Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Váš největší trapas :-)
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.2.12 00:18
to se nedivim 
babababa píše:
Takhle si s přítelem Markem spíme,jemu zazvoní budík a on leží dál.Tak do něj šťouchnu a říkám Karle vstávej,no to ho probralo hodně rychle!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.12 08:54
Trapasů jsem měla plno, ale ted jsem si vzpomněla na takovou poměrně čerstvou situaci. Dělala jsem osobní asistenci u nevidomé paní, a docela dost jsme chodily po doktorech. Ta paní když mluvila, tak hrozně nahlas.Byly jsme u obvodní, čekárna plná lidí a ta paní " kolik je tady lidí ? " a na to se ptala stále, když už tam zůstala jen jedna paní " už je tady jen jedna ? A je mladá nebo stará ? A s čím asi jde ? Ale hrozně u toho řvala. Pak jsme šly jen něco nahlásit do laborky a sestřička říká " A vy nejdete na odběr ? " a paní " ne, děkuji, nejdu na oběd, najím se doma " 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.12 09:07
lenulik píše:
Trapasů jsem měla plno, ale ted jsem si vzpomněla na takovou poměrně čerstvou situaci. Dělala jsem osobní asistenci u nevidomé paní, a docela dost jsme chodily po doktorech. Ta paní když mluvila, tak hrozně nahlas.Byly jsme u obvodní, čekárna plná lidí a ta paní " kolik je tady lidí ? " a na to se ptala stále, když už tam zůstala jen jedna paní " už je tady jen jedna ? A je mladá nebo stará ? A s čím asi jde ? Ale hrozně u toho řvala. Pak jsme šly jen něco nahlásit do laborky a sestřička říká " A vy nejdete na odběr ? " a paní " ne, děkuji, nejdu na oběd, najím se doma "
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.12 09:45
renč píše:
jo a ještě, byla jsem na nákupu s dcerami, já už šla s mimísem k autua ta starší brala nákup, u auta jsem potkala sestru jedný mojí kamarádky z dětství, tak se dívala na malou, chvíli jsme se bavily, pak vyšla z obchodu moje velká dcera, ona na ní tak koukla a povídá, ta holka má hrozný boty, jak se někomu něco takovýho může líbit a já povídám: to je moje dcera
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.12 09:57
Taky si povídám … a taky už jsem kvůli tomu párkrát narazila
L-enny píše:
brečím smíchy. Úžasný trapasyMusím také přidat můj nejhorší trapas v životě.
Před osmi lety jsem ležela v nemocnici. Měla jsem naordinovaný olejový koupele (jsem ekzematik) a tak jednoho dne přišla sestřička, že se mám jít vykoupat.Zavedla mě do odlehlé koupelny a povídá. „Budete tu úplně sama,kdyby něco, zmáčkněte zvonek, příjdu. Za dvacet minut vylezte z vany a přijďte na sesternu“ Tak já natěšená,že si hodím dvacetiminutovku relaxace. Prozpěvuju si (fakt zpívat neumím) povídám si pro sebe (to je můj zlozvyk)…po dvaceti minutách vylézám z vany, přehodím přes sebe jen ledabyle župan a vylezu na chodbu…na chodbě se na mě veselo smálo několik lidí, kteří tam čekali před dveřmi ordinace........zrudla jsem až na pr…a mazala rychle dlouhatánskou chodbou pryč…od tý doby jsem se koupala tiše jako myška. D:
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.12 10:38
Když se měla narodit Lucka, nestačila jsem se v porodnici ani ohřát. Hned bylo jasné, že klasický porod nepřipadá v úvahu a nezbyde nic jiného, než císařský řez. Lucinka se tedy narodila způsobem, který připomínal kouzelnický výstup tahání králíka z klobouku.
Kdo už byl v nemocnici a zažil na vlastní kůži jakoukoli operaci, ten ví, že před narkózou vás lékař vyzve k počítání. Samozřejmě i ten můj lékař vyslovil větu:
„Tak…a teď počítejte…“
Tak jsem tedy počítala… Pěkně poctivě…
„Jedna, dva, tři…osmnáct, devatenáct…“
Byla jsem do toho zabraná, když mě vyrušila věta pana doktora:
„Teda, vždyť už by jste měla usínat…“
Je fakt, že v limbu už jsem asi začínala být, protože jsem na něj vyhrkla:
„Ty vole…já se tu snažim počítat a ty mi do toho kecáš… teď abych začla znova…“
Pak už narkóza konečně zabrala a víc si nepamatuju…
Po probrání mě chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, kde jsem a proč. První, koho jsem zahlédla, byl onen lékař. Povídám mu:
„Dobrý den… tak co vlastně mám? Kluka, nebo holku?“
Lékař se usmál: „Holčičku… copak my už si netykáme? Na sále to bylo ty vole… a teď dobrý den… “
Najednou se mi vše vybavilo a musela jsem se smát také. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.12 10:39
Řvu smíchy a slzím a děti se chodí dívat, co se mi stalo
Mmch: prdící pipku mám taky - hlavně, když to děláme zezadu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.12 10:45
Zuzka taky jsem se pobavila. Manžel je anesteziolog a podobných historek má taky spoustu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.12 10:54
Zuzka1973 píše:
Když se měla narodit Lucka, nestačila jsem se v porodnici ani ohřát. Hned bylo jasné, že klasický porod nepřipadá v úvahu a nezbyde nic jiného, než císařský řez. Lucinka se tedy narodila způsobem, který připomínal kouzelnický výstup tahání králíka z klobouku.Kdo už byl v nemocnici a zažil na vlastní kůži jakoukoli operaci, ten ví, že před narkózou vás lékař vyzve k počítání. Samozřejmě i ten můj lékař vyslovil větu:
„Tak…a teď počítejte…“
Tak jsem tedy počítala… Pěkně poctivě…
„Jedna, dva, tři…osmnáct, devatenáct…“
Byla jsem do toho zabraná, když mě vyrušila věta pana doktora:
„Teda, vždyť už by jste měla usínat…“
Je fakt, že v limbu už jsem asi začínala být, protože jsem na něj vyhrkla:
„Ty vole…já se tu snažim počítat a ty mi do toho kecáš… teď abych začla znova…“
Pak už narkóza konečně zabrala a víc si nepamatuju…
Po probrání mě chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, kde jsem a proč. První, koho jsem zahlédla, byl onen lékař. Povídám mu:
„Dobrý den… tak co vlastně mám? Kluka, nebo holku?“
Lékař se usmál: „Holčičku… copak my už si netykáme? Na sále to bylo ty vole… a teď dobrý den… “
Najednou se mi vše vybavilo a musela jsem se smát také.
Joooo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.12 11:00
xyz píše: Řvu smíchy a slzím a děti se chodí dívat, co se mi stalo
prdici pipku take znam-kdyz to delame zezadu..muj to nijak neresi-ale ja se stydim vzdycky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.12 16:26
Tak na pokyn mého muže, Vám sem přidám ještě jeden kardinální trapas 
:
byla jsem na první návštěvě u rodičů mého budoucího muže a v noci se vydala na záchod. A co čert nechtěl srazila jsem se tam s budoucím tchánem-byl na Adama, já jen v kalhotkách.
Oba jsme řekli něco jako no nazdar a zmizeli a dlooouuuho o tom nikde neřekli. Až na svatbě- osazenstvo drobet připité a tchán se jal pronášet pozdní proslov- začal slovy jako: ,,Vážení přátelé, hosté a rodino, vítám Hanku do rodiny a jsem rád, že jsme oba oblečení!"
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.12 19:35
Hanulínek píše:
Tak na pokyn mého muže, Vám sem přidám ještě jeden kardinální trapas
byla jsem na první návštěvě u rodičů mého budoucího muže a v noci se vydala na záchod. A co čert nechtěl srazila jsem se tam s budoucím tchánem-byl na Adama, já jen v kalhotkách.
Oba jsme řekli něco jako no nazdar a zmizeli a dlooouuuho o tom nikde neřekli. Až na svatbě- osazenstvo drobet připité a tchán se jal pronášet pozdní proslov- začal slovy jako: ,,Vážení přátelé, hosté a rodino, vítám Hanku do rodiny a jsem rád, že jsme oba oblečení!"
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.12 20:43
Tohle bylo nedávno v diskuzi vtipy, myslím, že to patří i sem!
Jednoho dne jsem potkala sladkého gentlemana a zamilovala se do něj. Když se stalo zřejmým, že se vezmeme, učinila jsem nejvyšší oběť a vzdala se svých oblíbených fazolí.
O několik měsíců později, o mých narozeninách, se mi cestou domů z práce pokazilo auto. Protože jsme žili na venkově, zavolala jsem manželovi, že přijdu domů později. Když jsem míjela malou restauraci a vůni pečených fazolí vycházející z jejich kuchyně jsem nedokázala odolat. Abych se dostala domů, musela jsem ujít několik mil a tak jsem si řekla, že než přijdu domů všechny škodlivé následky těch fazolí vyprchají. Vešla jsem do restaurace a než by řekl švec, spořádala jsem tři velké porce pečených fazolí. Celou cestu domů jsem se pak snažila vypustit všechen plyn který můj zažívací systém produkoval.
Když jsem dorazila domů, manžel se zdál velmi nadšený že mě vidí a s potěšením mi oznámil: „Miláčku, pro dnešní večeři pro tebe mám velké překvapení.“
Zavázal mi pak oči a zavedl mě k mé židli u stolu. Sedla jsem si a právě v okamžiku kdy chtěI rozvázat šátek na mých očích, zazvonil telefon.
Musela jsem mu slíbit že se šátku na očích nedotknu dokud se nevrátí a pak šel zvednout telefon.Pečené fazole které jsem zkonzumovala na mě stále ještě měly vliv a tlak se stával neúnosným. Můj muž byl ve druhé místnosti a já jsem využila příležitosti, přesunula váhu na jednu půlku a upšoukla si. Bylo to nejen hlasité, ale zapáchalo to jako vlečka hnoje, která přejela Skunka před papírnou. Vzala jsem ze svého klína ubrousek a mávala jím rázně ve vzduchu. Pak jsem přesunula váhu na druhou půlku a vypustila tři další salvy. Zápach byl horší než když se vaří zelí. Pečlivě jsem naslouchala vzdálené konverzaci ve druhé místnosti a pokračovala v uvolňování tlaku
ve svém zažívacím systému po dalších několik minut. Požitek byl nepopsatelný.
Když slova na rozloučenou z vedlejší místnosti signalizovala konec mé svobody, ještě párkrát jsem zamávala ve vzduchu ubrouskem, vrátila jej na klín a složila na něj ruce. Cítila jsem se uvolněně a byla jsem se sebou velmi spokojená. Má tvář musela být alegorií na nevinnost, když se manžel vrátil a omlouval se, že telefonoval tak dlouho.
Zeptal se jestli jsem se dívala pod šátkem a já jsem jej ujistila, že ne.
V tom okamžiku sundal z mých očí šátek a dvanáct hostů jednohlasně proneslo:
„Happy Birthday!“
Omdlela jsem!!!!!!!!!!!!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
