnou podobu viděla taky.
Kdybys viděl fotku mé dcery, když byla malá a teď, řekl bys, že to nemůže být ta samá osoba. Takže to, že dítě není otci nebo někomu z jeho rodiny hned na první pohled podobné, nic neznamená. Časem to může být úplně naopak.
@Josef_t píše: Více
Ale to nebyla jen nějaká žadost o testy. To byl dva a půl měsíce trvající teror. Proč si ty testy neudělal sám tajně? Proč si je neudělal sám hned, když s tím za zakladatelkou přišel? Proč jí tak dlouho deptal? O to tady jde. Ne o to, že ho popadla myšlenka, zda je skutečně otec. A také o to, že nedokázal zakladatelce hned zdůvodnit, proč ty pochybnosti má. A v neposlední řadě také o to, že mu ještě vůbec nedošlo, jak hodně tím zakladatelku ranil. Prostě on chtěl mít jistotu. A pocity ženy, co jí tím způsobil, jsou mu úplně jedno. Ani pořádně omluvit se nedokáže, takže co s ním?
Už jsem to tu psala, ale kdyby on hned na začátku řekl něco v tom smyslu:
„Maruš, přepadla mě hrozná nejistota, že dcera nemusí být moje. Vůbec nevím proč, když racionálně vím, že jsi mi byla věrná. Nechápu to. Možná je to tím, že jsem se teď dozvěděl, že bratranec celou dobu vychovával dítě v domnění, že je jeho a před nedávnem zjistil, že není. Já z toho mám teď tak divný pocit a neumím s tím pracovat. Můžeš mi s tím prosím pomoct?“
Hned by to znělo líp a možná by zakladatelka s tím testem ani neotálela. Ale soustavný teror ještě k tomu, když k testu DNA matku vůbec nepotřebuje, je tedy rozhodně přes čáru. Zničil tím důvěru ve vztahu a svou frustraci přehodil na manželku.
Příspěvek upraven 25.03.25 v 14:26
@Prelesta píše: Více
Pokud by mi to nějak takto podal hned na začátku, tak by se dalo o tom diskutovat a je velká šance, že by se našlo řešení.
@Josef_t píše: Více
tobě přijde divné, že matka od malého miminka reaguje hystericky, když ji manžel obviní z podvádění a lhaní?
zajímavé…a správná reakce dle tebe na to je jaká? ![]()
@Anonymní píše: Více
Pomohlo by, kdyby upřímně litoval?
Teď už je asi stejně pozdě, zachoval se jako pako.
@Josef_t píše: Více
Ano, hysterka, vždyť on ji jen nařknul z nevěry, co se má vůbec co bránit. Měla vytasit testy a jede se dál, nic se nestalo.
@Keyllah píše: Více
Pepa je takový svojský, no… ![]()
„S kým ty čub. ko máš to dítě?“
„Pepíku, chceš k večeři švíčkovou nebo roštěnky?“
@AjaF píše: Více
Pepa je dvanácterák a není to tím, že by měl zálibu v myslivosti
.
@AjaF píše: Více
Teď už ne, nevěřila bych, že je to upřímné. Zda by to pomohlo dříve..no těžko říci, možná by se to zlepšilo ale je dost možné, že vt vztah stejně skončil. Asi bychom byli spolu oficiálně déle, čili by se to natáhlo a pak bychom stejně šli od sebe.
@princess.consuela píše: Více
Knedlo zelo vepřo ale až po testech!
@Josef_t píše: Více
Takže jednou má zakladatelka muže na háku, podruhé reaguje hystericky.
Ne vysloveně omluva od něj nezazněla. On jen měl / má pokusy o smír, že nic takového se nestalo, pochop chtěl jsem jen jistotu (neboť asi okolí) pojďme to řešit, budeme pěkná rodina… ale vysloveně, že pro promiň, zachoval jsem se jako d*bil např. nezaznělo.